Ohromující slova bývalého agenta CIA v al-Káidě: Strategický plán muslimů, teroristé mezi uprchlíky, co musí Evropa udělat...

Bývalý agent čtyř tajných služeb v řadách al-Káidy Morten Storm se začal řehtat jako smyslů zbavený. Měl v sobě jedno pivko. Prý, že vypadám jako někdejší dlouholetý analytik CIA a ředitel magisterského studia Global Security Studies na Univerzitě Johna Hopkinse Mark Stout. "Stormovo líčení jeho problematické špionážní činnosti uvnitř al-Káidy pro západní rozvědky přináší nanejvýš detailní, strhující a lidský pohled na moderní špionáž v současném věku džihádistického terorismu. Toto bezprostřední líčení mlhami zahaleného boje dvou tajných uskupení je skutečně úchvatné," pochválil Stout knihu Agent Storm: Můj život v al-Káidě a CIA, v níž Storm s pomocí dvou novinářů líčí svůj život. V češtině ji právě vydalo nakladatelství Vyšehrad. No, jistá podobnost autora tohoto rozhovoru se Stoutem tady je, ale s notnou dávkou fantazie. Nicméně těmi salvami smíchu mi úplně zkazil začátek rozhovoru, ale nakonec jsme se k němu přeci jen dobrali.

Nedokážu pochopit, jak vás jedna kniha přivedla k víře v islám. Četl jste před tím hodně?

Upřímně musím říct, že jsem moc nečetl. Byl jsem boxer, taky člen motocyklového gangu Bandidos a nic jiného mě nezajímalo.

Dobře, ale snad jste četl alespoň něco...

Jo, hlavně pornomagazíny, ale to bylo tak všechno. Takový byl můj život na hraně. S Bandidos jsme bojovali proti Hells Angels. Tyhle války mezi motorkáři nejsou žádné pohádky. Slyšel jste, co se nedávno stalo v Texasu? Při střetu gangů tam v baru zemřelo devět lidí. My jsme vedli válku s Hells Angels dva roky. Házeli jsme na sebe granáty, střílelo se z kulometů. V Dánsku prostě Hells Angels řekli, že tady pro dva gangy není dost místa a my se s tím nesmířili. Pak zemřelo pár přátel a nemohl jsem beze zbraně ani vyjít z domu. Opustil jsem gang a už s ním nemám nic společného. Nechtěl jsem zraňovat či zabíjet lidi jen kvůli tomu, že mají jiné barvy, tedy znaky na zádech, než já. Vždyť jsem proti nim nic osobního neměl. Tenhle životní styl mě přestal zajímat. Nicméně mě to donutilo přemýšlet o svém dalším životě.

Vraťmě se k původní otázce. Jde mi o tu knihu, kvůl níž jste konvertoval k islámu...

Jednou jsem přišel u nás v Korsoru do knihovny. Bylo to, jako kdyby přišel upír do kostela. To už jsem měl muslimské přátele a moc se mi líbilo, jak pevné mají rodinné vazby. Proto jsem se v knihovně začetl do životopisu proroka Mohameda.

Do toho nejstaršího, napsaného sto let po Mohamedově smrti, od Ibn Isháka anebo nějakého mladšího či nějakého napsaného jinověrcem, třeba Barnaby Rogersonem?

Dobrá otázka. Pravda, je jich hodně a jsou dost rozdílní, takže každý z nich na člověka zapůsobí jinak. Ta má první kniha byla napsána konvertovaným muslimem. Proto v ní byla ukázána hlavně dobrá tvář islámu a proroka. Jeho odpouštění, krása a tak dále. Prostě mě to zaujalo. Bylo tam sice o odpouštění, ale i o odplatě. Ne, jako v křesťanství, že tě někdo mlátí a ty mu máš nastavit druhou tvář. To přece nedává smysl. Bylo to pro mě pochopitelné a jasné. Žádný trojjediný Bůh, ale jen jeden Aláh. Všechno mi to dávalo větší smysl. Když jsem řekl křesťanským kamarádům, že se chci stát muslimem, ťukali si na čelo, ale nezvyklali mě. Teď vím o islámu víc, ale tehdy mě strašně inspiroval. Pak jsem zašel za přáteli muslimy, imigranty z Turecka a Iránu, kteří mě vzali do mešity. Imám přišel a řekl, že musím provést šahadah čili svědectví víry. Udělal jsem to a stal se muslimem. Zpočátku jsem vůbec nevěděl, jak se modlit, takže jsem napodoboval ostatní. Po modlitbě jsem se cítil čistý, jako by mi někdo odpustil všechny hříchy. Kamarádi na mě, že to jdeme oslavit. U mě doma jsme si dali každý dlouhou lajnu kokajnu a zapili to nějakým tvrdým alkoholem. Takhle jsem oslavil konverzi k islámu. Pak jsem se přestěhoval do Velké Británie a teprve začal islám pořádně studovat.

Jak dnes hodnotíte odsuzování proroka Mohameda antiislamisty, že to byl násilník, lhář a pedofil?

Je to pravda. Historii islámu lze rozdělit na dvě periody. Mekka periodu, kde žil Mohamed bez nenávisti a s tolerancí. Pak se přestěhoval do Medíny, kde vybudoval úplně první islámský stát, protože mu to okolní kmeny umožnily. Tam vybudoval i první islámskou armádu. Tam se zrodila slova jako džihád či kitál. První totiž znamená usilovat o něco, kdežto druhé vyjadřuje bojovat. Později se změnil Mohamed v kruťase, začalo to popravami lidí z Mekky, kteří se mu vysmívali. Jeho prohlášení o zabíjení Židů jsou dostatečně známá. Mohamed se oženil s Áišou, když jí bylo šest a jemu třiapadesát. Měl s ní plný sexuální styk o tři roky později. To se píše ve všech tradičních islámských knihách hadísů a shodnou se na tom jak sunnité, tak i šíité. Ostatně prorok Mohamed měl o Áiše sny a byl jí velmi zaujatý.

Muammar Kaddáfí prohlašoval něco v tom smyslu, že bojů a terorismu už nebude potřeba, protože Evropa a USA bude dobyta skrze populační explozi, kdy muslimové mají daleko větší porodnost než křesťané...

Neplodné ženy jsou z dob Mohameda v islámu považovány za zcela zbytečné bytosti. Dobrý muslim by měl mít hodně žen a hodně dětí. Takže jde o původní strategický plán, který má úspěch. Je to dobře vymyšlené. Když jsem byl muslimem, choval jsem se podle toho. Měl jsem dvě ženy.

Můžete mi říct něco víc o Ireně Horakové, kterou jste jako manželku dohodil šéfovi al-Káidy v Jemenu Anwarovi al-Awlaqímu?

Je z Chorvatska a nevěděl jsem, že má české kořeny. To jsem se dozvěděl až tady v Praze, bylo to pro mě překvapení. Pracovala pro charitu a byla skvělou běžkyní. Měla rakovinu, přežila ji, ale nemohla mít děti. Pro ženu je to strašné, kompletně jí to zamíchalo psychikou a konvertovala k islámu. Stala se pravověrnou muslimkou. Poté, co se al-Awlaqí snažil s jedním sebevražedným atentátníkem vyhodit do povětří letadlo, zmizel, protože věděl, že po něm jdou. Jediná možnost, jak ho zaujmout, byla najít mu Evropanku, což vždycky chtěl. Kontaktoval jsem ji přes skupinu na facebooku, šlo o fanynky Anwara al-Awlaqího. Napsal jsem tam, jestli si chce někdo chatovat, ať mě kontaktuje. Jediná žena, co mi odpověděla, byla ona. Napsala, že by se za něj chtěla provdat. Dala mi i najevo, že jí drsné podmínky nevadí. Brala to velmi seriózně. Setkal jsem se s ní ve Vídni, protože jsem si myslel, že je blázen nebo lhářka. Když jsem se jí podíval do očí, tak jsem si uvědomil, že vše, co říká, je pravda. No a pak už to šlo podle popsaného scénáře.

V Evropě se antiislamistická hnutí vzmáhají, některé politické strany mají antiislamismus jako svůj hlavní program. Nepřemýšlel jste někdy o tom, že se přidáte k této aktivistické vlně antiislamismu?

Ne, nikdy. Třeba k Pegidě, co dělá velké demonstrace v Drážďanech? Byl jsem tam pozván, ale politická kariéra mě nezajímá. Chci normálně žít, abych mohl psát. To je můj hlavní záměr. Politici jsou pro mě lháři. Člověk jim nemůže věřit. Na druhou stranu, když mě někdo požádá a třeba i politik, tak mu velmi rád řeknu, co si o islámu myslím, poradím. Chci ale pokračovat v psaní.

Jak pohlížíte na příliv uprchlíků ze Středního východu a Afriky do Evropy?

Je to velký problém. Nemyslím si, že jsme v Evropě připraveni na takové množství. Lidem potřebným by měla být poskytnuta pomoc, ale nemělo by jít o trvalý pobyt. V určité situaci by zde mohli zůstat do doby, kdy bude v jejich zemi bezpečněji. Nemyslím si ani, že by si měli vybírat, kde chtějí zůstat. Například běženci, které odvážel autobus do ubytoven na severu Švédska, z něj odmítli vystoupit, protože prý nechtějí bydlet na severu. Tak jsem si říkal, jestli to jsou opravdoví uprchlíci anebo turisté. Ohledně terorismu a toho, že Islámský stát může přes uprchlické vlny do Evropské unie posílat radikály, tak to se podle mě děje. Vždyť před třemi měsíci bylo dvacet křesťanů zabito na lodi, která plula z Libye do Itálie. Muslimové je normálně naházeli do moře. Média o tom moc neinformovala. A tihle muslimové dopluli do Itálie a žádali tam o azyl. Podle mě by měla Evropská unie zabrat část Libye, ohraničit ji, střežit ji a vybudovat tam novou společnost, kde by žili poklidní běženci, chodili do škol, učili se jazyky, rekvalifikovali se. Podle mě je to mnohem lepší řešení, než mít v Evropě miliony migrantů, pro něž nemáme místo.