Poslanec Laudát: Děsivé scénáře. Pražská kavárna nemá řešení na cokoli. Nekonečná tolerance je ošemetná. Některé menšiny berou vstřícnost jako slabost. A Babiš...

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš již není ve vládě, jeho hnutí ale vládní krizí příliš neutrpělo. ČSSD dle průzkumů ztrácí. Jak je to možné? Jak to, že voliči ČSSD neslyší na rétoriku ,,obrany demokracie“? Co vlastně chtějí potenciální voliči sociální demokracie od vedení ČSSD?

Češi se dle mého názoru hlavně bojí jakékoli změny, která generuje nejistotu. Tu velmi intenzivně generovala např. Nečasova vláda. Vzpomeňte, jak pád vlády hrozil zejména kvůli Věcem veřejným skoro každý den. Lidem zřejmě nevadí reálná příčina krize (Nagyové kabelka, Babišovy korunové dluhopisy), ale kdo řešení, nebo útok na dotyčného zahájí (nebo si to voliči takto pro sebe vyhodnotí). Rád bych se mýlil, ale demokracie a svoboda jsou abstraktní pojmy nejen pro voliče ČSSD, ale skoro pro většinu společnosti. Stačí se podívat na dlouhodobé průzkumy žebříčku hodnot. To je bohužel podhoubí pro obrovské riziko příklonu k autoritářskému režimu, nebo v mírnější verzi k takzvané neliberální demokracii.

Voliči ČSSD jsou typičtí představitelé toho, čemu se říká společnost nároků. A k tomu chtějí jistotu a klídek na vymáhání těchto nároků. Ale nesmutněte, takhle se chová většina populace v ekonomicky silných zemích a populističtí politici žijí jen horizontem čtyřletého volebního období. Navíc poslové dlouhodobě udržitelných politik zpravidla nejdříve končí pro nepřízeň voličů.

Na Babiše otevřeně útočí i kruhy řadící se k takzvané „pražské kavárně“. Respekt píše, že „je nutné mu strhnout proevropskou masku“. Pavel Šafr neustále tvrdí, že Babiš ohrožuje demokracii, jiní autoři píší o jeho podnikání, o Čapím hnízdu a podobně. Preference ANO ale příliš neklesají. Jsou ti, kteří se řadí k obráncům odkazu Václava Havla, zkrátka „mimo“, protože lidé Babiše stejně „berou“, jako někoho, kdo jim zařídí lepší život?

Anketa

Kdyby nebylo ANO a sociální demokracie, koho byste volili?

49%

15%

10%

hlasovalo: 4812 lidí

Ty, které si já představuji pod „pražskou kavárnou“, to je skupinka lidí, kteří nemají řešení na cokoli, včetně vlastního života. Ale jsou slyšet násobně více, než by jejich počtu odpovídalo. Jiná věc je sociální skupina liberálů. Pokud těm dáte onu nálepku „pražské kavárny“, potom ta skupina je větší a v minulosti volili například v Praze drtivě většinově ODS, po skandálech přešli k TOP 09. A v říjnu se uvidí, kam se bude orientovat jejich podpora. Nemyslím si, že jsou levicoví, spíš realisticky pravicoví. Vždyť zejména podpora ODS se často v devadesátých letech blížila k 40 procentům. Skupina není omezena na Prahu, ale byla silně slyšet i v dalších velkých městech.

Babiš demokracii ohrožuje, to si myslím i já. Ostatně jsem na přípravu řady zákonů pro nedemokracii upozorňoval od začátku Babiše v aktivní politice. Letáky s prvním seznamem ohnutých zákonů jsem rozdával na Národní třídě 17. listopadu 2015. Potom následoval takzvaný Seznam nesvobody. Jediné, co ANO, ČSSD a KDU-ČSL v tomhle období opravdu šlo, bylo generování zneužitelných zákonů a budování velkého bratra. To je samozřejmě příprava na nedemokratický režim. Společnost se navzdory realitě bojí a hledá silného lídra. Těmi lidé, kteří jsou v politice dlouho a měli šanci něco předvést (mám na mysli premiéry a ministry), nejsou a z jistého pohledu ani být nechtěli. V atmosféře nejistoty jsou Čapí hnízda a korunové dluhopisy pro velkou část voličů margináliemi. Je jasné, že Babiš by v případě opravdové krize nebyl lepší než, jak on říká, tradiční politické strany. Jsem si jistý, že by dokonce byl výrazně horší.

Politika je něco hodně jiného, než tvrdé či dokonce predátorské podnikání. Ale platí to obousměrně. Uvidíme, jaké výsledky běžným lidem přinese vláda miliardářů v Trumpově kabinetu. Možná posunou ekonomiku, ale zároveň ohrozí nadstavbovou sféru, kam patří vnitřní a vnější bezpečnost, společenský klid mezi etniky a menšinami... Uvidíme. Je třeba vyčkat. Sám jsem na jeho prezidentování zvědavý. Co je totiž dnes v USA, to za pár měsíců přichází do Británie, za rok do Německa a za pár let i k nám. A v hodnocení Trumpa jsem opatrný. Teď jsem byl v Kalifornii a večer jsem „mediální masáž“ Trumpa sledoval. Bylo dost poučné, co média zesilovala a co naopak přecházela stručnou zprávou.

Je podle vás Babiš pravdoláskař (vazby na bývalého velvyslance USA Schapira, chtěl sem pozvat „Sorosovu univerzitu“, v hnutí ANO má Roberta Pelikána podporujího migraci, Pavla Teličku, Věru Jourovou a tak dále), nebo „populista“ srovnatelný třeba s Orbánem či Putinem?

Politickým vymezením je Babiš a celé jeho hnutí populistickou směsicí, kdy pro jednotlivé věci vytáhnou řešení a osoby, které se jim zrovna hodí. Přece vidíte, že včera dělali výrazně levicovou rozpočtovou politiku – dotace, dávky, přerozdělování, výjimky výjímek... A teď povolali do úřadu Ivana Pilného, který – sice jen rétorikou, ale přece – hlásá pravicové názory. Totéž jsou Teličkové, Pelikánové, Jourová a další. Skoro si říkám, že je to účelová hra. Pokud někdo tvrdě vystupuje proti migraci, nemůže další vysoký politik říkat opak. Kdyby na jejich bedrech leželo rozhodnutí, tak co by vlastně bylo řešením? Přijímat migranty, nebo dělat politiku Orbána?

Sociolog Daniel Prokop říká, že Babiš získává voliče mezi občany ve věku 50-70 let, kteří inklinují k Miloši Zemanovi a mají pocit, že za minulého režimu bylo leccos lepší, ale komunisty už nyní nevolí. Současně jim vadí migrace a obecně bývají nespokojeni s polistopadovým vývojem. Máte pochopení pro tyto občany ve víceméně předdůchodovém věku? Dokáží ve volbách prosadit svou? Co podle vás vzkazují volbou Babiše a Zemana?

Pro voliče Babiše a Zemana pochopení nemám. Jsou to lidé, kteří svým rozhodnutím a osobními politickými preferencemi mohou zavařit naší zemi na dlouhou dobu. Chápu jejich tápání v současné přelomové době, kdy svět přechází od éry modernismu k postmodernismu, kdy začíná dominovat digitalizace, automatizace, robotizace, umělá inteligence, kdy cíle nejsou pevné, ale pohybují se v čase. Každý víme, že od určitého věku už ustrnete na nějakých schématech chování, přestáváte rozumět světu, technologickým novinkám i lidem kolem sebe. Neplatí to automaticky pro všechny, ale pro dost velkou část populace starších ročníků. O to víc by u nich měla nastoupit odpovědnost ne za sebe, ale za svoje potomky.

Za svůj postoj často nemohou. Mají ekonomické problémy, jsou zranitelnější, jsou často tlačeni na okraj společnosti. Máme přece kult mládí a krásy. Jenže málokdy hezká tvářička něco převratného vymyslí. Vinu za situaci kladu českým elitám. Nevysvětlují lidem úskalí a trendy současného světa, protože je sami neznají. Drtivá většina našich pomazaných hlav myslí ve vzorcích a schématech minulého století. A vinu nesou i média, která těm, co jsou v obraze, neposkytují dostatek prostoru. Divili byste se, kolik máme v Akademii věd, na univerzitách a v účelových státních institucích chytrých lidí, kteří ve svém oboru vědí, co se ve světě děje. Jenže na obrazovkách se točí stále stejná parta takzvaných odborníků, kteří kolikrát už nemají co říci. A samozřejmě u generace dejme tomu 50+ či 60+ funguje přirozený psychický mechanismus člověka vzpomínat, potlačovat nepříjemné události na úkor kladných. A to si část lidí projektuje do svého rozhodování i při podpoře politiků minulých režimů.

A do jaké míry může platit, že jak novináři, tak politici ne zcela pochopili, co například ona generace těsně předdůchodová chce? Nedůvěřuje EU, je kritická vůči směřování Česka, je přirozeně konzervativnější k věcem jako homosexuálové a podobně. Jsou zde věci jako ohrožení chudobou, exekuce, ohrožení životní úrovně za krize po roce 2008. Říkají nám: „Strčte si někam Havla a vzpomínky na Listopad, nám nevadí, že Babiš byl estébák... A kradete všichni, tak co?“

To by bylo na hodně dlouhou odpověď. Ale část levicových liberálů a socialistů si ve světě řekla, že začne pro novou éru vytvářet jiného člověka. Už komunisti se o to v tvrdé podobě pokoušeli a dopadlo to tragicky. Totéž v brutálním gardu i Hitler. Útočit na tradiční hodnoty ve jménu nekonečné tolerance například k jinakosti může být ošemetné. Právě v některých zemích prožíváme éru vzpoury většinové společnosti. Například o nástupu Trumpa se v USA psalo jako o vzpouře rozhněvaných bílých mužů. Na toleranci jsou potřeba dva, a to je stále větší problém. Některé menšinové entity totiž vstřícnost chápou jako slabost.

Jako slabost?

Vždyť právě teď teče nejvíce krve při teroristických útocích v nejtolerantnějších zemích. Navíc mám dojem, že je stále více bezbřehá tolerance za každou cenu na většinové společnosti vynucována až nedemokratickými prostředky. Pak se nikdo nemůže divit, že rostou sympatie i k falešným hlasatelům hodnot, viz nedávné průzkumy, ve kterých lidé označili Putina za ochránce hodnot. Politika falešné a přehnané korektnosti může vyústit v pravý opak. Myslím, že už se to leckde děje. A do toho zapadá i aktuální dění na naší společenské a politické scéně. Opět, je škoda, že více nekoukáme na důsledky některých procesů a rozhodování jinde. V některých zemích už tyhle děje probíhají řadu roků, často i desetiletí, a není tak těžké dohlédnout, jestli nesou ovoce sladké, nebo trpké.

Například?

Když by například někdo chtěl vědět, jak by naše země dopadla podle Okamurovy přímé demokracie s referendy, nechoďme do Švýcarska, to není trend, ale výjimka. Jděme se podívat na churavějící veřejnou správu státu Kalifornie. Tam s referendy experimentují už od sedmdesátých let. A tak by s velkou pravděpodobností dopadla i naše země (asi okamžitě někdo napíše, že chce žít jako v Kaliforrnii, jenže oni žijí z boomu a práce šedesátých let, kdy Kalifornie byla americkým snem a navíc nás tahle éra rozkvětu minula – viz kniha Paradise lost, Ztracený ráj).

Zajímavou sondou do duše národa mohla být vlna podpory Jiřímu Kajínkovi. Co to signalizovalo? Nedůvěru v soudní systém, nedůvěru ve spravedlnost, nedůvěru v polistopadové zřízení jako takové?

Leckdy společnost adoruje darebáky, násilníky, vrahy a zloděje jako národní nebo lokální hrdiny. To se prolíná celými dějinami. To s důvěrou v aktuální instituce až tak moc nesouvisí. A máme přece éru alternativních informací. Jen si vždycky kladu v podobných případech otázku, jak by zpívali oni novináři, pokud by obětí padouchů byli jejich blízcí? Nejen naše média, ale všude na světě, se živí cizím neštěstím. Dost by mě zajímala psychologická sonda do duše lidských hyen, kteří tohle organizují a realizují. Etika nejen médií je fuč, to je smutná realita.

Čím to je, že naopak jsou Češi často kritičtí k umělcům, kteří se občansky angažují třeba proti Zemanovi a Babišovi, jako třeba Bára Štěpánová nebo dříve Jiří Bartoška?

Ta závislost a zamilování se do svého idolu někdy zatemňuje mysl. Známé přísloví, že pro třísku v cizím oku nevidí břevno ve svém, platí. Na Jiřího Bartošku, Báru Štěpánovou a další útočí zaslepení příznivci svých idolů. Někdo tady říká, že jejich idol je ve skutečnosti nahý. To nikdy nemůže dopadnout pro hlasatele pravdy jinak. Vždyť si to prožívám každý den. A co by mohl říkat například Havel, nebo Klaus? Co si s nenávistí, zbožňováním a zase nenávistí museli užít? A dost lidí odmítá kritické myšlení, samozřejmě o sobě. O to víc koukají na jiné. A hlavně, nechtějí slyšet pravdu. Pravda často bolí.

Je to ještě relativně daleko, ale co lze očekávat po sněmovních volbách? Udělá Babiš jednobarevnou vládu s tichou podporou KSČM a Okamury, nebo koalici s ODS a KDU-ČSL (a Starosty)? Nebo to bude ještě jinak?

O povolební situaci je ještě předčasné spekulovat. Ano, vrbí se některé možné děsivé scénáře, ale je jasné, že se bude lámat chleba a například KDU-ČSL bude muset odkrýt karty. Asi budeme hodně překvapeni, kdo možná bude Babišovi podlézat. Na rodících se kandidátkách je řada lidí, kteří nemají jako prioritu službu téhle zemi, ale vlastní peněženku a moc. A ti budou schopni čehokoli.

Prezident Zeman čelil kritice, že v Číně i na summitu NATO vypadal unaveně. Volební preference mu kvůli vládní krizi poklesly jen o dvě procenta, leč velmi posílil Jiří Drahoš. Odpůrci Zemana jsou „na koni“. Dělá Zeman něco špatně? Zhoršuje svůj výkon? Co by měl změnit? Je ohroženo znovuzvolení Zemana?

Zdravotní stav Zemana je zástupné téma. Neměl by se stydět, když by potřeboval vozík. Ve světě, který on stále více napadá, je to běžné. Tam se doteď preferovaly znalosti a výkon, nikoli líbivé tvářičky. Říkám doteď, protože i tam se situace mění a místo kvality nastupují napomádovaní šašci, kteří na odpovědné řízení země prostě nestačí. Asi si svět chce střihnout i tenhle mejdan. Ale zpátky k Zemanovi. Každý si myslí, že politika je pro lenochy. Jenže ono být 24 hodin ve stresu, neustále pod dohledem, přijímat delegace, absolvovat jednání, pořád někde jezdit, to je fyzicky i psychicky vyčerpávající. Vždycky kverulantům říkám, co vám brání zkusit to taky? Ale spíš než Zemanovo zdraví mě štve, co říká, jak se chová a jak ohrožuje pověst a budoucnost naší země. A když jsme u zdraví, každý odpovědný člověk by měl vědět, kdy z té či oné funkce odejít. Nejlepší Zemanovo rozhodnutí jeho politické kariéry by bylo nekandidovat.

Češi jsou velmi skeptičtí vůči EU a nechtějí euro. Premiér Sobotka nicméně trvá na tom, že musíme být v „jádru EU“ a musíme přijmout euro...

Pokud bude euro spravováno jako kdysi západoněmecká marka, budu první, kdo bude podporovat jeho přijetí. Ale to není. Počkal bych s jeho případným přijetím až po vyřešení jeho největších slabin. Těmi jsou realizace bailing outů, tedy výpomocí podřízeným jednotkám. V praxi to mění eurozónu na společenství transferů, za kterými je obrovský morální hazard. Dále je třeba tvrdě zajistit vyrovnané rozpočty, žádná tři procenta deficitů každý rok.

Nejsem si jistý, zda premiér o koncepčních problémech eura ví. A lidé by měli vědět, že s eurem musí přijít hluboká politická integrace Evropy. Jinak nebude fungovat. Naše země bude velmi ohrožena případnou dezintegrací EU. Velmi se bojím, aby neopatrný či agresívní styl zastánců integrace nezpůsobil naopak rozpad EU.

A jak lze zabránit rozpadu EU?

Podmínkou další existence EU je dodržování čtyř svobod, ochrana soukromého majetku a striktní dodržování dohod. Jinak to skončí v chaosu. Ohledně přijetí eura zatím postrádám férovou politickou a odbornou diskusi. Zatím slyšíme toliko politické proklamace ve stylu „já chci a já ne“. Osobně varuji před vícerychlostní Evropou. Pro mě osobně je to synonymum pozvolné dezintegrace. Zamysleme se nad ideologií „ty jsi více a ty méně Evropanem“.

Merkelová je poněkud vykolejená tím, že Trump nemá chuť příliš podporovat své evropské spojence a mluví o tom, že Evropa se musí bránit například Rusku sama. Již se mluví o tichém vzniku „evropské armády pod německým velením“. Hovoří se o utužení eurozóny a o harmonizaci daní. Máme se k něčemu takovému připojovat?

Trump zatím hledá svoji zahraničněpolitickou pozici. Bez NATO a jeho článku 5 o pomoci kterémukoli napadenému členovi budeme jako svobodná země v háji. Evropská armáda by mohla pomoci hlídat schengenský prostor, ale asi Evropa už nemá na to držet technologicky krok ve zbraňových systémech s velmocemi. Proto další fungování NATO je absolutním existenčním zájmem ČR. Na konci jiných cest nás nečeká nic dobrého. Doufám, že Trump pouze chce dotlačit k vyššímu ekonomickému zapojení státních rozpočtů členských zemí. USA přestanou být globální mocností bez svojí evropské dimenze a v delším časovém horizontu by na odchod z Evropy těžce doplatily ve prospěch Ruska a Číny.

Co nyní s Ukrajinou? Zdá se, že USA ztratily již o ni hlavní zájem. Tento stát je v hluboké ekonomické, demografické, sociální, politické krizi... Nebude z něj další „failed state“ a nehrozí nám z Ukrajiny nějaké nebezpečí? Například proud imigrace…

Ukrajina je klíčovou oblastí pro stabilizaci Evropy směrem k putinovskému Rusku. Proto je třeba ji pomáhat, držet i za cenu dost vysokých nákladů. Buď bude Ukrajina naší hrází proti ruským imperiálním ambicím, nebo naopak ruským nástupním prostorem proti zemím EU včetně Česka. Klíč našeho klidu teď hodně leží právě na Ukrajině, i když si to málokdo uvědomuje.

Od začátku takzavné „migrační krize“ jsou to dva roky. Kdo z českých a evropských politiků obstál, a kdo ne? Jak obstál český národ? Jak obstála EU? Vyřešilo se něco? A co máme dělat my?

Přes bídu české politiky si myslím, že současná politická reprezentace zastoupená ve Sněmovně v této věci obstála. Zatím se bráníme naivní politice kvót a současně nemáme pověst orbánovského Maďarska. V budoucnosti uvidíme, protože krize ještě zažehnaná není a navíc migranti jsou menší hrozbou, než v minulosti přijaté skupiny lidí, kteří jsou dnes občany zemí Unie a svoji situaci řeší terorismem.