Co podle vás pivo znamená pro české národní a evropské civilizační a kulturní dědictví? 

Pivo je samozřejmě nedílnou součástí našich i evropských dějin. Hlavně nedílnou součástí našeho života a samozřejmě i stravování. Přece jen, ve středověku bylo zdravější pít převařené pivo plné důležitých látek i energie pro tělo než nepřevařenou vodu. O těsném propojení našeho národa a piva svědčí nekonečný proud říkanek, pořekadel, článků, knih i filmů vzdávajících hold našemu národnímu nápoji. O historii piva na území Čech a Moravy bychom mohli mluvit dlouho, ale je to spíše na článek pro jiný typ serveru.

Navíc svatý Václav je patronem sládků...

Patronem českých sládků a také piva je skutečně svatý Václav, a to od dob krále Karla IV. (zřejmě od roku 1360), kdy Karel IV. s družinou v bouři nečekaně zastavil v Dlouhé ulici v Praze v pivovaru U hrubého muže a měl možnost ochutnat nejen jeho piva, ale i vidět celý proces vaření, jenž ho zaujal, a od té doby pivovarnictví povýšil na úroveň vinařství a pivovarníci též dostali svého patrona. Samozřejmě piva blížící se našim dnešním chutím se začala vyrábět až mnohem, mnohem později.

Co říkáte zákazu kouření v hospodách?

Je to samozřejmě nesmysl. Je to další z příkladů pokrytectví některých „dobroserů“, jak rád říká senátor Kubera, a další z příkladů omezování svobody a svobody podnikání. A to říkám jako celoživotní nekuřák, který nikdy neměl zapálenou cigaretu v puse, a přičemž samozřejmě vím, že k dobrému pivu cigareta skutečně nepatří. Je ale věcí každého podnikatele, zda chce mít podnik kuřácký, či nekuřácký, a musí vyhodnotit, co je pro něj výhodné. A na výběr mají nejen návštěvníci (zda takovýto podnik navštívit, či ne), ale i zaměstnanci. Vědí, že jdou do „rizikového“ prostředí, stejně jako pracovníci v dolech, na rentgenu, v sálech s elektromagnetickým zářením a podobně.

Mimochodem, stejně absurdní jsou snahy (částečně již úspěšné) zakázat prodej o svátcích. Opět zbytečné omezení podnikatelů a firem ze strany státu se zoufalým odůvodněním, že je přece nemorální dělat o svátcích a nocích. A co ostatní? Pracovníci v dopravě, zdravotnictví, policisté, hasiči, plynaři, obsluha pump, televize, rádií a tak dále. Všude tam, kde se dělá nepřetržitě? Tam to tedy nevadí? Sám dělám v nonstop provozu, a proto mne podobné úvahy některých „pseudoochránců“ zaměstnanců iritují.

A ještě dodatek ke kouření – samozřejmě by mělo platit jako kdysi, že v době obědů se nekouří.

Hodně se hovoří o takzvaných europivech… Lze to klást tak, že nadnárodní korporace v cizích rukou vaří hnusná europiva a české minipivovary dobrá piva? Kolik produkce je vůbec v českých rukou?

Určitě se to takto vyjádřit nedá. V rámci celosvětového boomu minipivovarů a jejich oblibě se museli i ti největší hráči přizpůsobovat poptávce a celá řada velkých pivovarů též dokáže vyprodukovat zajímavá a dobrá piva. Všeobecně sice jejich piva (zcela logicky k objemu jejich výroby) nebývají ty nejzajímavější, ale pivo je buď dobré, anebo není, a na velikosti pivovaru (ani jeho vlastnících) tak úplně nezáleží. A ač jsem sám mnohaletým příznivcem piv z malých pivovarů, bohužel je zde trend i přesně opačný, že v rámci ohromného množství v této skupině – se najde i plno minipivovarů, které rozhodně nedělají nejlepší pivo, diplomaticky řečeno. Je to způsobeno třeba nezkušeným sládkem, špatným skladováním či jen přístupem lidí, kteří to pivo prostě nemají v srdci a je to pro ně „pouhá“ obživa. A pivo jako „živý“ nápoj se takto dělat nedá.

Také máte třeba automechanika (aniž bych srovnával profese), který je machr a opraví vám auto se zárukou na mnoho let, poradí, objeví jiné závady apod., a pak je automechanik, který tedy tu vaši závadu tak nějak opraví, hlavně ať už je to hotové…

A pokud jde o to vlastnictví?

Úplně přesnou odpověď nevím, ale zhruba 75 procent produkce piva u nás (vycházím ze statistiky z roku 2015) tvoří cizí nadnárodní skupiny (Prazdroj, Staropramen, Heineken) a pak je ještě několik malých pivovarů i minipivovarů, které jsou v rukách většinou soukromých firem s cizím majitelem/kapitálem (Bakalář, Samson, Podkováň či minipivovary Kynšperk, Viktor, U Dobřenských a tak dále), popřípadě mají alespoň částečný podíl v pivovaru (například Bernard). Připočtu-li výstav i těchto pivovarů, vyjde vám, že sice dnes již skoro ze 400 pivovarů v České republice patří většina subjektů českému vlastníkovi (přes 80 procent ), ale na druhou stranu výstavem je u nás přes 80 procent pivovarů vlastněno zahraničními vlastníky.

Jak je na tom vlastně české pivovarnictví a české pivo?

Já si myslím, že výsledky hovoří za vše. Kdybychom měli špatná piva, nikdy by se tolik piva u nás nevypilo. Mimochodem, dovolte mi noticku a odbočku. Dnes se bohužel plno věcí pojmenovávána takzvaně politicky korektně. Když u nás novinářům představuje Český svaz pivovarů a sladoven statistiky, kolik se u nás vypije ročně piva – vždy to jakoby „omlouvá“ tím, že tato statistika je zkreslená konzumací od turistů. To je jistě pravda, jenže to samé množství piva zase vypijí Češi na dovolených a projevuje se to zejména v Chorvatsku, kam ročně vycestuje skoro milion Čechů a kterému zase my pomáháme k tomu, že v celkové spotřebě na hlavu je Chorvatsko v první desítce. (smích) A to zrovna není typická pivovarská země.

Nicméně české pivovarnictví prošlo za posledních dvacet let bouřlivým vývojem, od zavírání průmyslových pivovarů nadnárodními vlastníky až po boom minipivovarů, pivní rozmanitost stylů, rozmach pivních barů, zájem o moderované degustace, vaření si piva doma a podobně až po znovuotevírání pivovarských průmyslových pivovarů dávno zavřených. Nicméně nakonec stejně zjistíte, zejména po mnoha návštěvách světoznámých degustačních festivalů (jako jsou napříkld Zythos, BeerAtraction, Great Britain festival, Barcelona Beer Festival a podobně), že klasický český ležák je pro žízeň stejně nenahraditelný. (smích)

Co si myslíte o názoru, že pití alkoholu a piva škodí zdraví a podporuje alkoholismus?

Tak jako u všeho platí – vše s mírou. Lidskému zdraví škodí leccos, s nadsázkou bych řekl, že nejvíce pak činnost politiků, kteří si myslí, že všemu rozumějí a chtějí své „dobroserství“ přenést na všechny a za každou cenu. Je to otázka spíše na doktory, ale mám i plno vědeckých studií, které se médiím samozřejmě špatně prezentují, že pití alkoholu je také zdravé, a to dokonce nad běžně uváděnou míru. Na druhou stranu – skutečně nadměrná konzumace alkoholu (zejména pak tvrdého) určitě není věc, která by se dala doporučit. Nicméně nezáleží jen na konzumaci, ale též na spoustě faktorů okolo, na životní styl jedince, prostředí a podobně. Je to stejné, jako se hádat, zda vegetariáni jsou zdravější, či spíše více nemocní. Co já vím, jak kdo a jak u koho. A stejné je to s konzumací alkoholu – nikoliv nezřízenou.

Nemůže časem ze strany socialistů a zastánců multikulturalismu přijít zákaz alkoholu? Jak z lásky k regulacím, tak z lásky k islámu?

Samozřejmě časem ze strany socialistů může vypadnout jakýkoliv zákaz. Na to bývají socialisté všech zemí specialisté. A přestože salámovou metodou se postupně ukrajuje, musím říct – a zaklepat to – k zákazu alkoholu, a natož piva, v České republice je ještě daleko. Dokonce si myslím, že k tomu nikdy nedojde. Protože jestli by něco českou povahu skutečně naštvalo, pak zákaz piva. A vědí to i ti nejsocialističtější socialisté tam nahoře, a protože si vláda jistě žádnou revoluci nepřeje, takový krok neudělá ani dnes, ani zítra. A i ti multikulturalisté si rádi pivo dají – znám je. (smích)

Je možné, až ho jednou zakážou ve státech na západ od nás – samozřejmě „demokraticky“ a prostou většinou nové populace – budeme tou skutečně největší pivní velmocí na světě… 

Mimochodem, v rámci boje proti alkoholismu bychom rádi prosadili – ve spolupráci s doktory, psychology a legislativci napříč politickým spektrem návrh zákona o snížení věkové hranice pro konzumaci piva na 16 let tak, jak je běžné v západní Evropě.

Aha, můžete o tom prozradit více?

Podmíněné by to bylo konzumací v restauračním zařízení, kde by byla mládež pod společenským dohledem (nákup v běžném obchodě by byl dále zakázán), a restauracím by to mohlo i mírně zvýšit tržby – po všech těch ranách, které poslední dobou schytaly. 

Jak dnes pije mládež? Koupí si (někdo jim) láhev vodky do parku, a to skutečně není alkohol, který by byl v šestnácti letech vhodný. Naopak nízkoalkoholické nápoje jako pivo jsou vhodným společenským nápojem – a stejně jako řídit auto se nenaučíme tím, že je nám osmnáct, stejně tak se nenaučíme střídmě pít tím, že překonáme nějakou věkovou hranici. 

Vždyť pane redaktore, všichni jsme většinou již v šestnácti letech pivo občas pili a stejně tak ho legálně v šestnácti pijí v sousedním Rakousku a Německu. A má snad někdo pocit, že by třeba naši sousedé byli hloupější, méně výkonní či větší alkoholici, nebo jejich větší počet? Samozřejmě je to nesmysl. 

Pan Bernard popudil feministky. Co si myslíte o jeho „sexistických“ reklamách na pivo?

Pan Bernard je člověk, kterého si nesmírně vážím. Přestože není původem „pivovarský“ – učinil pro české pivo a pivovary zřejmě nejvíc, co kdy kdo v novodobé současnosti. V devadesátých letech v parlamentu prosadil diferencovanou spotřební daň – podle výstavu, a tímto krokem zachránil některé pivovary před uzavřením a nátlakem velkých nadnárodních skupin. Kromě toho je pan Bernard skvělý obchodník a člověk s ohromným charismatem, kterého neváhá využít pro svůj pivovar, jemuž dal a dává i svou tvář. Je to též člověk, který jde vždy vlastní cestou a nebojí se jít proti proudu. Neustoupil před mnoha lety před nátlakem některých aktivistů, kteří požadovali (a leckde toho i dosáhli) zrušení soutěží v pití na čas na pivních festivalech (byť i já raději mám nesilové pivní disciplíny, a tedy spíše degustační soutěže), a stejně tak věřím, že neustoupí novodobým profesionálním a stále se opakujícím aktivistům, hledajícím nyní zrovna sexismus za každou cenu a všude.

Sexistické reklamy – ať se to feministkám líbí, či ne – jsou prostě pěkné a zabírají. Oboustranně. Spojení jakéhokoliv produktu s pěknou dívkou či opačně svalnatým chlapem – jistě své body přinese. Takováto reklama samozřejmě nesmí být vulgární a sprostá, ale jen náznaková, ale co je to za dobu, že nemůže být na reklamě prostě pěkná žena či chlap – podle toho, pro koho je výrobek určen?

Je zapotřebí, aby se lidé naučili opět říkat věci, jak jsou, a nebalili je do nesmyslných klišé, divných slovních spojení a nebáli se je říkat. Kdykoliv a kdekoliv. Budeme-li to dělat všichni – bude svět zase v pořádku a zůstane v pořádku, a to jistě v této zemi všichni chceme. A slova všelijakých těch genderových a feministických aktivistů a aktivistek postupně v záplavě přímých a upřímných slov většinové společnosti ztratí na významu.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.