Nedávno přinesla média zprávu o de facto napůl utajeném imigračním centru v tak už dost sociálně výbušné lokalitě Ústí- Předlice. O jeho vzniku a činnosti nebyla, jak jsem zjistil, pořádně od ministerstva vnitra informována ani ústecká politická samospráva. Souhlasíte s tím, aby podobná zařízení na severu Čech nadále vznikala nebo i existovala, když i bez nich je v Ústeckém kraji množství sociálních ghetta no-go zón, kam už se policie prakticky neodvažuje?
Vaše otázka vybízí k jasné a přímé odpovědi. Tady je. Zásadně nesouhlasím a se mnou celá SPO, kterou reprezentuji jako krajský předseda. Spolu s kolegy z SPD, se kterými působíme v krajském zastupitelstvu, jsme iniciovali vznik dopisu určeného předsedovi vlády a ministru vnitra. V něm jsme vyjádřili zásadní protest proti případnému rozšiřování podobných zařízení na území Ústeckého kraje. Je zde řada sociálně vyloučených lokalit a řešení ze strany vlády a příslušných úřadů stále nepřicházejí. I přes řadu pěkných slov. Nejsem sám, kdo má pocit, že v podstatě nikoho z odpovědných vlastně naše problémy nezajímají. Sociální problémy se řeší rozdáváním dávek lidem, kteří nikdy nepracovali a na něž jsou přisáty různé neziskovky. V důsledku ovšem není spokojen nikdo a hrozí porušení sociálního smíru.
S imigrantským centrem v Předlicích souvisí i má další otázka: Ústecký kraj je pohraničním regionem s Německem, a v jeho saském pohraničí už došlo nedaleko našich hranic k několika vážným teroristickým činům nebo pokusům o ně. Zároveň už před časem přinesly Parlamentnílisty.cz zprávy o tom, jak Němci pouštějí ze svého zařízení pro cizince, zřízeného na hraničním přechodu Cínovec do Čech tamní migranty ze Sýrie a Afghánistánu. Ti k nám cestují, protože je u nás díky jejich kapesnému v eurech levněji jak v Sasku. Tím ale porušují české zákony, neboť hranice našeho státu překračují nezákonně. To místním samozřejmě vadí a cítí velké obavy, které podpořil i prezident Zeman. Objevily se dokonce myšlenky o zřízení tamní domobrany. Máte i vy osobně podobné pocity? A pokud ano, jak chce vedení Ústeckého kraje takovou situaci ku prospěchu místních českých lidí řešit?
Domobrana by měla být až tím posledním řešením. Pokud však stát v tomto případě neplní jednu ze svých základních funkcí, pak chápu znepokojení obyvatel v pohraničí. Už jenom představa, že někdo po obdržení sociálních dávek disponuje větším obnosem než v Česku pracující člověk, je přeci úděsná. Také obava z terorismu je u nás velice silná. Naštěstí máme takového pana prezidenta, který cítí a vyjadřuje své pocity ve shodě s většinovou společností. Tady je totiž ten základní problém na který neumí tzv. výtači odpovědět: Kdo vám k tomu dal právo? Odkdy neplatí základní principy demokracie? Odkdy má v demokracii pravdu menšina? Proč je ta menšina tak agresivní, že každého, kdo má jiný názor může beztrestně urážet a dělat z něj rasistu? My, tedy Strana Práv Občanů, požadujeme v zásadních otázkách zapojení veřejnosti formou referenda.
V Ústeckém kraji je, jak před časem prohlásil v rozhovoru do médií ústecký dětský psychiatr Petr Zahradník, nejchudší síť těchto odborníků na léčby duševních poruch. Zároveň v regionu stoupá - i kvůli sociálně vyloučeným, většinou romským lokalitám - počet dětských pacientů. Má vedení Ústeckého kraje nějaký návod, jak tento tristní stav změnit a zlepšit dostupnost i úroveň péče o malé pacienty? Podotýkám, že dnes je prakticky nemožné se řádně objednat méně jak dva měsíce dopřed a v kraji neexistuje žádné speciální lůžkové zařízení, jako je třeba v Liberci nebo v Krčské nemocnici v Praze.
Vámi zmiňovaný problém je pouze jedním z mnoha. Úlohu státu ve školství, sociální oblasti i například ve zdravotnictví přebírají plíživě různé neziskové organizace, které častokrát bez odbornosti a vzdělání zasahují do práce skutečných odborníků. Je to naprosto děsivé, uvědomíme-li si, kolik finančních prostředků ze státního rozpočtu mizí směrem k této novodobé šlechtě. Neházím všechny do jednoho pytle, některé pracují ku prospěchu svých klientů. Jako červená nit se všemi odpověďmi táhne zásadní otázka: Je stát tak slabý a neschopný, že se nedokáže postarat sám o své potřebné?
Pojďme k jiným tématům. Část veřejnosti, zastoupené například prezidentem Zemanem, je pro rozšíření nebo prolomení těžebních limitů v severních Čechách, část místních, zejména někteří ekologové, je proti. Jaký je váš názor na věc? Ptám se proto, že v poslední době se opět řeší budoucnost jezera Milada, hlavně jeho západní část u Chabařovic, protože se pod ní nacházejí strategické zásoby uhlí. Proto není možné v rekultivaci tohoto území pokračovat…
Jsme Stranou práv občanů – SPO. Nejčistším řešením by z mého pohledu bylo referendum. Zeptat se tedy občanů, co sami chtějí a podle toho pak jednat.
Prezident Zeman na sklonku minulého roku slavnostně otevřel po 30 letech výstavby poslední část dálnice D8. Přesto se na ní dosud nedá kvůli opravám u Prackovic normálně jezdit - a jen tak ani nebude. Zároveň má letos kraj začít opravy bývalých objízdných silnic využívaných těžkými kamiony před dostavením D8. Neobáváte se dopravních komplikací letos na jaře a v létě? Je na ně kraj připraven?
Je dobře, že dálnice byla, byť s omezením dokončena. Dává to regionu možnost rozvoje. Je všeobecně známou skutečností, že opravy silnic jsou často nekvalitní a v podstatě nekonečné. To je ovšem opět záležitost ukazující především na vrcholné orgány a ministerstvo. Silnice v Ústeckém kraji nejsou v ideálním stavu, ale je do jejich údržby významně investováno a je to znát.
Poslední otázka, opět k osobě hlavy státu: jaké mají podle vás šance na úspěch Zemanovi protikandidáti Horáček a Drahoš? A co by museli udělat, aby ve volbě zvítězili?
Pan prezident Miloš Zeman je čestným předsedou SPO. Osobně se známe a z mé strany se jedná o hlubokou úctu k člověku, který toho hodně dokázal a který je schopný své myšlenky prezentovat způsobem, kterému lidé rozumějí. Předpokládám, že žádný jiný kandidát na vítězství pomýšlet nemůže. Pan prezident je plný síly a elánu dále promlouvat hlasem většiny. SPO je připravena dále svého prezidenta všemožně podporovat.
Psali jsme:
-634969874640202415.jpg&id=10051)
autor: Petr Blahuš
