V uplynulých pěti letech jsme slýchali z mnoha stran, jak špatně si Miloš Zeman počíná ve funkci hlavy státu, jak se od něj odvracejí ti, co ho volili. Když ale došlo na druhé kolo přímé volby, získal ještě o 136 tisíc hlasů více než při svém předchozím vítězství. Čím se to dá vysvětlit?
Dovolte trochu širší, ale nezbytný výklad. V Česku se postupem času vygenerovala skupina aktivistů, řádově několik tisíc lidí, rozesetá po různých tzv. neziskových organizacích, novinách, politických stranách, ústavech a vysokých školách, která k této zemi fakticky nemá žádný speciální vztah. Je živena z bruselských dotací, anebo ze státního rozpočtu a má pocit, že jejím historickým posláním je zbavit Česko své vlastní vlády, hodné ještě toho jména, a vytvořit zde jakýsi nový Protektorát, který má převýchovou a ekonomickým tlakem opět skoncovat s českým národním povědomím, sebevědomím a s vlastenectvím. Vlastenci a patrioti jsou dle těchto eurohujerů překážkou vybudování nového typu státu, o němž se píše už v učebnicích vědeckého komunismu: Proletáři všech zemí – dnes aktivisté všech zemí – se spojí a budou budovat dokonalou a beztřídní společnost, jež je vedena prozřetelnými vůdci, nadlidmi, které vybere bruselské politbyro za asistence berlínsko-pařížské koalice.
Skutečné volby jsou v Evropě dávno na obtíž. Dnes už každé volby a každé referendum znamenají evropskou krizi, interpretují se eurohujery všech evropských zemí jako osudové bitvy o všechno. A tak se Brusel – mýtické centrum eurohujerů – takovým situacím snaží čím dál častěji a rafinovaněji vyhnout. K tomu slouží i – za zády voličů přijatá – Lisabonská smlouva, kterou byly stamiliony Evropanů obejity a podvedeny, aby už na mnoho důležitých a společných věcí neměly vliv – už se o nich nehlasuje, ani ve volbách, ani v referendech, dokonce ani v parlamentech, nýbrž třeba na bruselské schůzce ministrů vnitra, kde se třeba nenápadně a navždy rozhodne o složení obyvatelstva toho či onoho Protektorátu většinovým hlasováním.
Ne, že bych proti tomu něco namítal, dokonce smekám, jak precizně jste to popsal, ale politici a mainstreamová média krmí veřejnost něčím úplně jiným. Proč tedy neuspěl Jiří Drahoš, s nímž nás měl podle nich čekat ráj v nerozborném objetí s Evropskou unií?
Samozřejmě, že mnoho voličů tyto věci vnímá, jak skutečně jsou, a eurohujerům či dokonce kolaborantům nevěří. Vědí, jak to se začleňováním do Eurosvazu je: Podvody, přetvářka, úskoky, salámová taktika, sliby, jejichž splnění nikdo nekontroluje, a ani kontrolovat nemůže. Hlavně, že se „to“ prosadí, už je jedno jak. Nedůvěra ale permanentně stoupá.
V tomto kontextu u nás proběhly prezidentské volby, o tom tyto volby byly a je celkem jedno, že na stranách A a B tentokráte stanuli Miloš Zeman a Jiří Drahoš. Ty volby by byly vždy o tomtéž a já jsem si celkem jist, že by vyhrála strana vlastenců a patriotů dokonce zřetelně větším rozdílem, než to dokázal Miloš Zeman. Sám jsem ho nevolil, ve volbách jsem si nevybral, protože se současným prezidentem mám svou silnou, těžko přenositelnou osobní zkušenost už od konce osmdesátých let a hodit mu to tam bych nedokázal. O panu Drahošovi pak nemá cenu se vůbec bavit. Byl by to loutkový prezident, který by naši zemi vedl zhruba tak jako doktor Hácha a stejně jako Hácha by byl přesvědčen, že pro nás dělá to nejlepší. Vítězství eurofederalisty a socialisty Zemana, který byl v mých očích z různých důvodů slabým kandidátem toho skutečného a patriotického Česka, je důkazem, že eurohujeři nemohli zvítězit v této bitvě za žádných okolností a nikdy v ní také nevyhrají, protože jsou prostě příšerní a pro národ nepřijatelní. Leda by přijeli na cizích tancích.
Pro skutečné a patriotické Česko je znovuzvolení Miloše Zemana výhrou, ale co to z mezinárodního pohledu znamená pro Českou republiku? Máme se obávat toho, co mu vyčítají kritici, že bude naši zemi „táhnout na Východ“?
Miloš Zeman nás netáhne na Východ. Dělá ekonomickou diplomacii, jako ji dělá Merkelová, Mayová, Macron a další premiéři a prezidenti. V českém zájmu nejsou vyostřené vztahy s Ruskem nebo s Čínou. Miloš Zeman je vlastenec a patriot a z tohoto pohledu dělá to, co považuje za správné. I když se považuje za eurofederalistu, těžko může souhlasit s tím, kam jde Evropa po Dublinu. Praha je 350 kilometrů od Berlína a stejným směrem jsou českoněmecké hranice sotva 120 kilometrů od Karlova mostu. Celou historii máme problémy vesměs právě s Německem, a nikoli s Ruskem. Nakonec i ten bolševismus je německý vynález, tam zrozený a společenskou atmosférou v Německu piplaný, vyvezený do Ruska a ze Sovětského svazu pak k nám.
Psali jsme:
Teď nevím, jestli vás nemám zarazit, protože tohle už může být pro mnohé těžko stravitelné.
Ale bez Německa by přece nebylo druhé světové války, nebylo by odsunu a ruští koně by nepili z Vltavy. Zhruba každých padesát let Německo zešílí a toto jeho šílenství se – z důvodu jeho silné gravitace – stává šílenstvím evropským. Stává se normou, šílenstvím nerozkrytým, postupně nadšeně přijímaným, které se až zpětně hodnotí jako politická slepota. Co se týče dnešního Ruska, to má své problémy a rozhodně nemůže být „náš vzor“. Ale nikdo mě nepřesvědčí, abych se přidal k tomu šovinistickému antiruskému tažení, které se točí Evropou i Českem a které není k ničemu dobré. Ruská karta je prošlé zboží. Ještě před první světovou válkou byla hranice Ruska sto kilometrů severně od Českého Těšína. Nyní je ruská hranice od nás nejdále za posledních čtyři sta let. Abych parafrázoval Miloše Zemana, nebyl jsem s komunisty zbabělý před „Listopadem“, nemusím být teď – často se stejnými lidmi – rusobijcem. Na konci druhé světové války se někteří kolaboranti stali členy Revolučních gard. Teď je to občas v něčem podobné.
Ing. Miloš Zeman
Z tábora odpůrců Miloše Zemana a Andreje Babiše opakovaně zaznívá, že je tento tandem ohrožením demokracie u nás. V čem lze spatřovat nebezpečí toho, že právě jim dali lidé v říjnových parlamentních a lednových prezidentských volbách nejvíce hlasů?
Ze zvolení Zemana žádné ohrožení demokracie nevzniká. Zeman je demokrat. Sice svérázný, ale demokrat. To bylo prověřeno před „Listopadem“, i po něm. Nikdo nemůže myslet vážně, že jistá rozhodnutí prezidenta, která se nelíbí jeho odpůrcům, jsou ohrožením demokracie. Žvásty. Pěna dní. O něčem takovém by se dalo uvažovat, pokud by třeba prezident nechal vládnout premiéra Babiše bez důvěry třeba déle než do května. Tam ale zdaleka nejsme. Co se týče premiéra Babiše, ten jistě ohrožením demokracie je. Je to prověřeno před „Listopadem“ i po něm, že demokratem nebyl, není a nevěřím, že kdy bude. Už o něm byly v tomto směru popsány stohy papíru, nemá smysl ty argumenty znovu opakovat. Nechci být součástí Babišova holdingu a jen mě šokuje, kolik lidí to chce. A nakonec budou velmi litovat, protože v jeho podání nebudeme svědky žádné „operetní normalizace“, jak se teď občas píše. Situace v Německu a v celé Evropě se totiž po příštím nástupu ekonomické krize změní, a to způsobem, který se momentálně ani neodvažuji odhadnout. Jen cítím, že to Babišovi systémově pomůže a bude mu to jako bývalému „komunistovi z prospěchu“ vyhovovat.
Andrej Babiš neuspěl s žádostí o důvěru pro svou první vládu, teď shání podporu pro druhý pokus. Jak jeho postup za tři a půl měsíce od voleb hodnotíte?
Premiér Babiš postupuje ve svých intencích. Chce menšinovou vládu, kterou z vnějšku někdo bude držet a dostane za to nějaké programové a personální výhody. Je to velký hráč, který na veřejnosti nikdy nesundává škrabošku. Jeho maska je on. Maska spadne pouze, když ho někdo tajně natočí v nejintimnějším mocenském prostředí. Myslím, že všechno směřuje k tomu, že bude nakonec podpořen sociální demokracií a lidovci. A to formou podpory menšinové vlády. ČSSD má obrovské problémy politické, finanční i reputační. Má stovky lidí na různých vládních a státních postech a v agenturách, v řadě státních organizací a státních podniků. Na ČSSD bude zevnitř velký tlak, aby to alespoň částečně zůstalo. Babiš teď postupně sociální demokraty z různých postů vyhazuje, naposledy třeba ředitele ostravské nemocnice a exministra zdravotnictví Němečka. To je personální tlak před sjezdem ČSSD, který mění vědomí mnoha lidí v této straně. Na sjezdu rozhodují tito papaláši, a ne nějací „autentičtí socani z Orlických hor“.
Ale co KDU-ČSL, která nechce o vládě se stíhaným premiérem ani slyšet?
Lidovci, ti už se jakékoli participace na moci nemohou dočkat, tak teď organizují hon na Tomia Okamuru, protože mají pocit, že jim to pomůže. Pohled na takového šéfa lidoveckých poslanců Bartoška je při tom kormutlivý. Člověk by čekal, že při té své argumentaci nakonec sám v televizi vyprskne smíchy, ale on nic. Drží vážnou tvář a tváří se přísně. Suma sumárum, socialisté a lidovci by tuze rádi do vlády, v níž by Babiš ani neseděl, ale nemají na to karty. A také by to ani nebylo dobré. Když už Babiš vyhrál volby, má převzít svůj díl zodpovědnosti. Pokud bude mimo vládu, tak všechny problémy naháže zase na tu svou neúčast a na koaliční partnery a v příštích volbách dostane ještě víc hlasů.
Ing. Jan Bartošek
Vycházíte i z toho, že se v příštích letech bude dařit ekonomice a na této vlně se Andrej Babiš také sveze?
Je zde velký potenciál růstu, který vyplývá z podstřelených českých mezd, které v příštích letech, bez ohledu na vládu, rychle porostou. Dále, už teď víme, že stavební zakázky na tento rok dle schválených stavebních povolení stoupnou hodnotově o velmi silných cca 25 procent. To souvisí zejména s investováním volných obecních peněz před komunálními volbami. Pokud se této vládě navíc podaří odblokovat příliv zahraničních pracovních sil na český trh a zároveň odblokovat uvízlé veřejné investice z důvodu nesmyslného stavebního zákonodárství, může se růst HDP po několik let pohybovat kolem 5–6 procent. A další volby v takovémto prostředí, s proskribovaným Babišem mimo vládu, by mu asi přinesly neskutečný zisk. To je nejhorší scénář, protože by měl po roce 2021 teprve tu obrovskou moc, právě v momentu očekávatelných turbulentních změn na evropské scéně.
Tomio Okamura
Další parlamentní strany se při obnovené spolupráci hnutí ANO, ČSSD a lidovců ocitnou jen v roli trpně přihlížejících?
SPD a KSČM si bude Babiš pečlivě pěstovat, ale nepustí je ani do vlády, ani s nimi neuzavře nějakou psanou opoziční smlouvu. Když se mu to ale bude hodit, a to se mu bude hodit pořád, tak bude těmito dvěma stranami – a 115 hlasy – neustále tlačit ke zdi právě socialisty a lidovce, tedy oficiální „opoziční smluvníky“. Tím vznikne situace, že každé z těchto čtyř stran občas v něčem vyhoví, ale mocensky, směrem k volbám, na tom bude profitovat sám.
ODS pak do vlády celkem pochopitelně nepůjde, protože nemá co ztratit, její lidé jsou mimo ústřední orgány už několik let. Hlavní silou v ODS je tak, na rozdíl od ČSSD, spodek, tedy starostové, místostarostové, radní a další aktuální političtí aspiranti na tyto posty. Tisíce lidí, kteří si myslí, že nejlépe v podzimních komunálních volbách uspějí, když ODS s Babišem spolupracovat nijak nebude. A nejspíš mají pravdu. Koneckonců, ODS byla první na ráně, když Babiš rozjel v letech 2010–13 svou sprostou a pokryteckou kampaň „aby se nekradlo“.
Andrej Babiš se nechal slyšet, že když neuspěje ani na druhý pokus, tak by nejlepším řešením byly předčasné volby. Pomohly by něčemu?
Nejspíš by pomohly zase Babišovi. Všichni si to myslí, tak to tak asi bude. K nim ale nedojde. Předčasné volby by byly jedině tehdy, pokud by Babiše teď na jaře přišli na úřad vlády sebrat policajti. Na organizaci takového zátahu a skandálu ale oni a státní zástupci nemají – po blamáži s Petrem Nečasem – sílu. Myslím také, kdyby si pro něj přece jen přišli, že Babiš by nechal svolat Bezpečnostní radu státu, pohotovostní pluk a nechal by je pozavírat. Krom toho, významní hráči policejního útoku na Úřad vlády v roce 2013 jsou vlastně Babišovi spojenci. Hráli pro něj tehdy a hrají pro něj i teď. Od Babiše si vždy slibovali více pravomocí a více moci. Myslím, že jim ji nikdy nedá, ale to už je jiná debata.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
