Kdo byl nejhorším ministrem obrany?Anketa
I experti se přou, zda šlo při útoku Spojených států s Francií a Británií na Sýrii o spravedlnost, či americkou troufalost. Co o tom míníte vy?
Spravedlnost to určitě nemohla být, protože spravedlnosti obvykle předchází prokázaný trestný čin nebo zločin. A v tomto případě není ani prokázáno, že k plynovému útoku došlo, protože víme, že celá aféra vznikla na základě videa, které natočili příslušníci skupiny Bílé přilby, kteří spolupracují s protiasadovskou koalicí a podle informací z médií i s tureckou tajnou službou. To pro mne není věrohodný a objektivní zdroj. Navíc je zapotřebí říci jednu věc: nejdříve prý mělo jít o sarin a pak chlór. Co se chlóru týče, Sýrie je sedm let v občanské válce a má rozbitou infrastrukturu. Chlór se používá jako základní dezinfekční prostředek pro získání pitné vody. Když potřebujete napojit kolik milionů lidí odříznutých od pitné vody, potřebujete mnoho chlóru. Tudíž říkám, že není problém najít chlór v Sýrii, ať už plynný, nebo v prostředcích jako chloramin a další jeho podoby, protože je to civilní a legitimní prostředek. Ve vyšší koncentraci je jedovatý a ano, v první světové válce byl použit jako bojový plyn. Avšak v Sýrii narazíte těžko na někoho, kdo nepřišel s chlórem do styku prostřednictvím vody.
Celá záležitost ohledně útoku nemohla být spravedlností a mluvil jsem o tom už dříve, že se začíná rozmáhat lynčování. Když se podíváme, co se stalo po vraždě slovenského novináře Kuciaka, kdy došlo k Majdanu na Slovensku, několik desítek tisíc lidí si vynutilo odstoupení premiéra bez vyšetření motivu pachatele a bez podezřelých. Kolem Skripala je to totéž v bledě modrém – bez vyšetření motivu a testů byl prý otráven – ačkoliv útok údajně nejjedovatější látkou přežil i s dcerou. Zatím podle mne jde o spekulace, a řekl bych, mediální fabulace. Protiakce, která následovala, hromadné vypovídání ruských diplomatů, byla předčasná a zbrklá, protože Velká Británie má všechny prostředky věc vyšetřit. Má dokonalé služby, aby zjistily, co se vlastně stalo. Měli jsme tedy počkat, až bude jasný závěr vyšetřování, až bude prokázáno, že byl otráven tím a tím proto a proto, a pak měla přijít odplata, rázná a nekompromisní. Dělat ji předem, to jsme zase u lynčování. Objevila se spousta samozvaných žalobců a soudců, kteří ukázali prstem na někoho, protože se to zrovna hodí.
V Sýrii je o to více pikantnější, že se neví, zda ke zločinu vůbec došlo, protože nebyl prokázán. Ten útok, který vedly Spojené státy, a přidala se Francie s Velkou Británií, byl veden bez mandátu OSN, ani to nebyla obranná akce NATO, je důkazem, že zde zase máme samozvaného žalobce, soudce i kata, jenž nečeká na výsledky, až se něco spolehlivého dozví, ale rovnou jedná. Bez toho, že by bylo prokázáno, zda vůbec došlo ke zločinu. Nezlobte se, ale mně to přijde jako návrat do doby, kdy zde ještě nebyla vláda práva. Budu moc rád, když se budu mýlit.
Rusko útok odsoudilo a označilo ho jako útok na Putina. Jak velké následky může konflikt mít? A domníváte se, že bude ještě eskalovat?
Jestli mám správné informace z veřejných médií, 14. dubna ruská stíhačka přepůlila raketou starý syrský torpédoborec vytažený na volné moře. Tento, abych tak řekl, způsob sešrotování lodě byl natolik důrazný, že muselo dojít k nějaké dohodě. Když už bylo třeba vystřílet rakety, nejspíš proto, že nemají takovou střelnici, byla palba vedena na podle všeho dohodnuté cíle, a to tak, aby nedošlo k neštěstí nebo úmrtí. Myslím, že to bylo divadlo ani snad ne pro novináře.
Bude tento konflikt tedy eskalovat?
Jde podle mne o evidentní pokus dostat Rusko a Američany v Sýrii do přímé války. Bál jsem se velice, aby se do deště raket nepřidaly mimo dohodu také bojůvky proti Asadovi, aby se nepřipojily raketami, namířenými na ruské vojáky, civilisty a podobně, což by mělo velký politický dopad. Naštěstí k tomu nedošlo, za to jsem velmi vděčný a domnívám se – tedy rád bych, aby to tím zhaslo.
Teď jste na to narazil. Slyšela jsem také, že Sýrie se má stát vlastně bitevním polem mezi Ruskem a USA. Hrozí takové nebezpečí?
Ona už se stala, protože už šest sedm let Spojené státy vyzbrojují, cvičí a podporují bojůvky proti vládě Bašára al-Asada a Rusové podporují zvoleného prezidenta. Tam tedy samozřejmě nepřímá válka existuje, ale pořád jde o válku na jednom místě. Koneckonců jako člověka, který byl na vojně, je pro mě zajímavé, že zatímco Spojené státy léta bombardovaly Sýrii a nedošlo k žádné změně, zásadní obrat války nastal během tří týdnů po té, co Rusové nasadili svoje letadla. O tom bych se rád také dozvěděl více, ale obávám se, že takové informace budou odtajněné tak za třicet let a já se toho nedožiji.
Turecko tvrdí, že nestojí na žádné straně. Věříte tomu?
Věřím, protože Turecko dělá to, z čeho má prospěch, a Erdogan dělá to, z čeho má více moci. Věřím, že Turecko hraje vlastní hru a snaží se lavírovat na půli cesty mezi Spojenými státy jako člen NATO a zároveň udržovat dobré vztahy s Ruskem. Turecko hraje v tomto směru celkem jistě na sebe.
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan celkem překvapivě oznámil, že se v Turecku budou konat předčasné parlamentní a prezidentské volby, a jako důvod uvedl nutnost silného prezidentského mandátu. O co mu jde?
Já myslím, že mu jde o to, aby se stal chalífou, že chce vytvořit islámský režim, proto bojuje na straně svobodné syrské armády a islamistů proti republikánovi Asadovi – snaží se stát hegemonem v oblasti. A má k tomu dobře našlápnuto. Turecká armáda je silná a zkušená z nekonečných bojů s Kurdy. Nicméně v oblasti stále zůstávají také zájmy Íránu, Izraele a Saúdské Arábie. Je fakt, že budoucnost této oblasti bude složitá.
Jak v Turecku pode vás dopadnou chystané volby?
Budou splněny na 103 procenta (smích).
Írán je osočován, že dále vyvíjel jaderné zbraně i po podpisu mezinárodní dohody. Ze strany USA se zvedají protesty. Má taková situace řešení? Protože podobnou situaci už jsme zažili…
Zase podle mne jde o propagandistický humbuk a nutnost vytvořit nepřítele zvenku. Uvědomte si, že okolo Íránu jsou tři atomové mocnosti: Izrael, Pákistán a Indie. Ani jedna nepodepsala členství v Mezinárodní atomové agentuře ve Vídni. Írán to podepsal a pustil kontrolory na své území. Tady je základní rozdíl. Já chápu Íránce, že když mají kolem sebe všechny sousedy s atomovkou, cítí se jako nahý v trní. Na druhou stranu podle fatwy – a v Íránu fatwy berou velice vážně – velitele Chameneího je používání jaderných zbraní neislámské a nespadá do vize islámského boje. Takže to zakázal. Já osobně si myslím, že jde o přání otcem myšlenky. V momentě, když by došlo k napadení smlouvy, dojde k rozervání křehkých vztahů, které byly už s bídou po letech navázány s Íránem, a to byla strašná chyba. Pokud chcete dění ovlivňovat, musíte spolu mluvit. Když se na sebe budete dívat přes mířidla, nic neovlivníte.
Ozývají se hlasy – a není to poprvé – k válečné aktivitě USA. Kritici tvrdí, že Spojené státy musejí vyvolat nějaký válečný konflikt, aby na něm mohly vydělat peníze. Co si myslíte o takovém tvrzení?
Pokud se dá věřit běžně dostupným informacím o tom, jak funguje nekrytý dolar, tak hodnota dolaru je samozřejmě opřená o státy, které si dolary půjčují, za tyto dolary nakupují americké zboží a vracejí je s úrokem, což zhodnocuje jinak bezcenný kus papíru. Když to vezmete kolem a kolem, tak všechny státy spadající do arabského jara se prohřešily tím, že chtěly naftu obchodovat za zlatem krytou měnu.
Jako má Čína?
Ano, nebo Rusko, které začínalo razit projekt dvouhlavého orla. Číňané s některými zeměmi obchodují naftu a plyn v jüanech, tím dochází k oslabování dolaru jako rezervní naftové měny, a tím pádem zbývá jen druhý způsob, jak se zhodnocuje dolar, a to je půjčování a kupování amerického zboží. K tomu musejí být státy zadlužené. No a silné a bohaté státy, jako byly Sýrie, Libye a podobně, si půjčovat nebudou. Chytrému napověz. To všechno jsou informace z veřejně přístupného zdroje.
Na severokorejské a jihokorejské hranici dochází k odstraňování tlampačů, které vzájemně osočovaly sousední zemi. Jde o první krok k míru? A dočkáme se ho?
Latinské rčení říká: když chceš mír, připrav se na válku. Kdo chce mír, musí být silný a dostatečně ozbrojený. Příprav na válku na obou stranách hranice už bylo dost. Faktem je, že konec propagandistické války obou států je úplně počátek toho, aby se obě země začaly normálně stýkat, začaly obchodovat a začaly koexistovat, protože samozřejmě izolace na jedné straně a pocit ohrožení na druhé umocňuje vládu vůdců, ale národům se žije špatně.
Pojďme do Evropy. Jak hodnotíte francouzského prezidenta Emmanuela Macrona ohledně migrace? Kritici tvrdí, že se sice hezky tváří, ale ve skutečnosti se s migranty nepáře.
Víte, podle zpráv, které proběhly médii zhruba šest neděl před volbami ve Francii, vrchní francouzský imám vyzval francouzské muslimy, aby volili Macrona. To je zhruba pět milionů hlasů. A já, protože vím, že v politice není nic zadarmo, se nemohu ubránit otázce, co jim za to Macron slíbil. Vztah místních muslimů k migraci je zajímavý. Z pohledu domácích muslimských komunit nejen ve Francii, ale i v Německu a na více místech, kam migranti přicházejí, migranti přinášejí zločinnost, přinášejí obrovské náklady a především vzbuzují obrovskou nevoli u původních obyvatel vůči muslimům.
Otázka tedy je, co z toho měli francouzští muslimové, když volili Macrona. Museli to přece všechno být francouzští občané, kteří ve Francii žijí dlouho nebo celé generace. Jestli třeba nechtěli, aby je chránil před migrací, aby nedošlo k jejich napadání, nelze to vyloučit, ale jsou to jen úvahy. U Macrona je třeba rozlišovat, jestli jeho poselství míří dovnitř, nebo ven z Francie, a ta si vzájemně nemusejí odpovídat.
Neměla by si jeho poselství ven – dovnitř odpovídat?
Francie je na hranici občanské války, nebo spíše nevyhlášené občanské války. Dva roky trval mimořádný stav a skončil jen díky zákonu o bezpečnosti země, který udržuje stav mimořádného stavu, akorát už se mu neříká mimořádný stav. Takže tam pro uklidnění musejí mít rázné poselství dovnitř, například že Macron nebude chtít migranty. Ale co mluví v Bruselu, je jiná věc.
Jak nahlížíte na návrhy z Evropské unie na sankcionování neposlušných odnímáním dotací? A jak tomu čelit?
Na první část otázky mne napadá odpověď z písně Karla Kryla: „Odpověď čekáte? Nasrat, jo nasrat.“ Tolik k první otázce, protože si myslím, že je načase už přestat nechat na sobě štípat dříví, ozvat se a ozvat se velmi rázně. Víme, že to jde. Orbán prohlásil, že když bude Evropská unie hlasovat pro přijímání migrantů, zablokuje rozpočet. Myslím, že náš hlas by měl být jednoznačný, protože jde o více věcí, které se nějak doplňují. To je připravovaná smlouva Dublin IV, která má vydíráním donutit neposlušné státy, aby braly migranty, a jsou v ní explicitně jmenovány: jako státy střední Evropy.
K tomu deklarace OSN, že migrace má být lidské právo a přijímací státy mají povinnost migranty přijmout. To je naprosto neuvěřitelné, protože demokracie někoho končí tam, kde končí moje demokracie. A v momentě, kdy prostě máme stát před vyděrači s přijímáním migrantů, které pošlou v jakémkoliv množství a jakékoliv kvalitě, a když nepřijmeme, tak dostaneme pokutu 250 tisíc euro za jednoho… Tak kdyby nám jich poslali deset tisíc, zruinují náš státní rozpočet. Takový způsob musíme kategoricky odmítnout, nahlas a velmi rezolutně navzdory tomu, že propagandistická mašinerie pojede na plné obrátky. Jednak budou proti všem hlasům volat, abychom to odmítli, a za druhé budou tvrdit, že jedině Evropská unie v současné formě je to pravé, a to nám zachrání budoucnost a zabrání utrpení.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
