Co říkáte na myšlenku tzv. Czexitu, tedy odchodu Česka z EU? Téma v posledních týdnech rezonovalo v tuzemských médiích. Je opravdu na pořadu dne?
Osobně si myslím, že v rozumně vyspělé společnosti lze hovořit o všech tématech. Ať už je to otázka Czexitu či třeba adopce dětí homosexuálními páry. Společnost na to ale musí být rozumně myšlenkově připravená a musí vnímat, že to třeba nejsou úplně ta nejklíčovější témata a že to spíše mohou být předměty teoretických úvah, ale nikoliv myšlenky, na které je třeba se soustředit.
Nicméně jsem toho názoru, že ten, kdo prosazuje Czexit, chce spáchat zločin na občanech České republiky. Já si myslím, že lidé, kteří odchod z EU prosazují, tak činí velmi účelově s cílem nějak posílit svou vlastní politickou pozici, a nikoliv s cílem pomoci České republice nebo konat dobro v zájmu českého občana.
Co by Češi podle vás odchodem z Evropské unie ztratili?
Ty oblasti, na kterých bychom tratili, jsou podle mého tři: bezpečnostní, ekonomické i politické hledisko. V tom prvním směru EU funguje jako jakýsi garant míru v Evropě a prevence ozbrojených konfliktů mezi jednotlivými evropskými zeměmi. V ekonomickém hledisku zase jde o vzájemnou provázanost ekonomik, volný obchod, volný pohyb pracovních sil. Ve směru politickém zase jde o tvorbu racionální legislativy. Ta legislativa, která k nám z EU přichází, je vlastně ve své většině rozumná.
V souvislosti s Czexitem se mluví o referendu. Co říkáte na to, že by si Češi odchod z Unie mohli svobodně odhlasovat, že by se každý projevil?
Nesouhlasím s tím. My máme v Česku parlamentní demokracii, přičemž v ní jsou zakomponovány i některé prvky přímé demokracie jako například volba prezidenta. Druhá věc je, že pan Okamura a jeho strana říkají, že by chtěli demokracii přímou. Tento požadavek má přirozeně i své kritiky. Někteří politici s ním nesouhlasí a nemyslí si, že by toto byla rozumná cesta. Já osobně bych s nimi souhlasil.
Proč?
Osobně si nemyslím, že by lidé byli hloupí, aby nemohli o některých věcech v referendech rozhodovat. Jenže podle mého běžný člověk zkrátka nemůže disponovat dostatkem znalostí o všem, čím se jeho Parlament zabývá. Nemůže mít tedy ani dostatek informací k tomu, aby se mohl ke svému prospěchu rozhodovat o některých klíčových záležitostech. K tomu, abychom občana přivedli na úroveň, aby se o některých tématech mohl rozhodovat informovaně, tak to bychom jej museli edukovat minimálně po dobu několika let. Jenže toho nejsme schopni, a proto se domnívám, že parlamentní demokracie je v tomto ohledu správnější.
Představa, že by osamostatněná Česká republika předběhla další desítky států, které spolu navíc navzájem spolupracují, je nesmysl. Vystoupení z EU by pro nás znamenalo odříznutí se od dalšího vývoje ve světě. Pokud by Česko z EU vystoupilo, tak zažije dramatický hospodářský propad, o kterém věci neznalý občan netuší, a právě to je mu potřeba v rámci mediální komunikace opakovaně sdělovat.
PAVEL SEHNAL NA STARŠÍM VIDEU PRO PARLAMENTNÍLISTY.CZ VYSVĚTLUJE, PROČ JE POLITICKY PRO VĚTŠÍ INTEGRACI ČESKA DO EVROPSKÉ UNIE:
Ve Švýcarsku ale přímá demokracie funguje. Tak v čem je ten rozdíl?
Odpověď je z mého pohledu stále stejná. Nikdo z nás nemůže být odborníkem na všechno. Pokud já se cítím být odborníkem na makroekonomii, tak jsem ale možná jen polovičním odborníkem na oblast zdravotnictví nebo lékařské péče a nedokážu o sobě tvrdit, že bych zastoupil lékaře. Nemůžu tak logicky kvalifikovaně rozhodovat o tom, které péče se dostane nějakému konkrétnímu pacientovi. Koneckonců ani v nemocnici nerozhodují o nějakém pacientovi a jeho péči ostatní pacienti či zaměstnanci nemocnice v referendu. Rozhodují o tom jednotliví lékaři, specialisté na konkrétní problematiku.
Naráží demokracie v podobě všelidového hlasování v éře internetu a masových médií na své limity?
Já si myslím, že z tohoto úhlu pohledu bohužel ano. Podle mého názoru totiž, pokud referendum o takovéto zásadní věci skutečně nastane, lze očekávat jakýkoliv výsledek. Je to otázka reklamní propagandy jednotlivých extrémních politických stran, které to ale s občanem nemyslí dobře, ale dělají to jen v zájmu získání určité pozice, a tak mu takovouto alternativu nabízejí.
Může společnost skrze demokratické metody přijít o svobodu?
Já si myslím, že je skutečně možné, aby společnost skrze ryze demokratické metody dospěla až do stavu, který je pro ni, řekněme, nestabilní. Nicméně v českém parlamentním systému existují určité pojistky. Máme tu dvoukomorový parlament. Senát a Sněmovna se v podstatě jistí navzájem. Pojistkou je i to, že volby do těchto subjektů probíhají v odlišných obdobích. To jsou všechno prvky, které by ten překotný vývoj měly zpomalit. Pokud se na to ale podíváme v horizontu třeba deseti let, tak ano, společnost se může skrze demokratické metody dostat do stadia, které bude nestabilní.
Co říkáte na to, jak se k Evropské unii stavějí hnutí ANO Andreje Babiše a SPD Tomia Okamury, tedy dva subjekty, které vzešly z podzimních voleb značně posíleny?
Já nemám pochyb o tom, že pan Babiš je rozumně smýšlející člověk. Nicméně cítím trochu pochybnost v tom smyslu, jestli pan Babiš to, co si skutečně myslí, říká občanům, potažmo svým voličům. A říkám to proto, že Babišův Agrofert je třetím největším exportérem v zemi a jako takový by nutně potřeboval společnou evropskou měnu. Právě ta by byla faktorem, který by totiž Agrofertu zajistil podstatně lepší pozici na evropských trzích. Přesto ale Babiš veřejně říká, že hnutí ANO euro v současné době odmítá. A tady se domnívám, že má v sobě Babiš určitý vnitřní boj, a sice že jím vlastněných 200 firem by euro jasně potřebovalo. Nicméně ani tak nechce Babiš riskovat ztrátu volebních preferencí, a tak navenek říká, že euro nechce.
Nicméně já se hnutí ANO z hlediska vlivu na hospodaření České republiky neobávám. Myslím, že pan Babiš nebude nikdy dělat nic, co by zhoršilo ekonomické postavení jeho firem. Naopak u pana Okamury, který není podepřen nějakou vlastní odpovědností za své firmy, bych o tom pochyboval. Od něj se tedy dají očekávat i nějaké další radikální návrhy. Z toho důvodu bych řekl, že pan Okamura by mohl být pro naši společnost řádově nebezpečnější než pan Babiš. Mimochodem, když už se bavíme o nákladech spojených s vystoupením z Evropské unie, tak bych zde řekl, že je ve hře částka přibližně 660 miliard korun, které bychom museli Evropské unii vrátit. Tyto peníze představují objem načerpaných dotací, které jsme od roku 2012 vyčerpali.
Ing. Pavel Sehnal
Museli bychom jako Česká republika dotace vracet?
Já bych řekl z pozice obchodníka, že vždy, když se dvě strany na něčem dohodnou, je nutné tu dohodu za každou z těch stran i dokončit. Česká republika byla, co se týče čerpání eurofondů, dlouhou dobu čistým příjemcem. Čerpala tedy z Evropské unie více prostředků, než do unijního rozpočtu posílala. V budoucnu se ale i Česko mělo stát čistým plátcem. Bylo by tedy nutné ten kontrakt nějak dokončit. Jednou z variant by snad bylo i to, že ačkoliv bychom z Unie vystoupili, přispívali bychom do unijního rozpočtu i nadále. Tím by se mohlo vyřešit naše budoucí plátcovství.
Takže bychom se zadlužili?
Splatit takovou částku není možné v rámci krátkodobého financování. Za jednotky let se to splatit nedá. Dnes vidíme, že ČR hospodaří s nějakým deficitem 50 miliard korun ročně. Takže dá se říct, že za deset, patnáct let by se taková částka dala nějak nasbírat, ale samozřejmě by se tak dělo na úkor dalších složek státního rozpočtu.
Podle Okamurovy SPD je ale možné se povinnosti přijímat migranty vyhnout tak, že bychom vystoupili z Evropské unie…
V této oblasti před námi vyvstává celá řada otázek. Do jaké míry je pro nás například výhodná ochrana vlastních hranic a do jaké míry se nám spíše vyplatí chránit své hranice společně. Já se osobně domnívám, že pokud se jako Česká republika máme bránit jakémukoliv nepříteli, ať je to nějaký extremista nebo terorista, tak společně jako Evropská unie máme určitě více prostředků a více techniky a rovněž i provázanosti zpravodajských služeb, než bychom měli samostatně jako Česká republika. Koneckonců i bezpečnost se bude řešit lépe v Evropské unii než samostatně.
K tématu, kterému se věnuje pan Okamura, bych ale dodal ještě následující. V současnosti je londýnským starostou muslim. Řekl bych, že je jen otázkou času, kdy bude muslimem například i pražský primátor. Muslimů jsou prostě na světě dvě miliardy a při současném mísení lidí je jen otázkou času, kdy k tomu dojde, a možná v budoucnu budou i tři čtvrtiny Parlamentu muslimové. Jestli nám to vadí, tak by podle mne mohl pan Okamura jako poslanec iniciovat zákon na ochranu Čechů. Ten by mohl znít například tak, že senátorem, poslancem, starostou a podobně může být pouze občan ČR, jehož biologičtí rodiče byli také občané české národnosti. V tom případě by ale samozřejmě pan Okamura nemohl být poslancem a ani pan Babiš by nemohl být premiérem. Tento požadavek by prostě nesplňovali.
Nicméně tento zákon by představoval legislativní způsob, jak zajistit, aby nás v budoucnu zastupovali Češi. Jak jinak by tedy chtěl pan Okamura zamezit tomu, aby se zde míchaly národy a vlivy jiných náboženství. To je možné jedině legislativně.
Nechají se Češi manipulovat, mají tuto slabost? O manipulacích v médiích a na internetu se mluvilo v souvislosti s nedávnými volbami…
Řekl bych, že pokud nějakou věc jako občan slyšíte opakovaně, tak k ní zkrátka zaujmete nějaký názor. Zhruba polovina občanů se pak rozhodne ten názor podpořit a druhá jej neguje. Takže veškerá marketingová opatření, která politické strany dělají, jsou už dopředu namířena s tím, že jej polovina občanů přijme.
A v souvislosti s nedávnou volbou prezidenta?
No, jestli narážíte na to, co pan Zeman zveřejnil na plakátech proti panu Drahošovi, a sice že pokud pan Drahoš vyhraje, tak to bude znamenat nějaké ohrožení, a naopak pokud vyhraje Zeman, tak že se zastaví migrační toky do Evropy. Tak v takovém případě bych řekl, že občan více než průměrného rozumu, ví, že jsou to dvě věci, které spolu pranic nesouvisejí. Pozice českého prezidenta skutečně s migračními toky z Afriky do Evropy a především do Německa souvisí opravdu jen velmi málo.
Je možné, že někteří lidé v Česku a možná právě ti, kteří se k EU stavějí odmítavě, z výhod členství České republiky v Evropské unii netěží, že jim nic nepřinesla? Podle některých ohlasů z médií to mají být právě voliči SPD a prezidenta Miloše Zemana…
Já bych to vaše tvrzení možná opravil tak, že tito lidé si toho, z čeho z Evropské unie ve skutečnosti těží, nejsou vědomi. Moje babička kdysi říkávala: „Hlavně že je mír,“ a neříkala to jako nějaké klišé. Byla to žena, která se narodila v roce 1903 a v podstatě na vlastní kůži zažila všechny války. Poznala válečné utrpení na vlastní kůži. I občan, který je přesvědčen, že netěží ze členství v rámci Evropské unie, tak ve skutečnosti těží z onoho benefitu mírového stavu, klidného života bez jakéhokoliv válečného jančení.
A jsou tu i další benefity, ze kterých i občan nižšího než průměrného rozumu těží díky členství země v Evropské unii. Například když přijde do krámu, když si jde nakoupit, tak ta pestrost té nabídky je taková, že před třemi desítkami let by si o takové nabídce mohl nechat jenom zdát: celoroční nabídka čerstvé zeleniny, ovoce, výběr ze všech druhů masa, elektronika, která právě díky globalizaci zlevnila na takovou úroveň, že si ji může dovolit skutečně každý občan, že skutečně každý občan je schopen si našetřit na televizor. A jsou tu i další přínosy. Lidé například těží z toho, jakou tu máme soustavu elektrické energie, že mají kanalizaci až v domě.
Takže čeští občané z toho těží. Je ale jen málo politiků, kteří jim to připomínají, kteří jim říkají, občane, před revolucí jsi neměl kanalizaci, musel jsi vyvážet žumpu, neměl jsi plyn dotažený až k rodinnému domku, topil jsi kotlem na tuhá paliva, každou zimu jsi musel složit padesát metráků uhlí. A navíc občane, pokud jsi schopen aktivního života, tak prostě máš možnost cestovat. Takže každý občan z toho těží. Jenom ten, kdo dostatečně neposlouchá nebo mu to není těmi politiky dostatečně vštěpováno má pocit, že ze členství v Evropské unii netěží.
Co určitá renesance národovectví v Česku, která se vzmáhá jakoby trochu v podobě odporu vůči Evropské unii a částečně se může realizovat například i v podpoře prezidenta Miloše Zemana?
K tomu jsem se, myslím, již vyjádřil. Já jsem Čech, mám Česko rád, budu tady rád pracovat a odvádět daně. Na druhé straně mi není příjemné, když ten stát řídí někdo, kdo není Čech, protože se domnívám, že není schopen porozumět naší české mentalitě a našim českým potřebám. Takže já chápu, že pan Okamura mluví plynně česky a tak dále, ale jeho kořeny tady nejsou. Uměl bych si ho představit, že bude v nějakých mezinárodních institucích, kde se jeho dvojí národnost projeví pozitivně, ale pro mě jako pro Čecha není reprezentantem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jonáš Kříž
