„Musíme bojovat za evropskou myšlenku, jinak se budeme dívat, jak mizí pod vlnou populismu,“ vyzývá v textu francouzský filosof Bernard-Henri Lévy. Jak se díváte na tento výrok?

Je to citát z textu, který je vlastně takovou antichartou. Žijeme v době, kdy evropské elity postupují proti lidové opozici s brutalitou, jaká byla po desítky let nepředstavitelná. Ve Francii je přijímána ostřejší verze toho, čemu se za Husáka říkalo „pendrekový zákon“. Neoznačení příslušníci jakýchsi bezpečnostních sil mrzačí demonstranty i v těch případech, kdy protestují naprosto pokojně. Důchodkyně jsou odváděny v poutech za nesprávné vyjádření o migrační politice. V Německu vláda okázale toleruje přepadání politické opozice, těch případů už je několik set. Špiclování, politická cenzura, vyhrožování, vyhazování z práce, zatýkání za nesouhlas, návrat fašistických praktik – to je dnešní Evropská unie. A jak tomu v takových případech bývá, vždy se najde dost intelektuálů ochotných dodat tomuto teroru ospravedlnění. Není vlastně divné, že mezi podepsanými je komunistický udavač Kundera.

Když se ale podíváme podrobněji, všimneme si toho, že celý manifest byl sestaven z frází vykradených z různých vlasteneckých dokumentů. Ti lidé nemají žádné vlastní ideály, žádné představy, žádnou ideologii – jenom vlastní pohodlí, dotace. Analytici Institutu Václava Klause mají pravdu, když mluví o „neuvěřitelně hysterickém myšlenkovém paskvilu“. A to jsou ti nejlepší euromyslitelé, jaké bylo možné sehnat! Evropská unie už není spojena s žádným ideálem, aktivisté a byrokrati všechno zničili. Zbývá jen násilí, vyhrožování a tupé omílání frází. Je to příznak toho, že systém směřuje ke zhroucení. Nevíme ovšem, zda se zhroutí rychleji, než bude dokončena výměna obyvatelstva, která je v plném proudu.

Lévy zároveň označuje ty, kteří nechtějí společný evropský projekt, za „žháře duše a ducha“. Nálepkování se stává stále častější věcí, a to ze všech dotčených stran. Nakolik jsme ještě schopni rovnocenně komunikovat s lidmi opačného názoru?