Neposílejte Forejta do Vatikánu. To, že ví, kdy kleknout a křižovat se, z někoho nedělá diplomata, udeřil Cyril Svoboda

Podle posledních průzkumů popularita prezidenta Miloše Zemana poklesla, může mu ji pozvání od Donalda Trumpa do Bílého domu příští rok v dubnu opět zvýšit?

Průzkumy veřejného mínění nesleduji, důvěra jednou klesne, podruhé stoupne. Neberu to jako vážnou informaci, protože volby prezidenta republiky budou v lednu 2018 a do té doby se toho ještě hodně stane. Myslím, že to nestojí za komentář. To, že je český prezident pozván, já předpokládám, že ano, do Bílého domu, je dobré pro Českou republiku i pro česko-americké vztahy. A pokud se bude tato návštěva realizovat, je to úspěch. Víc k tomu nemohu říci, protože neznám obsah té návštěvy, ale obecně je to dobře.

Může to zvýšit prestiž českého prezidenta v západním prostoru? Zatím byl spíš vnímán jako prokremelský politik, jako prodloužená ruka Ruska v Evropě, proto ho podle jeho kritiků do evropských zemí příliš nezvali. Může to změnit postoj evropských politiků k Miloši Zemanovi?

Já si myslím, že ne. Protože když sledujete výroky západních státníků, byli k volbě Donalda Trumpa velmi skeptičtí, jejich postoj se v tomto ohledu nemění, proto neočekávám, že by to, že prezident Miloš Zeman pojede do Washingtonu, změnilo vztahy s lídry Evropské unie.

Jak vy jste přijal zvolení Donalda Trumpa prezidentem Spojených států amerických? Byl jste také skeptický k jeho zvolení?

Já jsem ještě před volbou řekl, že vyhraje. To se dá doložit, vyšlo to v novinách. Byl jsem přesvědčen, že vyhraje. A dokonce jsem řekl, že kandidatura obou dvou – Hillary Clintonové i Donalda Trumpa – jsou špatné a že kdybych si měl mezi těmito špatnými variantami vybrat, volil bych Donalda Trumpa. Trump podle mě vyhrál ze čtyř důvodů. První důvod je, že mluvil jazykem prostého občana. Druhý důvod je, že řekl, že Amerika patří Američanům, a tím také řekl, že Spojené státy budou plnit své spojenecké závazky ochrany Evropy za jediné podmínky, když budou spojenci v NATO také plnit své závazky. To znamená, že Česká republika bude platit dvě procenta hrubého domácího produktu na obranu. Třetí důvod je, že řekl, že vysuší močál ve Washingtonu, čímž myslel, že nechce bořit strukturu, ale vyměnit lidi. A k výměně lidí dochází, to neznamená, že ti noví jsou lepší nebo morálnější než ti před nimi, ale že je čas střídat, že tam ti předchozí byli už moc dlouho, že ty vody byly moc kalné. A čtvrtý důvod je ten, že Trump dvakrát zbankrotoval a dvakrát vstal. Tím naznačil voličům, že jeho jen tak něco neudolá, že je schopen po porážce, bankrotu, znovu povstat. To jsou čtyři důvody, které na amerického voliče musely působit.

Můžeme se z příkladu amerických prezidentských voleb nějak poučit?

Poučení pro Českou republiku je naprosto jasné: okamžitě zvednout příspěvek na naši obranu na dvě procenta HDP. Argument premiéra Bohuslava Sobotky, že to nejsme schopni zúřadovat, protože teď platíme na obranu 1,4 procenta HDP, je argument pro Američany neuvěřitelný. Podívejme se na to očima amerického voliče. Ten řekne, my máme platit, ale vy říkáte, že platit nebudete, protože máte nějaký zákon o veřejných zakázkách nebo něco takového. To je argument neudržitelný. A druhé poučení z Trumpova vítězství je pro nás ten, že máme zejména v Evropské unii žádat personální obměnu, protože pokud nedojde k personální obměně nynější struktury Evropské unie, což můžeme udělat bez jakýchkoli voleb, tak v roce 2019 zvítězí ti, kteří budou chtít zničit celou strukturu, nejen vyměnit osoby, a to je nebezpečné.

A co říkáte plánům Donalda Trumpa, které možná také přispěly k tomu zděšení evropských politiků, že hodlá urovnat vztahy mezi USA a Ruskem? Mluví se i o možném ukončení protiruských sankcí. Není tajemstvím, že ruský prezident Putin podporoval Trumpa, mluvilo se i o nějaké finanční podpoře jeho kampaně.

Ví o tom celý svět, v britských novinách se to objevuje velmi často. Uvidíme, jak to dopadne, jestli si padnou do noty. Jedna věc je prohlášení ve volební kampani, něco jiného je reálná politika. Myslím si, že k nějakému reálnému oteplení vztahů dojde a uvidíme, jaké bude. Zatím neznáme politický příběh Donalda Trumpa, my ho jako politika prostě neznáme.

A vy osobně byste uvítal, kdyby došlo k nějakému oteplení vztahů mezi Spojenými státy a Ruskem?

Já nechci oteplovat vztahy, já chci zastavit válku v Sýrii. A ta se dá zastavit tím, že se uvalí embargo na všechny zbraně, které se dodávají do toho regionu. Tam dováží zbraně kdekdo, i my dodáváme zbraně Kurdům, je třeba zkrátka zastavit dovoz zbraní do tohoto regionu. A to můžete udělat jen rezolucí Rady bezpečnosti OSN, a to nejde udělat bez Ruska. Je třeba najít nějaký kompromis, aby se tato strašlivá válka skončila.

Ale co když bude souhlas Ruska podmíněn ukončením protiruských sankcí? To by znamenalo smířit se s anexí Krymu, která je v rozporu s mezinárodním právem.

Nemůže to být tak, že se Evropská unie nebo Česká republika smíří s realitou. Ale pokud se budeme bavit o zrušení sankcí, musí vyhrát obě strany. Bez nějakého ústupku Ruska to možné není. To nemůže ani hrdost Evropské unie dovolit, aby řekla jen tak, mýlili jsme se a sankce rušíme. Myslím, že to neudělají ani Britové, ani Francouzi, ani Američané, musí to být řešení, které znamená ústupek z obou dvou stran.

Jaký ústupek ze strany Ruska by mohl podle vás vést ke zrušení protiruských sankcí?

Třeba podpora skončení války v Sýrii, protože my kvůli migraci potřebujeme tu válku zastavit. Ale těch variant je několik, chce to aktivní přístup, protože situace je zablokovaná, válka pokračuje a lidé jsou obětí války, která nemá vůbec smysl. A musíme ji zastavit, protože jinak nezastavíme proud migrace do Evropy.

Zmínil jste se o tom, že pokud nedojde v Evropě k zásadní obměně, především personální, může se stát, že politici jako Le Pen, Wilders, Grillo, kteří se snaží zbořit Evropskou unii, vyhrají příští evropské volby. Zatím je situace v různých zemích odlišná, v Rakousku nevyhrál Hofer v prezidentské volbě, v Itálii ale s politikou nutných reforem neuspěl premiér Renzi a musel odstoupit. Jak se na tyto události díváte?

Myslím, že to spolu souvisí jen vzdáleně. Ano, Renzi prohrál referendum, ale viděl jsem to tak, že některé bohaté regiony dostávají zpátky po poválečném uspořádání až devadesát procent odvedených daní do centra. Tyto bohaté regiony se zkrátka nechtějí zbavit této obrovské výsady, to znamená toho, že mají výlučné postavení. Myslím, že tedy hlavně šlo o vliv regionů, které nechtějí přenést více moci do Říma. To byl podle mne hlavní důvod, proto bude Itálie rozdělena na „chudou“ jižní Itálii a „bohatou“ severní Itálii. A to je, myslím, pro Italy vážnější důvod než nějaká Evropská unie. To je můj pohled na to zvenku tady z Prahy.

Může to mít nějaký vliv na Evropskou unii? Ať už demise italského premiéra nebo neúspěch rakouského populisty Hofera?

Určitě, všechno, co se děje v Evropě, má vliv na evropskou náladu. Vítězství rakouských umírněných proevropských sil v podobě prezidentského kandidáta Van der Bellena je možné vnímat jako signál proevropský, události v Itálii mohou být brány jako signál méně evropský. Ale opakuji znovu, jakmile někdo přichází a říká bohatým regionům, přijdete o část moci, a řekne senátorům, že také většina z nich přijde o své postavení, je velmi náročné to prosadit.

Když přišla studená sprcha pro Evropskou unii ve formě Brexitu, mluvilo se o potřebě reforem uvnitř Evropské unie. Myslíte si také, že by měly nějaké zásadní změny v EU nastat? A jaké by měly být?

Volá se po reformě Evropské unie. Reformovat ano, ale ne rozbořit. K tomu je potřeba nové lidi. Nemůžete po těch, kteří tam pracují celá desetiletí, chtít, aby to uchopili jinak. To je to Trumpovo „vysušíme močál ve Washingtonu“ a totéž bude znít Evropou. Proto Evropská unie musí ukázat sebereflexi, protože za Brexit mohou také osoby v Evropské unii. O tom jsem hluboce přesvědčen. Každá instituce – to jsou tváře; a když se někdo podívá na Evropskou unii a uvidí tvář předsedy komise Junckera, tak si řekne, co to je nového? A Evropská unie má tuto sebereflexi ukázat.

Máte pocit, že k nějakým změnám dochází? Mně připadá, že se nic neděje, že Velká Británie se připravuje na odchod a karavana evropské byrokracie prostě jede dál.

No právě. Mám také obavu, že se toho moc neděje, já o žádné změně také nevím. Ale je to i proto, že náš premiér tuto otázku nezvedá. Měl by tuto otázku na jednání Evropské rady zvednout a říci, chceme-li skutečně obstát, musíme být schopni sebereflexe, pojďme udělat rekonstrukci Evropské komise. Můžeme se i zeptat, co tam dělá paní Jourová. Možná, že dělá dobrou práci. Ale já vůbec netuším, co tam dělá. Nechci komisi, o které nevím, co dělá. Čtu pečlivě dokumenty Evropské komise, její závěry, to ano, nemyslím si, že se komise nesnaží, ale lidé volí tváře.

Součástí zahraniční politiky je i reprezentace České republiky v cizině. Co říkáte tomu, že po pozdním příletu prezidenta Zemana na pohřeb exprezidenta Kováče a hlavně po kompromitujícím videu odešel z Pražského hradu ředitel protokolu Jindřich Forejt, údajně ze zdravotních a osobních důvodů, přesto prezident Miloš Zeman prohlásil, že Forejt odvedl dobrou práci a může být dobrým velvyslancem ve Vatikánu?

Podle mne pan Forejt nemá co dělat jako velvyslanec ve Vatikánu. Může tam jet jako poutník, samozřejmě, ale ne jako velvyslanec. A jsou pro to tři důvody: lhal o svém vzdělání, říkal, že má vysokou školu, žádnou vysokou školu nemá. Za druhé vede život, který není životem příkladného státního úředníka. Když se podíváte na zákon o státní službě, státní úředník by měl být dobrým reprezentantem českého státu. A to znamená, že to je v hrubém rozporu. A za třetí: to, že nějaký ceremoniář, a já si myslím, že nebyl nijak zvláštní ceremoniář, umí otvírat dveře a ví, v které koloně má stát auto, z něj ještě nedělá diplomata. Podle mne nemá pan Forejt ve Vatikánu co dělat a vláda by měla, především ministři za KDU-ČSL by to měli navrhnout, vzít podpis pod jeho jmenováním zpět a celý ten příběh ukončit. To jsou marginality, jestli prezident přijel někam pozdě, to jsou jen technikálie, mně vadí ten obecný přístup. Potom se ptejme, na co máme kariérní diplomaty, kteří mají zkoušky z jazyků, mají vysoké školy, mají bezpečnostní prověrky, mají zkušenosti. Ti mají komplikovanou situaci pro výjezd do Vatikánu a vyjet tam má člověk, který nesplňuje základní předpoklady pro výkon státní služby.

Jmenování Jindřicha Forejta velvyslancem ve Vatikánu už schválila předminulá vláda. A prezident Miloš Zeman při své návštěvě papeže už Jindřicha Forejta jako budoucího českého velvyslance ve Vatikánu představoval. Dá se to bez problémů ještě zvrátit?

To jsou zase další věci, které se nedělají, že se to oznamuje dopředu, než přijde agrément od hostitelské země. Zkrátka podle mne není Jindřich Forejt odborně ani vzděláním způsobilý vykonávat postavení vedoucího zastupitelského úřadu u Svatého stolce. A je to naše vizitka, co si myslíme o česko-vatikánských vztazích, když tam pošleme člověka, který nesplňuje žádná kritéria. Určitě se nestane, že by Svatý stolec nedal agrément, to neudělá, ale je to naše vizitka. Ale vláda by měla vzít podpis zpět. Ať pan Forejt dělá něco, co zvládá.

Nepřekvapilo vás, že Pražský hrad zapečetil kancelář pana Forejta, aby mu tam znemožnil přístup, a pak pan prezident prohlásí, že by byl dobrým velvyslancem?

Tomu já nerozumím. On nemůže být dobrý, protože nesplňuje kritéria. To, že někdo ví, kdy si má kleknout a kdy se má křižovat, ještě neznamená, že bude dobrým velvyslancem u Svatého stolce.