Partnerka válečného hrdiny, generála Sedláčka: Vlastenectví tu vystřídal materialismus. Okupace Krymu připomíná Sudety

29.04.2015 4:46 | Zprávy

70 LET OD KONCE DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY V dnešním Rusku panuje nostalgie po Sovětském svazu, a tak se snaží, a daří se jim to, expandovat, čehož je Krym jasným důkazem. Myslím, že si ale dnes nikdo netroufne spustit novou globální válku, protože by to zničilo život na zeměkouli. Takhle se zamýšlí nad současností partnerka generála Tomáše Sedláčka Olga Lopaurová. ParlamentníListy.cz s armádním generálem, příslušníkem protinacistického odboje a vězněm komunistického režimu, hovořily těsně před tím, než v srpnu 2012 zemřel.

Partnerka válečného hrdiny, generála Sedláčka: Vlastenectví tu vystřídal materialismus. Okupace Krymu připomíná Sudety
Foto: Hans Štembera
Popisek: Foto z našeho posledního rozhovoru s generálem Tomášem Sedláčkem

Jak jste prožívala dobu druhé světové války a její konec?

Během války jsem žila v Plzni, chodila jsem do gymnázia. Během okupace se často ozývala varování před leteckými nálety, které potom skutečně přišly. Co mi utkvělo navždy v mysli, byl jeden z náletů, kdy jsem se já a moje dvě spolužačky dohodly, že nepůjdeme do krytu ve škole, ale že se rozběhneme ke známému hotelu, kde byl kryt v bývalém nočním podniku a poslouchal se tam gramofon. V půli cesty jsem se vrátila a ony pokračovaly k hotelu. Po konci náletu vyšla děsná zpráva, že hotel byl zasažen bombou, která prolétla světlíkem až do krytu. Bomba zabila sto šedesát lidí a mnoho zranila. Moje spolužačky byly mrtvé. Tomu se říká osud.

Také naše bydliště bylo zasaženo před Vánoci 1944. V květnu 1945 proběhly poslední přestřelky mezi německou armádou a Američany. Všichni jsme vyběhli a vítali s jásotem přijíždějící americké tanky. Když jsem vystřízlivěla z té obrovské euforie, což vzalo několik dní, začala jsem přemýšlet o změnách, které nás čekají. Všichni jsme debatovali, jak se nám zase vrátí zlaté časy před válkou.

Jak na to vzpomínal generál Sedláček, o čem hovořil nejčastěji?

Konec války ho zastihl na Slovensku. Samozřejmě že měl velikou radost, že je konečně konec té strašné války a že ji přežil. Co nejdříve si sehnal auto a jel se podívat, jestli rodiče a sourozenci válku také přežili, neb o nich nic neslyšel od svého odchodu v roce 1940. Setkání bylo radostné.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jan Rychetský

Ing. Monika Oborná byl položen dotaz

Kde přesně se mají v obcích rušit školy?

Od vás o tom slyším prvně. Prý něco takového navrhuje STAN. Podle čeho se bude rozhodovat, jaké školy a kde se budou rušit? Protože zatím, když tato vláda něco rušila, tak to bylo vždy dost nekoncepční a většinou to ani s nikým, včetně lidí, co v těch obcí žijí neprodiskutovala

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů: