Souhlasíte s rozhodnutím Ústavního soudu, že hotel měl právo odmítnout klienty z Ruska, protože neodsoudili anexi Krymu?Anketa
Máte za sebou návštěvu Íránu pro Čecha jistě velmi exotické destinace. Jaký vlastně je současný Írán?
Do Íránu jezdím tak patnáct let, naše univerzita tam má partnerský ústav. Vyjádřit stručně současnou situaci je těžké. Írán byl po tisíce let jedním ze světových center civilizace a kultury, ať už se z dnešní Evropy na tuto kulturu díváme, jak chceme. Kromě toho byl také vždy regionální velmocí. Tou je dosud a svého postavení se nechce vzdát.
Jak je na tom země z ekonomického hlediska?
V současnosti Írán z hlediska ekonomiky rozhodně neprosperuje. Íránci i jejich potenciální obchodní partneři očekávali, že po dosažení dohody o zmrazení íránského jaderného programu půjde Írán hospodářsky rychle nahoru a že se na konjunktuře spojené s velkou technologickou obnovou celé země svezou i zahraniční dodavatelé. Íránská střední vrstva nadto čekala, že se vůči nim otevře svět a že třeba budou moci volně cestovat. Ne že by jim příliš bránil jejich režim, pro Íránce je ale obtížné dostávat evropská a americká víza. Teď, když nastoupil Donald Trump, tyto naděje padly. Naopak byly přijaty mnohem tvrdší sankce, které jsou opravdu účinné. Nepostihují totiž jenom Íránce, nýbrž i každého, kdo s nimi obchoduje.
Jak se sankce projevují?
Každá evropská či asijská firma si rozmyslí, jestli jí stojí za to vstupovat na íránský trh, když potom bude mít problémy po světě, kam jen Američané dosáhnou. Jakmile totiž vyrábí něco, do čeho potřebuje americké součástky, v čem je americký software, nebo třeba jen jediný americký hřebík, stává se objektem jejich velmi tvrdého a důsledného bojkotu v jakékoliv své aktivitě. To ji potom zničí na jiných trzích.
Arabista Petr Pelikán (Foto: Jan Rychetský)
Obchod s Íránem je navíc složitý i s ohledem na americkou dominanci na finančních trzích. Velká část peněžních převodů po světě je nějak navázaná na USA. Je to tak, i když konkrétní banka třeba není americká, tak Američané často drží třeba část jejích aktiv. Všichni si tak raději rozmyslí, že by s Íránem měli něco společného.
Je to, že jsou na tom Íránci ekonomicky špatně, vidět i navenek?
Ne, pohledem běžného návštěvníka ze zahraničí to neuvidíte. Obchody jsou plné lidí i spousty zboží. Výběr je pestřejší než u nás a ceny jsou pro cizince výhodné. Všechno tam docela dobře funguje, občas třeba jinak, než jak jsme zvyklí, ale funguje. Pro běžné Íránce je ale draho. Ceny prudce zvedá všechno, co je z dovozu, i když se to týká jen nějakého dílu, jehož existenci si na první pohled neuvědomíte. Vidíte, dejme tomu, obrovský sortiment vodovodních baterií, které vyrábí spousta tamních podniků, jenže jejich vnitřek, keramické kartuše, se musejí dovážet, a to už komplikují a prodražují sankce.
Jak to země zvládá?
Írán má od dob války s Irákem a z předcházejících období sankcí rozvinutou vlastní produkci a je ve většině důležitých odvětví soběstačný. Díky tomu nekolabuje a nevypadá to, že by měl zkolabovat, protože přestál obtížnější periody. Jenom je tam teď o něco hůř, než bylo před novými sankcemi, a především je tam o hodně hůř, než Íránci ještě nedávno očekávali.
To všechno je kvůli tamnímu jadernému programu?
Ne, ve skutečnosti to není kvůli íránskému jadernému programu. Nikdo, včetně Mezinárodní agentury pro jadernou energii, totiž nezpochybňuje, že by Írán zmrazení svého jaderného programu nedodržoval. Prezident Trump ale řekl, že dohoda byla od počátku dojednaná tak, že je jednostranně výhodná pro Írán, což ostatně otevřeně říkal už během své prezidentské kampaně. Já si to mimochodem myslím taky, Íránci jsou opravdu tvrdí a šikovní vyjednavači. Nyní Trump prohlásil, že nestačí, aby se Írán vzdal na omezenou dobu svého jaderného programu, ale že se musí zavázat k řadě dalších ústupků. Američané od dohody jednostranně odstoupili, evropské státy tvrdí, že ji budou dodržovat, ovšem když si mají v praktické rovině vybrat mezi Íránem a USA, do konfliktu s Američany rozhodně nejdou.
Z amerického a izraelského pohledu zcela určitě.
Jaký druh terorismu?
Tvrdí se, že Írán chce Izrael vyhladit jadernými zbraněmi, což podle mne není ani pravdivé, a hlavně to není ani možné. Na druhé straně to vypadá, že Íránu se podařilo dostat pod svůj vliv snad všechny síly v oblasti, které Izraeli znepříjemňují život, a k tomu asi ještě nějaké další i vytvořit. Ovšem mediálně to nezní tak sexy jako jaderný holokaust.
Jak je na tom Izrael nyní z hlediska vlastní bezpečnosti v rámci tradičně velmi neklidného regionu?
Izrael za použití americké páky dokázal během posledních desetiletí vytvořit systém, ve kterém do velké míry přenesl náklady a starost o vlastní bezpečnost na své poražené nepřátele a na mezinárodní společenství. Přinutil Egypt a Jordánsko, aby s ním uzavřely mírové smlouvy a dosáhl toho, že hranici s Libanonem hlídá OSN. Jejich kontrola ovšem dosáhne jen na případné pozemní útoky, silám UNIFIL hřmí každý den nad hlavou izraelské tryskáče směřující do libanonského vnitrozemí a Libanon proti nim nemá žádné technické prostředky. Podobně si Izrael zajistil hranici se Sýrií anexí Golan, za něž OSN přidalo nárazníkové pásmo pod dohledem sil UNDOF.
Oproti prvním desetiletím své existence tak začal Izrael postupně žít v relativním klidu, alespoň pokud jde o bezprostřední nebezpečí války se sousedními státy, a s hranicemi zajištěnými před útoky nestátních milic, aniž na jejich ochranu musel vynakládat tak velké materiální a lidské prostředky jako dříve. Velká část existujících protiizraelských sil časem volky nevolky přijala nějakou podporu Íránu, protože protiizraelských nálad v oblasti příliš neubylo, ztratily však podporu ostatních vlád regionu. Pod íránský sponzoring přitom často nepřecházejí nijak rády, většina muslimů v oblasti jsou sunnité a sunnitsko-šíitský antagonismus je jen o málo menší než jejich nenávist vůči Izraeli.
Jak se posilující íránský vliv na protiizraelské složky projevuje?
Vzestup íránského vlivu je vidět například na tom, jak se mění strategie Hamásu. Zatímco ještě před nějakými pěti lety Hamás, palestinská odnož sunnitského Muslimského bratrstva, podporoval své bojovníky, aby v duchu sunnitského pojetí mučednictví zahynuli v přímých bojových střetech a přepadech Izraelců, od loňského roku nechává v pečlivě plánované kampani izraelskými střelami padnout před objektivy kamer zjevně slabší Palestince z Gazy při pravidelných pátečních demonstracích u hraniční zdi, kterých se kromě bojovníků většinově účastní i zjevně neškodní lidé včetně žen a dětí. Jejich smrt a zranění se dají propagandisticky využít, což přesně odpovídá íránským šíitským vzorcům mučednictví.
Izraelci vědí, že Íránci jsou trpěliví, jejich režim má dlouhodobou kontinuitu a nemění se každých pár let po volbách, takže si mohou dovolit pomalu si budovat pozice a vychovávat si spojence. To Izrael znepokojuje. Ne proto, že by ho mohly tyto síly zničit naráz, ale proto, že jejich dlouhodobé útoky mohou Izrael vyčerpávat. Paradoxní je, že hlavní motivací Íránu v boji proti Izraeli přitom není fanatická nenávist vůči Izraeli; jejich skutečným nepřítelem a soupeřem je Saúdská Arábie. Kdo totiž dokáže nejvíce poškodit Izrael, stane se vůdcem islámského světa.
Saúdi s Izraelem ale spolupracují...
To je právě projevem antagonismu mezi Saúdskou Arábií a Íránem. Saúdskou Arábii s Izraelem sbližuje společný nepřítel. Saúdi ovšem spolupráci s Izraelem co možná nejvíce tají, protože je v očích muslimského světa kompromituje.
Zájmy Íránu a Saúdské Arábie, kde se kříží?
Všude. V Iráku, v Sýrii, v Afghánistánu, v Jemenu… soupeření těchto dvou regionálních mocností stojí v nějaké míře za všemi konflikty probíhajícími v regionu. Západ je nebezpečně naivní, když se do nich nechává zatahovat.
Konec první části. Druhou část rozhovoru s Petrem Pelikánem o Íránu, Izraeli a Blízkém východu přinesou ParlamentníListy.cz v pátek 10. května.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jonáš Kříž
