Situací v kauze H-System se zabývá i vláda, především premiér Andrej Babiš, který se ujal role prostředníka mezi klienty zkrachovalé firmy a konkurzním správcem Josefem Monsportem. Ten přislíbil, že do vyřešení případu nebude vystěhovávat z Horoměřic žádného z klientů. Co říkáte na aktuální vývoj?
Jako advokátka zabývající se hlavně veřejným právem včetně práva ústavního musím úvodem říct, že když právní případy končí tak, že se do nich musí vkládat dokonce premiér, něco je hodně špatně. Svědčí to o krizi právního řádu, který se ukazuje v konkrétních případech, když od něho lidé očekávají pomoc, bezmocným. Takže se budu rouhat – je dobře, že je zde kauza H-System, protože konečně přinutí někoho něco dělat s tisícovkami zákonů, které, jak vidíme, nezaručují vůbec nic. Zejména ne spravedlnost. Na vývoj řeknu něco, až když vývoj skončí – zatím jsou to slova.
Fotogalerie: - Babiš řeší H-System
Fotogalerie: - Lidé, které chtějí vystěhovat
V minulém rozhovoru jste hovořila o tom, že by stát měl převzít zodpovědnost v kauze H-System. Na takové řešení v podstatě reagoval premiér Andrej Babiš i v rozhovoru pro idnes.cz, kde uvedl: „Dnes někteří říkají, že by to měl stát zaplatit, ale já jsem si nechal vytáhnout všechny věci, co se tu v minulosti staly v devadesátých letech – kauza Union banka, tam přišlo 75 tisíc věřitelů o 17 miliard, kauza Trend, litoměřické fondy, Agrobanka, IPB, Harvardské fondy, CS fondy, Motoinvest, Futurum Aurum, kampeličky, Key Investments... Těch kauz, kde lidi přišli o peníze, je mnoho. Týká se to statisíců lidí. A my nemůžeme říci teď těmto lidem, že to uhradíme, to není možné. Na druhé straně bychom se měli o to zajímat, protože lidské osudy nám nemohou být lhostejné. A v tomhle směru už to, že se o to stát zajímá, tak ti lidé mohou mít lepší pocit.“ Co vy na to?
Jinak ale kauza H-System je především aktuální, současná, ničící konkrétní životy, ať těch z družstva Svatopluk, tak těch, kteří nedostali vůbec nic, a pokud jim stát pomůže, aby všichni dostali stejnou pomoc, neudělá chybu – jen napraví špatnou práci zákonodárců v minulých desetiletích. Alespoň jednou, když už na to kašlal v těch desítkách jiných kauz. Ale hlavně musí říct – příště vám to, Smetkové a vám podobní, neprojde, ani to nezkoušejte, a uděláme pro to konkrétně to a to. A vůbec by mi nevadilo, kdyby u všech těch případů, o kterých pan premiér mluvil, byla zveřejněna jména, kdo se kolem nich točil. Možná bychom se ještě divili.
Ale jinak – „lepší pocit“ lidem nepomůže, potřebují konkrétní pomoc. I když to nebude levná záležitost. Ale zadotovat spravedlnost je dobrý výdaj.
Když si člověk dohledá všechny ty aféry, nestačí se divit. Lze říct, který případ byl podle vás nejhorší? Lze je nějak znovu otevřít, a mělo by to vůbec smysl? Jistě má dost lidí pocit, že spravedlnost jaksi uniká. Navíc přišla Klausova amnestie…
Nelze říct, který případ byl nejhorší. Hrozný je každý, který zničí byť život jednoho člověka. Hrozná na tom byla a je ta bezmoc, že s tím nešlo nic dělat, nikoho chytit za ruku. A že právní řád je v takovém stavu, že i kdyby se soudy rozkrájely, někdy nemohou být rychlejší, protože by byly kritizovány za porušení procesních pravidel apod. Takže spravedlnost je u nás pomalá, a propojenost byznysu a politiky tu byla chvílemi (optimisticky doufám, že ne vždy!) tak enormní, že všechny ty kauzy – a zde si dovolím mírnou nadsázku – se tak možná dohadovaly ve vládních či stranických budovách nebo přímo na půdě parlamentu.
Ale pozor, to se děje i v jiných zemích. Jde pak spíš o to, zda s tím dokážou ty země zatočit, a kdo je v nich tím, kdo s tím zatočit má. Z mého pohledu – nové, silné, vzdělané politické osobnosti s přirozenou autoritou ve svém oboru. Ale kde je brát... Nebo spíše – jakou by měly mít tyto osobnosti motivaci do politiky jít? Ale která strana je najde a do politiky vyšle, bude jasným vítězem voleb. Lidé chtějí změnu, a chtějí silné lídry. Kterým by mohli věřit, a ke kterým by mohli vzhlížet. Chtějí politické Karly Gotty.
Psali jsme:
Jak v tomto kontextu sledujete situaci kolem kauzy OKD? Vyšetřovací komise má zveřejnit výsledek prý na podzim. Předpokládáte nějaký posun?
OKD neznám tak dokonale, nicméně řeknu to asi tak – bude-li se chtít najít, najde se; nebude-li se chtít, nenajde se. Ale pochybuji, že vyšetřovací komise zmůže víc než policie. Alespoň pokud jsme v právním státě. I proto, že se na ni může každý, slušně řečeno, vykašlat. Tedy si odpovídám – neslibuji si nic.
Každý den nás přesvědčují z nejrůznějších stran, jak se máme dobře a ať si vážíme toho, co máme. Bohužel, určité části lidí mohou být tyto proklamace úplně jedno třeba i z toho důvodu, že doplatili na dění v 90. letech. Do jaké míry se vůbec promítá, podle vás, do současnosti zklamání nebo pocit bezpráví části veřejnosti z 90. let?
To je právě to. Daň byla velmi vysoká, a nehovořím o penězích. Já jsem generace listopadová, stála jsem na tribunách vedle Václava Klause, Miloše Zemana, a to nadšení a solidarita lidí, na tom se dalo stavět. Ale tyto hodnoty si někdo zprivatizoval, aby se napakoval. Ztratila se důvěra v politiky, kterým v roce 1990 aplaudovala plná náměstí, ztratili jsme víru ve spravedlnost, protože ji na základě aušusových zákonů prostě nešlo zajistit, předmětem kšeftů se stala i pořadí na stranických kandidátkách, zkrátka jakákoli rovná politická soutěž šla do háje. Proto strany degenerovaly, opouštěla je řada výborných lidí, a protože i pravda se přestala tolerovat, lidi se opět začali zavírat na zahrádky, a doma i dnes mluví jinak než venku.
Zeptejte se všech, co stavěli kandidátky do komunálek, jak jim to šlo. To zklamání se promítá zcela jasně – lidé ztrácejí víru, že se dají věci změnit. Snad ještě ta samospráva funguje, tak si ji probůh chraňme a hýčkejme, aby nám ji nevzali… ale to ostatní…
Tedy ty ztráty nejsou materiální, proto se zdůrazňuje to viditelné „dobře“, ale je otázka, zda se cítíme spokojeně, jak tu vládne spravedlnost. Můžete si všimnout, že to nezdůrazňuje nikdo, protože ta nespravedlnost a bezpráví má skutečně své oběti. Podobně to dělali kdysi soudruzi – máte co jíst? Máte kde bydlet? Tak mlčte.
V minulém rozhovoru jste uvedla: „Je třeba už konečně začít – revizí právního řádu, vydat se cestou srozumitelnosti právních předpisů, jejich redukcí na minimum, posílením autority soudů jejich dobrým personálním obsazením. A stát už by měl konečně z móresů vrchnosti přejít do stádia služby občanům.“ Lze toto očekávat od nové vlády?
Těžká otázka. Moc těžká. Řeknu to tak – můžeme se pobít o to, zda je dobře, že vláda je, zda vzniknout takto měla, či neměla, tragikomický nástup s diplomkami byl taky trochu tristní, nicméně pokud tuto revoluci směrem dolů nezačne tato vláda přinášet, skončí dřív, než se naděje. Protože tato vláda se neudrží sama, na to je velmi křehká, udrží ji jen podpora lidí zdola. Od samosprávy, od občanů, podnikatelů. A na té podpoře bude muset sakra zapracovat, protože všem hodně dluží – samosprávě dluží snížení byrokracie a posílení její samosprávné role, občanům rychlou spravedlnost a srozumitelné zákony, podnikatelům prostředí, ve kterém se dá podnikatelsky dýchat.
Takže vláda by se měla přestat zabývat sama sebou, ale měla by začít plnit právě toto. Když to dokáže, přežije všechno včetně sebe, když to nedokáže, nepřežije, ani kdyby už všechny diplomky byly jako od Einsteina. V každém případě jen mluvit nestačí. Chce to činy – od malých až po ty zásadnější. Začít pro ty dole něco fakticky dělat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
