Pane poslanče, jako bývalý učitel a ředitel školy jste při debatě o důvěře vládě pronesl: „Musím říct, že za některé své kolegy jsem se vyloženě styděl. Tolik arogance, tolik osobních útoků. Na rovinu, kdybych byl takhle arogantní vůči svým dětem, mám po veškeré autoritě a v té třídě nevydržím ani jednu vyučovací jednotku.“ Jaké další objevy učinil bývalý učitel z Teplic v malostranském paláci Poslanecké sněmovny?

Je to opravdu „jiný“ svět. Vysoká politika připomíná mistrovské šachy, do jejichž tajů teprve pronikám. Po vstupu do prostor na mě „padla“ tíha zodpovědnosti a vědomí, že mé kroky neovlivní jen mě, ale obyvatelstvo ČR, které na půdě Sněmovny zastupuji a hájím přesně podle znění poslaneckého slibu. Bohužel dost často tak při schvalování některých návrhů vůbec nejde o prospěšnost a odbornou fundovanost návrhu, ale jaký politický subjekt ho navrhuje. Doufám, že je na vině především povolební hektická situace a v průběhu volebního období opět nastoupí rozum, a ne předsudky a emoce. Uvidíme, zatím jsem přišel o část svých iluzí, ale rozhodně ne o energii a vůli v oblasti školství navrhnout a prosadit věci, které budou ku prospěchu vzdělávacího procesu.

Pokud jde o stud a „vychování“, čelila SPD kritice kvůli obstrukcím při projednávání pandemického zákona. Nebyla zrovna tohle věc, která by ve škole nebyla zrovna zářným příkladem pro žáky?