Jak hodnotíte rok 2018 z politického hlediska?
Nejsem odborník na naši politickou scénu, berte, prosím, mé názory se značnou rezervou. Mně připadal letošek jako ústrojné pokračování vývoje na všech frontách. Nezaznamenal jsem nikde překvapující demisi, neočekávanou revoluci, zjevení dalšího politického mesiáše ani nic podobného. Někdo je s tím více, někdo méně spokojen – respektive abychom byli správní Češi – nespokojen. Neřekl bych, že se událo něco zásadně překvapujícího.
Co nám to ale v české politické kultuře přineslo?
Patrně bych se měl přidat k nářkům nad zhrubnutím naší politické scény. Mně kakolálie našich volených i nevolených reprezentantů a předáků zas tak moc nepohoršuje. Jsem prostý člověk z lidu, používám pestrý slovník a některé situace si o silnější slovo vyloženě škemrají. Pohříchu ani u intelektuálních výšin se v praxi a mimo záznam nesetkávám s mluvou jako vystřiženou z čítanek. Jestli mi něco vadí, tak že se úplně stejné chování u jedněch prezentuje jako odporná obhroublost a důkaz jejich nevychovanosti, zatímco u jiných jako roztomilá lidovost a znamení toho, že dokážou sestoupit z výšin k nadšeným masám.
Proběhly Vánoce: svátky klidu a míru pro mnohé. Je známo, že jste muslimským konvertitou, připomínáte si nějak tyto křesťanské svátky?
Samozřejmě ano. Vánoce jsou v naší kulturní oblasti už nějakou dobu daleko více kulturní než náboženskou záležitostí. Jsou to v reálném životě rodinné svátky a svátky konzumu mnohem více než cokoliv jiného. Ostatně i v některých muslimských zemích běží paralelně náboženské a kulturní svátky. Třeba Íránci slaví o zimním slunovratu svátek zvaný Jaldá, ve kterém se odráží i dost křesťanských prvků. Podobně v Íránu slaví také svátky jara, kdy malují kraslice a staví na stůl misky s rašícím osením jako my o Velikonocích. U nás prastaré přírodní svátky slavené už pohany moudře integrovalo křesťanství a dalo jim svou náplň. Takže ano, české Vánoce slavím i se stromečkem a vším dalším.
Fotogalerie: - Betlémské světlo lidem
Jak vlastně vnímají Vánoce muslimové, řekněme, vaši „bratři ve víře“?
Na tom, jaký postoj k Vánocům zaujímají v Evropě muslimové, respektive imigranti, se hezky projevuje míra toho, čemu se říká politicky korektně integrace.
Někteří imigranti v Evropě založili rodiny ze smíšených manželství a mají děti, které se nechtějí odlišovat od svých spolužáků a nechtějí být celkem pochopitelně zkráceny na dárcích. Ti zpravidla Vánoce dle místních obyčejů drží. Napomáhá tomu i existence širší domorodé rodiny, se kterou se navštěvují, vyměňují si dárky a nenásilně si tak tvoří nějakou vlastní verzi Vánoc, celkem korespondující s místním prostředím.
Pokud má cizinec jen evropské přátele, ale ne rodinu, pak zrovna Vánoce, které jsou velmi intimními rodinnými svátky, vstřebává obtížněji. Čím méně místních přátel imigranti mají, tím, je to horší. Jako ilustrativní příklad můžu uvést příhodu z letošního Mikuláše. Zjistil jsem, že skupina imigrantů z Afriky (mimochodem křesťanů), přestože zde žijí už sedm let, byla přesvědčena, že naše mikulášské zvyky jsou projevem morálního rozkladu české společnosti a odpadnutí od křesťanské víry. Čerty na ulicích spolu s informacemi z internetu a vlastními předsudky vyhodnotili tak, že jsme se zde přiklonili k uctívání ďábla.
V Čechách zatím nejde ani tolik o náboženský extremismus jako spíš o začlenění do společnosti. Ani zcela vlažní muslimští imigranti nevědí, jak a proč by měli slavit Vánoce. V zemích jejich původu žádné tradice načerpat nemohli. Někteří vídali, že je slaví jejich křesťanští sousedé, třeba jim i blahopřáli, ale tamní křesťané je slaví úplně jinak, než jak jsme zvyklí v Evropě. Je to, jako bychom chtěli po Češích dlouhodobě působících v muslimských zemích, aby přijali tamní svátky. Jen málo z nich tam ovšem celkem pochopitelně na Svátek obětování doma podřezává ovci.
Co například ti radikální muslimové, wahhábisté? Těm Vánoce vadí?
Skutečně radikální muslimové Vánoce neslaví programově, protože muslim má slavit jen muslimské svátky. Svým dětem toužícím dostávat dárky jako jejich nemuslimští spolužáci žádné nekupují, aby nedošly zatracení. Vyvíjejí nátlak na své souvěrce, aby nehřešili a chovali se stejně, k čemuž je podmínkou existence komunit uvnitř většinových společností. Pozoruhodným paradoxem pak jsou radikálové z řad takzvaně plně integrovaných muslimů, to je obvykle až druhá či třetí generace přistěhovalců, u nás zatím nejsou. Perfektně se orientují v prostředí, kde žijí, ale neztotožňují se s jeho hodnotami. Dokážou tak využít prostředky právního, mediálního i politického vlivu, aby rozkládali společnost, která je poskytuje, ve prospěch vlastních hodnot. Umožňují jim třeba tvrdit, že je jejich náboženské cítění uráženo tím, jak veřejný prostor okupují křesťanské náboženské svátky a dožadovat se zrovnoprávnění. Docela se jim to daří.
Vraťme se raději k bilancování minulého roku. Je český národ kvůli politice rozdělen? Může za to Babiš a Zeman, jak občas zaznívá?
A nemá politika lidi rozdělovat? Kdybychom měli politickou scénu založenou na tom, že všechny sjednotí a povede k jedinému názoru, asi by se to taky nemuselo každému zamlouvat. Vy otázku na rozdělení českého národa personalizujete, já spíš vidím rozdělení společnosti někde kolem čáry příjmové hranice a toho, jakým způsobem lidé svůj chléb vezdejší dobývají. Na jedné straně – a promiňte mi brutální zjednodušení amatérovo – je absolvent mediálních studií zaměstnaný v korporátu ve velkoměstě, na straně druhé rozvedená paní pracující ve směnném provozu ve velkoskladu.
Fotogalerie: - Babiš v Itálii řešil migraci
Podle výsledků voleb to vypadá, jako by byly společnosti – nejen u nás, ale i jinde po Evropě – rozříznuty kvantitativně skoro napůl. Mně se ale zdá, že ve skutečnosti jsou tato sociální prostředí mnohem víc nevyvážená. Ta první společenská skupina je nesrovnatelně aktivnější a tím také viditelnější a v poměru ke svému počtu vlivnější. Proč tomu tak je, je asi nasnadě. Druhá skupina je z řady důvodů mnohem pasivnější, v ulicích se spektakulárně projevuje jen výjimečně. Obvykle jen ztrapní – i když bohužel nezničí – průzkumníky veřejného mínění prorokující výsledky voleb ze vzorku obyvatelstva, který je pro ně snadněji dosažitelný.
A položil bych řečnickou otázku: Kam asi patří ona „mlčící většina“, která vůbec volit nechodí, protože je přesvědčena, že to nemá cenu?
Ze sdělovacích prostředků často slýcháme slova o tom, že ekonomika šlape, nezaměstnanost je rekordně nízká. Na druhé straně se ovšem také dovídáme, že je každý desátý Čech v exekuci, bydlení se stává takřka nedostupným a jsou děti, kterým rodiče nemohou zaplatit školní obědy. Jsou na tom Češi dobře, nebo špatně, jak to vidíte?
Z dob svého dětství a mládí, kdy ještě existovaly politické vtipy, si vzpomínám na jeden: Zdražení toaletního papíru jsme kompenzovali výrazným poklesem cen dieselelektrických lokomotiv. (Konec vtipu.) Takže proč by tohle obojí nemohlo existovat paralelně? Ekonomika skvěle šlapající ve statistických číslech neznamená všeobecný blahobyt ani sociální jistoty pro každého.
Také bohužel v otázce správně říkáte: „Ze sdělovacích prostředků často slýcháme…“ Mně se už opravdu zajídá mýtus o objektivitě a nezávislosti novinářského stavu. V adorované době první republiky si přece taky nikdo nedělal iluze o žurnalistické objektivitě. Každý věděl, že Venkov píše pro agrárníky a Právo lidu pro sociální demokraty. Také za reálného socialismu se lidé stavěli ke sdělovacím prostředkům s patřičnou dávkou racionální nedůvěry. A to tehdy měla média přinejmenším tu výhodu, že se z nich konzument mohl dozvědět alespoň to, co je oficiální, puncovaná lež, stanovisko strany a vlády. Dnes je mi nepříjemné nechat si vnucovat, že nedůvěru vůči médiím a vládním i nevládním institucím zasévají výhradně agenti hybridních válek, přestože to, co vidím na vlastní oči, je v rozporu s tím, co předkládají oficiosní sdělovací prostředky.
Navážu na vaši poslední větu. Takže teoriím o proruských dezinformacích šířenými českými občany sympatizujícími s myšlenkou panslovanství a tím, že se ve školách učí sovětské dějiny, jak poznamenává BIS, nevěříte? Proruským panslovanstvím je podle civilní kontrarozvědky zasažena i výuka českého jazyka.
Spíš jsem tím chtěl vyjádřit pochybnost, že by byli novináři výhradně jen hlídacími psi demokracie, a ne také zaměstnanci konkrétních médií a lidmi s vlastními politickými názory.
Ale vy se ptáte na tu propíranou poznámku pod čarou ve veřejné Výroční zprávě BIS za rok 2017. Jestliže mají naše zpravodajské služby starosti o školní výuku, můžeme je směle zrušit. Ne proto, že by byli jejich pracovníci neschopní čučkaří, ale proto, že nám opravdu nehrozí nic vážného. Navrhoval bych pak jejich agenty povýšit na školní inspektory.
Fotogalerie: - Islámská konference
Zpět k ekonomice. Doháníme v životní úrovni západní Evropu, jak se slibovalo?
Nevím. Svým odborným zaměřením jsem orientován na studium úplně opačné světové strany a na Západ jezdím minimálně. Nedělám si iluze, že bychom doháněli Západ v tom smyslu, jak jsme si to malovali před třiceti lety. A také už jsem ovšem dost starý, abych si od té doby uvědomil, že bych ho v mnoha směrech ani dohnat nechtěl. Takže Západ podle mne zdaleka nejsou jen někteří dobře placení Němci, ale taky třeba nezaměstnaní Španělé nebo stany migrantů v pařížských parcích.
Bude rok 2019 klidnější, nebo můžeme očekávat nějaké turbulence?
Nechci dělat politologickou Pýthii (mýtická věštkyně působící v Apollonově chrámu v Delfách, pozn. redaktora). Buď bych musel dělat obecné prognózy, které nemají cenu, anebo riskovat, že mi někdo za rok zcela oprávněně omaže o ústa má chybná proroctví. V médiích mi ale obecně vadí, že už standardně vyžadují po odbornících odpověď na otázku: „A jaký vývoj teď očekáváte?“ Všimněte si, jak už se stalo zvykem, že zdaleka nemáme k aktuálním událostem ještě ani základní informace, natož abychom je mohli analyzovat, a sdělovací prostředky už loudí od expertů prognózy, co bude dál.
A na Blízkém, Středním východě, v oblastech, které jsou možná poslední roky nejnebezpečnějšími na světě. Lze očekávat nějaké zklidnění?
Tak tady jsem si jist trochu více. Ne, nebojte se, Blízký východ se nestane nudnou oázou klidu a míru nejen v příštím roce (ať už podle našeho kalendáře nebo podle kteréhokoliv z několika tamních používaných kalendářů), ale nejspíše ani v nejbližších desetiletích. Tam bude stále o čem psát a stále kam prodávat zbraně.
Nějaké přání či doporučení občanům do roku 2019? Třeba těm, kterým se aktuální politická a společenská situace nelíbí…
Tak to bohužel nemůžu sloužit. Spíš bych poprosil eventuálního občana, který na nějaké inteligentní, jednoduché a účinné doporučení přijde, aby ho poslal mně. Zejména pokud bude finančně nenáročné, nebude vyžadovat zvýšenou konzumaci drog či alkoholu, emigraci ani posílání dopisových bomb, protože poštovné je drahé a doručovací služby nespolehlivé. To jediné, co zatím jako správný Čech dělám, je, že na všechno nadávám. Nic to nespraví, ale stejně to můžu doporučit. Člověk si tím aspoň uleví.
Přečtěte si další bilanční rozhovory k roku 2018:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jonáš Kříž
