Zástupci Hospodářské komory ČR upozornili v předvolební debatě reprezentanty politických stran, že vůbec největším problémem, který firmy limituje v jejich rozvoji, je nedostatek pracovní síly. Jak se dá nejlépe řešit? Navozit pracovníky z ciziny i za cenu rizik z toho vyplývajících? Motivovat nějak ty ještě „neztracené“ z armády 300 tisíc nezaměstnaných? Puštěním žilou přebujelému státnímu aparátu?
Byla Angela Merkelová přínosem pro Evropu?Anketa
To všechno je, bohužel, úplně mimo, je to jako snaha naplnit cedník vodou. Jde o to, že je úplně jedno, jak moc vody budete do cedníku nalévat, jestli hrnkem nebo požární hadicí; bude vám protékat, protože se snažíte naplnit špatnou nádobu. I v případě trhu práce je chyba úplně jinde než v tom, jak dostat na trh práce víc lidí.
Musíme se vrátit na začátek: Když přišla pandemie, ještě v březnu 2020, rozjela vláda ČR svůj program Antivirus, který měl ekonomice pomoci v boji s nákazou. Jeho smyslem bylo zejména pomoci firmám ochránit pracovní místa. Stát prostřednictvím Úřadu práce ČR kompenzoval firmám vyplacené peníze, aby nemusely propouštět. Díky tomu se podařilo zabránit růstu nezaměstnanosti. Nastala tak naprosto nepřirozená situace, kdy ekonomika padala a nezaměstnanost nerostla.
Na jednu stranu díky tomu, že mají lidé práci, nehladoví. Na druhou stranu, stále jsou zaměstnáni v podnicích, které se možná už nikdy nevrátí do původních kolejí. Tyto podniky tak blokují pracovní sílu pro nové podniky, které nemohou vzniknout.
Jste pro zákaz prodeje aut se spalovacími motory v roce 2035, jak chce EU?Anketa
A odtud vyplývá i řešení: Zvýšit úrokové sazby, přestat podporovat ekonomiku, drasticky snížit vládní výdaje, nechat zbankrotovat podniky, které už nemají v efektivní ekonomice co dělat. Nezaměstnanost nejprve stoupne – ale poté bude pracovní síla nasáta jinými podniky, jako když houba nasává vodu. A k tomu se samozřejmě pojí i propuštění některých státních zaměstnanců.
Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček uvedl pro deník Právo, že v čase zeleného šílenství plánuje vláda pro nízkopříjmové rodiny „energetické šeky“, tedy peněžní podporu, jež by z větší části pokryla výdaje na elektřinu, které markantně rostou a porostou. Pro firmy je připraven model, kdy díky státní podpoře obnovitelných zdrojů 27 miliard korun v příštím roce zaplatí o 17 procent ceny elektřiny méně. Jak hodnotíte záměry vlády v čase, kdy před velkým energetickým problémem stojí celá Evropa?
Ach božínku, socialisté to zkoušejí pořád a pořád v domnění, že po tisíciprvé jim ty alotrie vyjdou... Nevyjdou, samozřejmě. My aktuálně čelíme nikoliv krizi poptávky, ale krizi nabídky, kterou vláda neustále prohlubuje. Rozdává peníze lidem, aby si za ně neměli co kupovat, protože výrobci nestíhají. A když mají lidé hodně peněz, ale na trhu je málo zboží, jediným možným vyústěním je inflace, takže ty rozdané peníze ztrácejí hodnotu.
Psali jsme:
Elektřina roste proto, že to tak Evropa chtěla: Zničila si dobrovolně své energetické zdroje v honbě za zeleným šílenstvím, a teď se podivuje: Jak to, že nemáme energii, když jsme si ji zničili? A jak to, že když energie chybí, že její ceny rostou? A jak to, že když si sami zavedeme emisní povolenky, aby zdražovaly energii, že zdražuje energie? Tomu se vážně může divit jen blázínek socialista. Takže co uděláme, když lidé mají peníze, ale nedostatková energie je drahá? Ještě lidem peníze přidáme, aby ceny energií vzrostly ještě víc... Mám návrh: Co takhle vybodnout se na ty zelené hypotézy v rozporu s fyzikou, a začít normálně vyrábět chybějící energii pěkně postaru, aby jí zase bylo dost, aby byla levná a fungovala, i když zrovna vítr nefouká?
Trochu překvapivě – vzhledem k tvrzení opozičních politiků, že za rapidní inflaci může Babišova vláda – vyzněly čerstvé údaje Eurostatu, podle nichž je česká inflace v rámci EU podprůměrná. V srpnu byla mírnější než například v Německu, Rakousku, na Slovensku, v Belgii či v Lucembursku. O zemích, jako je Polsko, Estonsko, Lotyšsko či Maďarsko ani nemluvě. Dá se z těch dat vyvozovat něco o schopnosti, či neschopnosti jednotlivých vlád členských zemí, nebo zrychlení inflace jako globální děj o něčem takovém vypovídat nemůže?
Ale prosím vás, že tyhle politické plky ještě někdo vůbec může brát vážně... Inflace má jasné tři příčiny: Uvolněnou monetární a fiskální politiku a státní zásahy. A víc monetární než fiskální politiku. Čili tisk peněz centrální bankou neboli tlačení peněz do oběhu, zadlužování vlád neboli tlačení peněz do oběhu, a regulace typu logistické překážky při pandemii a zelené nesmysly. Jak vidno, je to globální záležitost. Ale současně na lokální úrovni lze inflaci ještě gradovat v případě, že tisk peněz je ještě vyšší než v dalších zemích. No, a v eurozóně je tisk peněz rozhodně mnohem větší než v Česku, proto tam také nutně musí být větší inflace.
Navíc my máme českou korunu, která dlouhodobě má sklon posilovat, a tím část inflace umazávat – a to se taky počítá. Neboli dokud budeme mít českou korunu, budeme mít i nižší inflaci, byť bude pořád vysoká. Tak co, tohle vám lobbisté pro euro řekli také?
Po volbách už možná nebudeme mít důvody pro kritiku vládních rozhodnutí. Tedy v případě, že uspějí Piráti, kteří plánují vytvořit Vládní analytický útvar a obsadit ho špičkovými nezávislými odborníky. Ti budou zpracovávat analýzy důležitých problémů, které přesahují kompetence jednotlivých ministerstev. Cílem je, aby stát hospodařil mnohem efektivněji. Náklady na zřízení a první rok provozu útvaru o 30 až 50 odbornících by neměly přesáhnout 70 milionů korun a předpokládá se, že by si na sebe mohl začít „vydělávat“ již v prvním roce existence. Je to konečně ta správná cesta k řízení státu a k jeho optimálnímu hospodaření?
Legrační – jak si někdo může myslet, že stát bude fungovat efektivněji tím, že zaměstná dalších 50 úředníků? Vždyť to je samo o sobě oxymóron. Propusťte pár set tisíc státních zaměstnanců, a začnu vám to možná věřit, že to s efektivnějším hospodařením myslíte vážně.
Představenstvo Mezinárodního měnového fondu jednalo o vyšetřovací zprávě Světové banky, podle níž v instituci docházelo k manipulacím hodnocení podnikatelského prostředí v jednotlivých zemích. Tehdejší šéfka banky a nynější generální ředitelka MMF Kristalina Georgievová měla podle této zprávy naléhat na úředníky, aby zlepšili rating Číny. Lze to brát jako ojedinělý případ, který nevyvolává pochyby o způsobu klasifikací ekonomik, nebo o výši ratingu nejrůznější vlivy včetně politických rozhodují častěji?
MMF má máslo na hlavě už z mnoha jiných kauz. Například se vůbec nevycajchnoval, když radil Řecku. Následně se musel omluvit za to, že jeho rady situaci Řecka ještě zhoršily a uvrhly zemi ještě hlouběji do dluhové pasti. MMF ani Světová banka nejsou komerční soukromou institucí, jako takové nejsou motivovány ziskem a nemohou proto řídit rizika správně. Nemají důvod říkat pravdu. Mají spíš motiv přihrávat těm, kteří mají politickou sílu. Na tom není vůbec nic překvapivého. Za mě instituce jako OSN, MMF nebo Světová banka jsou už dlouho zralé na zrušení.
doc. Ing. Karel Havlíček, Ph.D., MBA
Druhému největšímu developerovi v Číně, společnosti Evergrande, aktuálně hrozí kolaps, který by strhl do propasti i stavební firmy, jež pro ni pracují. Lze se obávat něčeho podobného jako v případě Lehman Brothers v roce 2008, což spustilo celosvětovou finanční krizi? Je to vůbec srovnatelné?
Kdybychom psali rok 2005 nebo 2006, málokdo by si té informace vůbec všiml. Patrně by si investoři pomysleli něco o tom, že když je někdo předlužený, asi se sotva může divit, že se pak dluhy špatně splácejí, karma prostě. My jsme však už zažili rok 2008. A realitní krizi v USA. Zažili jsme, jak kvůli enormně nízkým úrokům, které měly sloužit k rozpohybování hospodářského růstu, dostal hypotéku každý Jouda Mamlas, který ji nikdy dostat neměl, protože zkrátka nevyhovoval tradičním přísným měřítkům důvěryhodnosti. A pak klekly dvě obrovské americké hypotéční společnosti, Fannie Mae a Freddie Mac, a bez zásahu vlády by kompletně zbankrotovaly.
Aniž by si z toho jedna jediná vláda nebo centrální banka světa vzala ponaučení a akceptovala prostý fakt, že krizi způsobenou zadlužením nelze vyléčit větším zadlužením a větším zlevněním úvěrů, po dalších 13 let udržovaly centrální banky nižší a nižší úrokové sazby a vlády se zadlužovaly víc a víc, aby své úsilí vygradovaly v roce 2020 v domnění, že větším dluhem a levnějšími úroky lze vyléčit koronakrizi, jejíž podhoubí je starodávné a víc než s covidem souvisí s předlužením. Když do toho gigantická čínská realitní společnost oznámí, že patrně nedostojí svým závazkům – lidé pohybující se ve financích zpozorní a chtě nechtě je napadají všelijaké analogie... Takže ano, srovnatelné to v mnoha ohledech skutečně je.
Psali jsme:
 |
Do důchodu s plnou kapsou aneb poodhalená budoucnostVladimír Pikora a Markéta Šichtařová
|
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
