Jste český továrník, průmyslník, pojem, který většina lidí, zejména mladá populace, už zná jen z prvorepublikových filmů. Z doby, kdy bylo československé strojírenství, a průmysl obecně, značkou nejen vysoké kvality, ale i skvělého obchodního ducha a morálních hodnot. Po revoluci nejspíš většina národa očekávala, že si tento statut dokáže naše země získat zpět. Proč se tak, podle Vás, nestalo?

Začátkem 90. let se změnil nejen celý systém, ale průmysl najednou hledal novou strategii, procházel restrukturalizací a ztrácel východní trhy. Z politických důvodů přestala od českých firem nakupovat Čína – obrovský rostoucí trh, ale i jiné země. K tomu se naše republika na základě politických rozhodnutí začala zbavovat špičkové strojařiny a vycouvali jsme i z jaderné energetiky. Průmysl tím ztrácel krédo i sílu. Český průmysl a zejména strojírenství je ale pořád vysoce kvalitní a je paradoxní, že má mnohdy lepší zvuk v cizině než doma.

V čem spočívá příčina Vašeho úspěchu? Sehrála v tom roli skutečnost, že jste si prošel ve Vítkovických železárnách výrobní proces takzvaně „od píky“?