Už před třiceti lety varoval před důsledky neregulované migrace či tím, že do Evropské unie nemáme vstupovat jako žebráci, aby se k nám tak západní země nechovaly a nestala se z nás montovna a smetiště. Bývalý republikán Miroslav Sládek, kontroverzní politik, který už v devadesátých letech alarmoval před tím, co se postupně téměř do puntíku splnilo.
Přesto za to nesbírá politické body, byl ve vazbě během prezidentské volby, aby nebyl zvolen prezidentem a nemohl zabránit znovuzvolení Václava Havla na Hrad.
„Jeho celu v pankráckém vězení jsem viděl, když jsem tam byl ve vazbě,“ vzpomíná Miroslav Sládek na jedné z přednášek, které nyní pořádá Hnutí Česká republika na 1. místě v různých městech naší země, a přihazuje také zážitky a perličky z minulosti.
„Všichni ve vězení věděli, proč tam jsem, a tak tam na mě byli hodní. Dávali mi skvělé jídlo, když zjistili, že mám rád kompot a jsem na sladké, tak mi přinesli obrovskou sklenici. Když jsem šel ven, tak zahnali cikány a Ukrajince a všechny zločince zpět do cel. A ukázali mi i celu, tedy cely, kde byl Václav Havel vězněn. Byly to dvě cely, jedna pro něj a druhá pro jeho jakéhosi tajemníka. Měl to tam zařízené jako dvoupokojový byt. Připomnělo mi to pobyt jednoho politika minulosti ve vězení, ten tam také měl svého tajemníka, který sepisoval jeho knihu. Tehdy jsem pochopil, že celý převrat v devětaosmdesátém bylo jen připravené divadlo,“ popisuje Sládek.
Tato politická hvězda devadesátých let už léta žije v ústraní, kam ho podle jeho slov odsunula mainstreamová média, která kolem něj vystavěla hradbu mlčení. Nedávno jej oslovil Ladislav Vrabel, který pořádal velké protivládní demonstrace a založil nové hnutí, s nímž nyní kandiduje do Sněmovny.
Miroslav Sládek tak začíná točit videa na TikToku a opět se s ním lidé mohou potkat po celé zemi. Vlastenecké strany postupem let převzaly jeho program či jeho slova, ale jeho samotného neoslovily ke spolupráci. On sám je k nim velice obezřetný, a část kampaně tak věnuje varování proti nim a zároveň na dvě z nich podal žaloby, což mu má mnoho vlastenců za zlé, jiní mu tleskají. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vysvětlil, co za tím je.
Vy jste velice kritický k vlasteneckým stranám, dokonce snad ještě víc než komentátor Martin Koller, bývalý vojenský analytik. Vy jste jako hnutí Česká republika na 1. místě dokonce podali žalobu na SPD a STAČILO!.
Podali jsme celkem 32 žalob.
Tolik? A na koho ještě – a proč jste to udělali?
Na Stačilo! a S.A.P.D. (pozn. redakce SPD). To je po čtrnácti žalobách za každý volební kraj na každé toto uskupení. Protože kandiduje se ve volebních krajích. Takže v každém z nich jsme podali jednu žalobu na S.A.P.D. a jednu na Stačilo!. A já jsem navíc ještě podal další žaloby v Moravskoslezském a Zlínském kraji. Jako občan.
A to proto, že za prvé to nejsou vlastenecké strany. Jsou to podvodníci, kteří to vlastenectví používají jenom jako mucholapku na hlasy občanů. Je to past na hlasy občanů.
Vždycky v každé společnosti, v každé době, bude část občanů nespokojených. A aby se ta jejich nespokojenost a ten jejich cíl vlastenectví nezměnil v sílu, která porazí vládnoucí garnituru, tak se to musí neutralizovat. Takže se něco takového vytvoří, propagují to a financují podvodníci, kteří se za vlastence jenom vydávají.
Což je v tomto případě třeba S.A.P.D. a to jejich uskupení. Oni to vlastenectví jen předstírají, nalákají hlasy a spláchnou je do kanálu. S.A.P.D. je v Parlamentu tři volební období. Když osm let byli prakticky ve vládě, teď jsou v opozici čtyři roky, řekněte mi, co za tu dobu udělali? Neudělali vůbec nic. Teď se to bude opakovat. Nalákají hlasy občanů, spláchnou je do kanálu, neutralizují je tím, a o to jim jde. Tito takzvaní vlastenci tak byli zřízeni a jsou masivně propagováni.
Kdyby přece jejich názory vadily, tak je nepustí na obrazovku. Tak jsou financováni, propagováni, a to jenom proto, aby zlikvidovali hlasy vlastenecky smýšlejících občanů. Takže nejsou to vlastenci, to je první bod. To jsou podvodníci, lháři.
A co se týká toho volebního podvodu, tak když je přece záměrem zákonodárce, který tvořil volební zákon a projednával se v ústavním soudu, tak záměrem zákonodárce bylo zabránit roztříštění Parlamentu. Proto tam dal to volební kvórum pro koalice vyšší. Proto má mít jedna strana 5 %, dvě strany 8 %, tři a více stran 11 %. Původně byla ta kritéria daleko přísnější. Ale bylo to proto, aby se neshluklo 10–15 straniček.
Ty se dostanou do Parlamentu, založí si každá svůj poslanecký klub a v Parlamentu bude 20–30 stran. To byl přece záměr zákonodárce. Zabránit takovému zaplevelení Parlamentu.
A tihle podvodníci si udělali normální koalice, třeba S.A.P.D. koalice. Spojili jsme se pro vás přece...
Grémia, vedení politických stran, ony přece se na tom domluvily, rozhodly. Rozhodovalo vedení politických stran, čili je to spojení politických stran, čili jsou to koalice.
A proč jste ty žaloby nepodali na všechny koalice? Třeba Přísaha a Volt podali také žaloby na Stačilo! a SPD, ale zároveň proti Pirátům, kteří si berou na kandidátku lidi ze Strany zelených, nebo třeba na koalici SPOLU. Proč jste nepodali ještě i na tyto?
Protože když už s tím první vyskočil Volt, tak je zbytečné to duplikovat. Tak my jsme se soustředili na ty další.
Oni podali také, myslím, i ohledně SPD a Stačilo!...
Podali. Prostě my jsme to už měli připravené. A SPOLU, ti přece přiznali, že jsou koalice, takže musejí překročit tu jedenáctiprocentní hranici. Co se týká Pirátů a Zelených, do toho jsem se nějak nepletl. Tady jde o to, odhalit ty podvodníky – ze Stačilo! a S.A.P.D. a tu vlasteneckou scénu. Protože oni podvádějí vlastenecky smýšlející občany.
ODS, ať si dělá, co chce. Příznivci ODS, ať si dělají, co chtějí, ale aby se splachovaly do kanálu hlasy vlastenecky orientovaných občanů, tak to je skutečně nehoráznost, drzost, vulgarita, proti které jsme museli zakročit.
Takže oni jsou to koalice, ale zároveň o sobě říkají, že nejsou koalice, aby měli jenom to pětiprocentní kvórum, které musejí překročit.
A já si tady zahraju trochu na věštce, i když platí in patria natus nones profeta vocatus.
V rodné zemi není nikdo prorokem. Ale já si trochu zahraju na proroka. Pokud dopadnou volby tak, jak teď předpovídají průzkumy, okamžitě po volbách máme místo sedmi současných politických stran v Parlamentu sedmnáct politických stran.
Protože každý ten pidipředsedníček pidistraničky, který se dostal do Parlamentu díky podvodné koalici, okamžitě se prohlásí za zástupce své politické strany, aby si tím začal budovat do budoucna kariéru, vypracoval si pozici pro volby do Senátu, komunální volby a tak dále – aby si tam prosadil a vybudoval za peníze občanů svoji politickou stranu. Takže tam bude okamžitě sedmnáct politických stran a bude to přesně proti záměru zákonodárce, který tady tomu chtěl zabránit.
Jeden z vašich zásadních bodů programu je odchod z Evropské unie a z NATO. Dokonce říkáte, že byste ani nedělali referenda, že byste to brali tak, že máte mandát z voleb, tedy tím, že vás lidé zvolí, vám dávají své oprávnění toto udělat, a vyjadřují tak, že si to přejí.
Ano, díky volbám.
Mě zajímá, jak byste to realizovali. Za prvé je nutné dodržet dvouapůlletou dobu výpovědní lhůty od aktivace článku odchod z EU, a navíc podle mých zkušeností z Británie, kdy jsem zažila celý proces brexitu přímo na místě, vím, jak se celý proces dvojnásobně prodloužil, Britům házeli klacky pod nohy z Bruselu a i probruselští Britové, Remainisté, byli schopni dohnat lidi k jakési soft verzi občanské války, jen aby zabránili brexitu. My bychom se potřebovali připravit na celý ten proces daleko lépe a využít ponaučení brexitu, který byl chaotický a bez přípravy. Jak bychom si zajistili potravinovou či energetickou soběstačnost? Už na tom ideově pracuje třeba spolek Svatopluk, jaký je váš plán, jak zabránit uvržení země do chaosu?
Víte co, jednak máme odborníky, samozřejmě. Máme i plán, ale ve stručnosti, aby to bylo zcela jasné, Československá republika byla naprosto soběstačná v potravinách, naopak měla přebytky, které vyvážela. Naprosto.
Vezměme si třeba cukr, to se všechno zničilo. Cukrovary se rozprodaly, spíš rozkradly, protože já vím, že u Čáslavi ve zlatém území je české Polabí, tam to byla samá cukrová řepa. A ty cukrovary tam jely naplno. To se rozkradlo za úplatek, za korunu se to dalo nějakým cizím firmám, ty samozřejmě odmontovaly stroje a odvezly je do zahraničí. Zplundrovali tady, co šlo.
To znamená, že my musíme se vrátit k privatizaci, ať to zní, jak chce. Vrátíme se k privatizaci, to je první krok.
Vrátíme se, zabavíme ty majetky, které byly podvodným způsobem zprivatizovány. Tam je to zcela jasné. Po tu dobu vystoupení z Evropské unie je necháme pod státní taktovkou. To není pravda, že stát není schopen hospodařit, je také.
To je první věc. Druhá věc, rozbijeme ty mega společnosti, ty obrovské konglomeráty. To přece není možné, aby tady třeba jedna společnost měla 40, 50, 60 % trhu. To se prostě rozbije. Jakmile ta společnost bude mít třeba víc než 10–15 % na trhu, okamžitě – a na to máme úřad, který nic nedělá samozřejmě, ale bude dělat – to okamžitě rozbije, tak aby tam byla ta soutěž a tak dále a budovalo se znova.
Zasáhneme do toho i administrativním způsobem, protože není možné ornou půdu zlikvidovat tím, že ten Babišův konglomerát třeba tam dělá pořád řepku olejnou. To je prostě devastující plodina, ale vynáší samozřejmě. Takže zapomenutá pšenice, cukrová řepa, brambory, všechno je zapomenuto a všude. Jsou to žluté, naše rodné žluté lány, což nejsou rodné, doteď to bylo, každé políčko bylo jinak.
Do toho se samozřejmě také zasáhne, aby se to zachránilo. Protože tady nejde jen o potřebnou soběstačnost, tady jde i o budoucnost. Tímto způsobem hospodaření, tím drancováním půdy, za chvíli ta půda bude neúrodná. Zbude jen prach.
Kdysi ve Spojených státech se to stalo. Tam byl dust bowl. Tam bylo území, kde jeli tak dlouho jednu plodinu, že vlastně půdu úplně vyčerpali. Tam se prášilo, tam prostě nešlo žít. Tak nakonec všichni museli utéct. Jenže to je velká země, takže začali obdělávat jinou část Spojených států. My jsme ale malá země. My si nemůžeme takovou devastaci orné půdy vůbec dovolit, protože to bychom tady nevypěstovali potom vůbec nic. To by se tu jenom prášilo.
Ano, orná půda se zastavuje třeba, i když se stavějí montovny nebo průmyslové zóny. Často je to v pohraničí…
Ty solární farmy a tak dále. Tam je namístě to zabavit, protože třeba ty solární farmy, které zabírají také obrovskou část orné půdy, tak ty byly dělány přece tak, že se podnikatelé domluvili s poslanci, domluvili si neskutečné výkupní ceny elektřiny, no a potom jim to poslanci schválili.
Z mnohých poslanců jsou tak solární baroni. Takže tady použijeme Honoré de Balzaka: „Za každým velkým majetkem je zločin.“ A jestliže to platí stovky let, tak proč bychom my se tím neřídili? Tam to je zcela jasné. Tam je ta provázanost Parlamentu a podnikatelů tak jasná, protože na tom zcela jednoznačně, prokazatelně i oni vydělali.
Ono to souvisí s odchodem z Unie. V České republice je spousta lidí různě svázaná s dotacemi. To nejsou jenom neziskovky, ale i firmy. A nejenom ty firmy, jsou to i ti lobbisté a mnoho dalších lidí, kteří jsou na ně napojeni. Ty firmy, které berou dotace, pak ještě musejí dělat veřejné zakázky, na to jsou zase napojené firmy, které souvisejí s dotacemi, které zase vyslouží jiné firmy, pak jsou tam další subdodávky... Spousta firem je dnes takto živených přímo či nepřímo z dotací. To už není volný trh. Jak byste to dělali, jak dlouho tipujete, že by trval proces jakéhosi detoxu od dotací?
Tak za prvé, musím se vrátit do roku 1991–1992. Když jsem říkal, když jsme vytáhli hlavu z chomoutu Moskvy, tak proč bychom ji zase cpali do jiného chomoutu? Buďme sami sebou, naučme se sami hospodařit, postavme se na vlastní nohy. Cituji sám sebe z tehdejší doby: Postavme se na vlastní nohy a potom teprve jako rovnocenný partner diskutujme o tom, s kým se spojíme. Není možné, abychom do Unie lezli teď jako žebráci, protože když tam lezeme jako žebráci, tak s námi jako se žebráky budou zacházet. No a to, co jsem říkal, před čím jsem varoval, se stalo. Bude – je – z nás montovna, smetiště – to dneska vykládá každý, ale já jsem to říkal už v roce 1991–1992.
A teď se to bohužel stalo, co teď s tím?
Předně naše zájmy nebudeme navazovat jenom na Německo, Unii a tak dále, ale rozprostřeme je tak, jak jsem to říkal už tehdy, po celém světě. Tam, kde to bude výhodné, a jestli to bude Rusko, jestli to bude Indie, jestli to bude Japonsko, Korea nebo cokoliv, je to úplně jedno. Prostě rozprostřeme ty naše zájmy tak, abychom vynahradili bleskově to, nechci říkat bleskově, tak ono to třeba bude to přechodné období trvat dva tři roky, ale abychom rozbourali nebo zlikvidovali ty přílišné vazby především na Německo. Takže rozprostřeme naše zájmy po celém světě. Proč bychom nemohli obchodovat s Indií?
Zrovna ona je nyní rychle se rozvějící ekonomikou...
Ano, je to obrovská ekonomika, rychle se rozvíjející, a tam by určitě byla možnost, jak se do toho zapojit, do toho rozvoje Indie. Tam mají jednu a půl miliardy lidí, potřebují to všechno zvednout, tak určitě bychom se tedy do toho mohli zapojit. Proč bychom se odvraceli třeba od Afriky, Jižní Ameriky? Také můžeme.
Nehledě k tomu, že když si vezmeme naše vietnamské spoluobčany, to jsou experti na marihuanu. Jižní Amerika je také expert na drogy, tak třeba by tam byla nějaká výměna mezi nimi.
Vidím, že jste otevřený jakékoliv spolupráci...
Jak to… On to kdysi řekl Václav Klaus: „Neznám rozdíl mezi čistými a špinavými penězi.“ Při privatizaci to podle toho také dopadlo. Ale vždycky se na to dívám trochu z větší dálky, jak říká staré přísloví „pekunia non olet – peníze nepáchnou“. Když to už bylo dva tisíce let zpátky, dva a půl tisíce let zpátky, no tak proč bychom si my s tím dneska dělali hlavu?
K takovým změnám byste potřebovali najít v Parlamentu podporu, s kým byste spolupracovali či dělali koalice, pokud byste se dostali do Sněmovny?
Žádná spolupráce, nebudeme ji potřebovat. Dostaneme 50 %.
Ale když nedostanete… Po pravdě, s tak velkým úspěchem nepočítá ani ANO, které vede s přehledem v průzkumech...
Když dostaneme 50 %, tak budeme vládnout sami. Když nedostaneme 50 %, tak jim udělám v Parlamentu takový peklo, takový peklo, že ještě rádi přistoupí na náš program. Ale opravdu, to bude peklo! Já už toho mám dost. Já jsem nikdy chladnou hlavu příliš neměl, za to mě nikdo nepochválil. Vždycky jsem byl dost vznětlivý. V Parlamentu jsem rozmlátil jednu lavici, tak to zopakuju znovu, tak je rozmlátím všechny. A bude to...
Protože to, co se děje tady, to je taková spoušť, takový úpadek, takový marasmus, že to už skutečně chce něco tak – jak jsem to měl kdysi v předvolebním klipu v červnu roku 1990 – bagr.
Vzít bagr, do něj by se to všechno nahrnulo, všechny ty symboly minulosti by se tam nahrnuly a ten bagr by to nahrnul do hromadného hrobu, jinak to tady nepůjde.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jane Frank