Jaké je podle vás místo České republiky v celosvětovém geopolitickém orchestru?

Jsme taková Myš, která řve. Nemáme ale Petra Sellerse, který v onom filmu vyhlásil válku Americe. Máme politiky, kteří by to rádi Rusku „nandali“. Jsme ochotni podporovat nového Velkého bratra a třeba i pod jeho vlajkou zemřít, když se rozhodne k akci. My v tom orchestru vlastně nehrajeme. Kupujeme do zásoby jeho nástroje, ale netroufneme si upozornit dirigenta, že má špatné noty. Držíme hubu a krok, i když nemusíme.

Slavíme sto let. Ta republika zažila hnědý nátěr, rudý nátěr, sametové období, rozdělení na dvě země. Je vůbec co slavit?

Slavit není co. Československo zmizelo z mapy a co je horší, mizí i jeho historie. Máme zákon o protiprávnosti režimu z let 1948 až 1989, máme ústav pro vymazávání tohoto období z paměti. V Cimrmanově Poslu z Liptákova je postesknutí: „Ten pokrok, kde se to zastaví?“ V souvislosti s naší historií bychom se měli ptát: „To vymazávání, kde se to zastaví?“