Ve třech čtvrtinách roku činil schodek státního rozpočtu 21 miliard korun, zatímco loni vykazoval k 30. září přebytek 15 miliard korun. Jaké vysvětlení máte pro to, že se státu nedaří hospodařit tak jako v prvních devíti měsících minulého roku?
Je pravdou, že výsledek byl negativně ovlivněn prostředky z Evropské unie a finančních mechanismů (FM). Jenže i po očištění tohoto vlivu je výsledek meziročně horší – ke konci září dosáhl schodek 19,0 miliard korun. Ve stejném období roku 2018 představoval takto očištěný výsledek schodek ve výši pouhých 4,8 miliard korun. Pes je zakopaný na výdajové straně. Celkové výdaje v objemu 1.124,2 miliard byly o 116,8 miliard, tedy o 11,6 procenta, nad úrovní stejného období minulého roku. To je navýšení, které hrubě neodpovídá aktuálnímu růstu ekonomiky. Pokud by pokračovalo takové tempo navyšování výdajů, v brzké době by nám zlomilo vaz. Pro letošní rok je rozpočet schválen se schodkem 40 miliard korun. Nedá se čekat, že by výsledek celoročního hospodaření byl nějak zázračně lepší než tento už tak neambiciózní plán. Vláda si zkrátka kupuje hlasy výdaji z rozpočtu – a zatím jí to zjevně vychází.
Je nesmysl považovat českou či dánskou korunu, britskou libru nebo švýcarský frank za symbol nezávislosti. V rozhovoru pro server Info.cz to řekl Steen Jakobsen, hlavní ekonom dánské banky Saxo, s tím, že si stejně tak nemůžeme myslet, že měnová politika České národní banky je nezávislá, protože je závislá na Evropské centrální bance a na evropské ekonomice. Je tedy národní měna ve skutečnosti jenom hezké politické gesto a iluze svobody, jak dánský ekonom tvrdí?
Výraz „symbol“ má v sobě jistou dávku emocí. Symboly a emoce jsou pro veřejnost důležité, nicméně na ekonomické věci bychom se měli dívat pokud možno pragmaticky a bez emocí. Jistěže korunu lze chápat jako symbol nezávislosti – ale neméně důležité či ještě důležitější je to, že koruna je zkrátka ekonomicky užitečná: Pomáhá nám. Naše životní úroveň je s korunou vyšší než s eurem. Už jsem na tomto místě jednou citovala studie německého Centra pro evropskou politiku z jara tohoto roku. Němečtí ekonomové zjistili, že zavedení eura mělo na různé země různý dopad. Někde se projevilo pozitivně, někde negativně. Konkrétně na zavedení eura nejvíc vydělaly Německo a Nizozemsko: Němci díky zavedení eura od roku 1999 v průměru kumulovaně zbohatli o 23 tisíc eur a Nizozemci o 21 tisíc.
Naopak nejvíc prodělala Itálie. Ital v průměru přišel kumulovaně o neuvěřitelných 74 tisíc eur. A Francouz o 56 tisíc. Euro zrovna dvakrát nepomohlo ani Slovensku. Podle statistiky, kterou nedávno zveřejnila Allianz, jsou Češi v průměru skoro třikrát bohatší než Slováci. Kde asi s tím eurem udělali chybu, že nás ještě nedohnali, ale naopak nůžky mezi námi se v poslední době ještě rozevřely...? Ale propaganda pojede dál. Stejně bude řada lidí stále říkat, že euro jsme tu už měli mít, protože to a ono – něco si najdou.
A že ČNB není nezávislá? Pravda – je méně nezávislá než v minulosti. Jednak jsou centrální banky čím dál víc obsazovány politiky místo ekonomy, jednak pokud eurozóna sníží hypoteticky úrokové sazby na mínus 2 procenta, my je nemůžeme zvýšit na plus 10 procent, protože pak by koruna skokově zpevnila jak blázen a naše podniky by to zlikvidovalo. Čili je pravda, že se manévrovací prostor České centrální banky zužuje. Ale to neznamená, že musí Evropskou centrální banku slepě kopírovat. Pořád to může dělat lépe než ECB. Já sice na ČNB často a hodně nasazuji, ale zaplaťpámbu za ni! I tak totiž pořád funguje nesrovnatelně lépe než ECB.
Psali jsme:
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová je gejzírem nápadů. Nově navrhuje, aby na manželky či manžele, kteří nepracují a o nikoho doma nepečují, přestaly platit slevy na daních, které dosahují téměř 25 tisíc korun za rok na jednoho takového daňového poplatníka. Ušetřily by se tím dvě miliardy korun ročně. Šéfka resortu návrh doprovodila poznámkou, proč bychom měli jako stát dávat luxusní kapesné bohatým lidem, čímž vyvolala bouři především u politiků ODS, že jde o třídní boj proti bohatým. Přiznám se, že mi ale také uniká smysl takového daňového zvýhodnění. Vy pro něj vysvětlení máte?
Já považuji za naprosto NEHORÁZNÉ označovat ženy v domácnosti za „boháče“. To je na stejné úrovni jako označit živnostníky za parazity, jak jsme se to od naší slavné politické reprezentace už taky dozvěděli. Partner obvykle nepracuje z nějakého dobrého důvodu.
Představte si modelový příklad: rodina má čtyři děti, ty mají zdravotní problémy, které vyžadují dejme tomu velmi drahou bezlepkovou dietu. Škola jim takovou stravu neumí nabídnout. Matka se proto obětuje, zůstane doma, dětem vaří, vyzvedává je ze školy, rozváží na kroužky. Jenomže ve statistice nespadne do kolonky „pečování o svěřenou osobu“. A teď by měla být potrestána za to, že její děti jsou nemocné, stojí ji víc peněz, než je běžné, a musí se o ně starat. A ještě je označena za boháče. Paní Maláčová je vskutku zmatená jak včela v zimě. Tváří se, jako kdyby šlo o nějakou dávku. Jenomže sleva na dani není dávka, je to výraz toho, že nemusíme státu platit tolik. To je sakra rozdíl. Je to rozdíl mezi „dát“ a „sebrat“. Tomu říkám sociální a prorodinná politika jak noha.
Stát, respektive daňový poplatník, bude platit sociální dávku pro děti neplatičů alimentů. Fungovat by to mělo od roku 2021 a Ministerstvo práce a sociálních věcí předpokládá, že zálohované výživné by se týkalo přibližně 24 tisíc dětí a v prvním roce by vyšlo stát na 876,5 milionu korun ročně. Je v tomto případě pomocná ruka státu namístě, nebo tato téměř miliarda zafunguje jako morální hazard, jak zaznělo od některých ekonomů, že člověk v takovém případě jedná morálně závadně, jelikož ví, že náklady neponese on, ale společnost jako celek?
To je právě ten převrácený případ. Tady se nebavíme o tom sebrání vydělaných peněz jako v případě matek v domácnosti, ale o dávce, kterou věnuje stát z kapes ostatních daňových poplatníků. Takže tady sdílím obavy, že to opravdu povede k onomu „morálnímu hazardu“, který jste zmínil. Neboli k tomu, že lidé budou záměrně riskovat. Kupříkladu žena, která bude chtít dítě, si ho „pořídí“ s první podezřelou existencí, na kterou narazí. Zkrátka si z muže třeba záměrně udělá plemenného býčka, klidně i bez jeho vědomí. A pak, když se muž nebude chtít k takto počatému dítěti znát, natáhne žena ruku ke státu a ten zaplatí…
Já jsem pro co nejmenší přerozdělování a dotace. Tedy nechat peníze tam, kde vznikají, pokud nejde vyloženě o člověka nemocného, postiženého, starého. Nebrat vydělané peníze matkám v domácnosti a nerozdávat takto získané peníze na zálohovaném výživném.
Jana Maláčová
Mezi USA a Evropskou unií to zase jiskří. Poté, co Světová obchodní organizace povolila Spojeným státům cla na zboží z EU ve výši 7,5 miliardy dolarů (zhruba 177 miliard korun) ročně za nezákonné subvencování evropského výrobce letadel Airbus, se Washington chystá zavést je ve výši 10 procent na evropská letadla a 25 procent na zemědělské a průmyslové zboží. V té souvislosti mě zaujala odmítavá reakce Španělského zemědělského svazu, že je zcela nespravedlivé a nepřiměřené, aby venkov musel platit za obchodní válku, která nemá se španělským venkovem nic společného. Neměl by jim někdo připomenout, že jsme v EU jedna velká rodina a nikdo si nemůže vyzobávat jen výhody, jak to západní politici říkali na adresu zemí V4, když odmítaly migrační kvóty?
Na obchodní válce není nikdy nic spravedlivého či přínosného. Nakonec na ní tratí všichni, jen někdo víc a někdo míň. Přestřelku mezi USA a Evropskou unií nevyjímaje. Ale abych se vám upřímně přiznala: Mě tahle evropsko-americká válka zase tolik nedojímá, protože ačkoliv se EU vzteká, že na ni budou uvalena americká cla, sama má máslo na hlavě. Vždyť co jiného než obchodní naschvály dělá EU Velké Británii? Svým způsobem se mi chce říct... dobře jí tak. A že jsme taky součástí Evropské unie a spláchne to svým způsobem i nás? Však jsme do EU vstupovali dobrovolně, nikdo nás nenutil, že...?
V jedné z legendárních deskových her Monopoly, která vede hráče k ekonomickému a strategickému uvažování, dochází k revoluci. Nově se stane světem, ve kterém ženy vydělávají víc než muži. Třeba za průchod startem budou místo tradičních 200 dolarů, které budou i nadále pobírat mužští hráči, inkasovat 240 dolarů. „Jde o zábavný svět, kdy ženy dostanou výhodu, kterou v běžném životě obvykle disponují muži,“ uvedla společnost Hasbro o vůbec první hře, která chce ženy podobným způsobem zvýhodnit. Co tomuto kroku i jeho zdůvodnění od největšího výrobce hraček na světě říkáte?
Tak my jako spotřebitelé si takové podivnosti nemusíme kupovat, ne? Vždy mě zaráží, jak málo prozřetelnosti projevují mnozí obchodníci, když nasednou na tuhle feministickou či jinou vlnu. Jako třeba Gilette – vynadali svým klientům do sexistických čuňat a pak se nestačili divit, že jim klesají tržby. Od doby, co byly vynalezeny peníze, je rozčilování v byznysu zbytečné; stačí nakupovat s rozmyslem.
Psali jsme:
|
JAK TO VIDÍ ŠICHTAŘOVÁ aneb Co nám neřekli o imigraci, důchodech a naší budoucnosti
Ty nejzásadnější texty autorky několika bestsellerů, publicistky, nositelky ceny čtenářů Magnesia Litera Markéty Šichtařové z posledních let o společnosti, politice i ekonomice.
* OBJEDNAT ZDE
|
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
