Podle počtu obyvatel na jednu oběť korony jsme na tom ve srovnání s ostatními státy výrazně lépe. Dá se říci, že jsme zareagovali lépe než země na západ a jih od nás?
Myslím si, že asi nikdo není schopen říct, zda se udělalo v určitý okamžik to nejsprávnější. Na vyhodnocování bude spoustu času a určitě se najde spoustu chyb. Ale všechny propočty poměru nakažených či zemřelých na počet obyvatel vycházejí pro náš stát lépe, než tomu je ve státech západní Evropy. Určitě jsme na tom lépe díky naší včasné reakci a přijetí brzkých opatření. Poté, jakým způsobem se rozšířila nákaza v Itálii, je pro mě zarážející přístup Španělska, Velké Británie, zemí Beneluxu, Švýcarska a dalších států, které podle mého názoru buď situaci hrubě podcenily, anebo je zajímala víc ekonomická stránka.
Mimo to se u nás od počátku počítali do zemřelých osob všichni, tedy i ti, co zemřeli spíš s koronavirem než na něj. Takto důsledně počítá zemřelé myslím třeba Belgie, ale v některých jiných státech tomu tak není. Někde chybí data z pečovatelských domů, někde se dopočítávají, někde nejsou zahrnuta úmrtí doma, někdo zemře dřív, než je u něj test proveden a už se následně nezkoumá, zda byl nakažený. A pak tu máme země, kde si daty vůbec být jisti nemůžeme, tím myslím spíše mimoevropské. Je v podstatě jisté, že počet nakažených či zemřelých je vyšší, než uvádějí statistiky, které jsou i v tomto případě přesným součtem nepřesných čísel.
Pamatuji, že ještě březnu se na sociálních sítích i jinde mnozí rozhořčovali, že koronavirus způsobující nemoc covid-19 je něco jako chřipka. Jen o něco později mnozí tvrdili, že vláda měla razantní opatření zavést dříve. Doufejme, že to nejsou ti samí... Co k tomu říci?
Někteří asi nesledovali, jaká dramatická opatření dělala Čína a jakým způsobem se nemoc šířila v Itálii. Tehdy už bylo jasné, že nemoc se k nám dostane a že to asi nebude jenom tak. Možná se už někteří z tehdejších „chřipečkářů“ chytli za nos, co to plácali. Horší je, že někteří byli schopni zlehčovat situaci i později či nedbali opatření, naštěstí takových moc nebylo a není. Z druhé strany jsem pak slyšel i názory, podle kterých jsme měli začít přijímat opatření už v prosinci. Nedovedu si představit, jaký by vyvolalo humbuk, proč bojujeme proti nemoci, která je daleko v Číně.
Ono po bitvě je každý generál; pořád si myslím, že naše vláda zareagovala v rámci možností dobře. Vezměme si, že ještě počátkem března se objevily v tisku názory opozičních politiků, že vláda dělá kvůli koronaviru nesmyslná opatření. Válek z TOP 09, mimochodem lékař, tvrdil, že stačí opatření jako při chřipce, jiná prý povedou jen k hysterii. Šéf hnutí STAN Rakušan považoval za hlavní bránit panice. Předseda lidovců Jurečka kritizoval za zrušení letů ze zasažených oblastí, atd. I někteří epidemiologové a lékaři tvrdili, že se u nás nic neděje, že je možno cestovat, a podobně.
Pokud jsme u těch podivuhodných výroků kolem pandemie, které vás nejvíce zaujaly?
Navážu na předchozí otázku a budu citovat „Větší riziko teď představuje epidemie běžné chřipky, která má podobné příznaky jako koronavirus,“ uvedl po jednání primátor a absolvent medicíny Zdeněk Hřib (Piráti). Samozřejmě, každý se může splést, a tak bych spíš určil nejhloupější výroky. O výrocích pana Jana Hrušínského se asi nemusím rozepisovat, to snad zaznamenal každý. Své výroky o likvidaci divadla kvůli lehké chřipce pak omlouval ve stylu „za všechno stejně může stát“, čímž to moc nevylepšil.
Negativně mě zaujal i pan senátor Fischer s výrokem „Klanět se čínským rouškám koupeným za české miliardy hraničí s vlastizradou!“ Jako senátor by snad mohl vědět, že vlastizrada znamená rozvracení republiky nebo terorismus ve spojení s cizím státem. A pan senátor to vidí v klanění se rouškám? Lepší mlčet než projevovat svou nenávist takovým nesmyslným výrokem. Na stupně „vítězů“ řadím ještě novináře Etzlera, který zkritizoval projev prezidenta republiky naprosto neuvěřitelně ubohým způsobem, kdy se do něj pustil nenávistnými a sprostými výlevy. Jistě se nemusel projev někomu líbit, a kritiků bylo dost, ovšem to, co předvedl, ukazuje na neuvěřitelnou povýšenost tohoto člověka. Možná se měl raději připojit k prapodivné výzvě herce Matáska, který vyzýval k bojkotu sledování prezidentova projevu.
Pokračují i v této těžké době někteří v nesmiřitelném politickém boji s Andrejem Babišem i skrze koronavirovou krizi, a je to v pořádku? Nebo to chápete, protože si na boji s pandemií může získat premiér body u voličů?
Ve chvíli, kdy někdy kolem 10. března i opoziční představitelé přerušili svoje kritizování a téměř všichni naznali, že opatření nastavená vládou jsou potřebná, jsem asi trochu naivně čekal, že zavládne na chvíli klid zbraní a budou se všichni zabývat jen věcnými návrhy. Nechci v tomto směru házet všechny do jednoho pytle, ale některým to moc dlouho nevydrželo, a pustili se prostřednictvím médií do kritiky všeho, co se dalo. Nejvíc mě zaujalo senátní prohlášení s formulací tvrdící, jak vláda svou činností „podryla důvěru v instituce státu“, což za nouzové situace vyznělo poněkud hloupě. Nemyslím, že by si tím tato instituce zvýšila svoji nevalnou prestiž u občanů ukazovanou v senátních volbách.
Podle mého názoru by více konstruktivní práce (tedy ne každá opoziční strana jednala stejně) možná vyneslo více přízně voličů než věčná kritika všeho. Ale možná mají některé strany experty, kteří nabádají, že voličská spokojenost s nimi se bude zvyšovat se zvyšující se mírou kritiky. Pravda, opozice je tu od toho, aby hodnotila práci vlády a neočekává se, že bude přitakávat. Jen mi někdy přijde, že je to taková ta kritika za každou cenu. Z druhé strany na některou kritiku si vládní strany naběhly, a to hlavně neustálými přísliby dostatku a dodáním ochranných prostředků, což se nedařilo naplňovat, protože asi prostě nebylo kde rychle brát.
Psali jsme:
Změní pandemie postoj v některých věcech? Najednou jsme zjistili, že důležité ochranné pomůcky se vyrábějí ve velkém jen v Číně, že připravenost na krizové situace dost pokulhávala...
Připravenost na krizové situace bohužel upadla v důsledku polistopadového vývoje, kdy se úplně rozpadl systém ochrany obyvatelstva, začala se podceňovat i výuka na školách a překotně se rušilo vše, o čemž jsme si asi mysleli, že to nebude potřeba a nezbývaly na to finance. Co se týká výroby, tak restrukturalizace průmyslu po roce 1989 byla nutná, nicméně se zlikvidovala mnohá odvětví, a není to jen otázka našeho státu, ale v podstatě celé Evropy. Pokulhávající soběstačnost našeho státu se za některých okolností může stát ještě větším problémem, než je teď. Některé zboží se vyrábí jen v určitých, často vzdálených lokalitách na světě, a bylo by záhodné rozložení rizika výpadku výroby na více oblastí a podpořit výrobu některého zboží u nás doma. Navíc se ukázalo, že za krizové situace si každý stát chrání to svoje a vzájemná pomoc přijde na řadu až následně.
Ovlivní pandemie Evropskou unii? Podle mnohých opět selhala a například Italové a Španělé – ačkoliv mají proevropské vlády – jsou dost naštvaní...
No, kritice se asi není moc co divit. To, že EU, tedy hlavně Evropská komise, zaspala, není žádné tajemství. Je skoro až tragické, že po probuzení za spánku byla jediná starost o volný pohyb zboží, a nikoli o životy a zdraví občanů členských států. Přitom právě v této situaci se mohlo ukázat, jaký má unie význam, že je schopna něco koordinovat a řešit. Stal se ale pravý opak.
Doufám, že po odeznění pandemie neuslyšíme jen prázdná slova, tak jako obvykle, jak je potřeba se semknout a posilovat spolupráci, ale že se začne opravdu něco řešit. Slyšel jsem omluvy, že zdravotnictví a civilní obrana jsou v režii členských států. To je sice pravda, ale existuje rozhodnutí EP o mechanismu civilní ochrany, které má umožňovat úzkou spolupráci a koordinaci při veškerých katastrofách. A hlavně, unie má Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí, v jehož popisu práce je monitorovat a vyhodnocovat nově se objevující hrozby, aby bylo možné koordinovat reakci. Čili současná situace je přímo šitá na míru jeho náplni činnosti.
V době, kdy se koronavirus rozšířil do prvního státu EU a byl zcela jasný předpoklad dalšího šíření, čekal bych, že uslyšíme každý den, jak zmíněné středisko situaci vyhodnocuje a jak předkládá Evropské komisi návrhy řešení a spolupráce. Nic takového se ale nekonalo. Tyto orgány a instituce pouze rozvíjejí své teorie, jak se má co dělat, vydávají spoustu dokumentů a pokynů, ale akceschopnost je mizerná.
Evropská komise kdysi přijala dva akční plány, které mají pomoci čelit přeshraničním krizovým situacím v oblasti veřejného zdraví a v případě pandemie chřipky. Byly snad v současné situaci k něčemu? Zajímavé je, že pokud nahlédneme do dokumentu Evropská bezpečnostní strategie, tak ta s ohrožením pandemií vůbec nepočítá, zatímco řeší například změny klimatu.
Obávám se, že Evropská unie se dostává se svým rozsáhlým aparátem do pozice prostředníka, který může být klidně zbytný, protože si členské státy umějí efektivněji pomoct mezi sebou. Projekt EU byl možná dobrá myšlenka, ale provedení značně pokulhává. Pouhé přesouvání financí z hromady na hromadu už nemůže nikoho uspokojit.
Profesí jste středoškolský učitel. Jak se díváte na uzavření škol, a kdy by se měly otevřít?
Ono celkově uvolňování jednotlivých opatření je velký zádrhel. Myslím si, že rozhodovat o zrušení je ještě složitější než o zavedení opatření. Platí, že jeden malý krok k uvolnění může vést k velkému skoku zpátky, pokud by se nákaza začala díky uvolnění opět masověji šířit.
Pokud se týká škol, je potřeba preferovat zlomové ročníky. Myslím, že závěrečné zkoušky, maturity či přijímací zkoušky by za stanovených opatření mohly proběhnout. Úplné otevření škol je myslím nereálné. Zda preferovat návrat žáků prvního stupně základních škol či naopak starších dětí, to je sporné. Všechno má svá pro a proti. S menšími dětmi jsou rodiče jistě schopni se lépe doma učit, z druhé strany je však nemohou nechat samotné doma. U starších je to naopak. Zřejmě zvítězí první varianta, aby se více rodičů mohlo vrátit do zaměstnání.
Ing. Miloš Zeman
Ekonomika se, dle prezidenta Zemana, nezadusí, protože ve srovnání s bombardováním za války stále stojí budovy, stojí stroje, díky tzv. kurzarbeitu jsou stále připraveny pracovní týmy. Jste také spíše mírný optimista?
Cítím se být spíše optimistou než pesimistou a určitě je pravda, že nebudeme uvrženi někam o desetiletí zpátky. Navíc některé oblasti hospodářství postiženy nebudou, jiné budou postiženy méně a ještě jiné více. Určitě pandemickou situaci pocítíme, ale věřím, že se budeme schopni relativně brzy vzpamatovat.
Vlivem krize zkrachují možná nějaké restaurace, umělci si hledají například práci za pokladnou v supermarketu, problémy budou mít mnozí živnostníci. Může se stát, že lidé po krizi práci najdou, ale ve velké míře budou muset dělat něco jiného než dřív, dost možná i hůře placeného? Co to se společností může udělat?
To, že se situace v podnikání i na trhu práce změní, je asi jisté. Někomu pomůže státní podpora, někdo bude muset změnit svoje zaměření nebo skončit s podnikáním. Takové situace jsou tu i v době větší hojnosti, „jenom“ to teď může nastat ve větší míře. Strukturální nezaměstnanost, kdy nezaměstnaný není schopen sehnat práci ve svém oboru, je běžná.
Je známo, že u nás je menší ochota stěhovat se za prací. Za situace, která tu zřejmě nastane, to pro někoho může být řešením. Úřady práce budou mít klienty pro nekonečné množství doposud často zbytečných projektů, které jsou realizovány jenom proto, že do této oblasti proudí finance z Evropské unie. S trochou ironie mohu říct, že v tomto směru byla EU velmi předvídavá.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Oldřich Szaban
