Domníváte se, že přínos současných vládních opatření pro zachování zdraví obyvatel převažuje zátěž, kterou tato opatření představují pro ekonomiku a individuální svodody?
Už dlouhé roky poukazuji na to, že přesně touto slepotou jsou z principu zatížena všechna státní nařízení (nejen ta koronavirová); jen jedinec může sám za sebe určit, za jakou míru vlastních omezení mu stojí snížení šance na nákazu, přičemž na to neexistuje žádná „správná míra“.
Znám lidi s přístupem: „Vždyť stejně všichni jednou musíme umřít, nechci žít ve strachu.“ A také lidi, kteří vnímají současnou situaci jako apokalyptickou katastrofu. Oba přístupy jsou naprosto v pořádku, dokud je nikdo nikomu nevnucuje násilím.
A to je přesně problém centralizované moci (státu) obecně. Místo aby byla zodpovědnost ponechána na úrovni jednotlivců (a tržních subjektů), je všem nařizováno cosi shora; to z principu bude vždy pro někoho škodlivé.
Jsou podle vás současná opatření spíše šířením zbytečného strachu? A pokud ano, tak proč?
Myslím, že na to neexistuje žádná „správná“ odpověď. Lidé jsou různí a vyhodnocují rizika individuálně. Předpokládejme na chvíli, že všichni známe všechna fakta a shodneme se na nich; řekněme, že víme, že někdo má třeba o 1 % nižší šanci umřít na koronavirus, když přijme nějaká konkrétní opatření po určitou dobu (tohle samozřejmě nikdo vědět nemůže, ale jde o hypotetický příklad). Jeden řekne: „OK, přijmu opatření.“ Druhý zas: „Ne, tohle mi za tu šanci nestojí.“ Pak může být stejná míra opatrnosti rozumná pro jednoho a „zbytečný strach“ pro druhého.
Ostatně všichni vědí, že ohrožují svůj život pitím, nezdravým životním stylem a podobně; někteří lidé to nedělají, jiným to za to stojí. Neexistuje univerzální objektivně správná strategie.
Trpí v současné době více ekonomika, nebo svobody?
Opět nevím, dle jaké metriky bych měl tohle porovnat. Rozhodně si ale myslím, že škody na ekonomice jsou výrazně snáze opravitelné; vydobývat zpět ztracenou svobodu je mnohem těžší.
Jak se postavit k argumentu, že nemá smysl omezovat celou ekonomiku a ohrožovat zdraví a živobytí celé populace kvůli výrazné menšině lidí, pro kterou je kvůli existenci jiných zdravotních komplikací covid-19 rizikem, a kteří by byli na životě ohroženi i v případě, že by covid vůbec neexistoval?
Myslím, že všichni jsme neustále ohroženi na životě; každý z nás může kdykoliv umřít a nikdo neví, kolik času mu zbývá. Pro každého ten čas znamená něco jiného. Jsou sedmdesátiletí lidé s velkou radostí ze života; a oproti nim znudění dvacetiletí.
Ano, jistě, statisticky zbývá starým a nemocným méně času než mladým a zdravým, ale to je jen otázka míry; a kde chcete udělat tu čáru?
Vládní návrh na „rouškovné“ ve výši 5 000 korun pro každého seniora se setkal s těžkou kritikou. Není to ale tak, že ve srovnání s jinými vládními programy během koronaviru jde spíše o takové „plivnutí do vody“?
V podstatě ano; ale zdaleka nejen během koronaviru. Ostatně politici žijí z cizích násilně vybraných peněz; a náplní jejich práce je rozhazování dalších takových peněz.
Je současná forma kurzarbeitu jen jakýmsi umělým dýcháním pro českou ekonomiku?
Může to zachránit pracovní místa; ovšem za jakou cenu? Jedná se o další případ, kdy si politici myslí, že jsou chytřejší než spontánní řád.
Vláda rozdává peníze mnoha skupinám obyvatel. Je představa, že se tímto obdobím „protiskneme“ a pak bude zase dobře, mylná?
O vše, co stát rozdá, musí někoho připravit. I když peníze vytvoří (ať už jakkoliv, třeba skrze komerční banky s požehnáním ČNB), žádná hodnota tím nevzniká – jen se přesouvá hodnota od původních držitelů měny k novým. Stát není perpetuum mobile na bohatství; to spíš černá díra.
Stát reálně žádné bohatství netvoří, jen přerozděluje; a ten proces také něco stojí. Z krize se nelze vyhrabat tím, že budeme přemisťovat peníze z jedné hromádky na druhou a zaměstnávat tím spoustu lidí.
Napadá mě ještě jedna věc související s důchodci – Národní rozpočtová rada předloni vydala varování, podle kterého nastane vážný problém, až za cca. 10-15 let budou tzv. „Husákovy děti“ odcházet do důchodu. Populačně silné ročníky tak vyhodí důchodový systém z rovnováhy, a to prý až na dalších 30 let. Vidíte nějaké řešení? Změna důchodového systému z průběžného na jiný?
Stát je asi jediná instituce, která má tu drzost okrádat člověka celoživotně o dvě třetiny toho, co vydělá, a pak prohlásit, že ho lidé potřebují, protože bez něj se na důchod nezajistí. Připadá mi zcela absurdní, když se ve prospěch státního důchodového systému argumentuje tím, že někteří lidé jsou nezodpovědní, takže je potřeba, aby bylo zajištění na stáří (i těch zodpovědných) v rukou státu. Přitom stát je prachmizerný hospodář! Ano, někteří lidé jsou nezodpovědní, ale řešením toho není svěřit budoucnost úplně všech do rukou nezodpovědných politiků s volebním obdobím čtyři roky, takže jim může být úplně jedno, co bude za osm, natožpak čtyřicet let. Průběžný důchodový systém je letadlo.
Důchodový systém by měl být především dobrovolný, tedy každý by se měl sám rozhodnout, jak se na stáří zabezpečí a mít možnost spořit si nebo investovat po svém. To samozřejmě může pro některé jednotlivce bohužel znamenat stáří v bídě, ale ne pro celou společnost jako nyní. Nemluvě o tom, že člověk by měl pak kontrolu nad svým životem a nemusel by ji předávat neschopným či všehoschopným politikům.
Lékařské odbory informují, že koronavirem se nakazilo už přes 1 700 zdravotníků, z toho asi 400 lékařů. Žádají, aby byla omezena zbytná lékařská péče. Co si o této variantě myslíte? Již na jaře někteří kritici hovořili například o tom, že omezení mohou v delším období přispět k většímu výskytu rakovin a dalších nemocí.
I tady vidíme absolutní neschopnost státu zajistit byť jen trochu rozumné ochranné pomůcky. Moje žena je doktorka, takže mám zprávy z první ruky; tolik zdravotníků se nakazilo proto, že nemají rozumné vybavení. To platilo nejen v první vlně; platí to i teď, když už s tím bylo možné počítat a situaci předvídat.
Co si myslím o omezení zbytné lékařské péče? Inu, ono to může na první pohled vypadat rozumně, jenže v podání státu to nemůže dopadnout dobře. Na druhou stranu ta druhá možnost bude zas znamenat další plýtvání zdroji. Stát totiž nedokáže efektivně alokovat zdroje; žádný stát, nejen ten český. Nedokáže to, protože to není možné ani v teoretické rovině, natož v praxi.
Dovolím si vložil link na přednášku, kde to vysvětluji:
Co by měla vláda udělat, až koronavirová epidemie pomine? Pojďme začít třeba od daní, politiky zaměstnanosti, či transferů k ekonomicky neaktivní části obyvatelstva.
Totéž, co měla dělat, než začala; a totéž, co by měla dělat teď: snížit daně, neplést se mezi zaměstnavatele a zaměstnance, což navzdory všeobecnému přesvědčení pomůže především zaměstnancům – což vysvětluji třeba zde:
Měli bychom se po skončení koronavirové pandemie jako Evropa více přimknout k „zelenání“ ekonomiky? Co nám to může přinést?
Jako Evropa? Rozhodně ne.
Jako ČR? Také ne.
Jako jednotlivci? Proč ne.
Hlavně ať k tomu nikdo nikoho nenutí. To by totiž mohlo skončit totalitou. Doufám, že nevadí, když i zde vložím odkaz na hlubší vysvětlení:
„Robot koronavirus nechytí,“ může znít jeden z argumentů pro větší automatizaci práce. Dočkáme se v blízké budoucnosti toho, že některé hůře placené pozice zcela vymizí a personál si bude muset hledat nové uplatnění?
To považuji za pravděpodobné; avšak ne zrovna nutně kvůli koronaviru.
Je vůbec Česko zemí, která by mohla v automatizaci udávat trend? Často slyšíme nářky na státní správu, která není schopna mnohé věci elektronizovat, ačkoli jinde už jsou běžnou praxí…
To nepovažuji za příliš pravděpodobné; byť „papírovou“ státní správu chválím, jelikož digitalizaci státní správy považuji za velice nebezpečnou. Státy o nás shromažďují citlivá data; a my máme dokonce povinnost jim je poskytovat. Tato data prakticky nemohou nebýt zneužita (ať už schválně nebo omylem); je jen otázkou času, kdy se tak stane.
A čím více digitalizovaná ta data budou, tím větší riziko zneužití hrozí. Jsem schopen uvěřit, že stát zabezpečí data občanů proti Frantovi z Horní Dolní, který si přečetl na Internetu článek, jak být drsným hackerem. Ale proti tajným službám jiných států? Nebo proti nějakému doopravdy sofistikovanému útoku někoho, kdo má opravdu hodně peněz? Nemyslím si.
A to vůbec nemluvím o možnosti zneužití umělé inteligence (klidně samotným státem) k vyhledávání „nepohodlných“ osob v databázích; sprostým podezřelým se pak můžete snadno stát jen na základě nějaké heuristiky.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Marek Korejs
