Co říkáte na univerzitu v Bostonu, na kterou vás přijali?

Je to jedna z neprestižnějších škol na světě, ne-li nejprestižnější v oblasti jazz a pop. Je to univerzita v Bostonu, která je zaměřena na tyto populární žánry. Studují tam momentálně čtyři tisíce studentů osmdesáti národností. Celkem 8000 studentů bylo přihlášených k přijímacímu řízení, z těch bylo přijato tisíc, z toho třicet procent dostalo stipendium. Mezi těmi jsem byl. V České republice je takových málo.

Jak na vás přišli?

Já jsem přišel na ně. Když jsem studoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, tak tam jsem se zabýval i jazzem, který jsem měl vždycky rád. Byl to můj sen se tam dostat. Je to jako když normální člověk řekne, že by chtěl mít čtyřicet miliard na účtu. Po konzervatoři jsem šel studovat do Prahy na AMU a pořád se věnuji své improvizaci a hudbě. Jednoho dne jsem si vygoogloval Berklee. Než jsem se na tu školu přihlásil, tak jsem vyhrál druhou cenu v jedné soutěži v Praze. Peníze, které jsem vyhrál, jsem dal na to, abych se na tu školu přihlásil. Stálo to dost peněz. Přijímačky jsem dělal v Paříži. Musíte tam mít certifikát z angličtiny. Pak ubytování a tak. To mě stálo pětadvacet tisíc. Byl jsem v euforii, pak jsme ale zesmutněl. Dostal jsem 14 000 dolarů stipendium. Ta škola stojí 65 tisíc, čili milion mi ještě chybí. Takže to, co mě hřálo vevnitř, bylo: Jo,dokázal jsem to, jsem dobrej. Ale kde seženu ty peníze? Tak jsem to trošku vzdal. Jsem v kontaktu s nadacemi, kde žádám o příspěvek na studium.

Je to tedy celé ve hvězdách. Jsem přijatý. Měl bych nastoupit v lednu příštího roku. Musím však doložit, že mám na účtu milion tři sta. Nenašel jsem soukromého sponzora. I kdyby to nevyšlo, tak pořád budu mít dobrý pocit.