Na jakých pozicích jste pracoval?

Začal jsem jako horník stipendista, pak jsem pracoval jako vedoucí provozu. Vystřídal jsem řadu pozic. Po žebříčku jsem šel od lopaty až po kravatu.

Bylo to lepší u lopaty, nebo s kravatou?

Já na každé období vzpomínám se sevřením srdce. Strávil jsem tam 36 let. Hornictví je specifický obor. Nejsou rozdíly mezi horníkem a technikem. Když sfáráte do dolu, tak jsou všichni lidé černí, když je teplo, tak jsou všichni zpocení, když se práší, všichni dýchají stejný černý prach, tam není rozdíl. V hornictví vládne čestnost, upřímnost a solidarita. To jsou pravidla, která, když se člověk dostane nahoru, často neplatí. Opatření, která jsou „dole,“ se striktně dodržují. Nikdo by si nedovolil kouřit, protože by tím mohl ohrozit sebe i kamarády. Ve mně tohle období zanechalo hlubokou stopu. Skončil jsem před třemi týdny, takže ve mně je ještě všechno čerstvé.

Takže jste hornictví i přes jeho klady, které popisujete, pověsil na hřebík, proč?

Rozvázal jsem pracovní poměr s OKD dohodou, protože jsem se rozhodl věnovat veškerou energii a sílu vstupu do politiky. Po stránce kariéry jsem si vše splnil. Ještě se ale necítím tak psychicky a fyzicky opotřebovaný, že bych nemohl zkusit něco jiného. Pan Babiš mě oslovil a jeho artikulace a gestikulace je velmi podobná horníkům. My horníci, a já se za něj pořád ještě považuji, nemluvíme na prázdno a pojmenováváme problémy jasně. Po rodinné poradě jsem si pak řekl: „Ano, chci, aby bylo lépe.“ Chci, aby se naše děti měly lépe, to je to, co mě amatéra nakoplo k tomu, abych šel do politiky.

Jak vnímáte krizovou situaci v OKD?