Roman Janoušek se přibelhal do vězení. Myslíte, že je na tom zdravotně opravdu tak zle?Anketa
Hlavním heslem hnutí Trikolóra, součásti vaší koalice, je „braňme normální svět“. Myslíte si, že tento „normální svět“ je v ohrožení? A co případně dělat pro jeho obranu?
„Normální“ je svět, v němž mají lidé osobní a ekonomickou svobodu, mohou volně nakládat se svým majetkem a mohou podnikat bez neustálého šikanování byrokratického státu. „Normální“ je i svět, v němž je základem státu rodina tvořená mužem, ženou a jejich dětmi. Tento svět je v současnosti ohrožen. Nejvýraznější útok proti němu vedou progresivisté zpochybňující pod pláštíkem ochrany nejrůznějších sexuálních menšin biologický a společenský význam tradiční rodiny.
Odlišná sexuální orientace nesmí být důvodem k jakékoli perzekuci, předmětem státem podporované propagace však může být pouze tradiční rodina. Útokem proti „normálnímu světu“ jsou však i nesmyslná nařízení vyplývající z nepochopení ekologických principů aplikovaných v politické praxi. Důsledky absurdně pojatého ekologického myšlení vidíme v energetice, v silniční dopravě, ve stavebnictví atd. Jedinou účinnou obranou „normálního světa“ je podpora politických subjektů, pro které je tato obrana programovou samozřejmostí a které nechtějí vyměnit svobodu našich občanů za „zlatou klec“ sociálních jistot. Dovoluji si ještě upozornit, že z hlediska volebního zákona nejsme koalice nýbrž jednotná politická formace Trikolóra Svobodní Soukromníci.
Vy sám jste na zahájení kampaně hovořil o potřebě výchovy mládeže k národní hrdosti. Když se toto vysloví, mnozí to paušálně odsoudí s odkazy na podobné akce v Číně, Severní Koreji nebo podobných zemích. Jak by to podle vašich představ mělo vypadat?
Národ není sprosté slovo. Národní idea je nejúčinnějším „tmelem“ zajišťujícím dlouhodobou stabilitu většiny státních útvarů. Ve prospěch národa a vlasti jsou mnozí lidé ochotni pracovat bez nároku na odměnu, obětovat svůj majetek a ve chvílích fatálního ohrožení i svůj život. Bez národní soudržnosti se společnost stane souborem izolovaných jednotlivců (v lepším případě rodin) řídících se pouze svými okamžitými konzumními potřebami.
Nacionalismus (ani tohoto slova se nebojím) je ryze pozitivním rysem, pokud nepřeroste v dehonestaci jiných národů a v útoky proti nim. Český nacionalismus do této polohy nikdy nesklouzl. Vědomí národní hrdosti by mělo být předáváno z generace na generaci v rodinách. Neméně důležitou roli zde hraje samozřejmě i škola, která by měla mladým lidem vštěpovat povědomí o tisícileté kontinuitě české státnosti.
Důležitá je i kvalita výuky českého jazyka, čímž nijak nepopírám význam znalosti cizích jazyků pro efektivní mezinárodní komunikaci. Čeština je jednou z nejdokonalejších řečí na světě, bohatstvím své slovní zásoby a schopností vyjádřit jemné významové odstíny předčí všechny světové jazyky. Určitý úpadek její úrovně v mluvené i psané formě prezentovaný ve veřejném prostoru (týká se to i některých publicistů) by měl být pro nás varovným signálem. Význam národní ideje dokumentuje i příklad zemí uvedených v otázce. Obě tyto země se přes propastný rozdíl ve své současné společensko-ekonomické situaci hlásí ke stejné výchozí ideologii, k marxismu-leninismu. Ten ve své původní podobě význam národních společenství popíral a předpovídal jejich postupný zánik, vzýval ideu tzv. proletářského internacionalismu. Pokud chtěli současní asijští vyznavači Marxe a Lenina udržet alespoň zdání životaschopnosti této zrůdné ideologie, museli do ní zakomponovat národní ideu.
Fotogalerie: - Pírko naděje?
Varoval jste též před masovou migrací, i když u nás prý ještě není tolik vnímána. Co se ale proti tomu dá dělat?
Masová migrace ohrožuje sociální a ekonomickou stabilitu evropských států a kulturní identitu evropských národů. V České republice zatím nepředstavuje akutní problém jako v jihoevropských státech, ve Francii či v Německu, musíme však na ni být připraveni. Nejdůležitější je, aby rozhodování o osudu každého nelegálního migranta na našem území bylo v rukou kompetentních českých orgánů řídících se českými zákony. Nesmíme si nechat vnutit žádná společná unijní pravidla ani žádné přerozdělovací kvóty. Vycházejme ze zásady, že každá osoba nacházející se na území České republiky nelegálně může být vyhoštěna, a uvědomme si přitom, že pro drtivou většinu „výchozích“ zemí platí vízová povinnost.
Pro uprchlíky bezprostředně ohrožené na životě samozřejmě platí příslušné Českou republikou přijaté mezinárodní konvence, těm bude poskytnut azyl. Pro „ekonomické uprchlíky“, které láká do Evropy dobré bydlo a štědrý sociální zabezpečovací systém, nic takového neplatí. Dovedu si představit, že Česká republika bude individuálně přijímat vybrané „ekonomické“ uprchlíky, kteří najdou uplatnění na našem pracovním trhu a jejichž dočasné či trvalé usídlení akceptuje konkrétní obec. Proti vůli komunálních samospráv žádné ekonomické migranty na našem území neusazujme.
Psali jsme:
Migrační politiku zásadně ovlivňuje naše členství v EU, kde jsou zkrátka otevřené hranice. Co s tím?
Otevřené hranice uvnitř EU jsou samozřejmě v této souvislosti určitým technickým problémem, nikoli však neřešitelným. V případě akutní krize dokážeme uzavřít hranice a obnovit hraniční kontroly, což bylo názorně předvedeno při nedávné krizi koronavirové. V běžných podmínkách můžeme nelegální migranty řešit individuálně a nežádoucí osoby z území ČR deportovat. Významně by této věci prospělo zpřísnění imigrační praxe v jihoevropských zemích (Řecko, Itálie, Španělsko). Česká republika by jim měla v tomto směru pomoci.
Má Česká republika důvod být EU za něco vděčná?
Určitě ne. Hlavní argument obhájců prospěšnosti našeho začlenění do EU je přízemně konzumní. Čerpáme nemalé finanční dotace z tzv. evropských fondů, donedávna jsme patřili mezi čisté příjemce. Započteme-li však do celkové bilance všechny náklady spojené s naším členstvím v EU, zjistíme, že rozdíl mezi příjmy a výdaji se blíží k nule. Důležitější je však skutečnost, že do Bruselu posíláme naše „volné“ peníze, které se nám pak vrací jako „vázané“, určené k financování mnohdy nesmyslných projektů a deformující rozhodování našich samosprávných orgánů.
Evropské dotace jsou živnou půdou korupce a narušují přirozené ekonomické vztahy. Úplně nejdůležitější je ale cena, kterou za příliv evropských financí platíme. Touto cenou je postupná eroze naší státní suverenity.
Piráti v EU chtějí posilovat Evropský parlament a zrušit právo veta při hlasování o daních a zahraniční politice. Shodli se na tom jejich stranický předák Ivan Bartoš a europoslanec Marcel Kolaja. V Radě by tak chtěli odblokovat situace, kdy se proti nějakému návrhu postaví třeba jen několik zemí, nebo dokonce jediná. Je toto prohlášení a uvažování od českého politika v pořádku?
Reforma Evropské unie i s jejími současnými „federálními“ orgány je zřejmě nesmyslná a neproveditelná. Pokud by se však někdo chtěl o něco takového přesto pokusit, bylo by posílení pravomocí Evropského parlamentu (EP) potřebné. Mám však na mysli posílení pravomocí EP vůči Evropské komisi (EK). V Evropské unii totiž existuje tzv. deficit demokracie, nedošlo zde k zásadnímu oddělení moci zákonodárné od moci výkonné. EK je téměř všemocná a EP tvoří pouze jakousi velmi drahou kulisu evropského politického rozhodování.
Takové posílení pravomocí EP však naši Piráti určitě nechtějí. Jim jde o další oklešťování pravomocí parlamentů a vlád jednotlivých evropských států. Tyto snahy jsou v příkrém rozporu s našimi politickými cíli a bylo by je možno hodnotit i jako trestný čin vlastizrady ve stadiu přípravy.
Když už jsme u Pirátů. Co říkáte na jejich program a představy o světě? Mám na mysli třeba jejich program ekonomický vzhlížející se v elektromobilitě, sdílené ekonomice a dalších moderních vlnách, nebo jejich výzvy ke kulturním novotám typu zrušení kolonky pohlaví v občanském průkaze…
Piráti jsou neomarxistická politická formace, jejímž cílem je potlačení osobní a ekonomické svobody jednotlivých občanů, destrukce tradičních společenských vazeb a národního povědomí a v konečném důsledku likvidace suverenity českého státu. Jejich představa „nového řádu“ se v mnohém podobá komunistickým utopiím minulého století, prostředky k dosažení těchto cílů jsou však mnohem rafinovanější. Navíc je třeba upozornit na skutečnost, že komunismus 20. století se v politické praxi tzv. reálného socialismu nikdy nepokusil ohrozit tradiční rodinu a její biologické a společenské funkce. Piráti se o to pokoušejí. Několik konkrétních „pirátských nápadů“ směřujících k výše uvedené vizi je uvedeno v otázce.
Hlavní motto celé vaší koalice je „Máte právo žít“. Co jsou podle vás největší hrozby pro naši svobodu?
Většina těchto hrozeb již byla zmíněna v předchozích odpovědích. Jde v první řadě o omezování osobní svobody. Kam až lze v tomto směru zajít názorně předvedla a stále ještě předvádí současná vláda, která zneužila koronavirové hysterie, vyvolala atmosféru strachu a pod jejím pláštíkem se snaží omezovat společenské, kulturní a sportovní aktivity občanů. Nebezpečné je i ohrožení svobody ekonomické.
Paternalistický stát se snaží byrokratickým šikanováním znepříjemnit svým občanům veškerou samostatnou ekonomickou činnost a nahnat je tak do zaměstnaneckých poměrů, nejlépe u velkých nadnárodních společností. Může to znít paradoxně, ale s omezováním naší svobody souvisí i výše zmiňované útoky na tradiční rodinu. Rozvrátíme-li totiž přirozenou biologickou a společenskou funkci rodiny, zlikvidujeme i přirozenou základnu pro výchovu mladé generace a otevřeme tím dveře pro razantní státní zásahy do této vysoce soukromé oblasti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
