Pane doktore, tak Donald Trump všechny převezl operací proti Venezuele. Je po ní svět bezpečnější?

U pana prezidenta Spojených států je někdy špatně čitelné o čem sní, co chce dělat a co nakonec udělá. Naštěstí víme, že on sám o ničem nerozhoduje, a že jeho činy, které se někomu u nás doma zdají zločiny, jsou dílem složitých a intenzivně pracujících struktur americké vnitřní a zahraniční politiky. V podstatě se ale on, i všichni jeho předchůdci, a i ti, kteří přijdou po něm, poctivě drží a budou držet ideologie Amerika first!

Někdy to jde, někdy nejde, ale takto jednoduchou představu o světě a kosmickém prostoru mají i dvacetiletí američtí hokejisté, když vyjedou do světa. „Americké války“ se odehrávají za zavřenými dveřmi a jen jejich oběti vědí, o co vlastně šlo. Věděli to všichni na vertikále sever–jih, od Manuela Noriegy v Panamě po Salvadore Allenda v Chile. Věděli, ale přesto nevěřili. Dokonce i na horizontu východ–západ bychom našli podobné příklady, jako třeba – Saddám Husajn a Rissa (Reza) Pahlaví. Věděli, nevěřili a odešli do minulosti.

Ideál „bezpečnějšího světa“ se bolestně rodil po dvou světových, vlastně jen evropských, válkách, s obětmi i mimo Evropu, a zdá se dnes být trochu psychologicky opotřebovaný. Jeho pamětníci nikoliv už jen pomalu odcházejí a jejich nástupci si to chtějí s válečným nadšením znovu zkusit. Takže předpokládám, že svět lepší nebude a, jak kdysi říkal Ota Pavel, bude to tak trochu pumperdentlich.