Pandemie koronaviru ukázala, jak nebezpečná může být závislost na dovozu potravin. Naši zemědělci patří k nejlepším v Evropě, říká šéf Agrární komory ČR Zdeněk Jandejsek

11.05.2020 8:05 | Zprávy

POTRAVINOVÁ SOBĚSTAČNOST A SUVERÉNNÍ STÁT Veřejnost se o zemědělství začíná většinou zajímat až v momentě, když zjistí, jak rychle se zdražují potraviny v obchodě. Takový šok zažívají právě nyní. I koronavir je zapomenut, když například cena květáku se v obchodě pohybuje v rozmezí 80 až 100 korun! Vepřové zdražilo o více než 20 procent. Zdražování je i z důvodů naší malé potravinové soběstačnosti a stále větší závislosti na dovozu potravin z jiných států. Je o tom přesvědčen i prezident Agrární komory ČR Zdeněk Jandejsek, když říká, že soběstačnost naší země ve výrobě vepřového masa se pohybuje mezi 36 až 38 procenty, u drůbežího je to 55 procent, u vajíček 60 procent a u mléka kolem 90 procent.

Pandemie koronaviru ukázala, jak nebezpečná může být závislost na dovozu potravin. Naši zemědělci patří k nejlepším v Evropě, říká šéf Agrární komory ČR Zdeněk Jandejsek
Foto: akcr.cz
Popisek: Zdeněk Jandejsek, člen představenstva Agrární komory ČR

Podle některých odhadů jsme ve výrobě potravin soběstační asi z 65 procent, jestli vůbec. To je na tom české zemědělství opravdu tak špatně?

Není to tak dávno, co byl některými médii, zvláště ČT, dehonestován agrární stav. Často jsem poslouchal od spoluobčanů, kteří se s agrárním sektorem nikdy osobně nepotkali, co my zemědělci děláme špatně a jak se máme k přírodě chovat. Bylo mi velmi těžko poslouchat, když 90 procent rádoby moudrých mluvilo hlouposti, a uráželi nás, nás, kteří jsme studovali agronomické, zootechnické a další související vědy a poctivě pracujeme na polích, ve stájích, a podařilo se nám dosáhnout výsledků, které se v úspěšných zemích EU hodnotí jako špičkové.

Sledovali jsme chování našich spoluobčanů po vyhlášení opatření k omezení shromažďování apod. Viděl jsem zástupy v supermarketech, rychle vyprazdňující se regály a velmi obětavou práci ve zpracovatelských podnicích, kde práce místo 8 hodin se prodlužovala na 14 až 16 hodin, a pokud nebyl dostatek pracovníků, nastupovali technici včetně vedení.

Neviděl jsem ale zástupy spotřebitelů u hospodářů, kteří odmítají intenzívní prvovýrobu a mluví s despektem o soběstačnosti a bezpečnosti potravin. Vše si prý dovezeme, není nutné vyrábět doma. Pravda je ale úplně jiná. Byl jsem svědkem události, kdy během tří dnů nabízeli dodavatelé z Polska ceny o 100 procent vyšší za stejné zboží a domácí překupníci oslovovali naše zpracovatele, aby jim prodali zboží i za zvýšenou cenu. Zpracovatelé však mají smlouvy za pevné obchodní ceny a těmto tlakům nepodlehli.

Až skončí toto nelehké pandemické období, co je nutné udělat, aby naši spoluobčané měli dostatek domácích a kvalitních potravin?

Za prvé, je už opravdu nutné prosadit společnou zemědělskou politiku a jednotný trh, které nikdy společné nebyly. Není možné vyrábět levněji a z trhu být vytlačován vlivem podstatně vyšších podpor a dotací našich „kolonizátorů“. Pokud neprosadíme stejné podmínky, nemá smysl být součástí obra na hliněných nohou, který je veden byrokraty, kteří rozhodují ve prospěch dvou států, kteří uzavřeli 22. 1. 2019 dohodu o kooperaci a integraci a v podstatě tvoří superstát.

Evropské dotace do zemědělské výroby jsou kritizovány dlouhodobě. Co s tím?

Často poslouchám a čtu, že podpory a dotace do zemědělských podniků nepatří. Já s tím souhlasím a hlasuji oběma rukama. Ale na jednotném trhu nesmí být dotace a podpory pak v žádné ze zemí EU. Teď to nejzásadnější; když nebudou nikde dotace či podpory, musíme počítat s tím, že ceny potravin se zvýší asi o 30 procent, protože dotace a podpory nezůstávají u zemědělce a potravináře, ale zajištují levné potraviny i pro nízkopříjmové skupiny našich obyvatel.

Proč to mohu tvrdit? Svědčí o tom statistika, zemědělci prodávají v průměru za ceny vyšší o 60 procent, než tomu bylo v roce 1990 (obilí, mouka, maso...) a nakupují vstupy například nafta byla 2 Kčs za litr, dnes je za 28 korun za litr, vodné 0,80 Kčs za m3 (bylo jen vodné), dnes 60 až 90 korun za m3 (vodné a stočné), stroje, například traktory stály 100 až 300 tis. korun za kus, dnes 2,5 až 5,5 milionů za kus a mohu pokračovat s dalšími příklady.

Vidíte, dotace nezůstávají zemědělcům, ale hradí zvýšené náklady, aby mohly být potraviny dostupné všem. Bez dotací a podpor u všech států v Evropě by byla naše soběstačnost dávno 80 až 100 procent, ale potraviny, jak bylo uvedeno, by byly podstatně dražší.

Tento článek je staršího data a je dostupný pouze pro předplatitele. Předplatné můžete vyzkoušet zdarma, nebo zakoupit, zde:

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Josef Richter

Zajímá mě, co si přeje ODS?

Protože vy na jednu stranu tvrdíte, že: ,,Zdá se, že si voliči nepřejí další federalizaci EU, bezbřehou migraci a ničení konkurenceschopnosti a životní úrovně radikální zelenou ideologií vtělenou do Green Dealu. To je nadějná zpráva." Jak ale vysvětlíte vaše spojení s Lidovci a TOPkou? Nemyslíte, že...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Jinde na netu:



Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Vládní strany chtějí privatizovat v krajích.“ Konečná po eurovolbách opět šikuje voliče

18:55 „Vládní strany chtějí privatizovat v krajích.“ Konečná po eurovolbách opět šikuje voliče

„V rámci celé EU oslabila fanatická linka, která byla schopna obětovat všechno – naši životní úroveň…