Po listopadu 89 se ve veřejném životě u nás objevili příslušníci šlechty, jakou tradici má její působení v české politice?
Do českého politického života se šlechta zapojila hned po obnově ústavního života v Rakousku 1860–1861, kdy spolupracovaly Strana konzervativního velkostatku a Národní strana, řečená staročeská, které spojovalo přesvědčení o potřebě federalizace Rakouska a oprávněnosti požadavku na vytvoření českého státu v rámci habsburské monarchie. V čele šlechtické strany stál hrabě Clam Martinic, v čele staročechů byl František Ladislav Rieger. Spolupráce byla dlouho úspěšná, až se mladočeši vůči staročechům vymezili i tím, že odmítali privilegia šlechty. Nejen Clam Martinic nebo Rudolf hrabě Thurn Taxis v Čechách, ale na Moravě například Václav hrabě Kounic byli příslušníky šlechty, kteří se zapojili do české politiky. Významný vliv české šlechty na politiku skončil zavedením rovného a všeobecného hlasovacího práva v letech 1905–1907, kdy výsadní postavení Strany konzervativního velkostatku zaniklo. Rozhodující vliv na ústup šlechty z veřejného života však měl až vznik Československé republiky.
Česká šlechta reprezentovaná i Karlem Schwarzenbergem se setkává s různými útoky a využívá se obecného odporu k aristokracii. Odkud se bere pověstné české plebejství?
To je podle mne dáno vývojem po Bílé hoře. Předtím se valná část české a moravské šlechty hlásila k protestantskému náboženství, pak musela habsburskou monarchii opustit a jejich majetku se zmocnily rody z ciziny. A ty mnohdy neměly k domácímu prostředí vztah a tíhly spíše k Vídni než k Praze nebo Brnu. Česky mluvící společnost přišla o své elity a zůstali hlavně poddaní na venkově, odtud pramení české plebejství a rovnostářství. Ale i česká závist. A z toho vyplývá i vztah ke šlechtě, kdy ji lidé nebrali jako autentického příslušníka česky mluvící společnosti, což byla do značné míry pravda.
Po komunistickém puči v roce 1948 šlechta buď skončila pronásledována, nebo její příslušníci emigrovali. V exilu pak působili i politicky – to se týká i Karla Schwarzenberga…
Se jménem Schwarzenberg je spojena podpora československého demokratického exilu po roce 1948 a disentu hlavně v 70. a 80. letech. Karel Schwarzenberg a jeho strýc podporovali Československé dokumentační středisko, které programově shromažďovalo materiály o činnosti čs. exilu a disentu. Dali k dispozici prostor na zámku Schwarzenberg v Scheinfeldu, avšak podporovali i Chartu 77 a domácí disent.
Jak vnímáte směřování Karla Schwarzenberga do české politiky po roce 1989?
Schwarzenbergové přišli o velké majetky už za první republiky, na Karlu Schwarzenbergovi obdivuji to, že i když se mu podařilo v politice dosáhnout vysokých ústavních funkcí a politického postavení, nikdy nevyvíjel kroky, aby zpochybnil konfiskaci jejich rodového majetku. To, že po roce 1989 začal směřovat do vysoké politiky, bylo přirozeným důsledkem jeho činnosti před rokem 1989, kdy udržoval kontakty s exilem, v době totality se sblížil s Václavem Havlem a lidmi kolem něj a bylo to pak logické vyvrcholení jeho činnosti.
Orientace na pravici byla u Karla Schwarzenberga přirozená. Je ale TOP 09 právě tou konzervativní stranou, kam by měla šlechta směřovat?
Těžko se mi to hodnotí. Podle mne je to sice strana, která se ve svém názvu dovolává tradic a hlásí se ke konzervativnímu programu, ale především je to podle mne strana naprosto asociální, která přistupuje necitlivě k potřebám obyčejných lidí. A tento přístup se nemusí nutně krýt s pravicovostí a konzervatismem. Nejsem si sice jist, že Karel Schwarzenberg taková asociální stanoviska zastává, ale svou angažovaností v TOP 09 se stal symbolem její necitlivé a vyloženě protilidové politiky.
Karel Schwarzenberg ale vybočuje z běžné představy šlechtice například slovníkem včetně vulgarit. Je to jen jeho osobní libůstka, nebo je v tom i kalkul a snaha přiblížit se „prostým“ lidem?
Je to jistě jednak libůstka, ale je to podle mne i promyšlený krok směřující k tomu, aby se přiblížil „lidovým masám“. Když třeba řekne, že když se kecají blbosti, tak spí, rozumí tomu každý. Na to má nárok. Určitě se mu takový styl líbí a ví, že to dotváří jeho image.
Je účast v prezidentské volbě vyvrcholením politické dráhy Karla Schwarzenberga?
Karel Schwarzenberg k tomu směřoval, ale to, že se nakonec utkal právě s Milošem Zemanem, byla náhoda, až do konce přece nebylo jasné, kdo bude jeho protikandidátem. Že jím byl právě Miloš Zeman, byla shoda různých okolností, a to, že Schwarzenberg prohrál, bylo podle mne dáno tím, že byl tváří TOP 09. Většina lidí vnímá Kalouska jako obecného škůdce a každý si odvodí, že Karel Schwarzenberg je jen zástěrkou, která Kalouskovi dodává společenskou přijatelnost. To, že kandidoval na úřad prezidenta, bylo logickým vyvrcholením jeho kariéry a prohrál proto, že se spojil s Kalouskem.
Karel Schwarzenberg brzy po prohrané prezidentské volbě zahájil ústup z vrcholné politiky a ohlásil, že nebude už na prezidenta kandidovat. Je v tom hořkost z porážky?
Hořkost tam nepochybně může být, ale na druhou stranu Karel Schwarzenberg už není nejmladší a nepochybně si to uvědomuje. Máme sice k dispozici příklady mnohem starších a úspěšných politiků, jako byl Churchill nebo Adenauer, to je ale spíše výjimečné. Je možné, že se Karel Schwarzenberg subjektivně na odchod již cítí. Dobře dělaná politika je únavnou a namáhavou prací, i když si to spousta lidí nemyslí. Domnívám se, že zdravotní stav a subjektivní motivy jsou v jeho případě silnější než nějaká zahořklost. Když šel do prezidentských voleb, jistě si uvědomoval, že může prohrát.
Má podle vás šlechta obecně nějaké trvalé ideje, které nese i dnes?
Mají v genech zakódováno, že jejich hrady a zámky, panství a dědictví jsou jen prostředkem k něčemu dalšímu, ne cílem, k němuž by jejich životní snaha směřovala. Tato idea platí i dnes, i když je to už jiné než ve středověku, kdy byl majetek základem fungování rodu. Dnes lze získat majetek a prostředky i jinak a snadněji než hospodařením na půdě a v lesích. Ta idea je ale přenosná i na nešlechtice a dělo se to u nás už dřív – například agrárník František Udržal pocházel z rodu, který od středověku udržel a množil majetek, který se předával z generace na generaci, aby rod Udržalů pokračoval dál jako zámožný subjekt. I selský stav byl ale u nás po roce 1948, stejně jako šlechta, zlikvidován.
Zmizí u nás postupně fenomén šlechty?
Problém je v tom, že v českých zemích je šlechty hrozně málo, po listopadu se vrátil jen zlomek těch, kdo v minulosti odešli. Nemyslím, že by zmizeli úplně, ale budou v české a moravské společnosti naprosto výjimečným ostrůvkem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
_profil_top.jpg)
