Domníváte se, že si Evropané v rámci relativního blahobytu posledních let odvykli být připraveni na situace, jakou je pandemie? Zapomněli už lidé, jaké to skutečně je, žít ve strachu o život či obživu?

Co si budeme povídat, ve velké krizi je evropské zemědělství. Tam je jistě mnoho aspektů. Například sucho, ale i to, že se mladým lidem moc nechce jít do zemědělství. A já se jim ani nedivím, protože platy tam jsou nízké a dřina je to velká. Mimochodem, právě to byl jeden z důvodů příchodu migrantů například z Afriky, kteří na těch plantážích na jihu Evropy nějakou formou pracují. Problém je s potomky migrantů, kteří už si zvyknou také na blahobyt, a víme, jak to mnohdy dopadá. Každopádně, kvůli tomu je Evropa ve velké míře nesoběstačná. Nemůže vše svádět na Evropskou unii.

Evropská unie ovšem nediktuje, kolik zemědělské společnosti mají platit. Nízké platy samozřejmě jsou i z toho důvodu, že je poptávka po levných potravinách. Z toho plyne jediné východisko, a to kupovat kvalitnější – ovšem trochu dražší – produkty od menších farmářů. Společnosti jako Agrofert zemědělství v České republice likvidují. A to není propaganda. Kdokoliv si to mže prohlédnout na leteckých snímcích, na mapách, na jakých lánech se hospodaří v České republice a na jakých například v Rakousku. Schválně se do těch map podívejte.

Ohledně toho, jak jsme připraveni, já si myslím, že Evropa relativně zareagovala dobře. Většina lidí ten krátký nekomfort oželela.

Jak moc tento problém ukázal nový koronavirus?