Problémy se srdcem odstartovaly těžko uvěřitelný boj o pomoc od státu. Jak to celé tehdy začalo?

Před operací pan Neumahr absolvoval katetrizaci cév ve Všeobecné fakultní nemocnici na Karlově náměstí v Praze. Při ní došlo k poškození mozku, pan Neumahr ztratil paměť a stal se zcela závislým na každodenní a celodenní pomoci druhých lidí. Od toho okamžiku se začal odvíjet dodnes neukončený příběh. Příběh, jehož obětí se může stát v kteroukoli denní či noční hodinu kdokoli z nás, příběh selhání státu, selhání podřízených organizací Ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva samotného, nepochopení a nerespektování povinností veřejné služby a dobré správy věcí státu.

Ze dne na den bylo nutné vyřešit, kdo bude ta osoba, která se o pana Neumahra bude starat 24 hodin denně. To je pochopitelně velmi komplikované rozhodování, nikdo na takovou náhlou situaci není připraven, protože to znamená, že někdo musí opustit zaměstnání nebo podnikání a na plný úvazek se stát pečující osobou 24 hodin denně, den za dnem. Další možností je najít speciální domov pro osoby se ztrátou paměti, což není z kapacitních důvodů vůbec jednoduchá věc a ani nebylo cílem rodiny, a stále není, umístit otce natrvalo do jakéhokoli zařízení sociální péče. Toto vše stojí velké peníze nejen na péči samotné, ale na nákladech souvisejících. Pokud někdo odejde ze zaměstnání, musí z něčeho sám žít. K tomu slouží příspěvek na péči.

Na dceru pana Neumahra, při její časově velmi náročné práci, přešla ze dne na den veškerá tíha dalších kroků, dalšího rozhodování, a nutnost zajištění péče nejen fyzické, ale zcela komplexní administrativně právní, finanční a veškeré další, kterou si jen dokážeme představit.

V úvodu jste zmínil ztrátu paměti jako důsledek poškození mozku. Jaké komplikace to konkrétně přinášelo?