V roce 2014 ostravský hotel Brioni odmítl ubytovat dvojici ruských turistů, respektive po nich požadoval podepsání prohlášení, že odsuzují okupaci poloostrova Krym. Soudce Ústavního soudu Vojtěch Šimíček nyní přišel ve svém nálezu s právním názorem, že takové jednání podnikateli nelze vytknout, protože podnikání nemá být jen zdrojem zisku, ale také dalšího uspokojení podnikatele, tedy například i toho, že v jeho rámci bude „politicky působit“ a „přispívat k obecnému dobru“ (citováno z nálezu doslova). Souhlasíte s tím, aby byla do běžných spotřebitelských vztahů takto zatahována politika?

Přiznávám, že těžko hledám slova, jak nazvat jednání mého bývalého kolegy Vojtěcha Šimíčka (v postavení soudce Nejvyššího správního soudu) a vlastně mi nezbývá použít to, co mi tane v mysli. Je to doslova právní zvěrstvo, neboť soudce Šimíček prakticky zcela rozkolísal víceméně polotechnickou právní normu na ochranu spotřebitelů, jejímž cílem rozhodně nemůže být ochrana politických názorů podnikatele. Samozřejmě že smyslem podnikání ekonomicky, stejně jako právně je zisk, ale v daném případě soudce Šimíček v podstatě zaujal stanovisko, že je možné zcela vyřadit všechny normy na ochranu spotřebitele, když podnikatel sezná, že z politických důvodů nebude plnit své povinnosti.

Mimochodem, co je vlastně dobro? Šimíček je jeden z nejkvalitnějších soudců a ví, že při hlasování o referendu o nezávislosti na Ukrajině se jeho autoři opírali o známý precedent Mezinárodního soudu v Haagu, podle kterého, byla akceptována nezávislost Kosova, a to tam dokonce nebylo vyhlášeno ani referendum.