Řekněte nám něco o cenách potravin. Vždyť ostatně děláte v oboru…

Profesionální deformace. Znáte to, ne? To je tak, když si práci nosíte s sebou kamkoli jdete.
Já se, například, od malinka pohybuji za pultem a už od chlapeckých let mi zní v uších věty jako: „Co si dáte?“ anebo „Copak vám dnes dáme?“
Prostě oslovení zákazníka pokaždé provází otázka. A řeknu vám, je to někdy pěkně na hlavu.

Čas od času mě ale cesty zavedou do jiného obchodu. Jeden někdy potřebuje koupit i zubní kartáček, prášek na praní anebo prostě jen ponožky.
A to je pak peklo, to vám povídám.
Jasně, jdu si prohlédnout pult se sýry či uzeninami. A věřte, nebo nevěřte, věta „Dobrý den, co vám můžu nabídnout…?“ není nic neočekávaného, ale od člověka v pracovním a ne na straně zákaznické.
Prodavačky pak bývají konsternované a nevědí, jak odpovědět. Jasně, okamžitě se věc vyjasní a sám se vrátím do role zákazníka.

Nebo jdu kolem zeleniny a bezděčně podržím dámě sáček na pomeranče a ještě hezky poděkuju.
Stává se a je to někdy pěkná sranda.

Ale někdy taky vyslechnu debatu dvou dam v oddělení mléčných výrobků, kterak hubují, že „...to máslo už stojí šedesát korun a litr mlíka, no to je hrozný, už dokonce patnáct korun…“
Vždycky si vybavím, jak snad denně kontroluji ceny, opravuji cenovky a také se občas podívám do starých inventurních záznamů.
A tak mi nedá, abych nezavítal na stránky statistického úřadu. A helemese, ono to s tím zdražováním není zas tak kách, pokud se podíváme i na vývoj mezd.