Pane doktore, svět sledoval setkání Šanghajské organizace spolupráce, následované vojenskou přehlídkou Čínské lidové armády. Také vás napadlo, že zúčastněné národy by nás mohly „umlátit čepicemi“, kdyby chtěly?
Vadilo by vám, kdyby se STAČILO! podílelo na vládě?Anketa
O světě, který se sešel v Číně, ať už ten vyrábějící a hospodařící ve prospěch prosperity s blahobytu v Tchien-ťinu, nebo ten politicko-vojenský na přehlídce v Pekingu. Ten na nikoliv neznámém Náměstí nebeského klidu předváděl nejen svou schopnost bránit se a současně bránit i své spojence, ale také, pro mne hlavně a především, demonstroval tempo vývoje a výroby vojenských zařízení všeho druhu.
Chce se mi věřit, že to všechno není tak blízko, aby se o sebe mohli bát i čeští Tchajwanci, ale my, kteří známe hrozby českého MZV, že budeme na Čínu „tlačit“, bychom raději měli roztrhnout svůj plášť, posypat si hlavu popelem a odejít někam do pouště nebo dokonce do milosrdného zapomnění.
Nenapadlo mne v první chvíli tak radikální řešení, jako je to, kterého se obáváte, ale myslím si, že volání v některých evropských zemích po změně postavení a vážnosti OSN a její Rady bezpečnosti může být vyslyšeno. Po osmdesáti letech svého opomíjeného rostoucího významu ve světové politice, toto přání mohou považovat za významné i ti, kteří byli považováni donedávna za outsidery. A jak říkal velký politik zapomenutého století, říkám v nadsázce, nebudou nás bít čepicemi, ale třeba rublem, nebo jüanem.
Který voličský tábor je agresivnější a více neslušný?Anketa
Cítíte se stále být hrdým Evropanem, nebo pociťujete snižující se prestiž Evropy? Ekonomické výsledky mizerné, ale státníci by chtěli poučovat zbytek světa, jak má žít...
Někdy si připadám nikoliv jako hrdý Evropan, ale jako ponížený a ponižovaný obyvatel kontinentu Evropa, zneužívaný a vykořisťovaný nelítostným finančníkem, velkostatkářem a velkopodnikatelem, který se jmenuje Evropská unie. Možná je to opravdu dáno i tím, že politická elita této národohospodářské entity se mi zdá nekompetentní, nevážící si svých slov a vytrvale omílajících těch asi dvě stě prázdnotou dunících výrazů, které ztratily svou vypovídací hodnotu. Melou se, melou a my zapomínáme na to, že místo Ódy na radost bude brzy populárnější česká zlidovělá Nemelem, nemelem, sebrala nám voda mlejn. (Mimochodem, kdo si to nemůže pamatovat, byla to protestní píseň ročníku 21 v německém Totaleinsatzu.)
Ale možná si jenom nechci přiznat, že věřím v nějaké perličky na dně té současné evropské rozháranosti a potácení se od pangejtu k pangejtu, a doufám, že se ještě dočkám ne snad zdivočelého kapitalismu a vlády běsů, ale i moudré politiky jiných generací, než těch, které to všechno pokazily. Neobávejte, že si nemyslím, že mezi ty prohrávající a se sebevražednými sklony nepatřím.
Už jsme opět slyšeli, že bezpečnostní záruky pro Ukrajinu, včetně účasti mírových sil, jsou hotovy. Jaksi se ale dělal účet bez hostinského, protože Rusové to odmítli formou další salvy útoků. Má toto vůbec cenu, podle vás?
Někdy se v podobných souvislostech mluví o Mnichovu a mnichovanství. Asi je to dáno i tím, že převládající „evropské hodnocení“ této situace má své protagonisty opět jako tehdy v řadách obdivovatelů a kritiků Francie, Velké Británie a Německa. A k těm se utíkají zmatení očití svědci dnešní politické reality. Možná nehrají svou pokleslou roli jenom stereotypy a (heterostereotypy i autostereotypy, utkvělá mínění o sociálních skupinách nebo o sobě), ale i nepřiznaná a utajovaná realita, které se nejen veřejnost, ale zejména politické elity obávají.
Kolikrát jsme už slyšeli z úst nejrůznějších evropských politiků, jak se armáda Ruské federace hroutí, jak jí docházejí poslední dělostřelecké náboje, most z pevniny na poloostrov Krym je rozerván na kusy, prezidentovi RF se třesou ruce a je v jakémsi předsmrtném stadiu, anebo naopak je rozhodnut dobýt nejen celou Ukrajinu, ale i sousední Slovensko, Polsko, celé Pobaltí. Podle německého kancléře a francouzského prezidenta rozpadající se „ruská armáda“ se chystá snad i za Lamanšský průliv.
Je to zase jako v těch Járou Cimrmanem opravovaných pohádkách pro děti, ve kterých dobro vyhrává nad zlem, ale ve skutečnosti je tomu právě naopak. Zpravodajství z Ukrajiny si zájemci kompenzují sledování opačných informací a válečná realita, předváděná na obrazech z fotobanky bůhví odkud, už začala „vrtěti psem“. Nezdá se mi, že by to šlo napravit. Ve včerejší pohádce Dlouhý, Široký a Krátkozraký na TV, statečný princ Jasoň, tak dlouho mydlil do obra Koloděje, až přihlížející zjistili, že vlastně prohrál a utekl z bojiště.
V této souvislosti nemohu udělat víc, než připomenout, že klasik říká „… obdivují tu nezdolnou víru autorů různých textů, že co čtenář, to blbec“.
U nás byl Andrej Babiš fláknut holí přes hlavu. A i když to politická třída odsoudila, objevily se řeči, že si za to může sám. Co to signalizuje?
Nevěřím, nevěříš, nevěříme je krédo dnešní doby. Kdybychom mohli věřit, že média jsou důvěryhodná, snad by se i o napadení Andreje Babiše zuřícím seniorem mohlo mluvit jako o odsouzeníhodné události. Ale jen první obrazový záznam z místa napadení bývalého předsedy vlády ukázal, že nešlo o jeden úder, ale nejméně o tři, že to nebylo mávání kanadskou holí (i ta byla nazývána jen holí), ale že to bylo napadení zezadu. Některá, i ta Andreji Babišovi stranící média, buď informovala nepřesně, neúplně a vytvářela dojem, že o jde o tajemné spiknutí za účelem zvýšit předvolební pozornost o oběť, a odvést ji žádoucím směrem. Vpravo, vlevo, ale hlavně kam je podle předvolebních průzkumů toho třeba.
A ptáte-li se, co to signalizuje, dovolil bych si tvrdit, že nic menšího než „oligofrenizaci“ společnosti. To je slovo tantrismus vyznávajícího ruského Ukrajince, nebo ukrajinského Rusa, který píše pod asi přezdívkou, pseudonymem Varádža. Jen ze svého k tomu dodejme, že psychiatrie považuje oligofrenii za stav mysli a duše, který je nevyléčitelný.
Zdá se, že vládní voliči těmi opozičními nejen pohrdají coby „lůzou“, ale i se bojí, že jim chtějí zničit jejich spokojený život. Opoziční voliči zase mají pocit, že vláda ničí život jim. Jak tento kruh prorazit?
Máte se koncem léta roku 2025 lépe než koncem léta roku 2021?Anketa
David Riesman nás kdysi přivedl na myšlenku (díky českému překladu své práce Osamělý dav,1968) o „niterně řízeném člověku, jenž trpí sebetrýzní“, a stává se sám jediný v davu osamělých. Nedostatek respektu ke svému sociálnímu okolí se projevuje nerespektováním sebe samých a brutálními útoky polovzdělanců na všechno, co nechápou.
Dnes to sice vypadá, že společnost je na pokraji svého rozpadu, ale sociální psychologie zná z minulosti podobných příkladů nepočítaně. To, samozřejmě, neznamená, že tuto krizi nechceme vidět a že naše neschopnost stát osaměle proti tomuto moři běd je snadno překonatelná. Žijeme dobu chmurných balad a doufejme, že její oběti nebudou ani ty dnes ještě vládní, ani ty opoziční. Pokud všem nedojde, že po volbách nebudou stát proti sobě, ale vedle sebe, pak se kolo neštěstí stane naší budoucností.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
válka na Ukrajině
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Stručné informace týkající se tohoto konfliktu aktualizované ČTK několikrát do hodiny naleznete na této stránce. Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jaroslav Polanský