Vraťme se ke sporům mezi Saúdskou Arábií a Íránem. Zcela určitě nejde pouze o náboženské záležitosti, tedy neshody mezi šíítskými a sunnitskými vyznavači Islámu.
Já bych řekl, že o ně jde víc, než si připouštíme. Snažíme se hledat motivace, které jsou nám pochopitelné: naftu, geopolitické zájmy, ekonomiku a podobně. Odmítáme si připustit, že by třeba někde mohlo jít o ideologii, o náboženství či jenom o nějakou osobní zášť nebo ambici. Zrovna v monarchiích Perského zálivu přitom hraje osobnost absolutistických vládců – nikým nekontrolovaných, ale přitom majících k dispozici obrovské prostředky, s nimiž občas nakládají jen jako s drahými hračkami – velikou roli.
Oni se tedy navzájem chtějí pozabíjet z náboženských důvodů?
Kdo s kým?
Sunnité šíity, a naopak..
Dost často se to takhle v historii dělo.
A kdo je agresivnější?
Těžko říct. Tím, že sunnitů je víc, obvykle spíše probíhaly masakry ze sunnitské strany proti šíitům. Což ovšem neznamená, že by to nefungovalo i opačně.
Arabista Petr Pelikán (Foto: Jan Rychetský)
V čem se šíité a sunnité vlastně odlišují?
Historicky se muslimové rozdělili kvůli názoru na nástupnictví v čele muslimské obce, respektive islámského státu, po smrti proroka Mohameda.
Šíité věří, že nástupnictví určil bůh a sdělil to lidem prostřednictvím Koránu i samotného proroka.
Nejsilnější větev šíitů, takzvaná dvanáctnická, která je dnes státním náboženstvím v Íránu, říká, že bůh po Mohamedově smrti určil 12 jeho nástupců, takzvaných imámů. Poslední z nich, imám Mahdí, odešel před více než tisícem let do čehosi, co se v šíitské teologii nazývá velká okultace.
Co si pod tím lze představit?
Je to fyzická existence, někde v magickém skrytu mezi nebem a zemí, ze které imám Mahdí občas vystupuje, komunikuje s lidmi, některými se dá i poznat, a ovlivňuje svět.
Obrovský plakát v Íránské metropoli Teheránu zpodobňuje příchod imáma Mahdího na konci času (Foto: archiv Petra Pelikána)
Mahdí se objeví na konci času společně s Ježíšem Kristem a nastolí království boží na zemi. Až do jeho návratu za něj mají vládu na světě spravovat znalci islámu. U nás je známý, i když ne správně chápaný, jeden z jejich vysokých nábožensko-akademických titulů – ajatolláh. U nás by to prozaicky řečeno bylo něco jako profesor teologie.
To je hodně zjednodušeně základní ústavní princip Íránské islámské republiky. V podstatě je to obdoba sunnitského Islámského státu, který jako protipól Íránu vznikl v Iráku a v Sýrii. Ovšem sunnitské dogma, kdo má být vládcem státu, je diametrálně odlišné. Chalífa, česky nástupce prorokův, není předem určen bohem, může být například volen lidmi nebo vládu dynasticky zdědit.
Čili ten rozdíl je hlavně ve státotvorných otázkách, spíše než v odlišné náboženské praxi...
Ano, to byl základ. V průběhu staletí se na to ale nabalila spousta dalších vrstev včetně rozdílů v bohoslužebné praxi.
To zní, jakože Islám má velmi silné politické ambice…
Jasně, islám nemůže být bez politických ambicí.
A je to ambice ve stylu přetvoření sekulárního státu ve stát, který bude mít řekněme islámskou ústavu? Tato ambice existuje?
Ano.
Demokratické zřízení takovou změnu umožňuje?
Asi ano. To už je ale zase otázka, zda mají světské demokratické systémy pojistky bránící jejich provázání s náboženskou ideologií. Například v Íránu se po svržení šáha konalo referendum o tom, zda má stát být islámskou republikou, nebo ne, a takřka sto procent lidí to odsouhlasilo. A referendum nebylo zfalšované, lidé v revolučním nadšení to opravdu podpořili.
Scénka z Íránu, karikatura Donalda Trumpa (Foto: archiv Petra Pelikána)
Je tedy Islám více politickým systémem, nebo náboženstvím?
Islám představuje komplexní světonázorový systém včetně politické správy. Například Írán funguje jako zastupitelská demokracie, jsou tam volby, soudy, světské zákonodárství. Ale zároveň v jeho ústavním systému existuje nepřekročitelný rámec islámského práva. To, zda zákony přijímané lidmi jsou, nebo nejsou v rozporu s islámským právem, to posuzují specializované orgány. U nás bychom to mohli přirovnat k velmi silnému a aktivistickému ústavnímu soudu.
Takže varování různých údajných islamofobů o tom, že muslimové by rádi evropské země třeba politicky měnili, aby se více blížily islámským právním systémům, jsou relevantní?
Já si myslím, že ano... Co si lidé zvolí, to budou mít. V tomto případě proti sobě stojí dva modely.
Západní model je už od osvícenství založený na společenské smlouvě. Tedy, že veškerá moc pochází z lidu a na čem se lidé shodnou, to bude zákonem. Přece jen do toho ale v Evropě v moderní éře vstupuje myšlenka, že nic nesmí být v rozporu se základními principy daného zřízení, přestože se na tom shodnou všichni lidé. Dejme tomu, že i když bude sto procent voličů v referendu pro trest smrti, nesmí být zaveden.
Úplně stejným způsobem funguje islámská republika. Žádné zákony přijaté lidmi nesmí být v rozporu s boží vůlí, tedy s islámským právem.
Scéna z Íránu: další karikatura nad hlavami davu (Foto: archiv Petra Pelikána)
Je Írán teokracie?
Zcela určitě.
Zeptám se na Izrael a navážu na první část našeho rozhovoru. Nedávno tam proběhly volby, ve kterých zvítězil Benjamin Netanjahu. Co to znamená pro region jako takový, a pro arabské státy sousedící s Izraelem?
Myslím, že spíš nejsou rádi. To je tak všechno, co k tomu dokážu říct, této problematice nerozumím.
Ovšem pozice Izraele v tom sousedství je určitě obtížná. Přežil by Izrael bez jaderné hlavice?
Jsem přesvědčen, že ano. V odstrašujícím efektu jaderné zbraně přežití Izraele není. Podle mne neměl Izrael vůbec vzniknout. Důvody, proč k tomu došlo, byly iracionální a mechanismus neuvážený, což se projevuje až dosud, a je pravděpodobné, že to bude pokračovat i dál. Odvolávat se na tisíce let starou historii a na náboženské důvody, to nemohlo být základem stability a mírové existence. Izrael mohl být vytvořen jen v důsledku momentální výjimečné situace po druhé světové válce, nebylo to výsledkem logického historického vývoje.
Vydrží v oblasti dlouhodobě?
Obávám se, že Izrael je v oblasti natolik cizorodým tělesem, že v historicky dlouhodobější perspektivě nevydrží. Neříkám, že nebude existovat za deset nebo dvacet let, ale nakonec podle mne nějakým způsobem zanikne. Mimo jiné kvůli své příliš malé rozloze, malému počtu obyvatelstva a také kvůli tomu, že ve svém bezprostředním okolí nemá žádného skutečného spojence a je závislý na ochraně a podpoře příliš vzdálených států. Všechno se nedá vyřešit technologiemi o několik generací předbíhajícími nepřátele v okolí.
Fotogalerie: - Izraelská zastavení
Zanikne v ozbrojeném konfliktu?
Ne, to vůbec nemusí být ve válce. Může dojít k tomu, že se populačně rozplyne. Toho si je ostatně sám dobře vědom a přijímá proti tomu opatření, jaká by ochránci lidských práv všude jinde svorně kritizovali. Já ostatně také nevyzývám ke zničení Izraele, říkám, že neměl vzniknout. Teď existuje, vyrostlo v něm už několik generací obyvatel s čistě židovskou identitou, a to nelze přehlížet. Ale myslím, že je natolik nekompatibilní se zbytkem regionu, že tam v současné podobě nevydrží. Může to způsobit třeba situace, kdy Spojené státy začnou mít příliš mnoho starostí jinde. A jakmile ztratí Izrael své silné, ale geograficky vzdálené protektory, dlouhodobě se neudrží. Nemůže existovat sám právě proto, že byl implantován do antagonistického prostoru. Ale mohou to spustit i jiné faktory.
Scéna z Íránu (Foto: Archiv Petra Pelikána)
Izrael ovšem disponuje jadernou zbraní...
Jaderná zbraň funguje pouze jako odstrašující síla. Jakmile ji jednou použijete, pravděpodobně jste sám skončil. U státu velikosti Moravy to platí dvojnásob. K čemu by byla jaderná zbraň Íránu? Ne aby s ní zničil Izrael, ale aby se stal zemí, kterou nelze dosti dobře napadnout.
Co čeká Palestince? Údajně se objevil nápad řešení palestinské otázky, který nepočítá s vytvořením palestinského státu…
Prezident Trump oznámil, že zveřejní svůj plán na vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu. Ještě se tak ovšem nestalo. Zatím se predikuje, že má v úmyslu navrhnout, aby se ustoupilo od ustavení palestinského státu. Tvrdí se, že pro Palestince výměnou navrhne nějaké materiální kompenzace, které by jim neposkytli ani Izraelci ani Američané, ale bohaté arabské státy. Území zabraná Izraelem se stanou součástí státu Izrael a území, která přešla pod správu sousedních arabských států, si tyto státy ponechají. Zkrátka, že Palestina zanikne. Pokud to ale ten Trump opravdu řekne, tak to bude poprvé, kdy se někdo odváží něco takového vyslovit. Raději bych ale nevěštil, a počkal, až bude jeho plán zveřejněn.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jonáš Kříž
