_635373117074695431.jpg&id=22918)
V minulém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz jste mluvil o strategiích Miloše Zemana. Jak se změnily v současné době, kdy pro tisk i televizi poskytl více rozhovorů, než je obvyklé, a některá jeho prohlášení opět znamenala poprask?
Myslím, že jeho strategie se příliš nemění. Prezident Zeman se profiluje na kontroverzních tématech, která ale současně vybírá a artikuluje tak, že se významná část společnosti postaví na jeho stranu. Otevírání takových témat je jak součástí jeho naturelu, ale současně i jeho strategií.
Českou hlavu státu kladně hodnotí 70,2 % dotázaných Čechů. Toto číslo je nejvyšší od začátku jeho působení v pozici prezidenta ČR. Loni v listopadu jej podporovalo o tři procenta méně dotázaných. Může mu popularita vydržet?
Udržet se dá za předpokladu, že lidé budou stále stejným způsobem vnímat kontroverzní a populistická témata, která prezident otevírá. Pokud se Miloš Zeman bude držet strategie těchto témat, která oslovují velké společenské skupiny a jestliže se mu podaří si nepopudit ty, jež zatím nemá pohněvané. Jeho popularita má šanci být vysoká také do té doby, dokud se mu nepostaví nějaký silný politický konkurent, vyzyvatel, který cíleně nezačne jeho způsob komunikace znevěrohodňovat. Současní političtí hráči nejsou se Zemanem v přísně konkurenčním vztahu a naopak s ním musejí více či méně kooperovat, ať už jde o jednotlivé politické strany, jejich lídry nebo členy vlády. Není zde tedy síla, která by se proti prezidentovi tvrdě vymezila v rámci čistě konkurenčního vztahu. Až se to s blížícími se prezidentskými volbami stane, začne se také společnost ještě více rozdělovat. Otázkou je, zda se najde skutečně silný protikandidát. Miloš Zeman to ale zatím dělá velmi chytře. Volí pouze taková témata a takové postoje, které iritují jen ty, jež by ho stejně nepodporovali.
Zajímavý příměr přinesl komentátor hospodářských novin Petr Fischer, který se domnívá, že se prezidentu Miloši Zemanovi podařilo vytvořit optický dojem, že centrem výkonné moci státu je právě on, naopak Sobotkova „submisivní lest“ má i své viditelné politické slabiny. Myslíte si to také?
Miloš Zeman určitě chce, aby tento dojem vznikal, a konečným cílem je, aby těžiště jeho moci na Pražském hradě bylo silnější, než ve skutečnosti je. Nemyslím si ale, že by se těžiště reálné moci přesouvalo ze Strakovy akademie, a ani se mi nezdá, že by se Hradu dařilo alespoň takový dojem vytvářet. Na druhou stranu prezident o to viditelně stojí a snaží se o to. Neustále se vyjadřuje k aktuálním politickým problémům, které řeší vláda, říká při tom, co bude podporovat a jaké jsou jeho priority. Avšak občan, který zná jen průměrně český politický systém, ví, že to mohou být jen proklamace.
Jaká je pozice premiéra Sobotky v této „hře“?
Připomíná mi to dobu, kdy byl premiérem Vladimír Špidla a na Hrad přišel Václav Klaus. Prezidentem je silná osobnost s ambicí významně zasahovat do politiky a současně je premiérem člověk, který má úplně jiný naturel a snaží se přistupovat k realizaci výkonné politiky jinak. Premiérovi jde spíše o každodenní práci a neužívá velkých gest ani silných slovních projevů. To je samozřejmě pro vládu i pro ČSSD trochu problém, protože i kdyby dělala svou práci sebelépe, prezentace této práce bude kulhat. Špičkový politik přitom musí kromě dobře odvedené práce umět tuto práci také prodat, umět zaujmout veřejnost a umět vyvolat emoce lidí. A premiér Sobotka v tom příliš silný není.
Aktuálním tématem je zpochybňování smyslu koalice ze strany Andreje Babiše. Může to znamenat její konec?
Před časem jsem řekl, že pokud se všichni aktéři koalice budou chovat racionálně, pak přežije. Je ale pravda, že jsem opomněl novelu zákona o střetu zájmů. Tady se může Andrej Babiš dostat do situace, která je pro něj nebezpečná. Bude se proto nyní snažit vytvářet dojem, že koalice má jiné vážné problémy. Vyvolat rozpad koalice kvůli svému osobnímu problému, kterým je střet zájmů, by jej stavělo do špatného světla. Dá se čekat, že Babiš a ANO budou vyhledávat kontroverze a vytvářet potenciální příčiny, kvůli nimž by se mohla koalice rozpadnout, byť skutečnou příčinou by byl Babišův střet zájmů. Hrozba odchodem z vlády by pak mohla být současně i strategií, jak přinutit vládní partnery ke zdrženlivosti při zpřísňování střetu zájmů pro ministry vlády.
Krátce po volbách 2013 jsem říkal, že pravděpodobnost, že tato koalice nedokončí celé své funkční období, je velká. Žádná vláda od roku 1996 své období nedokončila celé kromě opozičně smluvní vlády Miloše Zemana, kde to ale bylo dáno tou v podstatě kartelovou smlouvou s ODS. Empirie nám tedy říká, že prostředí českého stranického systému dlouhodobým koaličním spojením příliš nepřeje a bylo by spíše nezvyklé, kdyby se to současné vládě povedlo.
V některých komentářích se objevily názory, že se „Hrad stal svorníkem českého rasismu a nenávisti“ a že „Miloš Zeman představuje jakýsi svorník jak pro otevřené neonacisty typu Adama B. Bartoše a pro klasické xenofoby“. Co to může znamenat pro českou společnost?
Domnívám se hlavně, že se pro hlavu státu skutečně nehodí, aby jakkoli spolupracovala s tak kontroverzními osobami. Už jen to, s kým vystoupil na akci 17. listopadu, bylo krajně nevkusné. A nebyla to náhoda, bylo to předem naplánované. Prezident se chová způsobem, který by měl být v civilizované demokracii nepřijatelný. Na druhou stranu je to jedna z jeho strategií, otevírá populistická témata, která rezonují nebo mají potenciál rezonovat u velké části společnosti. Trvám nicméně na tom, že je to pro hlavu státu přinejmenším nedůstojné.
Společnost je již dnes velmi polarizovaná a Zeman si velmi dobře vybírá témata, která mu mohou zajistit potřebné hlasy. Navíc jsou jeho témata podložena emocemi, jako je zejména strach. A využívat v politice emoci strachu je vždy velmi účinné. Je to ale zároveň velmi nebezpečné a Miloš Zeman si začíná zahrávat s něčím, co se může také dostat zcela mimo jeho kontrolu. V tom je největší nebezpečí. Stačí se podívat na sousední Slovensko. Fico v kampani dlouho hrál uprchlickou kartou. Namísto hlasů pro jeho Smer však téma vytáhlo do Národní rady neonacisty spolu s dalšími populisty.
Jak v té polarizované situaci podle vás fungují média?
Kontraproduktivní je to, že často obrovskou mediální pozornost strhne téma, které obsahově není nijak závažné. Prezident něco řekne, je to nekorektní a nevhodné, ale my jsme si už na to nějak zvykli. Žádná přímá škoda z toho obvykle neplyne. Uvítal bych, kdyby se média důkladně věnovala raději těm výrokům, které se skutečně dotýkají zásadních nebo citlivých politických témat. Zdá se mi ale, že pro média je jednodušší se chopit témat, která jsou triviální, ale přitom atraktivnější než případy, jež je třeba vyložit do hloubky. Tzv. kauza kalašnikov byla založena pouze na trapnosti toho výroku, ale žádnou významnější škodu způsobit nemohla. To ale není případ celé řady jiných kroků.
Psali jsme:
Můžete uvést případ témat, která považujete za vážná?
Ta se týkají třeba zahraniční politiky, kde i pouhý výrok může mít obrovskou váhu. V domácí politice si můžeme zvyknout, že hlava státu říká leccos, a brát to s rezervou, v zahraniční politice je to nicméně jinak. V zahraniční politice jsou některé výroky a postoje prezidenta Zemana skutečným problémem. Za závažné třeba považuji i to, jak politici komunikují témata související s uprchlickou krizí. Mají totiž obrovský potenciál k radikalizaci společnosti. Politici by se měli snažit, aby tyto problémy byly řešeny pragmaticky a současně v duchu demokratických a humanitních norem, a ne způsobem, kdy se rozviřují emoce a vášně lidí. To je nebezpečné a může to mít těžké následky.
Jaký vidíte příklad prezidentova „rizikového výroku“ v zahraniční politice?
Tady jde o výroky, které nejsou třeba v souladu se zahraniční politikou vlády a odchylují se od zahraničněpolitického kurzu České republiky. Uvedu zdánlivě drobný příklad. Miloš Zeman hned zpočátku svého prezidentského období pronesl velmi problematický výrok, ve kterém hovořil o možném přesunu české ambasády v Izraeli do Jeruzaléma. To by si hlava státu neměla dovolit, protože je to politická rozbuška. Diplomatům dalo hodně práce to pak napravovat. Taková prostořekost navíc může vést k dalšímu znevěrohodňování České republiky v očích zahraničních partnerů. A pak asi nemusím připomínat dlouhodobý vstřícný postoj vůči politice Ruska, který je v kontextu způsobu vlády Vladimira Putina pro demokratického politika těžko obhajitelný.
Jak se v českém prostředí obecně změnila práce s tématem uprchlické krize?
Je škoda, že u nás neumíme toto téma chápat věcně. Někteří politici se je snaží vidět záměrně v polarizovaných polohách a některá média na to přistupují a pomáhají v tom, aby tato témata byla vykládána tím nejnešťastnějším způsobem. Předpokládám, že uprchlické téma se dostane i do kampaně před krajskými volbami. Takže nelze očekávat žádné zklidnění.
Při návštěvě jižní Moravy například Miloš Zeman velmi viditelně vyjadřoval svou podporu hejtmanu Haškovi. Může to v kombinaci s Haškovým úspěchem ve volbách znamenat jeho „stranický comeback“?
Přál by si to Hašek i Miloš Zeman, který by tak měl silného spojence v ČSSD a získal by nad touto stranou částečně kontrolu, kterou teď nemá. Krajské volby pro Haška mohou znamenat návrat, pokud by byl jeho výsledek oproti jiným krajům nadstandardně dobrý. To by mohlo jeho pozici posílit. A také už budou trochu zapomenuty události z roku 2013, po kterých byl donucen stáhnout se do pozadí.
Psali jsme:
_635373117074695431.jpg&id=22918)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: David Daniel
