O vás je známo, že se otevřeně vyjadřujete k tak ožehavým tématům, jako je migrační politika, integrace a islamizace Evropy. Zaregistroval jsem Váš názor, že se u nás nesmí opakovat idealistický přístup k imigrantům podle vzoru států, jako je Francie, Velká Británie a Německo. V čem spočívaly jejich hlavní chyby?

Multikulturní idealistický omyl kapitánů Evropské unie, tedy Anglie, Francie a Německa, by pro nás měl být výstrahou a učebnicí, jak to nedělat. Otevřená náruč pro všechny se ukázala jako nekompatibilní se životem, tradicí a dokonce i zákony zemí. Jejich političtí lídři, snad vedeni snahou páchání celosvětového multikulturního dobra, dovedli své země, jejich bezpečnost i výdaje na sociální politiku do pekel. Zpětně se takové problémy samozřejmě řeší mnohem hůře. Považuji imigrační politiku za důležitou, snad i strategickou pro naši budoucnost, a proto bych začala tím, že je potřeba o ní otevřeně a beze strachu hovořit a nikoli politicky korektně šeptat. Tu odvahu bych doporučila všem, kteří mají ve veřejném prostoru slovo.

Jak by tedy měla vypadat naše politika v této oblasti?

Já i po několika nařčeních z nacionalismu prosazuji pro Českou republiku imigrační politiku, která bude k jejímu prospěchu. Bude mít zcela jasná pravidla, přičemž mezi ta nejzákladnější patří respektování kultury, tradic naší země a ochota přizpůsobit se našim zvyklostem, neřkuli našim zákonům. Ano, imigranti mohou být potenciálním zdrojem nové energie a lidského kapitálu, ale pouze za následujících dvou podmínek. Jsou-li upřednostňováni schopní, kvalifikovaní lidé disponující vědomostmi a vůlí začít žít svůj život nezatížený náboženskými a kulturními předsudky znovu a hostitelská země je potřebuje. A dokáží-li se noví přistěhovalci a jejich děti asimilovat do kultury země a západní civilizace vůbec. Imigrace tedy nemusí být strašák, když se vyléčíme z populismu, poučíme se z chyb Evropy a sebevědomě se přidržíme svých tradic a svých hodnot.