Hrozí v příštích 10 letech vypuknutí opravdu velké války v Evropě nebo západní Asii, která drsně zasáhne i nás?Anketa
Na východní Ukrajině po neúspěšném příměří opět probíhají boje mezi separatisty a ukrajinskou armádou. Jak to tady dopadne dle rozložení sil?
Domnívám se, že rozhovory v rámci tzv. kontaktní skupiny, která bude zahrnovat Rusko, Ukrajinu, separatisty a OBSE, mají v nejbližších dnech naději na úspěch. Co se týče rozložení sil, tak je známo, že ukrajinská armáda není připravená na partyzánskou válku a že separatisté dostávají výzbroj a možná i posily z Ruska. Ukrajinská armáda by zřejmě nakonec zvítězila, ovšem za cenu mnoha civilních obětí, a to ještě za předpokladu, že by se Rusko rozhodlo neintervenovat.
Hodně záleží na postoji Ruska. Jak by se k němu měla EU chovat - zavést ještě tvrdší sankce, nebo s ním jednat?
Ano, klíčový je skutečně kalkul Putina a jsem toho názoru, že ruský prezident se spíše kloní k deeskalaci. Proto je důležité, aby EU stále držela ve hře další kolo sankcí. Kancléřka Merkel, která se zhostila vedoucí role za EU, to zatím tak dělá. Situace není buď cílené sankce, nebo jednání, ale kombinace obojího. V případě východní Ukrajiny je jednání důležité, abychom se vyhnuli ztrátám na životech. EU ale nesmí zapomenout na Krym a do té doby, než se ukrajinská vláda rozhodne jinak, by měl být Krym považován za okupované území, se všemi důsledky.
Sunnitští džihádisté ze skupiny ISIL vyhlásili takzvaný Islámský stát rozkládající se od syrského Aleppa po Falúdžu nedaleko Bagdádu. Zároveň vůdce ISIL abú Bakr Bagdádí vyzval muslimy na celém světě k džihádu a láká je, aby odešli ze svých zemí do tohoto nově vzniklého útvaru. Jak nebezpečná je tato situace? Může se Irák úplně rozpadnout?
Samotná ISIL není životaschopná jako státní útvar. Bagdádí těží v Sýrii z politického a bezpečnostního vakua způsobeného občanskou válkou a v Iráku se zase opírá o pasivitu či dokonce podporu té části obyvatel Iráku, kteří si momentálně přijdou jako marginalizovaní a diskriminovaní premiérem Málikím. Vše závisí na zbytku soudnosti, kterou ještě stávající političtí hráči v Iráku a vůbec v celém regionu mají. Pokud to, co se děje, pro ně není dostatečnou výstrahou, že je nutné pokusit se skutečně o inkluzivní vládnutí a nezakládat domácí a zahraniční politiku vydržování vzájemného strachu a nenávisti, pak se situace nezlepší. Irák za Málikího měl k rozpadu našlápnuto i bez ISIL – tudíž ISIL není důvodem pro rozpad, ale symptomem pomalého procesu rozpadu a selhání centrální vlády.
Psali jsme:
Američané podporují iráckou vládu, ale zároveň údajně posílali zbraně i povstalcům proti syrskému prezidentovi Asadovi. Tedy patrně i ISILu. Neudělali chybu, že je vyzbrojili? (Nyní paradoxně irácké vládě prodali stíhačky Rusové a pomáhá jí Írán)
Američané neposílali zbraně ISIS (ISIL), ale souhlasím s tajemníkem OSN, že materiální zbraňová podpora jakékoli straně pouze konflikt prodlužuje a zvyšuje počet obětí. Myslím si, že dodávat zbraně do Iráku, včetně českých, je šílenství. Argument, že se posiluje centrální vláda v boji proti teroristům, je lichý. Málikího vláda byla čím dál více sektářská a na konflikt si doslova zadělávala. Pokud se Rusové nebo Írán rozhodli na konfliktech profitovat nebo se do nich zapojit kvůli geostrategickým cílům, ať se klidně spálí, protože to se dříve nebo později stane.
Západ by se měl držet stranou a přestat být pokrytecký ve sledování neslučitelných zahraničně politických cílů, tedy normativní politiky na jedné straně a reálpolitiky na straně druhé. Měli bychom si jasně vybrat tu první, nespoléhat se na autoritáře, že nám přinesou dlouhodobou stabilitu, pokusit se dosáhnout zbrojního embarga, navýšit humanitární pomoc a zastat se hlasitě a veřejně obyčejných lidí a jejich práv. To je jediný postup, který vymaní Evropu ze stínu neokolonialismu a přinese nám pozitivní body v dlouhodobém výhledu. Odmítnout účast v této šachové partii není zbabělost nebo známka slabosti, ale naopak moudrosti.
Na závěr se zeptám na dlouholetý palestinsko-izraelský konflikt, který, předpokládám, sledujete prioritně. V jaké je teď fázi, je tady nějaký posun?
Poslední rozhovory ztroskotaly a já osobně se domnívám, že současná izraelská vláda míří k jednostrannému řešení, které není ani tak plánem B, spíše jako bylo plánem A celou dobu. Tím je pokračování ve strategické výstavbě osad na okupovaném území, de facto anexe větší části západního břehu a vydržování jakési autonomie v oblastech palestinských populačních center, jejichž přímá okupační správa by byla pro Izrael příliš drahá po finanční i lidské stránce. Proto má také Izrael zájem na tom, aby palestinská samospráva dále fungovala a její účty platili západní donoři, než izraelská státní pokladna. Že je takový plán neudržitelný a krátkozraký, je většině zahraničních expertů jasné. Proto také vidíme frustrované Američany, kteří se pomalu otáčí ke konfliktu zády a obyčejné Palestince, kteří se začínají obracet proti palestinské samosprávě, kterou vnímají více a více jako kolaborantský a zkorumpovaný nástroj izraelské okupace. Rozdíl je ale v tom, že zatímco Palestinci v minulosti usoudili, že prioritou je odpor proti okupaci a až po získání státnosti odpor proti vlastním elitám, řekl bych, že teď se priority pomalu otáčí.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
