Naše civilizace selhává, zbylo jen vraždění, sex a zábava. Chystejme se na nový svět, ten náš už dlouho nevydrží, vyzývá zkušený duchovní

04.07.2015 11:02

CIVILIZACE A MY Chýlí se věk technické civilizace ke svému konci? Duchovní Jednoty bratrské Miroslav Matouš (93 let), jenž je autorem více než deseti publikací a kterému brzy vyjde kniha Lidstvo mezi protějšky, se v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vyjadřuje k současné konzumní době a dává návod, jak žít jinak. Za minulého režimu politicky nepohodlný farář, který byl na deset let vyhozen a nebylo mu umožněno veřejné kázání, také pohovořil o odkazu Jana Husa či o migrační krizi a konfliktu Ruska a Ukrajiny.

Naše civilizace selhává, zbylo jen vraždění, sex a zábava.  Chystejme se na nový svět, ten náš už dlouho nevydrží, vyzývá zkušený duchovní
Foto: Václav Fiala
Popisek: Duchovní Jednoty bratrské Miroslav Matouš
reklama

První otázka se týká výročí 600 let od upálení Mistra Jana Husa. Řada lidí, a to nejen z církve,  se na něj upírá jako na vzor, ale z druhé strany zas až tak moc podle jeho odkazu nejedná. Co na to říkáte, že něco jiného kážou a něco jiného konají?

To říkáte, jako kdybyste byl Hus… On tohle hlásal. V tom byl důsledný, protože také hlásal, že nehodný kněz vlastně nemá vyšší pověření, že není hoden a dokonce ani oprávněn. Což v té době, kdy to bylo obráceně, protože církev byla hodně prohnilá, koneckonců v Kostnici mezi řadou těch prelátů a vysokých hodnostářů byli mnozí, kteří nežili čistě. Což tedy věděli, a to bylo pro ně píchnutí do vosího hnízda.

Řada jeho výroků o pravdě, když to končí braní pravdy až do smrti, tak to se nerado slyší. Ono, když nic nehrozí, mluvit pravdu docela jde, to je únosné. Pokud jde o církevní poměr k Husovi, sto roků po něm přišel Luther, byla reformace a katolická církev do poslední doby byla nestravitelná. Katolická církev dnes uznává Husa jako morální vzor, ale teologicky se pořád ještě nehodí. Jenže věrouka, to je věc sporná, protože je tu velká rozmanitost a pak se to mění. Věrouka, to je učit víře, a to je dost těžká věc. Já mám doma kompendium katolické církve, to je několik set bodů, ale víra je něco jiného, než se řídit podle těchto bodů, to je určitý návod nebo jakési, řekněme, lešení, ale Boží stavba je něco jiného.

Má Husův odkaz po těch šesti stovkách let i dnešním lidem co říci?

Jistě že! Tady bylo takové heslo, že pravda musí zvítězit nad lží a nenávistí. No to ano, ale pravda sama to neudělá, to musíme dělat my. Když jsou potíže, tak to je znamení, že se koná dobře.

Chcete tím tedy říci, že kdo má tu cestu tak krásně „nalajnovanou“ a tak nádherně tím životem proplouvá, že po něm tady nezůstane nic?

Samozřejmě že ne. Ono je jednoduché se třeba zaštítit určitým jménem. To nejde. Hus šel za Kristem. Do důsledku. Ježíš byl ukřižovaný a já jsem přesvědčen, že kdyby Hus neměl příklad Krista, který zemřel na kříži, odhodlal by se k tomu se nechat upálit? To je velký problém… On měl Krista před sebou.

Co říkáte tomu, když ještě vidíte lidi, kteří vás postihli a jsou stále činní. Že jsme se s tím jako společnost nesrovnali?

Samozřejmě mě to štve, to zaprvé v politice. Protože Grebeníčkův otec, který byl bachař a průkazně týral, tak se to odkládalo, až umřel. A jeho syn byl nějakou dobu předsedou strany. Tak to je, myslím, dost nehorázné. A těch lidí bylo více. Když se důsledně nevyrovnává s minulostí, tak pak se lidi svezou na vlně a fungují dál…

To vyrovnání se s minulostí, například v porovnání s Německem, jsme v tom poměrně benevolentní?

V Německu, tam byli na to dost ostří a také měli proč. My jsme také páchali krutosti po válce s Němci, při odsunu, to byla hrůza. Já jsem měl možnost mluvit s Přemyslem Pitrem, který byl člen revoluční rady a měl možnost se dostat tam, kam nikdo nemohl – a to jsem zíral. Já jsem tehdy studoval na fakultě a my jsme tohle nevěděli. To se tajilo. Byly internační tábory, které byly jako za Německa koncentráky. I když to netrvalo tak dlouho, ale bylo to.

Máme v tomto směru odpouštět a připomínat? A nezapomínat?

Připomínat určitě. Odpustit má dvojí polohu. Snadno odpustím tomu, kdo se mi omluví. Když se neomluví, je to horší. Pokud by tedy šlo o důsledky toho, co kdo udělal, to mohu odpustit, ale ať spravedlnost udělá, co je potřeba. Nechat plavat  „čo bolo, bolo“, to nejde… Ona ta světská spravedlnost ale moc nefunguje.

I tím, že když člověk žije řádně, nepřímo čelí zlu. Jedno indické přísloví říká, že je lépe rozžehnouti jednu svíci, než spílati temnotám. Dříve se možná spíše dalo vycítit, co je špatné. Ale v dnešní době je řada věcí, které člověk ani nemůže v dané chvíli a v souvislosti odsoudit jako špatné, navíc pod vlivem médií i sociálních sítí…

Někdy je to nesnadné a někdy se člověk mýlí. Tam, kde to je neprůhledné, bych prostě byl opatrný.

Do Evropy se přímo žene spousta uprchlíků, na cestách jsou miliony lidí. Co vy na to říkáte? Je to nové stěhování národů?

To by se tak dalo vzhledem k tomu množství lidí nazvat, ale ony jsou to také důsledky minulosti.  Fakt je, Islámský stát je vysloveně zlý. To je průkazné. A co s tím? Ona by to měla být především záležitost islámu, arabských států, kde jsou muslimové. Dělá to především Jordánsko, které se do toho pustilo s vervou, když ten jejich pilot byl upálený. Podniklo nějaké nálety a hlavně přijalo spoustu uprchlíků. Když byl Saddám Husajn, tak jej západní armáda smetla. Kdyby se to opakovalo, dopadne to tak také, ale asi to pro muslimské státy není moc přijatelné. Nehledě na to, že když je válka, je to průkazné – zde je nepřítel, tady jsem já. Ale tohle, střílet nevinné lidi, kteří za to nemohou, s tím bude těžké něco dělat.

Není to také svým způsobem jejich zvrácená propaganda, protože tím se o nich hodně píše, natáčí?

Je to zákeřné. Já žasnu nad tím, že se nechávají naverbovat lidi ze Západu, a je jich tam dost. To také svědčí něco o tom, jak ta naše civilizace vypadá. To je záležitost globální, civilizace, která je špatná – podívejte na Severní Koreu, Súdán. Je to selhání celé naší civilizace.

To, že mladí lidé utíkají pomáhat islamistům, není z důvodu frustrace ze západní společnosti, nedostatku aktivit, vzorů?

Já bych souhlasil s tím slovem frustrace. Čím žije moderní civilizace? To je plocha. Nemá co nabídnout. Když se podíváte na desítky programů v televizi, to je samé vraždění, sex, zábava. To lidé hltají a svým způsobem jsou s tím spokojeni. Místo kultury zde vzniká něco plochého. Je pod tlakem showbyznysu. Prostě kšeft.

Tato civilizace prý jde do fáze zlomu. Nebo dokonce končí?

Myslím, že končí. Jde o to, aby se něco nového narodilo. O to jde. Říká se, že Luther byl dotázán, co by dělal, kdyby věděl, že druhý den bude konec světa. On řekl – nasázel bych stromy. A já se domnívám, že je čas sázet stromy. Možná je to jediná možnost, aby ten konec nepřišel. Ale v každém případě sázejte stromy!

Toto přece říká i papež František.

Já jsem měl dobrý vztah k Janu XXIII., který si vzal jméno toho zavrženého, pak Jan Pavel II. byl také velmi dobrý, i když dogmaticky zůstal při svém. Ten Benedikt, to nebylo ono, ten mě neseděl, ale František, to ano. To pokládám za vyšší řízení, že tam je.

To, že se lidé s podobnými zájmy přitahují, je určitě stmelující.

Lidé jsou! Já bych použil pojmu vyšší režim. Setkání s lidmi, které jsem  nečekal… A mělo se to stát. Když tu jsou pokyny, že se tu máme setkávat, proč tedy? Nejenom proto, abychom si podali ruku a měli se rádi? To by bylo moc jednoduché…

Přichází tedy doma netechnická, ale humánní, aneb je to s lidským plemenem hodně špatné?

Já bych řekl, že lidské plemeno je na tom hodně špatně v důsledku civilizace, kterou si vyrobilo. Samo o sobě ale ne. Tento konzumní způsob společnosti znásilňuje nynější pokolení. Ježíš hlásil chudobu, on byl chudý. To byla jiná chudoba nežli chudoba Diogénova sudu, což byla okázalost. Nejde o to se vrhnout do nouze, ale znát míru věci a nepřekračovali jsme meze toho, co nutně nepotřebuji. Dnešní hypermarkety vás přesvědčují, že to musíte koupit… Je historka o Sokratovi, který přišel na athénský trh, rozhlédl se a řekl – to jsem nevěděl, že je na světě tolik věcí, které nepotřebuji. To je moudrost! My žijeme v přepychu a lidé si stěžují. A žijeme v nadbytku. Jde o to, abychom jako jedinci řekli – tohle nemusím mít, tohle nepotřebuji, to by měl mít někdo jiný místo mne. A to je, řekl bych, chudoba metodická, programová.

A dostáváme se k běžencům a uprchlíkům. Ne všichni jsou na cestě za lepším kvůli bezpečí, řada z nich prostě migruje za lepším.

Bylo by dobré, aby se ti utečenci mohli vrátit. Není možné, aby tu desítky let byli utečenci. Měli by mít zpět svou vlast, kde mají své kořeny.

Podle vás a vašeho díla je dobré podporovat věci kolem sebe, že?

Já nekupuji jiné brambory než české. Já si počkám na jahody, až budou z našich plantáží nebo zahrad. Česnek jenom náš. A pokud jde o to sázení stromů, ono je také možné pěstovat slepice. Už vědomí, že tu nechám nějaké slepice normálně žít, místo toho, aby ty ostatní byly v drůbežárnách, kde se nemohou ani posadit, kdy stojí na drátech.

Ve vesnici, kde můj tatínek byl řídícím, byli v každém hospodářství krávy, někdy koně, samozřejmě kozy, prasata, drůbež, slepice, husy a tak dále… Pak přišly kolchozy, lidi to nezajímalo. Ty grunty, ta tradice byla přerušena, takže potom ve stájích byla auta. Ale teď, jak tam jezdívám, se to zas mění k lepšímu. Lidé, pokud mohou, by si měli vypěstovat, co se dá. Protože soběstačnost je strašně důležitá. Dělat to tak, aby se někde pěstovala kukuřice a sto kilometrů dál pšenice a potom jezdila auta z jedné strany na druhé. Proč nezasázet polovinu kukuřice a polovinu pšenice? Řepka je hezká kytička, takhle do vázy, to ano. Je to prostě přemíra, ale je to kvůli tomu, aby jezdila auta. Pak to práškují, včely hynou a kromě toho také lesní zvěř, když se toho napase, to není dobré. A když je krajina celá žlutá od řepky, to by žádný malíř nenamaloval.

Je tedy doba na to, aby nejen vesnice, ale i třeba městské aglomerace byly samostatnější, samozásobitelné?

Jistěže, o to tu běží! To je nesmírně důležité. Tam, kde lidé mají zahrádku nebo políčko, měli by ty brambory pěstovat. Pokud je to možné, samozřejmě. Já jinak vajíčko nekoupím než od slepic, které se opravdu pasou. Člověk má být důsledný. Lidská společnost se přece skládá z jedinců.

Já jsem si v motu k vaší knížečce přečetl, cituji, že „Lety do vesmíru jsou triumfem rozumu, avšak tragickou porážkou moudrosti“… Proč se s tím ztotožňujete? Většina lidí by řekla, že jsou na to hrdi.

Já se domnívám, že většině lidí je to fuk. Pro většinu je to senzace, že se na to koukají. Když jsem viděl ty lidi v řídicím kosmickém středisku, jak jásají, že třeba sonda dorazila k planetce vzdálené miliony kilometrů daleko a nedaleko od nich jsou slumy, kde lidé sbírají odpadky, aby se mohli najíst. To je rub. Lety do vesmíru – dostane se tam jen někdo a na čas, protože stejně umře. Já jsem třeba četl článek jednoho našeho vědce, kde se píše, že až se tady vyčerpají zdroje, tak se na nějakou tu planetu přestěhujeme. To je přece taková šílenost. Kdo se tam přestěhuje? A pak ona je tu v podvědomí jakási touha po trvání. No jaké trvání, když věřím ve věčný život, tak jsem spokojený tady na Zemi, protože vím, že mě tu čeká něco jiného. A to je nesmírná síla, tohle vědět.

Já jsem někde napsal, že do vesmíru chce létat ten, kdo neví, že je možné otevřít vesmír svými dlaněmi. Protože duchovně to obsáhnout, to je něco jiného než technikou.

Když se podíváte do blízké budoucnosti, co tady vidíte? Chaos, vládu silné ruky?

No on chaos je.  Řekl bych, že dokonce organizovaný chaos, ale to se nějak vymyká. Takto to trvat nemůže. Ale kdy a jak se to zhroutí, to nevím. Jde o to, aby tu byla síla, která s tím zhroucením nemá co dělat. Jakmile kotvím jinde, tak se mě to tu moc netýká. Teď hovořím jako teolog. Pro mě je ohromná síla tohle vědomí. Sorokin, to byl americký sociolog – otec byl Rus, matka, myslím, Finka, ten o tom napsal celé dílo – Krize našeho věku.

Co máme podle vás dělat, bojovat, stresovat se, vytvářet svůj malý svět?

No kvůli čemu tady sedíme, že. Připravoval bych se na nový svět, kotvit v něm a pracovat pro něj. Jak to dopadne, to není naše věc. Ale i kdybychom měli být poraženi, je potřeba pro to dělat. Co děláme, to není pro tento čas. Hodnoty, které rozvíjíme, jsou hodnoty věčné, jež přesahují tento rozměr. Kdybych nebyl o tom přesvědčen, už jsem umřel. Kdesi jsem četl, že společnost má vždycky charakter těch horších, protože ti jsou vidět. Ti tišší nejsou moc slyšet. Když jednám, by to bylo v souladu s Bohem, tak jej mám u sebe.

A bude válka ve východní Evropě?

Evropský problém je nyní Ukrajina versus Rusko. Myslím, že z toho nevznikne nějaká válka, protože to Putin také nechce. Tady je spíše takové jakési přetahování. Doby, kdy Napoleon bojoval proti Anglii, byla třicetiletá válka nebo Rusko bojovalo s Německem, jsou pryč. Teď přese všechno spolupracují. Nevěřím, že by se mezi sebou pomlátili.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Václav Fiala
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Okamura vytáhl výbušnou věc: Maláčová mi přímo řekla, že těmto lidem nepomůže. A byl u toho i Babiš...

18:25 Okamura vytáhl výbušnou věc: Maláčová mi přímo řekla, že těmto lidem nepomůže. A byl u toho i Babiš...

ROZHOVOR Stáhnout vojáky z Afghánistánu, zrušit inkluzi, odvolat nákup armádního vybavení, zakázat o…