Mládež po vzoru Grety protestuje za ochranu klimatu, města vyhlašují stav klimatické nouze. Je to opravdu tak vážné? A zachrání Evropané sami celou planetu?
Má to několik rovin. Zdá se, že je to módní téma a kdo ho vytáhne, je IN. Má to takovou typickou vlnu – explozivní příchod, udržování tématu a pak nenápadný konec. Připomíná mi to situaci, kdy jeden rok byla zprávou číslo jedna nemoc šílených krav, o které se mluvilo úplně všude. Následující rok toto téma zcela zmizelo a objevila se ptačí chřipka. Vybíjeli se ptáci v okruhu desítek kilometrů čtverečních od nakažené labutě, aby následující rok po tom neštěkl ani pes. Vždy mi takové situace připomenou zapojit zdravý selský rozum.
A stejné je to s ochranou klimatu. Pamatuji si, že někdy kolem roku 2007 se mluvilo o globálním ochlazování. Teď tu máme globální oteplování. Je potřeba se podívat, jaký vliv na životní prostředí má člověk, a jaký je přirozený vývoj. V kolika procentech se člověk podílí na tvorbě skleníkových plynů a na kolika z těch procent se podílí samotná Evropa. Zda my tady nenaskakujeme příliš na tuto mediální módní vlnu, zatímco největší znečišťovatelé – Čína a USA – se k tomu příliš nehlásí.
Na druhou stranu jsem rád, když se mladí lidé angažují, těší mě, že nejsou ignoranti a na něčem jim záleží. Druhá strana téže mince je ovšem ta, že se to může poněkud přepálit a mladí lidé jsou zneužíváni pro ideologicko-politický boj. Snažím se zkrátka na věc nekoukat černobíle. Na rozdíl od nedůvěřivých kritiků za každou cenu, či naopak nekritických obhájců ochrany klimatu naskakujících na cokoliv v této věci. Očekával bych zde odborníky, kteří přijdou s nějakými daty, statistikou, detailní analýzou. Politické glosy šestnáctileté studentky jsou a zůstanou pouze oněmi politickými glosami. Tím se z toho stává trochu šaškárna, jakkoliv uznávám, že to upoutá více pozornosti.
Fotogalerie: - Klima teď, škola později
Máte elektromobil, jak jsem se dozvěděl na vašem facebooku. Přesto se podivujete nápadu exministra životního prostředí Martina Bursíka, který by rád prosadil, aby z Prahy zcela zmizela auta se spalovacími motory. Podobně to vidí i mnozí jiní na západ od nás, takže pokud tuto myšlenku vztáhneme třeba na celou Evropu – je tohle ta správná cesta k ochraně životního prostředí?
Myslím, že ne. Je to přesně to naskakování na mediálně módní vlnu a popírání přirozeného běhu věcí. Ve výsledku se může stát pravý opak, a lidé budou tak naštvaní, že nebudou ochotní přistoupit vůbec na nic. Je asi dobře, že Evropa v tomto udává trend, což o to. Mám však pocit, že někdy jsme v tomto až příliš velcí sebemrskači. V momentě, kdy v tom řešení nepojede celý svět a zvláště pak největší znečišťovatelé, vyjdou snahy Evropy vniveč. Pokud se na znečišťování podílí Evropa 10 procenty, ovlivníme to jen v rámci této jedné desetiny.
Tudíž to považuji za takový výkřik, jak na sebe upoutat pozornost. Martin Bursík tím vlastně říká, jsem zpátky.
Odjakživa jsem zastáncem pozitivních motivací. Ne těch trestajících, pokutujících, zakazujících, přikazujících. Pozitivní znamená, zamyslet se, co udělat pro majitele aut s alternativními pohony, jako jsou plyn, elektro, vodík, hybrid, jak jim pomoci, v čem je zvýhodnit. Třeba se mi líbí, že v Praze má elektroauto parkování zadarmo.
Vám elektromobil vyhovuje?
Ano. Je tichý, provoz je méně finančně náročný. Po Praze, obecně po metropoli, je to ideální, protože se auto nabíjí rekuperací (bržděním). I když mohu, a já dodávám, že zcela správně, na čtenáře působit jako skeptik a kritik radikální zelené politiky, sám se snažím v mnoha aspektech chovat ekologicky. Jen to ostatním necpu, nevytrubuji to na všechny strany a nedělám z toho závazná pravidla pro všechny. Mám elektroauto na operativní leasing, třídím odpad, snažím se sbírat dešťovou vodu a tak dále. Opakuji, že bych šel cestou pozitivních motivací, a ne trestáním, zákazy a pokutami, tedy vychováváním lidí.
Psali jsme:
Ve svém komentáři píšete, jak se ze sportovního idolu většiny z nás Jaromíra Jágra stává u (jak je popisujete) „rádoby elit majících ale neuvěřitelný mediální prostor“ pomalu nepřítel státu jen za to, že si dovolil jet do Číny spolu s prezidentem Zemanem. Podobné je to u Karla Gotta, kterého většina národa uznává, ale tato uvedená skupinka mu nemůže odpustit, že si dovolil zpívat za normalizace... Čím to je, že je takový rozpor mezi většinou národa a touto částí společnosti?
Je to pohled oněch rádoby elit, lidí, kteří svůj názor považují za obecně správný a sami sebe za nositele jediné pravdy, svoje postoje zobecňují a přitom moralizují, hodnotí a nálepkují všechny ostatní. Vůbec se nesnaží o diskusi. Doposud se to týkalo vesměs politiků, teď je vidět, že tyto elity získávají sílu a nevadí jim se pustit do kohokoliv. Když ale budu férový, tak je to vlastně dobře. Ve stylu padni komu padni se pustí do nepopulárních politiků, ale i populárních osobností jakými jsou třeba Jágr či Gott.
Osobně tomu ale nerozumím. Do Číny jezdí slavní sportovci jako Gretzky, slavné kluby jako Barcelona. Popularizují tam sporty rozšířené v západní Evropě. S Čínou obchodují všichni. Čínský prezident je honosně přijat ve Francii, v Británii, schází se s americkým prezidentem. Jenom u nás se z toho dělá kovbojka. Myslím, že právě tyto rádoby elity rozdělují společnost svým povrchním černobílým viděním světa. Uvedu aktuální příklad – zatímco Boris Johnson je líčen jako negativní postava v čele země, slovenská prezidentka Čaputová naopak jako pozitivní. Toto černobílé vidění datuji od „majdanu“, kdy ten, kdo podporoval demonstranty, a to včetně těch agresivních z řad fanoušků tvrdého jádra Dynama Kyjev, byl proevropský demokrat, ale kdo nikoliv, ten byl proruský troll vystupující proti zájmům Evropské unie.
Obávám se, že k rozdělování společnosti přispívají „rádoby elity“, které vystřelí ve svém černobílém vidění nějaké hodnocení, posudek či dokonce rozsudek nad někým, kdo si dovolil mít jiný názor, či se zúčastnil cesty tu do Číny, tu do Ruska, nebyl dostatečně kritický vůči Trumpovi nebo Zemanovi, souhlasil s brexitem a podobně. Okamžitě ho odsoudí bez ohledu na celkový kontext, bez ohledu na to, čeho v životě dosáhl. Lidé se pak této osoby přirozeně zastanou a tím dochází k rozdělování společnosti.
Máme hospodářský růst, nezaměstnanost je nízká. Přesto je ve společnosti znát neklid, lidé jsou rozhádaní. Máme se však opravdu tak dobře? Nejsou to pro část lidí jen iluzorní čísla a nežije se jim dobře kvůli vysokým cenám za bydlení, jídlo, hrozí jim exekuce? A pokud se srovnáme se západní Evropou, jak se vlastně máme?
Máme se dobře. Samozřejmě ne všichni. Podívejme se na makroekonomická čísla, která zajisté nezohledňují individuální osudy všech lidí. Nezaměstnanost patří mezi nejnižší na světě, dokonce máme více volných pracovních míst než je nezaměstnaných, rostou mzdy, důchody i ekonomika. Za mě je to neopakovatelné, trvale je takový vývoj neudržitelný. A z toho pak paradoxně vychází, že řadu lidí pálí dobré bydlo, vymýšlejí směšné „paproblémy“, řeší se hostesky na Tour de France, MeToo, genderová ideologie, přehnaná politická korektnost, toalety pro třetí pohlaví... zatímco stovky milionů lidí na naší planetě nemají co jíst, co pít, kde spát.
Vymýšlejí se nová nesmyslná pravidla, aby někdo mohl zdůvodnit, proč čerpá dotace, prostředky daňových poplatníků. Utrácejí se peníze za hloupé analýzy, zbytečné projekty, je to medvědí služba pro neziskový sektor. Mám zpětnou vazbu od neziskových organizací, které se starají o lidi se zdravotním postižením. Říkají, že i přes dobré ekonomické výsledky firem se jim hůře shánějí sponzorské příspěvky, a to z výše uvedeného důvodu. Společnost totiž začíná vidět pod pojmem neziskový sektor především aktivisty, kteří vymýšlejí nesmysly, žalují a pronásledují kdekoho kvůli jinému názoru. To máte dnes a denně. Naposledy to byla misska, která přišla o titul, protože si někdy předtím odmítla vzít na sebe hidžáb a měla údajně rasistické názory.
To byl spíše zástupný důvod. Ona je to mladá republikánka a velká příznivkyně prezidenta Trumpa, což je asi jako u nás v některých kruzích být příznivcem prezidenta Zemana...
To je možné. Společnost je uměle rozdělená. Na tu část, která je morálnější, lepší, vzdělanější, chytřejší, uvědomělejší. To jsou ti, co nemají rádi Trumpa, Johnsona, Zemana, nesouhlasí s brexitem, slovně útočí na Rusko a Čínu. Pak jsou ti na opačné straně. No a v tu chvíli jsou implicitně těmi horšími, méně vzdělanými, nemorálními, neinformovanými atd. Tady se vezme někomu titul miss. A teď si představte, že by to bylo opačně, že by přišla o titul slečna, protože byla náruživá příznivkyně Demokratické strany. Tak zástupci z těch elit by se předháněli ve výrocích, že jde o nástup totality, že za politické postoje je někdo diskriminován. Ono je to vlastně všude stejné, netýká se to jen České republiky.
Průvodním jevem rádoby elit je, že se nesmířily s vítězstvím toho, koho nepodporovaly. Trump, Zeman, a teď budou zpochybňovat i Borise Johnsona. Ale nedejbože, aby někdo stejným způsobem a stejnou metodou zpochybňoval třeba slovenskou prezidentku Čaputovou. To by bylo řevu. Ještě jinak řečeno, nelze si nevšimnout, že tam, kde tyto elity prohrály, byl prý patrný vliv ruských agentů. Ovšem tam, kde vyhráli ti v uvozovkách správní, se o ruském vlivu kupodivu nemluví.
„Protože se svět definitivně zbláznil, spustil jsem slibované stránky,“ napsal jste před pár dny. Jmenují se Nekorektni.eu a součástí by měl být i tištěný časopis neKorektní. Název sice o mnohém vypovídá, přesto, co je jejich obsahem a kde se dá časopis sehnat?
Nebude k dispozici v trafikách, ale bude se zasílat předplatitelům. Chci prostředky investovat primárně do obsahu, nikoliv do nákladů kolem distribučních kanálů. A o čem bude? V zásadě o tom, o čem byl celý tento rozhovor. O věcech, které se do masmédií a mainstreamu moc nedostanou, o tom, co je to politická korektnost, co s sebou přináší, ale i odnáší, jaké jsou její průvodní jevy a témata kolem toho. První číslo bylo věnováno tématu manželství stejnopohlavních párů, ve druhém jsme se zaměřili na Istanbulskou úmluvu. Nekorektni.eu nabídne zkrátka prostor pro jiný úhel pohledu na aktuální společenská témata.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
