Pokud se nikým nevolení eurokomisaři budou dál snažit vychovat „evropského občana“, budou následovat osud „tábora míru a socialismu“ a SSSR, říká bývalý velvyslanec Novotný

Martin Stropnický se nejspíš stane ministrem zahraničí. Jako bývalý poradce expremiéra Bohuslava Sobotky a bývalý vrchní ředitel sekce zahraničních vztahů, ale i náměstek na ministerstvu obrany jste ho nejspíš pozorně sledoval. Co od něj lze očekávat?

Martin Stropnický je absolventem Diplomatické akademie ve Vídni a sloužil jako český velvyslanec v Portugalsku, Itálii a ve Vatikánu. Domnívám se, že post ministra zahraničních věcí mu bude bližší. Poměry na tomto ministerstvu zná z vlastní zkušenosti, nevstupuje na neznámé teritorium. Koneckonců i designovaný premiér Babiš v minulých dnech konstatoval, že v předcházející vládě měl Martin Stropnický zájem o post ministra zahraničních věcí, ale koaliční ČSSD si jej požadovala pro sebe a tak se stal ministrem obrany.

V roce 2015 Stropnický prohlásil, že Rusko organizuje a financuje převoz uprchlíků přes Balkán dál do Evropy. Měl to prý od maďarského ministra obrany. Ten i ruská vláda to však následně ostře popřeli. Byla to jen nevydařená herecká role anebo je za tím něco hlubšího?

Nehledal bych za tím nic hlubšího. V té době začínala masivní protiruská kampaň ve všech hlavních masových médiích euroatlantického světa. Byl to prostě úlet.

Myslíte si, že by se po obměně Sněmovny a možná i prezidenta mohla zahraniční politika sjednotit tak, aby Česko nemělo tři zahraniční politiky? Tedy ty z ministerstva zahraničí, parlamentu a kanceláře prezidenta republiky?

Bývaly doby, kdy jsme mívali i čtyři zahraniční politiky. Zapomněl jste, pane redaktore, na premiéra a jeho úřad vlády. V současné době máme zvoleného nového předsedu Sněmovny, designovaného premiéra a nominovaného ministra zahraničí, všichni jsou z jednoho hnutí, tedy z ANO. Ti tři by měli mluvit jedním hlasem. Kdo bude prezidentem, se ukáže až po prezidentských volbách na začátku příštího roku. Pokud bude zvolen stávající prezident, pak asi nebude problém. Když bude zvolen někdo z osmi dalších kandidátů, tak si netroufám předpovídat, jak se bude chovat. Faktem ovšem je, že se zatím všichni čeští prezidenti snažili zahraniční politiku svým způsobem ovlivňovat, i když je podle Ústavy tvůrcem zahraniční politiky vláda.

Osobně jste se jako velvyslanec v Indii setkal s dalajlámou. Když se s ním setkal Daniel Herman, vzniklo prohlášení čtyř. Vnímal jste to jako akt sjednocení české zahraniční politiky anebo podlézavost Číně?

Vnímal jsem to jako velmi přehnanou reakci, bývalo by stačilo stručné prohlášení ministerstva zahraničních věcí, že vládní politika vůči Čínské lidové republice (ČLR) se nezměnila, tečka.

Dokonce i prezident Institutu nové Hedvábné stezky a exministr zahraničí Jan Kohout přiznal, že politika win-win mezi Čínou a partnery v jednání často končí tak, že si více výhod odnesou Číňané. Dodal však, že nejde o problém Číny, ale ostatních. Proč se to děje? To máme v Evropě potažmo v Česku tak špatné vyjednavače?

Z vlastní zkušenosti vím, že Indové a Číňani jsou velice tvrdí vyjednavači. Vždy záleží na partnerovi, co jim dovolí nebo nedovolí. Asi jsou lepší než jejich protějšci.

Anketa

Hrozí nám pokuta od EU za to, že nepřijímáme uprchlíky podle kvót. A poplatky za každý den, kdy tak nečiníme. Co má nová vláda udělat, pokud nás EU odsoudí?

Radši přijmout uprchlíky podle kvót

Radši platit

97%

hlasovalo: 11199 lidí

V České televizi jste se ohledně Severní Koreje (KLDR) vyjádřil, že sankce či embargo většinou nefungují. Jako příklad jste uvedl Kubu. Jak ale lze jinak tlačit na cizí stát, aby zanechal své nepřátelské politiky?

Na KLDR jsou uvaleny již teď nejpřísnější sankce, co kdy byly na nějaký stát uvaleny, když vynechám „totální blokádu“ a ekonomickou izolaci. A výsledek? V průběhu posledních pěti let učinila ve vývoji jaderných zbraní a jejich nosičů obrovský pokrok. V současném globálně propojeném světě se vždy najde nějaká firma, která požadované zboží, za příslušnou cenu, dodá.

Rusko blokádu Severní Koreje nepodpoří, protože sankce nefungují. Nehraje tím největší země světa na to, aby i sankce vůči ní byly odvolány?

Domnívám se, že Rusko na to nehraje. Ale je k zamyšlení, že zemi, na kterou jsme sami uvalili sankce, žádáme, aby s námi solidárně uvalila sankce na někoho jiného. A teď k požadovaným sankcím. Pokud by byly na KLDR uvaleny totální sankce, jinými slovy ekonomická blokáda, mohlo by dojít k neřízenému zhroucení režimu. A to si nepřeje nejen Rusko a Čína, ale ani Jižní Korea. V důsledku nekontrolovatelného rozkladu státu by došlo k obrovské migrační vlně obyvatel KLDR. Kam by ty miliony lidí asi šly? Nejspíš by zamířili přes severní hranici do příhraničních provincií ČLR, přes východní hranici do Přímořského kraje Ruska a na jihu by směřovali do Jižní Koreje. Pro všechny tři státy by tím vytvořili humanitární krizi velkých rozměrů.

Také jste uvedl, že Čína by se v případě útoku USA na Severní Koreu postavila na stranu Severokorejců. Nemůže vzniknout v Japonském a Žlutém moři potažmo v Tichém oceánu konflikt nedozírných rozměrů?

Pane redaktore, řekl jsem, že ČLR vydala toto prohlášení: “Pokud KLDR jako první zaútočí na USA, ČLR se bude držet stranou, pokud USA zaútočí jako první na KLDR, pak se ČLR postaví na stranu KLDR“. Domnívám se, že to je jasné varování pro KLDR, aby si nic nezačínala. Podle mne se USA nemají zájem dostat do války s ČLR.

Američané již dvakrát atomovou bombu použili a hrozí útokem. Kim Čong-un je nevyzpytatelný. Nemůže nastat to, co ruská lágrová básnířka Anna Barková ohledně atomových zbraní popsala v povídce „Osm hlav šílenství“ takto: "Myslící idiot vymyslel jistou, nevyhnutelnou a strašlivou smrt, pošetilí idioti ji uvedou do pohybu…"?

V USA existuje systém pojistek, nikdo nemůže jen tak sám rozhodnout o použití jaderných zbraní. V KLDR je to asi poněkud jiné. Domnívám se, že KLDR bere vážně varování ČLR, že pokud zaútočí jako první, potom v tom zůstane sama. Konec konců hlavním cílem je přežití režimu, tak proč by si ho měli svým útokem na USA sami zničit?

Ostatně politicky nekorektní americký spisovatel narozen v Izraeli Tuvia Tenenbom řekl Lidovým novinám o americkém prezidentovi Trumpovi toto: „Je rok prezidentem a zatím nedokázal protlačit jediný zákon skrze Kongres i přesto, že jej ovládají republikáni. Zatím prokázal jen to, že je schopný špatnou angličtinou napsat na Twitter 140 znaků uprostřed noci. A také dokázal, že umí psát velkými písmeny slova smutné a špatné. To je vše, čeho dosáhl. Má před sebou dlouhou cestu a hodně lidí, které musí přesvědčit, že něco umí. Prozatím to vypadá tak, že nemá pod kontrolou nic a že ani neví, co to znamená mít věci pod kontrolou." Souhlasíte?

Nesouhlasím. Prezident zatím ustál masivní kampaň rozpoutanou proti němu ihned po vyhraných volbách. Hillary Clintonová a s ní Demokratická strana se stále odmítají smířit s faktem, že prohráli prezidentské volby. Kampaň tvrdící, že prezident Trump je málem ruský agent a že za prohru Demokratů mohou ruské tajné služby, začíná připomínat období McCartismu v padesátých letech minulého století. Společnost v USA je rozdělená jako nikdy před tím. Přesto prezidentovi v minulých dnech prošla Senátem důkladná reforma daňového systému a Nejvyšší soud odblokoval uplatňování protiimigračního dekretu. Navíc uznal Jeruzalém jako hlavní město státu Izrael, což mimochodem již slibovali prezidenti Clinton i Bush. Mimochodem vláda, parlament, prezident stejně jako Nejvyšší soud státu Izrael sídlí v Jeruzalémě již sedmdesát let. Prezident tak jen pojmenoval faktický stav trvající již sedm dekád.

Evropa se spojila do Evropské unie mimo jiné i proto, aby byla silným hráčem na světové šachovnici. Neoslabuje však tuto potenciální sílu řevnivost, rozkolísanost a odstředivé tendence uvnitř Evropské unie (EU)?

Pokud nejvyšší představitelé EU, tedy nikým nevolení komisaři Evropské komise (EK), budou na každou krizi EU reagovat heslem „více unie“ a budou se snažit měnit EU v „Evropské spojené státy“, tak odstředivé tendence v jednotlivých členských státech budou nezadržitelně sílit. Příkladem je, jak se stále snaží vymýšlet mechanismus automatického přerozdělování nelegálních imigrantů, když systém nařízených kvót nefungoval. Domníváte se, že žaloba Evropské komise na Polsko, Maďarsko a Českou republiku ohledně neplnění kvót na imigranty zvýší popularitu EU u obyvatelstva žalovaných zemí?

Jak by se tomu dalo zabránit?

EU by se měla vrátit k základním kamenům svého vzniku. Tedy volný pohyb zboží, služeb a lidí. Na jakékoliv sociální inženýrství je obyvatelstvo, zvláště postkomunistických zemí, velmi citlivé. Zažili jsme, jak se z nás snažili vychovat „socialistického člověka“ a v tehdejším Sovětském svazu se snažili vychovat „sovětského člověka“. A jak to dopadlo? Rozpadem „tábora míru a socialismu“ a na území SSSR, jeho rozpadem a vznikem národních států. Pokud to představitelé EK nepochopí a budou se dále snažit vychovat „evropského občana“, tak budou následovat osud „tábora míru a socialismu“ a SSSR.