Na facebooku si všímáte víkendové demonstrace v Berlíně a na začátku píšete, že takto fungují skuteční demokraté. Čímž asi myslíte média a referování o této události. Můžete prozradit více?

Je to tak, jak jsem ironicky napsal. Ryzí demokraté u demonstrací, které jsou namířené proti těm takzvaně špatným, neřeší počty účastníků v případě, že nejsou tak vysoké a v momentě, kdy to tak není, tak se v médiích diví. Kolikrát se stalo, že třeba v počátcích Milionu chvilek, kdy – to ještě nebyly statisíce, ale tisíce – se sešly na Staroměstském náměstí, byly debaty, jak je možné, že to média nezaznamenala.

V momentě, kdy je to opačně a ironicky řečeno je to proti těm správným, počty účastníků se uměle snižují, relativizují, jednak se z toho dělá, že to média nemusí vůbec pokrýt. Mně to vadí, všiml jsem si toho a napsal o tom. Vadí mi to principiálně. Buď obecně sympatizuji s občanskou společností, která chodí do ulic vyjevovat kultivovaně svoje názory, pak to musím podporovat, ať už je to proti mně, nebo pro mě. Nebo ne, třeba Václav Klaus k tomu byl skeptický, tak ve všech případech. Mně vadí selektivnost.

Je řada případů, kdy se třeba na demonstracích proti Babišovi sešla dvacítka demonstrantů, novinářů tam bylo více než demonstrantů a bylo to pokryté mediálně. Šlo o šíření myšlenky. Kdežto tady se to zvrtlo jenom v debatu o počtu, jestli je dostatečný, aby se to mediálně pokrylo, či ne. Je to selektivní, říkám tomu dalmatinský černobílý pohled na svět. Demonstrace, které se mi hodí, musí být všude, nejlépe v přímém přenosu, které se mi nehodí, můžu relativizovat.