Sněmovna pozvolna míří k svému rozpuštění – tedy pokud ještě nedojde k nějakým zásadním zvratům. Vy jste byl například velkým bojovníkem proti hazardu. Jak se tedy nyní cítíte, pane Novotný?
Jako zvěř, když ji mají vypustit z klece. Doufám, že budeme teď víc svobodní, nebudeme se muset pitvořit před tím či oním. Chystám se odejít z politiky do politického důchodu. A tam doufám získám naději na klidnější život.
Psali jsme:
Byl jste ale v politice hodně dlouho, nebude vám nakonec přece jen chybět?
Abych to doplnil, já se chystám nejen do politického, ale i normálního důchodu. V politice jsem byl od 90. let, kdy jsem byl kooptován v lednu 1990 do rady města, pak jsem dělal v Bystřici starostu. Dal jsem se na podnikání, ale po dvou letech jsem skončil tady – ve sněmovně. Zkušeností z komunální politiky si vážím, protože tam je hned vidět zpětná vazba a výsledky. Budu rád vzpomínat i na Senát, protože ten byl na přelomu tisíciletí nóbl podnikem, který měl málo politických stran, ale spoustu osobností. Možnosti svého působení v této komoře Parlamentu si proto cením. Postupně se to ale vytrácelo. Nicméně pořád – i nyní – to tam v Senátu má větší úroveň než ve sněmovně. Tu já osobně nazývám žumpou. I kvůli tomu, že tu je 90 procent lidí, kteří jsou takzvaní „nosiči vody“ politických stran. Ti musí držet jen ústa a krok. A některé strany jsou tím prolezlé komplet – jedna na levici, druhá na pravici. Ti poslanci nemají ani nejmenší šanci jednat jen podle svého svědomí a daných slibů. To je Poslanecká sněmovna. A proto jsem rád, že z ní odcházím.
Ani kus nostalgie ve vás někde netřímá? Přece jen – šlo o celkem důležitou část života...
Necítím se ve sněmovně dobře, ovšem musím přiznat, že ne kvůli Věcem veřejným, ale kvůli okolí. Kvůli těm nosičům vody, kteří si nezaslouží vůbec nic než opravdovou nenávist, jak jsem již hovořil. Takže mně, na rozdíl od jiných, je vlastně jedno, že ji opustím, nemám žádné úvěry, hypotéky… Kandidovat už nikam nebudu, poznal jsem celý průřez tou naší českou politikou a zakončil ho na závěr tím nejhorším.
Psali jsme:
Proto jsem ani nebyl nadšený, když výsledky minulých voleb ukázaly, že jsem byl zvolen. Všichni z Věcí veřejných tam tehdy slavili, měli dorty, mejdan, připíjeli si… Ale mě to ani netěšilo. Vzkázal jsem, že nepřijedu, ať se neradují předčasně. Nikdo to tehdy nechápal, moje mravoučné řeči jim došly až později. Věděl jsem totiž, co politika na této úrovni obnáší. Ty rodinné rozvraty řady mých kolegů, které jsem i v minulosti už zažil, trestní oznámení a mnohaleté soudní pře – to jsou všechno věci, o kterých jsem věděl, že je budou čekat. Tak jsem i doma zakázal oslavu, i když všichni volali „Hurá“. Naopak jsem říkal, že to je pěkný průšvih. Musel jsem zastavit své podnikání, propustit zaměstnance, které jsem tam měl, vše utlumit, abych tady ve sněmovně mohl být.
Nebudete tedy spíš slavit až nyní – i když přece jen dřív, než jste asi počítal?
My jsme se domluvili s Katkou Klasnovou, že až to skončí, že si konečně spolu dáme panáka. Tady, ve sněmovně, já totiž zásadně nepiju, ale na tohle bych si panáka dal. Takže se těším, až to tady zapíchneme, že si ho tu poprvé a také naposledy vypijeme. Že to teprve bude náš mejdan.
Celý rozhovor s Josefem Novotným přinese zářijové číslo měsíčníku Parlamentní listy.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
