Devětačtyřicet mrtvých a desítky zraněných přineslo nedělní noční řádění devětadvacetiletého Američana, syna afghánských rodičů, v orlandském gayklubu. Útočník v minulosti slíbil věrnost hnutí Islámský stát. Je tenhle masakr pro vás, jako odborníka na náboženské zdroje násilí, činem islámského radikála, nebo připouštíte, že to mohl být čin nevyrovnaného homosexuála, jak se už také začíná v médiích pozvolna objevovat?
Útočník byl nepochybně motivován ideologií Islámského státu. Jinou otázkou je, jakým způsobem s touto teroristickou organizací aktivně spolupracoval. Veškeré jiné interpretace, včetně té, kterou představil prezident Obama, že za všechno může „internet“, jsou jen odváděním pozornosti. Internet je komunikační a informační prostředek, nikoli původce. A podle výroku útočníkova otce, který prohlásil, že gaye přece potrestá bůh, si zřejmě vrah předsudky vůči této komunitě přinesl částečně i z domova. Jde o nejhorší případ střelby v historii USA, jehož pachatel měl podle dosavadního vyšetřování vazby na islámský terorismus.
Jak by mohl stát lépe bránit své občany proti podobným nebezpečím? Co si myslíte o požadavku republikánského prezidentského kandidáta Donalda Trumpa, zakázat do země vstup zahraničních muslimů?
Je nutné ten případ důkladně vyšetřit, neodložit ho ad acta, zjistit psychologický profil pachatele, jeho motivaci a tak dále. A netvrdit dopředu, že se jednalo o pomateného a osamělého střelce. Šílenec vraždí kohokoli, v případě Orlanda jsme svědky cílené vraždy předem definované skupiny lidí. Trumpův návrh považuji za nesmyslný, je to jen rétorická hra. Na druhou stranu, Spojené státy selektivní vízovou politiku uplatňují již nyní, takže to pro Američany asi nezní až tak cize.
Šimon Krbec
Jen o den později ubodal útočník ve městě Magnanville západně od Paříže policistu a poté v bytě zabil i jeho přítelkyni. Podle některých svědků křičel útočník během svého činu Alláhu akbar. Lze ve světle toho, co se opakovaně děje ve Francii, brát islám jinak než jako náboženství zla a násilí?
Samozřejmě, že lze. Islám jako náboženství není definován existencí tzv. Islámského státu. Náboženství má obecně silný potenciál k destruktivitě, protože je založeno na vytváření a obnovování kolektivní identity. Náboženství, obdobně jako nacionalismus, dává lidem pocit jednoty a soudržnosti s dalšími členy skupiny. Negativním důsledkem je, že se tato společná identita buduje v kontrastu k jiným skupinám. Odpověď na otázku, kdo jsme, spočívá v definici toho, kým nejsme.
Za určitých okolností toto hledání sebe sama přeroste v nenávistný až násilný postoj k těm, kdo do naší skupiny nepatří, tedy například vůči tzv. nevěřícím nebo gayům. Tento proces jasně vidíme v případě genocidní ideologie Islámského státu nebo v minulosti v případě nacismu. Ale to neznamená, že se náboženství i nacionalismus vždy uchylují k destruktivitě a násilí. V obou případech platí určité rozpětí od neradikální, umírněné formy až po formu extrémní a násilnou. Podstatné je, kde se například vyznavači islámu na této pomyslné stupnici nacházejí.
Psali jsme:
Pachatel dvou vražd v městě Magnanville byl bojovníkem Islámského státu, v roce 2013 byl odsouzen na tři a půl roku za verbování džihádistů, ale byl předčasně propuštěn. Jak by měl ostatní svět postupovat vůči vyznavačům islámu, místo té panující až nepochopitelné shovívavosti?
Kriminálně-teroristická minulost pachatelů nábožensky motivovaného násilí je v poslední době až podezřele častá. Jestliže je někdo zapleten do militantního džihádu, jak je možné, že je na svobodě? Bezpečnostní složky a prevence extremismu v tomto směru naprosto selhávají. Západní instituce by měly přestat zavírat oči před masovým násilím, dělat, že problém je marginální, a že vlastně s ničím nesouvisí. Teroristé mají zřejmé vazby na některé muslimské komunity a radikální mešity. Ohrožují nejen tzv. většinové obyvatelstvo, ale i místní muslimy. Militantní džihád a masové násilí nemají v Evropě co dělat.
Má vůbec politický establishment v současné Evropě dostatek vůle a odvahy řešit problém radikálního islamismu? Není to i obavami, že v případě nějakých opatření typu zákazu výstavby dalších mešit nebo dokonce jejich rušení by radikální islamisté mohli v takových evropských zemích rozpoutat peklo?
Šíření nenávisti a nabádání k otevřenému násilí nemůže být ničím ospravedlněno. To platí pro imámy, křesťanské kazatele, krajní pravici i krajní levici. Zákon v tomto směru nesmí nikoho obhajovat či zvýhodňovat. Působení radikálních imámů je vážný problém, jak ukazuje i případ mešity ve švédském Örebro, odkud dvacet místních muslimů odcestovalo do Sýrie bojovat v řadách Islámského státu. Radikalizace místních muslimů byla jednoznačně výsledkem kombinace aktivity Islámského státu na sociálních sítích a přímého působení místního imáma. Kdyby švédské instituce včas zareagovaly na podněty místních muslimů, včetně rodin samotných mladých džihádistů, možná by se Islámskému státu rekrutování nezdařilo. Ale když nikdo nedělá nic, potom se není čemu divit. Evropa bude muset najít mechanismus, jak bojovat s radikálními formami náboženství, jinak se problém vymkne kontrole. Logicky se do toho politikům nechce, protože je to příliš složité. A řešení přesahuje rámec jednoho volebního období.
Ve čtvrtečním komentáři pro MF Dnes jste napsal, že hluchota a slepota švédských institucí k radikálnímu islamismu ve své zemi je do jisté míry fascinující, a také jste zmínil vyjádření jednoho tamního mladého džihádisty, že je v pořádku pálit lidi v klecích. Je vůbec naděje, že by se v Evropě tomuto vývoji mohl někdo postavit?
Odpověď je jednoduchá. Evropa potřebuje účinnou prevenci extremismu. Je to poprvé od druhé světové války, kdy na jejím území působí tak silně nenávistná a genocidní ideologie, která zde navíc vytváří organizační strukturu. Bezpečnostní složky strukturu Islámského státu musejí identifikovat a rozbít.
Muslimové jsou v rámci politické korektnosti rozlišováni na umírněné a radikální. Není však v mnoha případech onen umírněný muslim jen předstupeň onoho radikála? Často se přece můžeme dočíst, že do jistého bodu byl muslimský atentátník obyčejný člověk, který chodil do práce, zdravil sousedy a pil alkohol?
Nemyslím si, že rozlišování na umírněné a radikální muslimy je nástroj politické korektnosti. Je to zkrátka fakt, obecné rozpětí toho, jak člověk přistupuje ke světu, člověku, dějinám a hodnotám. Nacionalismus měl v minulosti také své extrémní formy a neznamená to, že nacionalismus byl pouze a výhradně předstupněm nacismu. V tomto přístupu se naopak skrývá značné nebezpečí. Prosadí-li se obecný názor, že muslim rovná se vrah, staneme se dříve nebo později vrahy i my sami. V globálním i lokálním měřítku je potřeba hledat spojence, kteří mají vůli vést muslimské společnosti nebo komunity směrem k demokracii, pluralismu a nenásilí. Spojence v boji s extremismem nezískáte tím, když někomu řeknete, že je beztak potenciální masový vrah.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jiří Hroník
