Jak se díváte na sankce, které uvaluje EU a USA na Rusko?
Sankce tak závažný konflikt podle všeho nevyřeší. Když totiž jde o opravdu bytostné zájmy – o něž Putinovi jde – jakékoli sankce jsou druhořadé.
A nebyly sankce navíc v historii spíše neúčinné? Nezpůsobují spíše další eskalaci? Nevedla obchodní válka k válce reálné?
Studie Economic Sanctions Reconsidered, kterou vydal washingtonský Petersonův institut, analyzuje přibližně dvě stovky případů ekonomických sankcí od první světové války do roku 2000. Alespoň částečný úspěch zaznamenaly ve zhruba třetině případů. Nejpřínosnější byly, když měly pomoci splnit poměrně nenáročný cíl, například propuštění určitého politického vězně. V takových případech uspěje zhruba polovina z nich. Když jde o mnohem více, mají úspěch jen asi v jednom případu z pěti.
Autokratické režimy jsou navíc výrazně odolnější vůči ekonomickému tlaku než ty demokratické. To vše tedy jen potvrzuje to, co jsem říkal – současné ekonomické sankce proti Rusku budou nejspíše neúčinné. A pokud alespoň zčásti platí to staré okřídlené, a sice „kde se obchoduje, tam se neválčí“, pak mohou konflikt dokonce spíše eskalovat.
Výkonný ředitel Komory pro hospodářské styky se zeměmi SNS František Masopust upozornil na to, že sankce nepoškodí USA, neboť mají obchod s Ruskem minimální, za to mnohem více zasáhnou státy EU...
Určitě, sankcemi jsou evropské země zasaženy mnohem více než Spojené státy. Zejména pochopitelně kvůli intenzivnější obchodní a energetické provázanosti se zeměmi SNS.
Psali jsme:
Jaký bude podle vás dopad sankcí na Českou republiku? Hovoří se o tom, že nejde jenom o přímý export do Ruska, ale i o to, že vyvážíme do Německa řadu součástek, které Německo vyváží do Ruska, a tak dopad může být mnohem horší...
Odhad škod, které utrpí Česko, je podle mě nemožný. Obdivuji ty, kteří už vědí, kolik to tuzemské firmy bude stát. Abychom škody mohli odhadnout, musíme nejprve odhadnout délku, rozsah a hloubku konfliktu v nadcházející době a vzájemné reakce klíčových stran konfliktu na krok či opatření protistrany. To jsou proměnné, které nikdo nezná ani přibližně, dokonce ani Putin nebo Obama ne.
Umím si představit, že lobbistické organizace typu Svazu průmyslu a dopravy budou odhadované ztráty nadsazovat, aby zvýšily svoji naději, že vláda dotčené firmy a podniky zasanuje z veřejných peněz. Každopádně k žádné sanaci by dojít nemělo. Jde o normální politické riziko, o normální podnikatelské riziko. Ke škodám je pochopitelně nutno přičíst i ty, které budou zapříčiněny omezenějšími možnostmi reexportu, včetně toho prostřednictvím Německa. I to však je normální podnikatelské riziko. Nevím, proč by měly být ztráty zespolečenšťovány, když zisky zůstávají soukromé.
Někteří varují, že kvůli sankcím opustíme ruské trhy. Sankce i krize odezní, ale naše místo mezi tím zaplní někdo jiný a my přijdeme o obchodní příležitosti...
Ano, na tom teď vydělávají Švýcaři. Například po jejich sýru se mohou Rusové „utlouct“, protože na dovoz mléčného výrobku z řady jiných evropských zemí jsou uvaleny sankce. Může se stát, že třeba nizozemští výrobci sýra už se po skončení konfliktu a zastavení sankcí na ruský trh nevrátí v někdejší míře a zvýšený podíl na trhu už Švýcarům zůstane. To samozřejmě platí i pro české firmy, které musí v důsledku sankcí vyklidit nebo omezit svoji přítomnost na ruském trhu. Když uvážíme, že sankce patrně nic nevyřeší, jak jsem již argumentoval, je to nešťastné.
Nemůže být za sankcemi, na které tlačí USA, snaha „odříznout“ EU od Ruska a nahradit obchod EU s Ruskem obchodem s USA a přitáhnout si EU „pod sebe“? Třeba i v rámci TTIP?
To si nemyslím. Z toho, že konflikt na Ukrajině a negociace ohledně TTIP probíhají ve stejnou dobu, nelze ještě usuzovat, že je mezi nimi nějaká věcná souvislost. Jednotlivé firmy či podniky mohou být v důsledku uzavření smlouvy typu TTIP nuceny opustit trh, ale ekonomika jako celek – jak ta americká, tak eurounijní – nejvíce získá, když budou oba partneři hospodářsky silní. Případné vynucené, a tedy překotné přeorientování se Evropy z poměrně vysoké závislosti na ruských energetických dodávkách na intenzivní energetický obchod s USA by pro ni značilo silný hospodářský šok. I když by se z něj vzpamatovala, na dlouhou dobu by zůstala otřesena. Vzhledem k její současné chabé kondici si takový otřes ani nemůže dovolit.
Poškodil by však i Spojené státy, protože ty jsou s Evropou obchodně stále značně propojeny – a z důvodu TTIP budou ještě více. Uvažme, že USA ve světě zase tolik skutečných spojenců nemají. Takzvané nové trhy typu Číny, Brazílie a pochopitelně i Ruska vymýšlejí způsoby, jak vedoucí ekonomickou roli USA limitovat. Evropa zůstává spojencem, což má nyní pečetit právě TTIP. Evropa a USA se potřebují více než v uplynulých desetiletích, kdy hospodářsky kvetly a jejich postavení ani v nejmenším neohrožovaly nové trhy. Pokud by USA nyní s Evropou soupeřily a snažily se ji dostat na kolena, z dlouhodobého hlediska si pod sebou řežou větev.
Psali jsme:
Expert v oboru plynárenství Vladimír Štěpán říká, že americký břidlicový plyn by nepokryl případný výpadek dodávek plynu z Ruska. Kapacity terminálů na to jakž takž jsou, ale vybudování sítě plynovodů od Atlantiku ze směru západ-východ by trvalo minimálně pět let a stálo by to mnoho peněz. Navíc cena by byla vyšší, protože ruský plyn by nekonkuroval americkému a Američané by mohli argumentovat, že chtějí mít stejnou cenu, jakou dostávají za plyn v Asii. Rusko navíc buduje plynovody s Čínou, čímž si dělá zadní vrátka. Co vy na to?
Je možné, že břidlice jsou do určité míry nafouklou bublinou. A je také pravda, že plynovody pod Atlantikem se nevybudují přes noc. Transport plynu tankery během té doby by byl značně nákladný a otázka je, zda vůbec proveditelný tak, aby mohla být plynule uspokojována veškerá evropská poptávka. Pokud se břidlice ukážou jako dlouhodobě udržitelný energetický zdroj, jsem pro, aby se postupně budovaly kapacity pro takto získaný plyn a i příslušná mezikontinentální infrastruktura. Jsem pro, aby se postupně zvyšoval dovoz břidlicového plynu z USA a omezovala závislost Evropy na Rusku. Diverzifikace je v tomto smyslu dlouhodobě ekonomicky nejlepším řešením. Takto zásadní kroky ale nelze provádět šokově.
Další věcí, kterou v debatě o ukrajinském konfliktu postrádám, je, že pokud by bylo Rusko ekonomicky zahnáno do kouta, ať už sankcemi, nebo odříznutím od obchodních partnerů, může to mít nevyzpytatelné důsledky. V zemi může zavládnout vlivem ekonomického strádání rozvrat a chaos, čehož se chopí populisté a vůdci, proti nimž je Putin studentem nedělní školy. Vzpomeňme třeba na nedávnou Žirinovského pohrůžku, že Polsko a Pobaltí jsou určeny k záhubě a budou vymazány z mapy. Pokud Západ ekonomicky odstaví Putina, může to tedy teprve být začátek, a nikoli konec, fatálních globálních otřesů, a to pochopitelně včetně jaderného střetu.
Psali jsme:
| Lukáš Kovanda působí jako hlavní ekonom ekonomického portálu Roklen24.cz, je členem správní rady think tanku Prague Twenty a přednáší na Národohospodářské fakultě VŠE. Od roku 2007 uveřejnil knižně i časopisecky více než stovku rozhovorů s významnými světovými ekonomy, včetně řady laureátů Nobelovy ceny (Paul Samuelson, Ronald Coase, John Nash, Robert Solow, Harry Markowitz a další), a s dalšími globálně známými osobnostmi typu Roberta Kiyosakiho či Bjørna Lomborga. Napsal několik knih o ekonomii. |
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
