Náboženské trojmezí, kde spolu sousedí judaismus, křesťanství a islám, tedy Jeruzalém. Nedávno jste se odtud vrátil. Nicméně Karel Marx prohlásil, že náboženství je opium lidu a pak to po něm mnozí komunisté opakovali. Jak to mají čeští komunisté s náboženstvím?
Marx to sice prohlásil, ale všechny levicové politické strany, tedy i komunisté, se do značné míry opírají o náboženské tradice zemí, v nichž působí. Nikdo se nemůže zbavit tradic své země. V Česku máme spíše než katolickou tradici tu evangelickou. Navíc platí, že čím více se ze západu pohybujeme na východ, religiozita roste. S řadou církví si komunisté rozumí velmi dobře. Třeba s revolučními katolickými faráři z Latinské Ameriky, kteří mají své odrazy ve vesnických kněžích v nejchudších českých regionech, nemáme problémy. S evangelíky či s pravoslavnými vycházíme skvěle.
Samozřejmě, že v Boha nevěříme, ale snažíme se propojit se všemi, kteří vyznávají humánní myšlenky. Ostatně mnohdy jsme v tom mnohem radikálnější než mnozí věřící. Věříme totiž, že člověk je ve své podstatě dobrý.
V Izraeli nyní policie doporučila obvinit premiéra Benjamina Netanjahua se ženou Sárou z korupce v souvislosti s vyšetřováním telekomunikační společnosti Bezeq. Ostatně premiér je vyšetřován i v jiných kauzách. Nepřipadal jste si tam jako doma, kde premiér Andrej Babiš také čelí obvinění z dotačního podvodu?
Víte, ohledně Čapího hnízda vnímám určité indicie, že jde o vyfabrikovanou kauzu, zatímco u Netanjahua je těch obvinění opravdu hodně a jsou oprávněná. Nicméně ne nadarmo se říká, že za každým velkým majetkem je nějaký zločin, defraudace či něco podobného. Babišův Agrofert u nás doslova požral konkurenci a mnohdy ne příliš vybíravě. Ohledně Čapího hnízda je ale třeba uvést, že ta padesátimilionová dotace byla naprosto zanedbatelná v porovnání s tím, co se tam investovalo. Když se podíváme, na jak drahé, pochybné a dodnes nefungující projekty šly stamiliony z regionálních operačních programů, tak mi Čapí hnízdo připadá opravdu jako vyfabrikovaná kauza.
Navíc existuje početná skupina lidí, kteří žijí z nespecifikovaných zdrojů tak, že protestují proti všemu, co se hýbe. Proti prezidentovi, komunistům, Babišovi. Zítra to bude Ferda Vomáčka nebo Ferda Mravenec, pozítří Mařenka Vomáčková. A tito profesionální aktivisté se už usadili i na ministerstvech, třeba životního prostředí anebo školství. A nemyslím si, že to, co dělají, je ve prospěch naší země. Právě naopak. Jde o vyvolávání nesnášenlivosti a chaosu.
Fotogalerie: - Setkání v Haifě
Premiéra Babiše vlastně obhajujete. Je dobře, že se komunisté spolčili při vládnutí s oligarchou?
Při demonstracích v Česku dojde třeba k vyhození květin od politiků do koše či nanejvýš ke strkanicím, zatímco ve Francii se staví barikády, zapalují ohně, házejí Molotovovy koktejly. Jaký způsob protestu uznáváte?
Ani jeden ze jmenovaných. Protesty u nás probíhaly na základě vyfabrikovaných kauz a byly za hranicí dobrého vkusu. Zahazování věnců a kytic od památníků do koše nepatří do slušné společnosti. Jestliže u někoho vzbudí negativní emoce jen to, že nebyl zvolen jeho oblíbenec, je to špatně. Taková je prostě demokracie a netřeba v jejím rámci protestovat tak nechutným způsobem.
Osobně jsem proti nasazování našich vojáků do nesmyslných válek třeba v Afghánistánu. Učil jsem afghánské studenty a vím, že je daleko lepší jim pomáhat například distribucí vzdělání, než aby tam v pustinách či v okolí základny běhalo pár našich vojáků a hráli si na drsňáky. Stejně svou silou nic nezmění, nežijme v legendách. Proti nasazování českých vojáků do misí, kde slouží cizím imperiálním zájmům, jsem ochoten vyjít do ulic a protestovat.
Fotogalerie: - Pouliční boje v Paříži
Fotogalerie: - Demisi, Babiši!
Nicméně v Paříži do toho jdou dost zostra...
Ve Francii jsou daleko více rozevřené nůžky mezi bohatými a chudými než u nás. Nicméně i u nás se propast mezi těmi, co mají přes milion korun měsíčního platu, a těmi, co mají minimální mzdu, prohlubuje. Proto KSČM tlačí na to, aby se minimální mzda a s ní i důchody výrazně zvyšovaly. Ve Francii jsem studoval a jezdím tam pravidelně. Znám Francouze. Když se jim něco nelíbí, jdou rovnou do ulic. U nás to řešíme tak, že si dáme dvě tři piva, zanadáváme na poměry a uklidníme se. Francouzi protestují a organizují stávky.
Nicméně všude existují militantní a extremistické skupiny, které tyto demonstrace zneužívají. To se stalo v Paříži, kde na Elysejských polích dokonce demonstranti poškodili Vítězný oblouk. S tím podle mě ale většina francouzské společnosti nesouhlasí a poškozuje to legitimní protesty třeba proti zvyšování cen pohonných hmot, což je základem hnutí žlutých vest. S těmi osobně sympatizuji, ale měli by si dát pozor na extremisty. Civilizovaní lidé nerabují obchody a nezapalují zaparkované automobily.
Psali jsme:
Jak hodnotíte situaci na Ukrajině, kde prezident Petro Porošenko nedávno vyhlásil válečný stav?
Válečný stav na Ukrajině je taková celkem komická záležitost. Nic jiného, než další potlačení občanských práv, se tam totiž neděje. Mladí lidé utíkají z Ukrajiny nejen proto, že nemají čím uživit rodinu, ale i proto, aby nemuseli vykonávat službu v armádě. Z ní se „uvolňuje“ řada zelených kádrů, jak se za války nazývali zběhové. Utíkají se zbraněmi a přidávají se buď k soukromým armádám jednotlivých oligarchů anebo tvoří kriminální gangy. A stát tohle neovlivní, protože je velmi slabý. Dá se očekávat, že se tam v zimě řada lidí dostane za mez sociální nouze, ale nikdo se tím nezabývá.
A právě nesmyslné vlastenčení umožňuje Petro Porošenkovi, aby lidem odvracel zrak od jejich zubožených existencí. Má nízké preference a prezidentské volby se konají koncem března. Je proto třeba řinčet zbraněmi. Jenže lidé už mu to až tak nebaští. Ukrajinci jsou rozčarovaní z toho, co se děje v jejich zemi. Podpora neonacistických skupin, utlačování menšin, potlačování svobody slova a tak.
Za chudobinec Evropy je sice považována Moldávie, nicméně Ukrajina je na pokraji bankrotu a drolí se, nemám na mysli jen Donbas, i státně. Vždyť spousta lidí žijících na území Ukrajiny má dnes i rumunské, maďarské a polské pasy...
Je to tak, a chudoba s rozdrolením státnosti souvisí. Vždyť v Moldávii, opravdu nejchudší zemi v Evropě, má spousta občanů rumunské pasy. Dvojí občanství není moc dobrý zvyk. Ukrajina je na tom podobně. Ukrajinská Zakarpatská oblast měla dříve svou autonomii, která byla zrušena a tamním lidem se moc nelíbí, že se s nimi zachází jako s loutkami.
Psali jsme:
Jste brán jako jeden z nejvstřícnějších českých politiků k režimu Vladimira Putina v Ruské federaci. Nicméně jde o velice divoký kapitalismus. Je to tedy nostalgií k SSSR, anebo máte tak rád širokou ruskou duši?
V sociální oblasti v Rusku některé prvky zavedené za SSSR zůstaly. Když se podíváme na ekonomiku, tak jde opravdu o tvrdý kapitalismus devatenáctého století. Nemám vůbec radost z těch extrémně liberálních ekonomů, kteří tam vládnou pod Putinem. Když si tedy nyní přečtete Charlese Dickense, jste v Rusku. Chudoba na podstatné části tamního venkova je obrovská, některé vesnice jsou úplně vysídleny a obyvatelé jsou tam odkázáni sami na sebe.
V poslední době se to nicméně trochu zlepšuje tím, jak Rusové začali klást větší důraz na venkov. Začali vyvážet obilí, vyrábět potraviny či rozvíjet spotřební průmysl a tak dále. A paradoxně jim k tomu uvědomění dopomohly sankce. Také se jim třeba podařilo zastavit demografický pokles. Mám rád všechny slovanské národy, Rusy nevyjímaje. To mi ale nebrání, abych neměl kritický nadhled.
Topkařská poslankyně Helena Langšádlová iniciovala zřízení sněmovní vyšetřovací komise pro vyhodnocení vlivu autoritářských režimů, tedy hlavně Ruska a Číny, na vnitřní záležitosti českého politického systému. Co vy na to?
Paní Langšádlová by měla přejít z Poslanecké sněmovny k BIS, když má tak veliké myšlenky. Tam by se její aktivita velmi dobře uplatnila. Já nemám dojem, že by zrovna takové věci patřily do Poslanecké sněmovny. Portfolio problémů, které se tam řeší, je trochu někde jinde. Chápu ale, že se její zastydlé svazáctví promítá do některých jejích kroků. Jako velká stoupenkyně NATO samozřejmě hledá špiony ze zemí, které jí nejsou sympatické.
Psali jsme:
Už nyní začínáte vyzývat voliče, aby příští rok opravdu přišli volit své zástupce do Evropského parlamentu. Nepřipadáte si jako člen KSČM, tedy euroskeptické strany, tak trochu jako rozdvojená osobnost?
Opravdu ne. Valná většina eurounijní legislativy je dnes přebírána národními státy, takže to začíná být opravdu vážné. Málokdo si to uvědomuje. Navíc si opravdu myslím, že pokud chceme řešit základní problémy dnešní kapitalistické společnosti, potřebujeme k tomu větší rámec, než je národní stát. A ten větší rámec zhruba odpovídá velikosti EU, zhruba té půl miliardě obyvatel.
V jedné ruce máme ideologii několika málo extrémně bohatých, kteří budou mít dokonce větší bohatství než některé středně velké evropské země. To je extrémně liberální koncept, který se už řadou zákonodárných aktů v EU prosazuje. V druhé ruce držíme koncept větší sociální spravedlnosti, který nabízím já. Myslím si, že by se měly v EU začít sjednocovat sociální standardy. To se do jisté míry stalo při sjednocení Německa. Rozdíl třeba ohledně platů uvnitř nejsilnější země EU je 1 : 0,7 ve prospěch takzvaných starých spolkových zemí Německa. Podobně by se to mělo vyrovnávat po celé Evropě. Dnes zde ale máme občany první, tedy ze západní Evropy, a druhé – z východní části kontinentu – kategorie. Podle mě by se to mělo změnit. Myslím si, že podobně přemýšlí obrovské množství lidí v EU. A já jen chci, aby šli k volbám a volili pro tyto změny.
Ing. Jaromír Kohlíček, CSc.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
