Jaké řešení doporučujete v případě východní Ukrajiny?Anketa
O volbách se zatím příliš nemluví a několik pořadů pana Moravce v České televizi to nevytrhne. V naší společnosti pozoruji jakousi otravu z Unie. Třiatřicetní procentově predikovaná podpora ve volbách ale není realistická, takže podle mého názoru účast bude hodně slabá. Záleží i na tom, jaké bude počasí a jaké se samozřejmě ještě objeví kauzy. Zatím je to takové jalové, ale je možné, že se objeví něco jako případ Kubice. To, že volby nejsou moc vidět, ukazuje i na fakt, že jednotlivé strany nemají moc peněz, a je sporné, zda letáčky, propisky a takové drobné věci zaberou.
Takže ani koblihy a párky myslíte, „nezaberou“?
Možná u pár lidí, ale nebude to žádná sláva. Vrátím se však k první otázce. Předpokládám, že nepochybně zvítězí ANO. Jejich úspěch v Evropském parlamentu se ale podle mne rozmělní. Předpokládám, že budou inklinovat k liberálům, a ti nyní ztrácejí, možná budou mít jen kolem 50 lidí. ANO takzvaně půjde po komisaři a bude prosazovat svého Teličku. Nu uvidíme, jak tyhle plány vyjdou. Každopádně ANO sebere hlasy i pár slušným voličům v ODS.
Druhé místo by mohli obsadit sociální demokraté, pokud neudělají nějakou chybu. Rizikové je nyní chování některých hejtmanů, týkající se souběhu jejich funkcí a poslaneckého mandátu. Na to lidé reagují dost citlivě, ČSSD by si toto měla, myslím, velmi uvědomit. Nu, bronz obsadíme my, komunisté, nebo topka. Ta staví na fenoménu Schwarzenberg, ale uvidíme, jestli jeho téma „nepřepálí“. Občanští demokraté, to je, lidově řečeno, konec filmu a sami sobě už nevěří. Dobré předpoklady má úspěšný primátor Hradce Králové a kvalitní bývalý šéf Svazu měst a obcí Vlasák, ten by mohl uspět. Co se týká dalších, jako třeba Úsvitu, „véček“ či jiných malých stran, šance moc nemají. Možná ještě tak křesťanští demokraté získají nějaký hlas.
Je to jen naše specialita, že se o Evropském parlamentu moc neinformuje?
Česká televize dříve měla pořad U nás v Bruselu. Ten stáhla. Má tam zpravodaje, který ale pendluje mezi Štrasburkem, Paříží a ještě si odskočí občas za kanál. To Slováci tam mají stálého zpravodaje. Celkově bych řekl, že většina evropských státních nebo veřejnoprávních televizí informuje o dění více než ta naše. Je to škoda, protože pak se sice dozvíte pár informací o návštěvách nebo skandálech, ale o práci našich europoslanců a jejich snahách toho víte minimum.
Takže – jací jsou naši zástupci v Bruselu a Štrasburku? Povedlo se jim něco výraznějšího a táhnou vůbec za jeden provaz?
V prvním období jsme vůbec nebyli schopni vytvořit partu. Pár lidí z ODS a Bobošíková to rozbíjeli takřka neustále. V druhém období to již bylo lepší. Europoslanci pochopili, že tady není moc místo pro politikaření a že je opravdu třeba prát se za české zájmy, tak jako to vidíte u jiných států – nemusím chodit daleko, Polsko je toho zářným příkladem, i když je samozřejmě větší a má více svých zástupců. A co se opravdu povedlo? Hlavně jsme ubránili náš jaderný program. Byly velké tlaky, abychom jej opustili.
Pak se nám povedlo prosadit program Galileo a své místo v tom má i skutečnost, že jsme měli vlastního kosmonauta, tedy Vladimíra Remka. To bylo pro nás velké plus. O něm se v médiích také moc nemluvilo, ale to už jsme si jako komunisté zvykli. Dobrá práce je vidět i v našich aktivitách v zemědělství, zvláště za ministra Tomana jsme byli v Bruselu dost slyšet. Ubránili jsme svobodu internetu – byly velké tlaky na jeho omezení, zvláště z Francie, kdy se na to šlo přes city a argumentovalo se až dětskou pornografií.
Povedlo se nám zpřísnit bezpečnost léků, hlavně pro děti. Zas tu byly určité tlaky na legalizaci padělků, což je pro nás pochopitelně nepřijatelné. Povedlo se srazit ceny roamingu – volání z a do zahraničí. A ještě jedna věc mě těší – do tabákové směrnice navrhovala Evropská komise spoustu unesení, například o sjednocení zdravotnických systémů. Podařilo se nám uhájit, že naše zdravotnictví a zdravotní politiku si můžeme dělat sami.
Velmi nezdařená věc a velké zklamání mám z Východního partnerství. Prosadilo se to jako směřování proti Rusku, nikoliv jako spolupráce, a to je velmi, velmi nešťastné.
_profil_top.jpg)
Ještě než se podíváme na zahraniční politiku, co říkáte snahám těch, kteří chtějí „rozložit“ Evropskou unii zevnitř nebo dokonce z ní vystoupit?
Je to dost účelové a hodně populistické. Sami vystoupit, když okolí je v Unii, to je proti samotnému zájmu naší republiky. Argumentace Švýcarskem není fér, jsou to jiné podmínky, jiná situace. To, že se do Evropského parlamentu dostane více takových názorů z různých zemí, je nesporné. Rozkládat a likvidovat je póza. S kým se pak spojíme? Utvoříme společenství s těmi, kteří také vystoupí, byť budou daleko od našich hranic? Trochu mne děsí volební výsledek ve Francii, tam je to teď velmi silné téma. Hodně odstředivých hlasů bude z velkých států. Angličané to říkají každou chvíli, že odejdou a tak trochu vydírají Brusel. Ale nakonec mohou dospět k tomu, že se řekne – tak ať si tedy jdou! Pak se ale nebude profitovat z Unie, a to pro malý stát bude problém.
Jiná věc je, že někdo chce rozvolnit Unii. Já jsem pro samostatnost v energetické politice, a také v zahraničních vztazích. Ale jednotná by měla být určitě kontrola léčiv, systém včasného varování u potravin i výrobků. Myslím, že takzvaná vícerychlostní Evropa bude realitou.
Vraťme se k zahraniční politice. Jste znechucen reakcemi na konflikt Ukrajina versus Rusko. Je víc takových věcí, které vám v této oblasti, jak se říká, leží v žaludku?
Ukrajina a Rusko je samostatné téma a již jsem se o tom zmínil v předchozí odpovědi, co se týká Východního partnerství. Další věcí, o které se u nás nehovoří, je situace v Moldavsku. Unie tam nacpala spoustu peněz, údajně na obnovu justice, a prý je to velké vítězství. Došlo tam dokonce ke svržení minulého vedení státu, nynější je více proevropské. Přitom Rumunsko rozdalo Moldavanům na 300 000 pasů a ti se rázem dostali na volný pracovní trh do Unie.
Léta se řeší Podněstří, také za nemálo peněz a žádný výsledek. A pak se stane to, co na Ukrajině. Nikdo neřekne nové provizorní vládě, že pozastavit jazykový zákon je krok k výbuchu nevole. Léta se upozorňovalo na ruskojazyčnou většinu na Krymu a Ukrajina s tím nic nedělala. A nulová aktivita byla i s ruskojazyčnou menšinou na východě země. A pak se divme, co se tam děje. Je strašné, jak se přehlíží fašistické bojůvky. Pochody nácků v Lotyšsku tu jsou naprosto legální, zatímco jakékoliv pravicové aktivity v Maďarsku se hned propírají na nejvyšších úrovních.
V Lotyšsku existuje 300 000 neobčanů! To jsou lidé, kteří nemají ani volební právo.
Cože, rozumím dobře? V Unii a bez práv? O tom jsem nikde neslyšel…
To se vám nedivím, protože tohle se moc neventiluje. Jsou to Rusové, kteří do Lotyšska přišli ještě za Sovětského svazu. Ti umí jenom rusky a je to skupina, která je nechtěná a vytěsňovaná. Jejich děti se už učí na školách mateřský jazyk, ale tihle, vesměs starší lidé, už na to nemají ani sílu, ani čas. Jsou prostě úplně bez práv…
A ještě k Východnímu partnerství – vízové miniúpravy pro Ukrajinu a Moldávii jsou docela směšné. A pro Gruzii bych řekl, že až dost idealistické. Hrozí totiž, že se do Evropy mohou dostat extremisté z Kavkazu, je tu prostě zvýšené bezpečnostní riziko a Brusel jakoby zavřel oči. Proto se mi velmi líbí názor Václava Klause na situaci na Ukrajině.
Pojďme k radostnějšímu tématu – co euro, myslíte si, že má budoucnost?
Principiálně nejsem proti, ale není se třeba ukvapovat. Slovensko jeho zavedení velmi bolelo. Estonci požadovaná kritéria splnili, ale velmi je to bolelo, přesně jako Lotyše, kteří se na přijetí evropské společné měny připravují a finalizují poslední kroky. Vůbec, všechny tyhle změny vyvolaly v Pobaltí obrovský únik mladých lidí za prací do západní Evropy, kde dělají za dumpingový plat. A to se pochopitelně nelíbí místním. Vždyť nezaměstnanost mladých Španělů je ve výši 40 procent a může to tam „bouchnout“ kdykoliv…
Pojďme na závěr s trochu odlehčenou otázkou. „Stěhování národů“ mezi Bruselem a Štrasburkem je prý plné peripetií, stresů. To bude pořád takto, toho se Francie nevzdá?
Nikdy! Pro Francii je to zásadní otázka a prestiž. Pro Štrasburk, čtyřistatisícové město, obrovský zdroj peněz. Ten stěhovací kolotoč je únavný a strašný, to neříkám nic nového, a podmínky ve Štrasburku jsou zcela opačné od Bruselu. Jsme tam ubytováni v úplných kajutách, dvě skládací postele, židličky, papundeklové zdi, takže se člověk bojí jít na toaletu. A ceny pokojů v hotelích vyskočí ze 150, 180 euro klidně na 250. A tak někdo si raději vezme penzionek na německé straně za 40 euro a rád dojíždí. Zajímavé by bylo navrhnout, aby se zrušil Brusel a sídlo Unie bylo ve Štrasburku. Ono se mu zatím v kuloárech říká Štresburk…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
