U našich německých sousedů, v saském Chemnitzu, to vře. Nedávné napadení, které skončilo smrtí pětatřicetiletého Němce s kubánskými kořeny, vyvolalo demonstrace. Co si o tom celém myslíte? A co říci na to, že některá média i politici líčí město jako plné pravicových extremistů a nacistů? Píše se ale i o obyčejných lidech, kteří jsou z dopadů uprchlické krize zoufalí. Co vy si o tomto problému myslíte?
V prvé řadě je zřejmé, že jde o další důkaz hrubě nezvládnutého přílivu nelegálních migrantů Německem. Na druhou stranu razantně odsuzuji reakci násilím a hledání kolektivní viny. Že se do Saské Kamenice sjeli náckové z celého Německa a možná nejen z něj, je očividné a pevně věřím, že už i politické špičky u našeho západního souseda se plně uvědomují, že v roce 2015 udělali fatální chybu, která vede k výraznému posílení pravicového extremismu.
A mimochodem, jak vnímáte to, že se něco takového děje jen kousek od České republiky? Jak byste i do budoucna viděl ochranu našich hranic?
Vzhledem k tomu, že u nás problém s nelegální migrací takřka neexistuje, odmítám se účastnit vyvolávání strachu u nás. Stejně tak považuji za nesmyslné jakékoliv úvahy o uzavírání našich hranic. Naopak velmi vítám postupný příklon k prosazování důsledné ochrany vnější hranice EU.
V souvislosti s tím, co se odehrává v Německu, se mluví také o údajné cenzuře právě ohledně zpráv týkajících se problémů s migranty, dopadů uprchlické krize. Co si o tom myslíte, a máte pocit, že se určitá cenzura týká i našich médií?
Cítím velký tlak na (ještě některá) nezávislá a veřejná média. Zejména ze strany SPD je cítit velká tendence k jejich omezování. Ochrana nezávislých a veřejnoprávních médií je proto velkým tématem. Pokud tento souboj prohrajeme, dočkáme se cenzury a dezinformačních zpráv i na dosud nečekaných místech.
A jak si třeba vysvětlit obrovský mediální „humbuk“ ohledně padesátého výročí okupace Československa, a oproti tomu velmi málo zmínek například ohledně 1. září 1939, o kterém se mluví jako o začátku druhé světové války?
Připomenutí padesátého výročí okupace nepovažuji za obrovský „humbuk“. Naopak jsem velmi rád, že je tento akt bezohledné agrese na naši zemi výrazně připomínán a byl bych rád, kdyby se tak nedělo pouze při kulatém výročí okupace. Byl jsem totiž velmi zděšen tragicky nízkou znalostí našich občanů o podobných významných událostech.
Stejně tak bych uvítal, kdyby se to dělo při jakémkoliv výročí nacistické agrese. Předpokládám, že 1.9. bude připomínáno příští rok, kdy bude 80. výročí této strašlivé události. Nechci opakovat otřepaná klišé, ale skutečnost, že ten, kdo si nepřipomíná vlastní historii, je odsouzen ji opakovat, prostě platí.
Když se vrátíme k problému migrace, nehledě na poslední události v Německu, jak se podle vás proměnilo vnímání migrace u nás i v Evropě od léta 2015?
Zcela zjevně velmi výrazně. Od opatrného souhlasu, někdy i nadšeného vítání, se společnost, ale i velká část politických špiček v celé Evropě zřetelně posunuly k myšlenkám na důslednou ochranu vnější hranice a k důslednému výběru těch, které sem opravdu chceme přijmout.
Andrej Babiš uvedl, že Česká republika nepřijme ani jednoho uprchlíka. Souhlasíte s jeho názorem ohledně uprchlické krize a migrace? Má pravdu, že pomáhat by se mělo v místech, kde problém vznikl a že cílená migrace není řešením?
Jde o typické zjednodušení Andreje Babiše. Česká republika pochopitelně přijímá a bude přijímat řadu uprchlíků, protože jsme vyspělou evropskou zemí. Některé k nám dokonce cíleně zveme. Pokud věc rozvedeme tak, jak zřejmě byla myšlena, tedy že odmítáme přerozdělování nelegálních migrantů, tak pochopitelně takový postoj velmi vítám. Na druhou stranu musíme nabízet jiná řešení. Osobně bych jako cestu viděl otevírání českých azylových center na území států, kam míří nelegální migranti, kde bychom pomáhali vyřizovat azylové žádosti a odlehčili tak postiženým, či lépe přetíženým zemím EU. To je však pochopitelně možné až ve chvíli, kdy v EU přijmeme jednotná azylová pravidla. Nicméně i prevence migrace v zemích, ve kterých vzniká, je jedním z kamínků, které mohou přinést řešení.
Andrej Babiš není s tímto názorem ohledně migrantů sám. Po schůzce Viktora Orbána a Mattea Salviniho, na níž maďarský premiér podpořil italského ministra vnitra v jeho tvrdém postoji vůči migrantům a vyzval ho, aby od něj neustupoval, se ozvaly hlasy, že tito dva politici vytvořili spojenectví proti demokratům. Je možné to takto vnímat? Co vy na postoj těchto politiků říkáte?
Pokud se sejdou populisté, shodu a jednoduchá řešení nacházejí lehce.
Reaguje i francouzský prezident Emmanuel Macron, který při návštěvě Dánska k setkání těchto politiků řekl, že oba tito protiimigračně zaměření politici by v něm měli vidět „svého hlavního oponenta v Evropě“. „Nedaruji nic nacionalistům a těm, kdo hlásají nenávist,“ dodal Macron. Je podle vás v jeho silách udržet onen promigrační a vstřícný étos, který v Evropské unii v posledních letech dominoval?
Francouzskému prezidentovi do hlavy nevidím. Pokud však skutečně chce bojovat proti nástupu populismu a extremismu v Evropě, v čemž bych jej velmi podpořil, musí se v prvé řadě zaměřit na řešení důvodů, proč takové proudy nastupují. A benevolentní přístup k nelegální migraci je bohužel jedním z nich.
Když odbočíme od migrace, kolem našeho pana prezidenta to opět vře. První školní den, kdy šel přivítat prvňáčky, se „zvrhl“ v určitý protest vůči němu. Někteří rodiče měli oblečení „ozdobené“ maličkými červenými trenýrkami. Co na to říct? Mají pravdu ti, kteří tvrdí, že to byla slavnostní chvíle, určená dětem a rozhodně ne prostor pro politický protest, nebo ti, kteří se zastávají rodičů s tím, že prostě vyjádřili svůj názor?
Sám bych takový protest nevolil, i když s názory a projevy M. Zemana (např. s posledním o vyhubení novinářů) často a razantně nesouhlasím. Nicméně ctím pozici prezidenta, který byl demokraticky zvolen. Na druhou stranu, Miloš Zeman rád provokuje, takže s takovými reakcemi do jisté míry musí počítat. Mám tedy i pochopení pro to, že pro někoho mohou být vyjádření prezidenta natolik neúnosná, že si prostě nedokáže pomoct a svůj protestní postoj vyjádří i při takové příležitosti, jako je zahájení školního roku.
Na prezidenta se ale i pokřikovalo. Podle serveru Novinky.cz jedna z maminek měla na Miloše Zemana zakřičet „Fuj, táhni“. Jak toto hodnotit?
Jinou odpověď, než předchozí, nenabídnu.
Prezidentovi je vyčítáno i to, že u příležitosti 50. výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa veřejně nepromluvil. Co si o tomto jeho rozhodnutí myslíte a co říci na to, že Miloš Zeman nepojede letos na Valné shromáždění OSN v New Yorku?
Ačkoliv nejsem příznivcem Miloše Zemana, považuji jeho jasné postoje, jako jednoho z osmašedesátníků, za nezpochybnitelné. Považuji za možné, že jde pro něj o natolik citlivé a niterné téma, že by těžko unášel zpochybňování jeho role v tomto období od někoho, kdo ji vlastně ani nezná. Proto považuji za zásadní si tyto, byť velmi bolestné, události připomínat, abychom je podrobně znali a znali i roli jednotlivých osob při nich. Pokud jde o jakékoliv výjezdy pana prezidenta, hodnotím jeho zdravotní stav, který již na první pohled skutečně není dobrý.
Ten kdo 21. srpna promluvil, byl Andrej Babiš, ale hned to „slízl“. Co říci na to, že se pietní akce před budovou Českého rozhlasu zvrhla v politický protest?
Musím se přiznat, že vystoupení Andreje Babiše, s ohledem na jeho režimní minulost, považuji za velmi nevhodné a protest jsem zcela chápal. Líto mi naopak bylo předsedy Sněmovny Radka Vondráčka, kterému lze směrem k roku 68 stěží vytknout něco jiného, než právě to, že je představitelem strany vedené Andrejem Babišem. Šlo opět o projev hledání kolektivního viníka, který, jak jsem již říkal, zcela odmítám.
Nejen proti Andreji Babišovi, ale i proti Miloši Zemanovi protestovala skupinka lidí i na nedávné Zemi živitelce v Českých Budějovicích. V této souvislosti, nemáme se bát, že blížící se oslavy stého výročí vzniku Československa dopadnou podobně jako právě akce před Českých rozhlasem a na agrosalonu? Nezvrhnou se nakonec v přestřelky politiků? Jak by podle vás měly oslavy stého výročí naší republiky ideálně vypadat?
Naše společnost je bohužel velmi rozdělená a oba pánové na tomto faktu mají svůj nezanedbatelný podíl. Takže souhlasím s tím, že se oslavy výročí republiky velmi pravděpodobně opět stanou příležitostí k protestům proti oběma pánům a k vymezování se vůči stylu politiky, který reprezentují.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
