Volby rozhodly o tom, že hnutí ANO, Pirátská strana a SPD, které jsou vnímány jako protest proti tradičním stranám, dají v nové Poslanecké sněmovně dohromady ústavní většinu. Proč voliči uštědřili takový políček stranám, které tu v různých uskupeních už skoro třicet let vládly?

Voliči už dlouho hledali alternativu k tzv. tradičním stranám. Proto ve volbách v roce 2010 uspěly Věci veřejné a v roce 2013 hnutí ANO 2011, které navázalo na občanské sdružení Akce nespokojených občanů. Vedení zaběhaných politických stran se z toho nepoučilo, proto přišla letošní studená sprcha. Pobyt v opozici snad bude mít pro poraženou část české politické scény ozdravný charakter. Některé partaje zaniknou, jiné se snad změní k lepšímu.

Jaké máte vysvětlení pro debakl, který utržila sociální demokracie?

Debakl je důsledkem toho, že se její politika stala záležitostí lidí, kteří nikdy nic jiného nedělali, takže neznají život ani skutečnou politiku, jen technologii moci. Zvolili konfrontační tón předvolební kampaně vůči svému koaličnímu partnerovi, hnutí ANO, kvůli věcem, které Bohuslav Sobotka znal již v době, kdy koaliční smlouvu podepisoval. Komedie s demisí-nedemisí a „právně nezávazné memorandum o těžbě lithia“ dílo zkázy dokonaly.

Když v roce 2010 vyhrál Jiří Paroubek volby s více než 22 procenty, ihned rezignoval, protože uznal, že nesestaví vládu. O tři roky později stačilo Bohuslavu Sobotkovi přes 20 procent hlasů, aby se stal premiérem. Za tu dobu dovedl ČSSD k ani ne třetinovému zisku, co jeho předchůdce, tedy jen málo přes 7 procent, přesto od něj nezaznělo nic, čím by za fiasko své strany přijal zodpovědnost. Nehrozí ČSSD, když se její představitelé nechtějí ze svých funkcí okamžitě poroučet, že se v očích voličů změní z teď už jen malé strany ve stranu bezvýznamnou?