Co právě teď zabírá šéfovi českých odborářů, v době koronakrize, nejvíce času?
Největší problém je v tom, že vláda připravuje mnohdy velmi překotně různé návrhy, které nejsou konzultovány, kde neprobíhá standardní sociální dialog, a to samozřejmě způsobuje velké problémy. Na řadě těchto námětů je vidět, že jsou ušity horkou jehlou, nejsou řádně provázány, dělají se někdy přísně odděleně resortně, tudíž nemají přesah do dalších resortů. Nemají přesah ani do makroekonomické části, takže na jedné straně vznikne nějaký nápad, ten nápad se někomu líbí, ale nepromyslí ho až do detailů nebo do nějakých, byť hrubých dopadů, a to nám samozřejmě činí největší problém, protože pak jsou některá rozhodnutí přijímána tak, že se i těžko vysvětlují.
Navíc jedno z velkých témat je rozvolňování opatření pro lidi. Přitom lidé v normálních fabrikách pracují celou dobu a nikdo se neptá, proč pracují třicet centimetrů od sebe. Pak vyjdou za brány fabriky a tam jako by byl jiný svět, ve kterém musí být dva metry od sebe a ve skupinkách menších, větších a tak dále. To jsou pro nás velice složité situace, lidé jsou logicky nervózní, nemají pocit, že jsou bráni jako zodpovědná kategorie. Vypadá to skoro, jako by se o nich nemluvilo, protože nikdo nechce mít zodpovědnost. Jde o záležitosti, které dělají celou situaci mnohem nervóznější, mnohem labilnější na cokoliv. Při přemíře různých tiskových konferencí a sdělení ztrácejí lidé přehled, co povoleno je, a co není. Co se dělat má, a co nemá, jaké akce už jsou umožněny.
A do toho všeho stále existuje poměrně velké množství subjektů, které nemohu svoji práci vykonávat, jak ji vykonávaly, a tudíž se ptají, zda jim bude nějako pomoženo, protože některé nástroje nebyly nastaveny dobře. V důsledku se ptají, pro koho vlastně byla pomoc určena, když na ni někteří vůbec nedosáhli.
Proti tomu stojí informace, kolik už bylo na pomoc vydáno peněz, ale mnohdy jde o snahu o co nejlepší marketingový tah, aniž by to odpovídalo reálné skutečnosti. Lidé se ptají, kdo vlastně pomoc dostal, jakou pomoc dostal a zda ji dostal. Neustále spíše narážejí na skutečnost, že těch, kdo pomoc dostali, je prakticky pramálo. Jsou konkrétní případy, které fungují, ale jsou i případy, které bohužel nefungují, a zjevují se nové typy problémů. Jestli se ptáte, tak je to komplexní problém denní operativy, aniž by v tom byla nějaká systémová linka.
Zmínil jste, že s vámi vláda dostatečně nekonzultovala svá rozhodnutí. Jak byste si tu spolupráci tedy představoval?
My si to představujeme tak, jak je to dáno zákony. Všechny návrhy by měly být projednány se sociálními partnery, tedy s odbory, se zaměstnavateli. K tomu bohužel nedochází, a nám to pochopitelně vadí, a to byl jeden z bodů, který jsme dnes hned na úvod předsednictví a tripartity sdělili – měl by být dodržován paragraf 320 zákoníku práce (návrhy zákonů se projednávají s příslušnými odborovými organizacemi, pozn. red.).
Tím pádem začínáte silněji apelovat na vládu, aby k této spolupráci o těchto nařízeních docházelo podle zákona?
My už jsme spolu se zaměstnavateli předali společný dopis, v němž jsme požádali vládu, aby byl opět aktivován sociální dialog na úrovni tripartity. Musím z toho dát bokem to, co se pozitivního odehrává například na Ministerstvu kultury, kde pracovníci tripartity pro kulturu fungují celou dobu velice vzorně a dobře.
Jeden program se připravoval tripartitně, důsledně, a tím je Antivirus. A jak je zřejmé, jde o jeden z nejlepších programů na pomoc zaměstnanosti v České republice. A minulý týden proběhla první jednání pracovního týmu pro hospodářskou politiku, ale to bylo na základě výzvy odborů a zaměstnavatelů.
Kromě této spolupráce a lepší komunikace vlády s dalšími sociálními partnery se zaručeně věnujete různé podpoře podnikatelům i zaměstnancům. Považujete současná opatření a nabídky pomoci vlády za dostatečné?
Pokud se ptáte takto všeobecně, tak ne, nepovažuji ji za dostatečnou.
Když tedy budeme konkrétní, existuje tzv. kurzarbeit, Pětadvacítka pro živnostníky, Covid I, II a II, Antivirus...
Princip je v tom, že některé z těch programů Covid byly postaveny na bázi čerpání evropských prostředků, a to byla velká chyba už od samotného počátku. To se nemělo stát, protože tyto prostředky jsou pochopitelně omezeny, a navíc musí být naplněny podmínky, kterých není možné dosáhnout. Takže proto například podnikatelská sféra a zároveň zaměstnavatelé v Praze nemohli na tyto prostředky dosáhnout, protože je z nich Praha vyblokována. Hned první chyba.
Druhá, že řada subjektů si půjčky vzít nemůže, protože nemají předpoklad, že budou pokračovat dál. Pokud by si nějakou půjčku vzali a následně zkrachovali, dopustí se trestného činu. To jsou vážné věci, na které mělo být pamatováno už na samém počátku, a nikoliv, že se to nejdříve prodá jako nejlepší pomoc a ve finále… například u Covid Praha stačilo devět minut, aby se vyčerpaly všechny možnosti pro čerpání. To je prostě nemožné. Toto není pomoc. Pomoc má být dávána rychle, jednoznačně a cíleně. A jestliže tomu tak není, jde o problém.
Stejně tak jsme dnes řekli, ale nejen dnes, ale už v minulosti, že nevidíme důvod, proč by pomoc měl dostat subjekt, který se nachází v daňovém ráji. Myslíme si, že jestliže se někdo vyhýbá platbě daní v České republice, ať si žádá o pomoc v zemi, kde daně platí. Nikoliv zde, kde se nepodílí na solidárním příspěvku státu, který právě z těchto zdrojů může platit. Takže premiér Andrej Babiš zadal, aby se tím Ministerstvo financí zabývalo, ale faktem je, že v Poslanecké sněmovně to neprošlo. Jsou tady věci, které se dějí, aniž by měly nějaký systémový směr. A my jsme požádali, aby to bylo stejně jako v Dánsku, Polsku a jak se například připravuje v Belgii.
Čteme, slýcháme a známe srovnání s ostatními zeměmi v Evropě, jakým způsobem podporují podnikatele a živnostníky. Pokud já vím, v zahraničí se pomoc často pohybuje v řádu hodin či pár dní a příliš se nerozlišuje, kdo pomoc dostane. Vláda je kritizována, že na rozdíl od jiných zemí není schopna takto pružně a schopně reagovat. Také čelí kritice, že ten bilion putující na pomoc tvoří hlavně záruky za úvěry, a jak sám říkáte, někteří podnikatelé nemohou říci, zda přežijí a budou schopni splnit závazek. Jak si tedy, podle vás, Česká republika vede ve srovnání s ostatními zeměmi?
Já bych si přál, aby si Česká republika vedla nejlépe, ale realita je bohužel odlišná. Avšak opět jsou zde dvě fáze. Jedna se týká šíření viru – to znamená opatření proti šíření. Tady v zásadě není vládě moc co vytknout, protože učinila opatření, která snížila možnost dopadu, přestože s některými problémy. Jenže ono se to všechno lehce říká ve chvíli, kdy jsou počátky několik týdnů za námi.
Druhou věcí je, že jestliže stát učinil nějaká rozhodnutí, a podle krizového zákona zastavil činnost celé řady subjektů, následně to chtěl změnit a nechtěl už dál podle krizového zákona postupovat, tak se jednalo o krok chybný a neměl se vůbec stát.
Není to tak, že bychom viděli věci černé, nebo bílé. Domníváme se, že všechny události, které se dějí, mají být podrobeny i nějaké diskusi a k tomu zapojení mají být přizváni partneři, kterými jsou zaměstnavatelé a zaměstnanci, respektive odbory.
Psali jsme:
Jistě jste s podnikateli a živnostníky v kontaktu dennodenně. Co tedy navrhujete vládě, co by skutečně pomohlo?
Firmy potřebují hotovost. Zastavené firmy mají problém, že se jim prakticky zastavilo cash flow ze dne na den. Stejně tak se to týká živnostníků, svobodných povolání, firem, hotelů, provozovatelů půjčoven kol nebo čehokoliv, kde jsou opatření aktivní. A jsou ještě subjekty, které nebudou moci pokračovat. Například ti na kongresové turistice – zatím ani nevidí do budoucna, kdy dojde k rozvolnění, kdy budou moci opětovně třeba delegáti nasmlouvaných kongresů přiletět do dané země, nebo kdy budou moci odletět. Služby v cestovním ruchu, cestovní ruch a vše, co s ním souvisí – čeští výrobci potravin, čeští farmáři, kteří dodávají do hotelů a restaurací, které mají zakázaný provoz. Ti všichni mají obrovské problémy, a těm je potřeba skutečně aktivně pomoci.
Jedním z konkrétních návrhů, který jsme dnes uvedli, je změnit program Antivirus. Antivirus můžete použít v případě, že zaměstnancům vyplatíte mzdu a následně žádáte o její refundaci. To znamená, že musíte mít peníze, abyste mohli zaplatit zaměstnancům mzdy, a až po vyplacení žádáte o jejich zpětné proplacení ve výši, jaká je domluvena. My říkáme, že by bylo ideální, aby se peníze posílaly před výplatou mezd formou zálohy a oni mohli svým zaměstnancům zaplatit. Následně by se provedlo doúčtování. Výsledek této operace by byl, že stát by nezaplatil o korunu více, ale dostal by hotovost na výplatu k subjektům, které nemohou provozovat, nemají cash, mají zastavené cash flow, a přesto musí ještě platit nájmy a další věci, které souvisejí s ochranou zařízení nebo subjektu, o němž hovoříme. To je velmi konkrétní, velmi praktická věc a nejde o nic proti pravidlům, protože i evropské prostředky se poskytují případně zálohovou formou dopředu a následuje vyúčtování. Nic takové operaci nebrání.
Měla tato úprava v tripartitě podporu?
My jsme otevírali spoustu témat, protože jsme se několik týdnů neviděli. Předsednictvo tripartity zejména připravuje příští jednání, a tady jsme se dohodli, že 25. května ráno proběhne předsednictvo tripartity a v devět hodin plenární schůze, pravděpodobně formou videokonference. Hlavním tématem bude pomoc ekonomice a řešení vážných disharmonií v ekonomice. Z tohoto pohledu rozhodně šlo o jednání, které bylo potřebné.
My teď máme aktuální problém, že zaměstnanci ve firmách, které přestaly platit zaměstnancům mzdy, se nemohou k dlužným platům dostat. Normální stav je, že když třeba redakce nezaplatí vaši mzdu v řádném termínu, můžete požádat úřad práce o to, aby vám dlužnou mzdu zaplatil s tím, že musí být podán návrh na konkurz. Pokud bude podán návrh na konkurz, tak do tohoto stavu vstupuje stát a vyplatí vám dlužnou mzdu. A hlavně stát se stává věřitelem – nikoliv vy jako zaměstnanec.
Jenže teď je přijat jiný zákon, který říká, že do 31. srpna nesmí být dán návrh na konkurz, jenomže to se týká všech firem. My nyní máme konkrétní případ firmy, která neplatí zaměstnancům mzdy, nesouvisí to s koronavirem, ani se ho to obrazně řečeno nedotýká, a firma neplatí mzdy. Zaměstnanci nemohou získat dlužné mzdy z úřadu práce, protože nemohou podat návrh na konkurz, protože to jiný zákon zakazuje. A to považujeme za velmi vážné.
Je možné, že ke znemožnění odchodu do konkurzu vláda přistoupila úmyslně, aby stát skrze úřady práce nemusel hradit mzdy?
Opět se stalo, co jsem řekl na počátku. Tvůrce zákona, který ho opět připravoval narychlo, ho s nikým nekonzultoval, předložili ho na jednání vlády a tam byl ve velmi rychlém taktu schválen. Takže to nebylo úmyslně. Šlo o ochranu, aby firmy nepadaly do konkurzu vlivem covidu-19, ale zapomnělo se, že jsou tu oprávněné zájmy zaměstnanců, a s námi nebyly vůbec konzultovány. Byli jsme vyblokování, a je tu výsledek. Takže my žádáme změnu toho zákona, ministerstvo práce je se změnou ztotožněno. Premiér to dnes slyšel poprvé a věřím, že by návrh mohl vládou relativně rychle projít, aby důvod insolvence nebyl tím, který by to blokoval.
Zdá se, že váš apel na to, aby tripartita začala fungovat a scházet se, přináší první ovoce.
Určitě. My nejdeme na žádné jednání, které není efektivní.
„Vzpomeňme na rok 2008, 2009, když byla krize. Stát nedal nikomu nic,“ řekl Andrej Babiš k současným opatřením. Souhlasí, podle vás, ten popis, a dá se to srovnávat – tyto dvě situace? Vy to jistě pamatujete...
Já si to pamatuji velmi dobře. A pamatuji si, že „díky“ chování tehdejší vlády jsme v České republice zažili ještě jednu českou krizi, a dostali jsem se do takzvaného dvojitého W.
Názor odborů na přístup vlády se nedá vyjádřit lépe, než vzpomínkou na stopadesátitisícovou demonstraci na Václavském náměstí, kde už nám přetekla trpělivost. Možná pro připomenutí – šlo o takzvaný „Batoh“, kterým vláda charakterizovala způsob přístupu a další šetření, kdy sebrala hasičům deset až patnáct procent jejich platů a podobně. Všechno se snižovalo, místo toho, aby se investovalo a aby se udržela kupní síla a pomáhalo se subjektům. Jde o rozdílné situace, i když by se daly charakterizovat tím, že vláda hledá nástroje. Ale tehdy nebyly firmy uzavřeny jako dnes, ze dne na den. Tehdy to mělo postupné dopady krize, která vznikla ve Spojených státech, a to ve finančním sektoru.
Takže to byly rozdílné věci, a my chceme přispět k tomu, abychom se nedostali do stejné situace, jako byla v roce 2009 na základě zkušeností, které máme. Zásadní rozdíl tkví v pomoci subjektům, aby nepadly a aby ekonomika mohla i po opatřeních pokračovat dále. To neznamená, že se tím dají vyblokovat problémy. Ale těch problémů je celá řada a velmi podobných, lidé začali schraňovat své zdroje s tím, že přestávají nakupovat předměty dlouhodobé spotřeby, což samozřejmě bude mít důsledky na výrobce předmětů dlouhodobé spotřeby – myčky, pračky, automobily a podobně, protože lidé nevědí, jak dlouho budou opatření trvat, jaké dopady mohou mít na jejich rodinné rozpočty, a pokud budou za něco utrácet, tak za věci, které souvisí s jídlem, s nájemným, s věcmi nutnými pro život. Avšak omezí spotřebu věcí nad tuto hodnotu. To bude samozřejmě problém pro subjekty, které vyrábějí, pro zaměstnanost a tak dále.
Pomohl by této situaci apel na Čechy, aby více podpořili domácí výrobu i služby? Ať už půjde o dovolené, potraviny, automobily a tak dále?
Částečně ano, částečně ne. Česká republika v řadě věcí používá výrobky, které se třeba v České republice nevyrábějí, takže pozor na úplně uzavření se do vlastní hraniční čáry, protože to může být problém.
Je ale pravdou, že v řadě případů tomu tak být může. Jestliže třeba naši lidé z důvodu, že nebude možnost cestovat na dovolené, usoudí, že prožijí dovolenou v České republice, může to být velice zajímavé. Zároveň je otázkou, zda tak učiní. Jestliže mají málo peněz a patřili mezi občany, kteří byli na ošetřovném doma či v karanténě, a snížil se jim příjem o 40 procent, tak je otázkou, zda je cokoliv v podobě dovolené v Čechách akceptovatelné. Zase záleží na cenové hladině, kterou nabídnou podnikatelé, jestli nebude někdo spekulovat, že teď přijede víc Čechů, takže cenu zvýší… a těch otázek je velké množství. Ale pokud zdroje mají, určitě tímto mohou pomoci a mohou takto rozpohybovat českou ekonomiku, to rozhodně.
Tím chci říci, že nic není černobílé. Je to kolorované. Vezměte například příhraničí. Kdyby se takto každý choval, tak příhraničí mohou mít velké problémy. Například v Krkonoších, protože nepřijedou Poláci, Němci a další cizinci. To je opravdu nepříjemné, nesmíme se vrátit do stavu, který jsme znali, když byly vysoké ploty na česko-německých hranicích, ale je to o určité míře toho, co si dovolit můžeme, co si dovolit nemůžeme, co považujeme za správné, co považujeme za subjektivně logické.
Já také patřím mezi ty, kdo se snaží, aniž by byla koronakrize, nakupovat české oblečení, pokud je v dosahu a dostupné, nebo nakoupit českou zeleninu a ovoce. Ale nedá se to vždy a za každých okolností realizovat, protože rozpočet rodiny je napjatý. Jsou rádi, že si mohou dovolit alespoň základní věci z trhu, které patří mezi levné věci.
Je to opravdu subjektivní a nemůžeme z toho dělat velkou politiku, protože velká politika by se měla odehrávat v jiné věci – pokud se český stát poučí z této krize, tak by měl mít síť českých firem pro zabezpečení dodávek pro kritickou infrastrukturu, pro zdravotnictví. To by mohlo výrazně pomoci, abychom si uvědomili, že pro takové situace, jakou prožíváme – a je to možná jednou za život – abychom se poučili a navázali kontakt s našimi firmami a mohli jsme tak kritickou infrastrukturu zabezpečit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
