V těchto dnech jste se stal oficiálním kandidátem do Evropského parlamentu. Proč jste se tedy nakonec rozhodl aktivně vstoupit do evropských voleb?
Evropské volby jsou pro mě kontroverzní událost. Lidé, kteří Evropskou unii sledují a jsou k ní, jako já, skeptičtí, moc dobře vědí, že europoslanec toho moc změnit nemůže. Nemá pravomoc navrhovat zákon a Česká republika má „pouze“ 21 europoslanců z celkových 705. Jenže to je velký paradox. K volbám poté chodí většinově „prounijní“ voliči, kteří díky nízké volební účasti vyšlou do europarlamentu drtivou většinu prounijních kandidátů. Ti poté za peníze nás všech prosazují v České republice program Bruselu, obcházejí školy a zaplňují mediální prostor pouze jednostranným názorem. Lobbují za přijetí eura, za přísnější ekologické regulace a snaží se neustále obhajovat rozšiřování pravomocí EU. Kriticky smýšlející hlas pak není slyšet, protože je v europarlamentu zastoupen pár jedinci. Do voleb jsem tedy vstoupil hlavně proto, abych k volbám dostal i voliče, kteří EU nepodporují a jsou kritičtí k politice, kterou chce prosazovat. Tak můžeme do veřejného prostoru dostávat informace o EU, které běžně nezaznívají a přitahovat k euroskeptickému směru další voliče.
V „primárkách“ Svobodných jste dostal důvěru 202 z 524 hlasujících a po předsedovi Liboru Vondráčkovi se budete ucházet o důvěru voličů z pomyslného druhého místa. Vnímáte to jako silný mandát?
Určitě ano. Ve volbách jsem se utkal s prezidentským kandidátem Karlem Divišem a dlouholetým místopředsedou strany Lubošem Zálomem. Oba jsou politicky zkušenější. Já ve své kandidatuře nabízel hlavně tah na branku a určitou dravost, která podle mě Svobodným velmi chyběla. Jsem rád, že ve mě vložili důvěru a já se můžu pustit do práce.
Patříte mezi nejhlasitější české kritiky Evropské unie, dokonce jste založil a vedete spolek Odchod.eu. Znamená to, že v rámci evropských voleb budete prosazovat czexit?
Ze svých názorů neustoupím a vždy budu prosazovat myšlenku toho, aby Česká republika pracovala na tom, aby mohla být suverénní zemí i mimo Evropskou unii. Taková věc je ale hlavně věcí národního Parlamentu a referenda. Současné evropské volby mají další extrémně důležitá témata, bez kterých by budoucí czexit nebyl možný.
Pokud tedy vaším hlavním tématem nebude odchod z Evropské unie, na jaká témata se jako kandidát do Evropského parlamentu chcete soustředit?
Anketa
Líbily se vám letošní oslavy 17. listopadu?
3%
86%
hlasovalo: 15476 lidí
Evropský parlament se neskládá pouze z fanoušků Bruselu. Polsko, Maďarsko, Itálie, ale třeba i Slovensko vyslalo a jistě opět vyšle do Evropského parlamentu nemalý počet euroskepticky laděných poslanců, kteří chtějí to stejné jako naši voliči. V současné době s nimi spolupracuje jen velmi málo našich europoslanců. Jako předseda spolku, který jste zmiňoval, jsem se stal součástí mezinárodní euroskeptické organizace Eurexit movement. Kdyby se nám podařilo do parlamentu dostat lidi, kteří budou napříč Evropou táhnout za jeden provaz pro svobodu a národní suverenitu, tak jsem přesvědčen, že by to přineslo výsledky.
Zeptám se ještě na jednu věc. Když do nějaké instituce kandiduje někdo, kdo je jejím velkým kritikem, může tak svým krokem vyvolat dojem, že kritika je jen záminkou k tomu, jak získat dobře placené veřejné místo. Není paradoxní, že kritik EU chce být politikem EU?
Je to první věc, která lidi napadne a já je chápu. Na první pohled to může vypadat absurdně. Na provoz Evropského parlamentu se skládáme všichni, dnes z něj však čerpají pouze někteří. Skvělým příkladem je Nigel Farage, strůjce brexitu, který také plnil roli europoslance a dokázal výrazně přispět k tomu, aby se britská veřejnost měla možnost dozvídat o všem, co se v Bruselu řeší a jaké to může mít dopady. I když se nemusím s Faragem shodnout na všem, tak zrovna toto byl mistrovský tah, který přispěl k výsledku referenda v Británii.
Tučné bruselské platy jsou druhá věc a lákají nejednoho kariéristu. V takovém případě by pro mě bylo pohodlnější lhát a předstírat, že EU fandím. Určitě už bych seděl na nějakém teplém místě. Ale teď vážně. Prostředky z EU bych rád využil právě na to, aby moji vrstevníci, ale i všichni další občané měli možnost nahlédnout na tu druhou stranu mince EU, o které se tolik nemluví. Už teď bez jakýchkoliv veřejných peněz se nám daří témata dobře zviditelňovat, proto vím, že by taková práce měla velký smysl.
Teď se ale chci soustředit hlavně na kampaň a na to, abychom přesvědčili co nejvíce voličů o tom, že volby do europarlamentu tu nejsou jen pro fanoušky Evropské unie, ale také pro ty, kteří její členství kritizují a kterým se současná politika EU nelíbí. Chci zkrátka ukázat, že má smysl jít volit a že má smysl volit Svobodné.
Fotogalerie: - Připomínka 17. listopadu
Ve svých rozhovorech často mluvíte o krizi západních hodnot. Nejsou to přece jen příliš silná slova? Opravdu se „západní svět“ natolik změnil, že již nemá být místem, ke kterému máme či můžeme vzhlížet?
To, k čemu se ještě dnes dá na západě vzhlížet, jsou poslední ozvěny jeho zlaté éry, kterou už pamatuje stále méně lidí. Dnešní západ je pořád místem kvalitního života v blahobytu a v relativní svobodě, já se ale obávám, jestli o tyhle přednosti nepřijde, pokud nezmění směr. Současné progresivní směřování západu totiž útočí na stavební kameny toho, na čem západ vyrostl. Myslím tím útok na volný, svobodný trh, útok na rodinné hodnoty a tradice a v neposlední řadě útok na svobodu slova. Tržní prostředí je zasycováno regulacemi a kritické myšlení považováno za škodlivý jev. Myslím si, že nejsem jediný, kdo má o budoucnost západních hodnot velké obavy a nebojím se to nazvat velkou krizí.
Ve svém věku budete rozhodně patřit mezi nejmladší kandidáty do Evropského parlamentu. V kontextu nasbíraných životních zkušeností, nevnímáte to jako svůj handicap?
Naopak jsem rád, že budu moci mluvit ke svým vrstevníkům bez jakékoliv falše a přetvářky. Životní zkušenosti mi oproti starším lidem rozhodně chybí, ale já nikdy nepředstíral, že je mám. Vždycky jsem otevřeně všem zkušenějším naslouchal a snažil se co nejvíce naučit a nevnímat to jen jako handicap. Konec konců, když jsem začal veřejně vystupovat se svými názory, bylo mi 18 let. Dnes jsem o 4 roky starší, pracuji a podařilo se mi s našimi skvělými členy a přáteli vybudovat organizaci, která má pevné základy a je vidět i slyšet, to bylo něco, co jsme si tehdy plánovali a myslím si, že právě díky té otevřenosti zkušenějším lidem, se nám to povedlo. Když spojíte energii, nadšení a velkou motivaci s životními zkušenosti starších a zkušenějších lidí, mohou vznikat skvělé příležitosti, které dokážou měnit věci k lepšímu. To se mi poslední roky potvrdilo a věřím, že i tuhle výzvu společně se všemi chytneme za pačesy.
Často se mluví o tom, že mladí lidé se o politiku vůbec nezajímají. Vy jste již mnoho let spíš výjimkou. Co by se podle vás mělo stát, aby mladí lidé měli o politiku větší zájem?
Anketa
Které datum je pro vás důležitější?
hlasovalo: 13590 lidí
Anketa
Povedla se stávka ČMKOS?
77%
18%
hlasovalo: 10891 lidí
Nedávné volby v Nizozemsku jsou podle mnohých signálem, který by mohl naznačovat změnu kurzu směřování evropské politiky. Vnímáte to podobně?
Rozhodně ano. Lidé tím ukázali, že jim mediální nálepky a gesta začínají být jedno. Wilders je v politice známé jméno a jeho úspěch značí, že o konzervativní, euroskeptickou a národní politiku je i na západě zájem. Stejný trend jsme viděli i v jiných zemí. Průzkumy napříč Evropou ukazují na růst euroskeptických stran, kterým jde o svobodu tržního prostředí a národní suverenitu. Je ale potřeba neusnout na vavřínech, ale usilovně na tom pracovat i v České republice.
Patříte však také mezi ostré kritiky politické situace v České republice. U příležitosti 17. listopadu jste mluvil dokonce o sametové kocovině. Proč?
Přišlo mi trošku komické, že politici mluvili o svobodě, demokracii a vzpomínali na pád komunistického režimu, zatímco bývalý rozvědčík a člen KSČ pokládal věnec na Národní třídě. Zkrátka oslavoval pád režimu, který sám pomáhal budovat. Ale nechci být z Petra Pavla zbytečně zahořklý. Důvěra v politiky klesá, stejně tak s výjimkou prezidentských voleb klesá volební účast. Řada politiků bere jako normální, že sliby se nedodržují a volební program je jen nezávazná brožurka pro potenciální voliče. Nezažil jsem rok 1989, ale když se bavím s lidmi, kteří ano, tak jsou většinově zklamaní a takhle si svobodu nepředstavovali. Samozřejmě se to už odráží nejen na společenském stavu, ale také na tom, že jsme nejhůře vyvíjející se ekonomikou za poslední 4 roky. Tyhle věci spolu souvisí, a pokud by dále převládal jen nezájem a zklamání, dopadlo by to bídně.
Vládu Petra Fialy často veřejně obviňujete ze lží. Proč se k nim vláda podle vás uchyluje?
Pokud po tom všem, co vláda Petra Fialy překroutila a nesplnila, nemá odvahu odstoupit, tak jedinou zbývající možností je lhaní. Už je to takový koloběh. Nová lež má objasnit tu trochu starší lež a když to praskne, tak zase od znovu. Vláda bojuje s rekordně nízkou důvěrou a její pokusy o novou komunikaci naprosto selhaly (viz kauza Nutella). Proto vláda musí vymýšlet fiktivní důvody, proč se České republice nedaří. Je zajímavé, že vždy jsou to důvody, za které česká vláda údajně nemůže. Jednou válka na Ukrajině, podruhé zase Babiš. Jenže realita je jiná. Rok po invazi na Ukrajinu říkal Petr Fiala, že daně nezvýší. Před volbami zase říkal, že když Babiše porazí, dá všechno do pořádku a že je ještě čas. Vláda Petra Fialy bude zkrátka chtít zopakovat taktiku, která už jim jednou vyšla. Za vše může Babiš, teď jsme to po něm dávali 4 roky do pořádku a dělali jsme, co jsme museli. Když nás zvolíte ještě jednou, slibujeme, že už to bude lepší. A aby taková kampaň vůbec mohla vzniknout, musí teď vláda lhát a za žádnou cenu nepřiznávat, že na to jenom prostě nemá. Sám jsem zvědavý, jak jim tahle taktika vyjde.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Výborný
sualk
