Kdo v Ústeckém kraji vyhraje volby?Anketa
Myslíte si, že tou covidovou dobou se lidé stali línější?
Doba tomu bohužel velmi nahrála, protože lidé hodně takříkajíc zdomácněli. Upnuli se na tu svoji ledničku s pivem, na svoje příbuzné. Dříve se chodilo více do restaurací, na hokej, na fotbal, na různé akce a tam komunikace mezi lidmi vždy generuje nějaký nápad či názor. A to moc teď nebylo.
Zdá se, že ten veřejný život je flagrantně porušen…
Určitě se utlumil. O to víc se nyní musí do toho šlápnout, a to i politicky. Hovořím nyní z pozice Zemanovců a Okamurovců – opozice se tvrdě dala dohromady s jediným cílem – já tam nevidím, že by chtěli někomu pomoci, ale za každou cenu zničit Babiše. Což by ve výsledku jistě nebylo dobře, protože je to silná osobnost a silné hnutí, které zdaleka neudělalo tolik špatného, kolik toho na něj hází opozice. Za ty čtyři roky oproti minulosti stávající koalice a ANO prospěly lidem. Bohužel měla velmi těžké podmínky pro práci.
A nezdá se vám, že o opozici nějak moc není slyšet?
Já bych řekl, že se zásadní problémy moc neřešila. Když vezmeme ekonomiku, tam dominovala dostavba Dukovan, nový blok v Temelíně, tedy záležitost za půl bilionu korun. Tam se opozice velice zapřela, hledaly se různé důvody, jak Rossatom a Čínu úplně vyřadit. I když kuloárně renomovaní odborníci píší, že Francie nebo Spojené státy, které opozice tlačí do popředí, tak stejně velkou část komponentů i technologií nakupujou v Rusku. Takže to, co bychom dostali za korunu, tak od Francouzů dostaneme za tři. A to je ekonomický malér. Protože to, co my hlavně jako SPD prosazujeme, je zdravý rozum. A musí tam také mít nějaké přátelství a vzájemné porozumění. A ne na sebe vyhledávat špatnosti a rozmazávat věci.
Rusové mají myslím dost svých starostí s budováním a rekonstrukcí své země. A kolem nich se stahují armády NATO. S ekonomikou, stejně jako se sportem, se dá udělat velké a dlouhodobé přátelství.
A tady ve sportu je také vyhledávání a rozmazávání některých hříchů, které nejsou zmapovány. A politicky se toho zneužívá. Když hodnotíme fungování vlády, tak těch věcí na přetřes až tolik nebylo. Nu a ta část s jadernými elektrárnami je velmi dominantní a ta dopadla podle mého názoru velmi blbě.
Opozice jede podle hesla: Ať jsem bit, jen když se peru. Ale doplatí na to obyčejní lidé, kteří si v šest hodin ráno ve fabrice píchnou a makají osm hodin. A všechna ta navýšení budou platit oni…
Vy jste se dotknul i té olympiády. Pokolikáté již nebylo Rusko pod vlastní vlajkou a zdá se mi to opět zvláštní a jaksi zpolitizované…
Je to zpolitizované, to určitě! Jde o pár jedinců, a o tom jsme přece již v našich minulých rozhovorech mluvili. Vždyť ten nejslavnější americký cyklista Armstrong se najednou po tolika letech a slávy sám přiznal, že byl neustále pod dopingovými látkami. A nikdo neuvalil na americký cyklistický svaz moratorium! Notabene na celou výpravu. Mně to v případě Ruska připadá jako zbytečný útok.
Já vítám, že se zvyšuje přísnost, ale pořád v našich končinách nejsme tak přísní jako na Západě. U nás stále ještě vládne pravidlo, že prohřešky řešíme domluvou. Doping svého času ovládl celý sportovní svět. I u nás. V Americe a v dalších zemích, protože to byl trend. Jen se to neměřilo, neevidovalo a samozřejmě nepostihovalo. A dnes to nejhůře odneslo Rusko. Do budoucna už by takovéto sankce měly mít zcela jinou podobu, zvláště kvůli jednomu nebo pěti sportovcům odsoudit další stovky a tisíce.
A myslíte, že i ta Běloruska z olympiády je zpolitizovaná kauza?
Ano. Hodnotím ale, že naše sdělovací prostředky byly před rokem, dvěma léty úplně ortodoxní proti Rusku. A nyní, jak to cítím, začínají do těch různých obvinění dávat hlas i opozici. Třeba konkrétně Bělorusku, kdy řada sportovců, kteří s tou holkou trénovali jednoznačně říkali, že jde o problémového jedince. Tomu rozumím, protože toto jsem všechno zažil…
Nu co s těmi, když nechtějí sekat latinu?
My jsme mezi sebou měli kluky, kteří ať se stalo, co se stalo, mlátili hubou, nadávali, ničeho si nevážili. Měli to prostě v povaze. A takováto „osobnost“ se dá využít v době, kdy je trend třeba nyní proti Bělorusku. A první, který k Bělorusku vystoupil, byla německá kancléřka Merkelová, která začala přímo diktovat názor jak přitvrdit sankce. To bylo prvně s tím letadlem. Já tedy osobně říkám jen to, u čeho jsem byl nebo co jsem viděl. V Minsku, v roce 1973, jsem vyhrál velký mezinárodní závody, kde byla řada států. V té době se dělalo, že když byla taková akce, tak se vyčlenil jeden den pro sportovce, kteří se naložili do autobusu a jelo se na nějaké významné památky nebo památná místa daného státu. Nás také vezli nahoru nad Minsk, kde jsme se možná v deseti vesnicích zastavili, poklonili – to byla jedna vesnice vedle druhé, které byly vyloženě nacisty vypálené. Kolik nevinných tisíců lidí tam Němci zavraždili! A když poslouchám, jak představitelka Německa diktuje sankce proti Bělorusku, tak se mi vybaví, jakým právem tento národ, který by měl před těmito státy „šoupat bačkorami“, kde berou odvahu si diktovat, jak to udělat s Běloruskem.
To je přece jejich vnitřní záležitost. Dnes vidíte, co dokázali zbourat Američané v Sýrii, Libyi, Iráku. Nemluvě o Afghánistánu.
Když se taková holčina začne předvádět, a ví se, co je zač, tak ji přece nemohou dávat na nějaký politický piedestal.
Nu, pikantní také je, že zrovna Německo, které zrodilo Lenina a podporovalo jej, se takto chová, ale nešť, pokračujme dále. Ale vidíme tu zas politizování nebo zasahování politiků do olympijských her. Ve světě nejsou velké války, ale konflikty jsou a pořád trvají. A přitom poslání olympijských her byl mír na celém světě. Svět je tedy čím dál více neklidný a ještě se do toho zasahuje politicky…
Dělal jsem řadu funkcí a vždy jsme prosazovali apolitičnost. Byla uznávaná pár desetiletí a najednou je tu snaha tyto akce všechny zpolitizovat. Je to otázka Mezinárodního olympijského výboru, ten by měl být razantní. Když mi bylo dvacet let, tak to bylo nekompromisní. Nesměl tam být žádný profesionál, nesměla tam být žádná politická „tlačenka“. Melbourne, Řím, Tokio. I když byl svět rozvášněn, tak olympijské hry byly na jiné úrovni. A pak najednou přišel Mnichov, Montreal, kam nepřijela řada asijských států, pak Moskva, Los Angeles. Čtyři olympiády – některá více, jiná méně narušená, a to hlavně politicky. Jak říkám, svět je nepoučitelný.
Psali jsme:
Pak byl Antonio Samaranch, velká osobnost, která přitáhla na olympiádu movité sponzory, ale kdo je nyní, tak to fakt nevím, to je nějaká šedá myška…
Vidíte, ani já hned teď nevím, jak se tenhle chlapík jmenuje…
Jinak ale, byť jsem v Tokiu nebyl, ale umím posoudit sportoviště. Londýn byl dokonalý. Atény také. Ty poslední olympiády byly úžasné. Nádherné areály. Ale to, co jsem viděl v Japonsku, tak to je jako z říše snů. Něco tak krásného a dokonalého. A proto je mi velice líto Japonců, kteří tam nemohli být přímými diváky. Je mi líto, že tu technickou nádheru, dokonalost, lidé ve své vlastní zemi nevychutnali. Paříž jistě bude perfektní, ale Tokio těžko předčí.
Strašně jsem fandil každému japonskému soutěžícímu, aby veřejnost byla zklidněná, aby neměla averzi vůči olympijskému sportu. Něco takového tady v historii nikdy nebylo. Ta nevraživost, kdy se říká, že půlka Japonců olympiádu nechtěla. A přitom, opakuji, ta absolutní připravenost a technická vybavenost, která se prostě nevidí. Na to by měli být hrdi.
My sportovci, co jsme na špici, jsme strašně drazí, protože do nás společnost nainvestovala nemalé peníze. Neuskutečnit olympiádu, to by byl nejen konec snů, ale smazání mnohaleté práce, makání na sobě a odříkání. To přece nejde…
Zůstaňme u olympiády a vaší milované střelby. Kdysi jste říkal, že je tu tlak asijských zemí, ale my to asi máme v krvi…
Nu, já vás možná překvapím. Abych se nějak nenatřepával, nejsem oprávněn mluvit za svaz, ale myslím si, že velké nadšení, přestože máme zlato a stříbro ve střelectví, tady nevládne. Protože tam, kde jsme očekávali úspěchy, kde nám vyrostli dobří závodníci... V puškových disciplínách, tomu rozumím, protože ty jsem na olympiádě střílel, takže bohužel ani ve vzduchovce, ani v malorážce, ani v párovém souboji, kdy střílejí smíšené dvojice, tentokrát ani ťuk. Ani náznak. Nikdo se nedostal do finále. Kdyby skončil desátý, devátý, budiž. Ale tady bohužel končili na sedmnáctém nebo dokonce pětadvacátém místě.
To nás mrzí, ale co je ještě horší, že i v tradičních disciplínách, kdy dominoval Plzeňák Falta, Lenka Hyková v Athénách měla stříbrnou medaili. A to byla poslední, labutí píseň pistolářů. A nyní se na olympiádu ani nenanominovali!
My bychom tam mohli poslat čtyři pistoláře, ale neposlali jsme nikoho, protože nemáme lidi. To je v našem sportu, kterému fandím a preferuji jej, v poslední době obrovská závada. Je třeba hledat důvod, proč se tak děje. Já vidím, že ve svazu je hodně neshod a svárů, mezi resorty, rozhodčími, trenéry. Odpovídá to prostě tomu trendu, který ve společnosti je. Prostě jeden mydlí druhého, aby se prosadil, místo aby lidé táhli za jeden provaz. To je umění ustoupit a nejenom mít já „jájínek“.
Kladu jim na srdce, ať je to soupeř z rezortu, tak když uspěje, tak uspěje za celý náš sport! Národu je to jedno, jestli je to policajt nebo někdo ze školství. To platí v politice i ve sportu.
Tak to jste mě překvapil. Ale máte plnou pravdu, to byl člověk okouzlen úspěchem v trapu, ale co ty ostatní střelecké disciplíny, že…
Tak tak.
Je to i tím, že je zde, jak říkáte, velká konkurence asijských závodníků, které jsme v nedávné historii tak trochu vychovali a pomohli jim a nyní nás předběhli…
Tam jsme kdysi dávali i naše trenéry. Jako to bylo v průmyslu, když jsme tam budovali fabriky nebo dávali naše technologie. Takže i ve sportu jsme měli co vyvážet.
Dnes tedy došlo ke zpohodlnění obyvatelstva. Ale je otázkou jak a ve kterém státě. Asie je v obrovském rozmachu. Souběžně s průmyslem jde i sport, je tam o něj obrovský zájem. Vidím to na naší plzeňské Grand Prix, která je renomovanou světovou soutěží, kam se tlačí obrovské množství lidí z Asie. My jsme na posledním padesátém ročníku, museli odříci sto lidí z Indie!
Je báječné, že Plzeň vlastní obrovský poklad, a tím je armádní střelecký stadion v Lobzích, který je skutečným pokladem a jenž svými balistickými dispozicemi předčí řadu světových střelnic. Prostě když se tu udělá pěkná soutěž, vždy se najdou účastníci, kteří rádi přijedou. Třeba i z Austrálie.
A bude i další ročník, že?
Bude! Sice nám odešlo pár rozhodčích, „park“ servisu nám zestárl, řada prímových lidí zemřela. V týmu hlavního vedení jsem suverénně nejstarší. Neustále mne pověřují, abych to nadále řídil. Takže samozřejmě chceme 51. ročník v tradičním termínu přelomu dubna a září v Plzni uspořádat. Protože svět je nadržený na velké soutěže. A my tu děláme i olympijské naděje, výbornou soutěž mladých. Já si pamatuji, že když mi bylo dvacet let, tak jsem jezdil kamkoliv, třeba i do Kotěhůlek. Ve třiceti si závodník už vybírá, ale ti mladí chtějí soutěžit. A nyní je tu problém, díky covidu, aby ten závod vůbec byl. A kdo to udělá, organizátorský tým, to je obrovský kus práce.
Říkají mi, jaká byla sledovanost přenosu České televize střeleckých disciplín při olympiádě. Technika je úžasná, lidé, krásné zbraně, práskne ranka a na monitoru ve vteřině vidíte zásah, terč.
A co covid?
Já žiji zdravě, takže jsem myslím spíše ohrožen jen tím svým vysokým věkem, ale věk je prý jen číslo. Jsem hluboce přesvědčen, že sportovci od dvaceti do čtyřiceti let, kteří k nám jezdí, jsou absolutně imunní. Ti hýří zdravím. A náš sport se většinou odehrává venku.
Jsem rozčarován i z neúčasti diváků na olympiádě v Tokiu. Japonci jsou přes čistotu ovzduší vystresovaní už od nepaměti. Už před dvaceti lety jsme viděli, že nošení ropušek je tam normální. Byli tedy z toho vyplašeni a nyní se ukázalo, že oni svojí super vyspělou technikou předbíhají citlivost evropských standardních lékařských přístrojů.
Jeden jediný z našich neměl potíže. Perušice zavřeli, chudáka. On byl jeden z těch u nás statisíců, o kterých se říkalo, že má covid, ale je bez příznaků.
Britský premiér pustil na stadion desítky tisíc lidí a nic se nestalo. Proč? Protože tam nepřišly domovy důchodců, šli tam čtyřicátníci, padesátníci, zdraví chlapi. Když to u nás měli, tak byl pro ně problém jen pár dní. A proto vidíme demonstrace ve světě, protože takováto fakta jsou veřejně známá. Každé tři čtyři roky jsme měli chřipku. Tak jsem proležel týden a bylo to. Přece se říkalo – léčená chřipka je týden, neléčená sedm dní. Prostě, není třeba dělat tragédii. Prostě nejít tomu naproti, ale zase si neničit život. Sobě i těm okolním. A největší tragédie je to, co udělali se školní mládeží.
Pojďme zpět a k tuzemské politice. Co Piráti?
To je tragédie ve stylu Věcí veřejných. Mladí, nezkušení, s vizemi, bohužel i jak se obohatit a ne pomoci lidem. Jak se bavím s lidmi své věkové vrstvy, tak vidím, že málokdo stojí o zrychlování a elektronizaci úřadů.
Nezdá se vám, že dnešní rozdělování na očkované a neočkované je zase určitou zástěrkou proto, aby se neřešily problémy s osobními údaji s mezinárodní situací? A že slovanství je prázdný a vyčpělý pojem…
Já si myslím, že ta slovanská část světa je uvážlivější, nejsme tak hnaní byznysem. Oni nás třeba Němci moc rádi nemají, vždyť v historii už kolikrát nás chtěli vyhladit, že. Ti, co měli obrovská loďstva, drancovali zbytek světa a dostali velký kapitál. A my vidíme, že smysl nemá doma obracet zlaťák sem a tam, ale investovat a nějak jej zhodnotit. V tom nás ten Západ v minulosti předstihl. Protože to lehce nabyl. Přivezli pruty zlata, vydrancovali kde co. Co jsme vydrancovali my? Polsko? Rusko?
Staří Čechové říkali, že na každého jednou dojde. Západ dnes dostává facky od černochů, kterým to kdysi ukradli. Ale my jsme nikomu nic nevzali, proč bychom tu měli mít migranty? Naši předkové všechno vydřeli v potu tváře. Takže nemáme nějaké závazky vůči světu.
Co říkáte uskupením Volný blok či Přísaha? Byly by to vaši potenciální koaliční partneři?
Šlachta by myslím mohl být. Jeho hlavním programem je dát na stůl to ekonomické rozkrádání a nefér tahy. Zná řadu osobností se svými hříchy. SPD už před pěti lety schválil program Miloše Zemana a jedním z bodů je navrácení nelegálně získaného majetku. A legalizace – ať každý řekne, jak k tomu přišel a jestli zaplatil správné daně. A to se mně líbí.
Volný má velkou pravdu, má argumenty, ale nezvolil ty správné formy. A mrzí mě, že už není v SPD. Ten člověk má potenciál, ale je třeba s tím umět hospodařit.
Je mi líto, že někteří světoví politici, kteří sedí velice vysoko, nejsou schopni sejít dolů, vzít si montérky, a ten stát, kam pošlou tisíce vojáků, si nejdříve neprojdou pěšky, tak, jak to kdysi bývalo za dob králů.
Co je ale důležité, je regulace populace. Dlouho o tom bylo ticho, až přišli Číňané. Dnes se to spíše řeší konfliktem. Ale není možné, aby v Africe měli lidé patnáct dětí, u nás nepřizpůsobiví deset, ze kterých nic není. To přece nemůže dělat radost ani jejich rodičům. Ti rodiče jsou zaostalí a těm je třeba pomoci. To je budoucnost a ne vymýšlet konflikty a osočovat někoho, že je nepřítel. Společným nepřítelem je přece přelidnění planety.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
